Na dotazy o údajném budoucím spojení Bavorska a ČR jsme se nic nedozvěděli
Na dotazy o údajném budoucím spojení Bavorska a ČR, při němž by republika ztratila svou státnost, a na dotazy o tom, co udělal pan P. Bělobrádek proti označování nás za zločince, kteří spáchali zločiny válečné, proti lidskosti a genocidní, jsme se nic nedozvěděli.
Sledujte, prosím, následující:
Pan
MVDr. Pavel Bělobrádek, Ph.D., MPA
místopředseda vlády pro vědu, výzkum, inovace
Úřad vlády České republiky
Nábřeží E. Beneše 4, 118 01 Praha 1
Kabinet místopředsedy vlády pro vědu, výzkum inovace
V Praze dne 21. listopadu 2016
Věc: dotazy na základě zákona o svobodném přístupu k informacím v platném znění,
*1951
Pane místopředsedo vlády,
ve Vaší odpovědi z 26. května 2016, čj. 6349/2016-OPR-10 na mé dotazy o svobodném přístupu k informacím jste uvedli: „K bodům 5. a 6. Vaší žádosti si Vás dovoluji informovat, že o této části Vaší žádosti bude vydáno samostatné rozhodnutí.“
O jaké dotazy šlo?
5. Jak vyplývá z článku „Setkání významné pro budoucnost“, který byl publikován v Sudetendeutsche Zeitung, 18.03.2016, na str. 1 a 3, pochválil H. Seehofer čtvrtý bavorský kmen jako základ pro „budoucí spojení mezi oběma zeměmi“.
Mohl byste mi, pane vicepremiére, prosím, vysvětlit výše uvedená slova o budoucím spojení mezi oběma zeměmi, v němž bavorský čtvrtý kmen, tedy sudeti, mají tvořit jeho základ?
6. Nejen ve vyjádřeních představitelů SL, ale i v prohlášeních řady německých politiků, se mluví o zločinech, jichž jsme se pří vyhnání Němců měli dopustit. H. Sehofer mluví v těchto souvislostech o zločinech proti lidskosti, B. Posselt o válečných zločinech a rakouský SL konal Den vlasti 2015 pod mottem: „Před 100 lety genocida Arménů – před 70 lety sudetských Němců“.
I v současnosti mnozí z uvedených mluví o nutnosti zrušit tzv. Benešovy dekrety, správně dekrety prezidenta republiky, běžně používají termín vyhnání. Oni jistě ví, že s vyhnáním, které je jednostranným protiprávním aktem, mezinárodní právo spojuje právo na návrat do původního sídla a náhradu škod, které vyhnáním vznikly.
Používáte, pane místopředsedo vlády, také termín vyhnání s vědomím možných důsledků pro republiku, přestože zřejmě víte, že Němci z Československa nebyli vyhnaní, ale přesídlení, odsunutí, transferováni, to jsou termíny používané Postupimskou smlouvou. Spojenci v Postupimi vzali na vědomí tzv. divoké odsuny a tím je zlegalizovali.
W. Churchill k možné bezprostředně poválečné situaci řekl: „…Hned po válce poteče mnoho krve. U vás i jinde bude mnoho Němců vybito – to jinak nejde a já s tím souhlasím. Po pár měsících my prohlásíme „teď dost“ a pak začneme mírovou práci.“ A dodal: „Transfer bude nutný!...Dá se jim krátká lhůta, ať si vezmou to nejnutnější a jdou.“ ( Z rozhovoru Winstona Churchilla s prezidentem Edvardem Benešem ze 3.4.1943, který zaznamenal Jan Masaryk, in Dalibor Plichta, Nesmířenost a nesmiřitelnost německé politiky, Praha, Fenix, 1996, str. 20). Toto „proroctví“ W. Churchilla se v Československu nenaplnilo.
Představitelé Spojenecké kontrolní rady nám k přesídlení Němců z Československa poděkovali za vzornou a organizačně dokonalou práci československých úřadů při provádění transferu. Žádné vyhnání se tedy nekonalo, šlo o transfer německého obyvatelstva, o němž rozhodli Spojenci v Postupimi.
Prosím proto o sdělení, co proti výše uvedeným i dalším útokům, pane místopředsedo vlády, činíte, kdy jaký krok proti nim jste učinil, v jaké formě, ústní nebo písemné, na koho se obrátil, jaké výsledky jste dosáhl? Co jste učinil proti vměšování H. Seehofera a B. Posselta do našich vnitřních záležitostí?
P. Bělobrádek na naše výše uvedené dotazy odpověděl skutečně v květnu, ale bohužel k textu odpovědi jsme se dostali mnohem později. Proto jej uvádíme až nyní, částečně však krácený.
Úřad vlády České republiky
V Praze 26. května 2016 Čj. 6349/2016-OPR-11
ROZHODNUTÍ
Úřad vlády České republiky, Odbor právní a kontrolní (dále jen „Úřad vlády"), jako věcně a místně příslušný správní orgán podle § 10 a § 11 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, a podle § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o informacích"),
o žádosti pana Ing. Pavla Rejfa, CSc., (dále jen „žadatel"), o poskytnutí informací týkajících se vyjádření pana místopředsedy MVDr. Pavla Bělobrádka, Ph.D., MPA, na sjezdu tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu v Augsburku a v Sudetoněmeckém domě v Mnichově, rozepsaných do šesti otázek, ze dne 11.05.2016,
takto:
Podle § 15 odst. 1 a § 2 odst. 4 zákona o informacích se žádost částečně odmítá, a to v části týkající se otázek č. 5 a č. 6.
Žadatel se písemným podáním ze dne 11.05.2016 obrátil na Úřad vlády se žádostí o poskytnutí níže uvedených informací.
Dle § 2 odst. 1 zákona o informacích je Úřad vlády státním orgánem povinným poskytovat informace vztahující se k jeho působnosti. Podle § 28 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, mu přísluší plnění úkolů souvisejících s odborným, organizačním a technickým zabezpečením činnosti vlády a jejich orgánů. Úřad vlády České republiky je tedy povinen poskytovat informace o věcech, které měla k dispozici vláda nebo její poradní nebo pracovní orgány. Podle § 2 odst. 4 zákona o informacích se povinnost poskytovat informace netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací.
Své otázky žadatel formuloval níže uvedeným způsobem:
Mohl byste mi, pane vicepremiére, prosím, vysvětlit výše uvedená slova (viz text podání) o budoucím spojení mezi oběma zeměmi, v němž bavorský čtvrtý kmen, tedy „sudeti“, mají tvořit jeho základ?
Prosím proto o sdělení, co proti výše uvedeným i dalším útokům (viz text podání), pane místopředsedo vlády, činíte, kdy jaký krok proti nim jste učinil, v jaké formě, ústní nebo písemné, na koho se obrátil, jakých výsledků jste dosáhl? Co jste učinil proti vměšování H. Seehofera a B. Posselta do našich vnitřních záležitostí?
Žadatel se svým dotazem č. 5 domáhá vysvětlení od pana místopředsedy Pavla Bělobrádka, co je míněno budoucím spojením mezi Českou republikou a Bavorskem, jak se měl vyjádřit ministerský předseda Bavorska Horst Seehofer. Žadatel v daném případě požaduje sdělení názoru pana místopředsedy Pavla Bělobrádka a to k výrokům jiného státního představitele, jež byly uveřejněny v neautorizovaném článku, který měl být publikován dne 18.03.2016 v Sudetendeutsche Zeitung. Žadatel tedy svým dotazem směřuje k získání názoru povinného subjektu, nikoliv k poskytnutí informace ve smyslu zákona o informacích.
I v případě dotazu č. 6, v němž se žadatel domáhá sdělení, co pan místopředseda vlády činí proti výrokům německých politiků ohledně Benešových dekretů a vyhnáni Němců z našeho území, se jedná o dotaz na názor. Úřad vlády a ani pan místopředseda Pavel Bělobrádek není povinen vytvářet na základě zákona o informacích jakákoli stanoviska, či sdělovat své názory, jelikož by se v takovém případě rovněž jednalo o vytváření nové informace, resp. o vytváření odpovědi na dotaz na názor. Proto lze tyto dotazy subsumovat pod § 2 odst. 4 zákona o informacích, který stanoví, že se povinnost poskytovat informace netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací.
K této skutečnosti se taktéž dříve vyjádřil Nejvyšší správní soud např. ve svém rozsudku čj. 1 As 107/2011-70 ze dne 19.10.2011, kdy konstatoval, že: „Jestliže se žádost o informace týká názoru povinného subjektu na určitou záležitost, který má povinný subjekt teprve zaujmout, pak je zcela namístě takovou žádost odmítnout s odkazem na § 2 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím."
Jak z výše uvedeného vyplývá, jsou zde dány důvody pro neposkytnutí informací podle § 2 odst. 4 zákona o informacích a je tedy na místě aplikovat ustanovení § 15 odst. 1 zákona, kde je stanoveno, že pokud povinný subjekt žádosti, byt’ i jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, a to v daném případě z důvodu, že předmětem žádosti jsou dotazy na názory povinného subjektu.
S odkazem na výše uvedené bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výrokové části.
V případě dotazů č. 1 - 4 byl žadatel dopisem Odboru právního a kontrolního dne 26.05.2016 informován o částečném poskytnutí….“
***
A tak jsme na základě zákona o svobodném přístupu k informacím, dostali rozhodnutí, že nám k bodu 5) a 6) nebudou poskytnut informace žádné. Místo svobodného přístupu k informacím jsme dostali jen výše uvedené rozhodnutí. Dokonce se snad ani nesmíme dozvědět, co pan místopředseda vlády ČR dobrého udělal proti uváděnému spojení Bavorska a České republiky, při níž by se naše republika stala zemí, co dobrého udělal proti lživým útokům na český národ ze strany „našich spojenců“, kteří nás označili za zločince, jež páchali zločiny proti lidskosti, válečné zločiny a dokonce i genocidu na Němcích při jejich „vyhánění“ z Československa.