Od dob posledních Přemyslovců se proměnil v problém v soužití s Němci ve vlastní zemi či státu. Vzpomeňme tu nejdříve knížete Václava, vzpomeňme neblahého obsazení Království českého braniborskými žoldnéři ve XIII. století. Připomeňme si nejen slavná vítězství božích bojovníků Žižkových nad německými křižáckými vojsky, ale právě dnešního dne se znovu zamysleme nad krutou porobou, do níž nás uvalila porážka na Bílé hoře. Za naší doby byl pak náš poměr k Německu řešen jak v první, tak i ve druhé světové válce.
Jestliže jsme dvacátým osmým říjnem 1918 odčinil Bílou horu vojensky, neměli jsme tehdy ještě dosti sil odčinit ji plně i politicky. Já sám, jako tehdejší ministr zahraničí, musel jsme vynaložit na podzim toho roku mnoho úsilí, abych úspěšně čelil snahám Němců, zvláště rakouských. Odtrhnouti za pomoci plebiscitu naše pohraničí z hranic zemí Koruny české. Tak se problém soužití Čechů s Němci přenesl i do mladé republiky. Prezident Masaryk formuloval řešení této otázky už v prvním svém poselství Národnímu shromáždění 22. prosince 1918 zcela jasně takto: ´My jsme vytvořili náš stát; tím se určuje státoprávní postavení Němců, kteří původně do země přišli jako emigranti a kolonisté.´
Naši Němci se však s tím nechtěli smířit. Tehdejší jejich vůdce dr. Lochman zpupně prohlásil 27. října 1922 ve sněmovně: ´Kdo se domnívá, že není nejvyšší povinností německých poslanců páchat velezradu, mýlí se.´A v takovém duchu jednali i vůdcové našich Němců, Henlein a Frank.
Varoval jsem je několikrát. Veřejně jsem to učinil při prvé naší mobilizaci na projevu v Táboře dne 21. května 1938. Ve smyslu slov Masarykových jsem šel až na nejzazší mez smířlivosti a naposledy jsem je varoval 2. září 1938, kdy jsem zvláště poslanci Kondtovi otevřel jasně perspektivu do budoucnosti. Naši Němci se však slovy Henleinovými v Aši 15. září tohoto roku zcela otevřeně vyslovili pro své připojení k říši, čímž kancléř Hitler pak lordu Chamberlainovi operoval jako zřejmým plebiscitem.
V předmnichovském jednání jsem se vždy dávala vésti stanoviskem mravním a úzkostlivě jsem dbal toho, abychom se nikdy neprohřešili proti své tradici národní, proti své víře v demokracii a lidskost. A skutečně jsme v letech 1938 a 1939 neopomenuli nic, co by nebylo mělo význam pro absolutorium v této velké dějinné zkoušce našeho národa.
Šlo mi o to, abychom i my, i naši Němci vyslovili mravní soud o své vzájemné politice. Tento soud vysloven byl: Celým svým postupem, všemi svými činy německý národ u nás definitivně odsouzen byl.
Naši Němci nejenže zradili stát, nýbrž zřekli se i demokracie a dali přednost válce. Pohaněli tím lidství a těžce, nesmírně těžce se provinili proti lidskosti, když zvolili k prosazení svých úmyslů cesty nejbrutálnější a nejbarbarštější. Opakuji: Náš soud není jen politický. Naši Němci byli odsouzeni mravně. Za uplynulých 70 let se naši Němci zhola ničemu nepřiučili.“
…Byl-li Jan Amos Komenský svou vírou o návratu vlády do rukou lidu českého prorokem 28. října 1918, je Otec národa, František Palacký, těmito svými slovy prorokem našeho 9. května. Neboť tento den je velkým mezníkem. Je mezníkem proto, že přestáváme být toho dne státem národnostním a stáváme se státem národním, opírajíce se na východě o velikého slovanského spojence, při vší úctě ke spojencům západním. Postupimská konference loňského roku potvrdila tento nový ráz naší republiky. S uklidněním jsem podepsal 2. srpna 1945 ústavní dekret o úpravě čes. státního občanství osob národnosti německé a maďarské, který mi toho dne vláda předložila.
Tento dekret a sním spojený odsun Němců je aktem mimořádného dosahu historického v tom smyslu, že napravuje státnické a politické omyly celého tisíciletí už od dob svatováclavských, a zejména pak znamená politické odčinění Bílé hory. … německá menšina v našem státě, byvší vždy dobře fyzicky i mentálně živena soukmenovci z říše, byla stálým ohniskem třenic a nepokojů, jež ohrožovaly nejen rvropský, ale v našem století už po dvakrát ohrozily i světový mír, a byla vlastně výpadní branou k prušáckému „Drang nach Osten“. Jsouce ji nyní zbavena , stáváme se územím jednolitým a svět může klidně vyškrtnout toto území z mapy ohnisek neklidu. Tímto dekretem splňujeme také svou povinnost vůči sobě, vůči svým dětem a budoucím generacím. Není to naše libovůle. Nikdy jsme tímto aktem také nepomýšleli na pomstu…“.
E. Beneš, Poselství k 8. listopadu 1946
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz