Emeritní europoslankyně Jana Bobošíková před časem zveřejnila ve své knize "Nebudu mlčet" (SinCon 2006) fotografii Bernda Posselta při přípitku s naším emeritním europoslancem panem dr.Železným. Nevím, v jaké souvislosti byla fotografie v europarlamentu pořízena, a ani mne to nezajímá. Foto prostě dokládá fakt, že tento praporečník sudetismu působil v ve vrcholném orgánu Evropské unie. Dále je nepopíratelným faktem, že tento pán tam léta štval a demagogicky ryčel proti tzv. Benešovým dekretům, správně proti dekretům presidenta republiky a Národního shromáždění.
Dekrety presidenta republiky a Národního shromáždění, které toto schválilo aktem zvaným ratihabice, se staly právoplatnou součástí právního řádu republiky, což bylo završeno ústavními dekrety,jako byl dekret č.33. Dekrety vznikaly v čase okupace republiky v době ústavní nouze, kdy pravomoci parlamentu a vlády přecházely na exilového presidenta a na jeho vládní sbor v Londýně. (Bůh za to dodnes chraň Velkou Británii). Po osvobození byly dekrety vydávány pro potřebu obnovení právního řádu republiky a pro obnovu chodu státu a hospodářství. Tehdy již je spolupodepisovali i další členové vlády. Dekrety tak přešly do právního systému republiky a dodnes se podle nich soudí kauzy, spadající do éry ohrožení republiky.
Dekrety po válce vycházely z ustanovení smluv vítězných velmocí, především z Postupimské dohody a z tzv. Pařížské reparační dohody, která stanoví, že žádný konfiskovaný německý majetek v okupovaných zemích se nesmí vrátit zpět do německých rukou! Československo se stalo signatářem této dohody a tím rovněž i jeho nástupník, dnešní Česko. Nelze tudíž žádným způsobem rušit ani dekrety,ani velmocenské smlouvy.
Toto všechno bavorské a rakouské landsmannschafty velmi dobře vědí. Ví to samozřejmě i jejich mluvčí a praporečník pan Posselt. Věděl to zesnulý předák rakouských Svobodných pan Haider, věděl to zesnulý předák bavorských odsunutých pan Neubauer, ví to i pan Stoiber i paní Steinbachová, a další předáci odsunutých Němců, u nás lživě nazývaných sudetští. Výmysl sudetismu novináři tak zahnízdili do obecné mluvy, že je de facto nevykořenitelný.
Na druhé straně je termín "Sudeti" a "sudetismus" pro převážnou část mladší české generace synonymem nadávky, vulgarismu a politické nepřístojnosti - což je kouzlo nechtěného, docílené právě novináři a sluhy landmannschaftů. Nastala doba, kdy se mladíci, chtějící ukázat svou morální převahu nad protivníkem,častují oslovením "ty sudete".( Odposlechnuto v terénu.) Ono je v tom i podvědomí, poukazující na zločiny československých Němců v pohraničí za Mnichova i za protektorátu, které si jejich otcové a matky dobře pamatovali. Takže Čechům svým neustálým tiskovým štvaním prokázali mluvčí a novinářští trabanti landsmannschaftů nechtěně historickou službu..
My Češi jsme tradičně pomalí ve svých reakcích. Ale když nás někdo trvale štve, dáme mu to nakonec pádně najevo. Je nabíledni, že neustálé útoky Posselta a společníků na adresu naší republiky a na dekrety dnes vyvolávají reakce přesně opačné, nežli by si to jejich původci přáli. Systematické Posseltovo lhaní o dekretech a urážky presidenta Beneše dnes vyvolává nepříznivé ohlasy nejen u odborníků na právo a u seriózních vědeckých historiků, ale daleko širší ohlas má v naší veřejnosti.
Ovšem Posselt sám jako herold sudetismu není českým problémem. Je to přirozený plod deviantního vývoje landsmannschaftů s jejich politickým extremismem - s jejich křižáctvím proti Čechům.
Českým problémem tohoto typu zůstává česká pátá kolona trabantů, federátů, kolaborantů, přisluhovačů soustředěných kolem velkých deníků a v televizi,která si z neznámých důvodů dala název Česká. Českým problémem zůstávají ministři, kteří oslavují "nebohé sudety" a kteří odbojářům doporučují Posselta, čímž jim nalévají politické cyankáli. Viďte, pane ministře Hermanne. Pan ministr si jistě vzpomene,jak odbojářům v Praze vychvaloval tohoto posla Sudetů jako vynikajícího muže velkých kvalit. Pěkně děkujeme. Neboli lépe řečeno "Děkujeme, odejděte". Apage,Satanas! Tak by řekli katoličtí věřící... Cynik citující historické analogie,by pravil - takovým říkal generalissimus Josif Vissarionovič Stalin jedním slovem "renegáti".
Nakonec je třeba připomenout toto. Útoky na dekrety, neustále vyrábění jakýchsi "masových zločinů Čechů na odsunutých Němcích po osvobození", výmysly o masovém vyhánění a vraždění Němců - a naopak zatajování německých zločinů na Češích od Mnichova až po konec války nijak nezlepšují ani česko-německý rozhovor, ani česko-německé vztahy. Zatímco odbojáři a demokratická veřejnost mají dobré vztahy jak s německými antifašisty, tak s přesvědčenými demokraty v Německu i v Rakousku, landmannschafty tyto vztahy stále narušují a zhoršují. A ke zhoršování a rozbrojům pilně přispívají rovněž naši čeští kolaboranti. A to i - budiž Bohu žalováno - v ministerských funkcích. Takoví ministři svým jednáním dosáhnou jen toho, že zdárně přispějí k propadu svých politických stran v příštích volbách.
A toto vše je katastrofálním plodem politiky, kterou lze nazvat politikou havlismu-schwarzenbergismu, politikou eklektického kolaborantského guláše. Na tento guláš dojel již jednou čelný jeho představitel - kníže, když propadl v presidentských volbách. Ani úsilí o svržení řádného presidenta formou rudomajdanu nesplnilo očekávání havlistů a jejich SAúderníků. Tento národ si nenechá oblbovat hlavy dalších pětadvacet let. Ani Posseltem, ani knížetem, ani kolaboranty.
Jiří Jaroš Nickelli, ČSBS Boskovice - ČSOL Brno I
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz