Svého času jsem byl pozván německými přáteli, abych navštívil Mnichov a sjezd odsunutých Němců, který se v to dobu konal. Této příležitosti jsem využil. A tak jsem viděl na vlastní oči, jak sjezd probíhal.
Zpočátku jsem byl překvapen masami sudetských Němců, které proudily do sjezdové haly. Z novin jsem se dozvěděl, že jich bylo více než 100.000. Po zahájení sjezdového jednání vystupovali postupně tehdejší předáci sudetů. Hlavní projev přednesl Franz Neubauer. Zopakoval to, co návštěvníci slyšeli již mnohokrát. Od zavrženíhodných Benešových dekretů, přes bezprávné vyhnání Němců, požadavek na zrušení amnestijního zákona až po zatracovaný rozsudek Ústavního soudu ČR, který zdůrazňoval: „Obyvatelé, kteří byli odsunuti a zbaveni majetku, byli nepřátelé demokracie, podporovali svým postojem útočnickou válku.“
I Walter Becher přispěl svou troškou do mlýna. V kratším projevu zdůraznil: „Máme mlčet k tomu, že ze středního Německa stalo východní Německo, z Breslau se stala Wroclaw, z Reichenbergu Liberec, z Troppau Opava, z mého rodného města Karlsbad Karlovy Vary nebo z praněmeckého Eger Cheb? Toto jsou otázky, které musí být zodpovězeny“. Nakonec trumfoval větou: „Čechy byly a také zůstanou naší zemí“. Následoval pochopitelně obrovský a dlouhotrvající potlesk. Svým revanšistickým postojům nezůstal nic dlužen. Vystavil účet nejen ČR, ale i Polsku.
Své řečnické umění předvedl i patron sudetských Němců, nám tolik známý E. Stoiber. Položil otázku, co žádáme a hned na ni odpověděl. „Jednání o Benešových dekretech a o zákoně o amnestii. Benešovy dekrety poškodily sudetské Němce i Maďary stejnou měrou. Odporovaly a dodnes odporují evropským hodnotám a právní kultuře. Obzvláště v rozporu s nimi je zákon o amnestii z 8. května 1946, který prohlašuje všechny zločiny spáchané na Němcích během odsunu za legální.“
Všechny pronesené projevy byly přijaty přítomnými s velkým nadšením a aplausem. Řečníci jim mluvili z duše. Co chtěli, to jim také řekli. Vzájemně se tak utvrdili pro další čas.
Pokud si vzpomínám, v rámci diskuse promluvila i A. Vollmerová, tehdejší místopředsedkyně Spolkového sněmu. Její slova byla uvedena vysvětlením, že paní Vollmerová byla pozvána na vlastní přání a že jí bylo uděleno slovo, poněvadž o něj požádala. Hned z počátku se snažila udělat „z vlků jehňátka“. Neuspěla. Snad celá hala zněla dupotem, pískáním a provoláváním hanby na hlavu řečnice. Kolem sebe jsme najednou viděl zlobné tváře, které v sobě nesly pečeť nenávisti. Ano, takto mohli na první pohled dobří strejcové a tetky vypadat v zářijových dnech roku 1938 v pohraničí. Šel z nich i strach…
Na programu sjezdu byla i přehlídka skupin sudetů z různých koutů Německa, dokonce i ze zahraničí. Na vlastní oči jsem viděl transparent, za nimž pochodovali Němci z ČR. Byli to členové Zemského shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, kteří se již dříve prohlásili za součást sudetoněmecké tzv. národnostní skupiny. Po tomto přiznání se ruka nejen sudetů jim otevřela. Bylo mi z této podívané nějak divně. Viděl jsem publikem hlasně pozdravované občany ČR, kteří byli mezi svými, sudetskými Němci. To jsem nedovedl po určitou dobu překousnout.
Ale chci říci ještě něco dalšího, dokonce potěšujícího. Ve chvílích přerušení sjezdového jednání jsme s Pavlem Macháčkem a Mirkem Klenem procházeli přilehlými prostorami. Byli oddělené transparenty, které hlásaly, že zde mají své místo vyhnaní z určitého českého města. Mirek uměl výborně německy, takže co chvíli s někým postával a rozmlouval. Naše chabá němčina nám sotva stačila na pochopení smyslu odezněných vět. A tak Mirek překládal. Dokonce jsme narazili na sudetské Němce, kteří se nehlásili k odezněným projevům. Jeden z nich prohlásil na náš dotaz, že jeho vlastí je Německo. Necítí se být vyhnancem a ani netouží po návratu do „staré vlasti“. Jeho názory se k našim velmi blížily. Na naši otázku, proč pak tedy zde je, uvedl, že se na srazech setkává již léta se starými známými. A to je také důvod, proč zde jsou tisíce dalších sudetských Němců. Ne tedy proto, řekl, aby se utěšovali návratem „domů“, odškodněním a potrestáním viníků vyhnání, ale aby se za čas opět viděli a mohli spolu promluvit. Tento sudetský Němec, pocházel odněkud ze Slezska, jméno jsem již zapomněl, nás přesvědčil, že i mezi jeho krajany jsou slušní lidé.
Když jsme odjížděli z Mnichova, ale i později, jsem si nejednou vzpomněl na onoho dobrého Slezana. S rodiči překonal jistě značné poválečné útrapy odsunu. Přesto nezahořkl a k nám se přátelsky hlásil. Jistě takových sudeťáků není mnoho, ale jsou. Každý z nich má pro mne větší cenu než tucet tehdejších piwerkovců.
Podobnou dobrou zkušenost jsem udělal již dříve. Znal jsem několik členů, „Kulturního svazu občanů ČR německé národnosti“, jeden z nich byl významný funkcionář. Byli to skuteční občané ČR. Když se v době polistopadové na přelomu roku 1989 až 1990 někteří funkcionáři Kulturního svazu snažili tento přetransformovat ve Svaz Němců, neuspěli. Značná část členů Kulturního svazu odmítla sloučení s novým subjektem, který by spolupracoval s organizacemi sudetských Němců ve SRN. V pozdější době padla na adresu těch prosudetoněmeckých slova o nové německé páté koloně v republice. Kulturní svaz si udržel svou linii a věrnost ČR ještě po určitou dobu právě díky těmto a podobným lidem.
Kulturní svaz dodnes existuje, ale jeho původní pročeská orientace je dávno pryč. Když odešla s funkce předsedy Kulturního svazu R. Knapová, odcházela s ní i věrnost k republice. Do předsednické funkce byla zvolená Irena Nováková a v současnosti Kulturní svaz je svou politickou linii k nerozeznání od Zemského svazu Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Myslím si, že i jeho členové jsou především Němci a potom možná i občané ČR, pokud ovšem nemají dvojí občanství. Ti občané ČR a současně i SRN nedávno volili poslance německého Spolkového sněmu. Nyní jako občané ČR budou volit i poslance PČR. Kdysi platil zásada, že jeden občan má jeden hlas. Nyní platí též, ale, jak vidíte, s jistou modifikací.
Proto vzpomínám s úctou na známé i další členy Kulturního svazu občanů ČR německé národnosti. V době, kdy část naší nové mocenské elity bourala Československo a Česko považovala za nevětraný pelech, byli tito čeští Němci skutečnými českými patrioty. Neztotožnili se nikdy s novou německou pátou kolonou v republice, jak tuto sami označovali.
Jedno poučení z uvedeného můžeme vyvodit. Zdaleka ne všichni sudetští Němci jsou revizionisty nebo revanšisty. Ne všichni čeští Němci se považují za součást německé národnostní skupiny, která sama sebe označuje, na rozdíl od těch vyhnaných, za zústavší ve vlasti. Neházejme proto všechny do jednoho pytle, když tam nepatří!
Dr. O. Tuleškov
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz