Bylo to u Písecké brány, která se jako historická památka nachází kousek od Letohrádku královny Anny na východním konci zahrady Pražského hradu. Pan ministr obrany Alexandr Vondra tam měl projev na slavnostním shromáždění k 28. říjnu. Vyzvedl v něm význam vzniku Československa jako samostatného suverénního státu a „otřel se“ o Evropskou unii, která zbavuje členské státy suverenity, když řekl, že Česká republika, by si měla suverenitu zachovat. Ve svém projevu se také pochlubil, že armáda České republiky se rozrostla o 100 vojáků, kteří právě v tento den složili přísahu. Neřekl ani, že nejde o vojáky z uvědomění bránit svou rodnou zem, ani že jde o vojáky, kteří si při půl milionové armádě nezaměstnaných našli v armádě práci.
Po oficiální části zůstali řečníci ještě „páru minut“ mezi účastníky slavnosti a já jsem se náhodou a nečekaně dostal do bezprostřední blízkosti pana ministra a jeho „bodygarda“. Navázal jsem na jeho sdělení o 100 občanech, kteří si navlékli uniformu české armády a zeptal se člena orgánu výkonné moci ČR: Pane ministře, na co máme armádu ? Pan ministr obrany Alexandr Vondra mně vojensky stroze, srozumitelně a zapamatovatelně uvedl dva důvody. Jedním mně potvrdil to, co jsem na současné činnosti české armády odpozoroval. Druhý jsem neznal a proto mně mé znalosti rozšířil.
Jako člověk v polovině druhé dekády XXI. století ve zralém věku, mám vlastní poznání, na co jsme měli armádu za první republiky (1918 -1939). Na co jsme ji měli potom vím také. Vím to i z vyprávění. dvou českých letců, kteří mají zásluhu na tom, že německá Luftwaffe (německé vojenské letectvo) byla poražena v bitvě o Anglii. Náhodou jsem byl přítomen, když jeden z nich, syn paní Baumanové, který po celou dobu války nemohl mamince napsat dopis, po příletu z Anglie zakroužil několikrát nad domem své maminky, aby ji pozdravil a sdělil: Mami, já jsem živ. Vím to z vyprávění pana Kvapila, který jako samopalník ve Svobodově armádě prošel od Buzuluku do Prahy. Znám to z vyprávění jeho ženy, která stejnou cestou prošla jako zdravotní sestra. Jistě bych se totéž dověděl od svého kamaráda, o několik let staršího Stanislava Srazila. Po parašutistickém výcviku ve Skotsku seskočil jako člen jedné ze skupin, které předložily fakturu s okamžitou splatností říšskému protektorovi Reinhardu Heydrichovi za smrt tisíců Čechů. Všichni nasazovali své životy z uvědomění. Za obnovení svobody a nezávislosti své vlasti.
Pan ministr obrany Alexandr Vondra mně z očí do očí řekl, že armádu České republiky máme na to, abychom plnili úkoly NATO. Že by to tak mohlo být. jsem se domníval. Ale ono je něco jiného když se člověk něco domnívá, než když mu to potvrdí ministr obrany.
Když jsem potom o sdělení pana ministra obrany přemýšlel, napadlo mne několik věcí:
Vysvětlil jsem si, proč už nemáme ministerstvo národní obrany, ale ministerstvo obrany. Ti, kteří rozhodli slovo národní odstranit, jednali v souladu se zásadou, že název má odpovídat obsahu. Jestliže armáda České republiky nemá za úkol bránit český národ, pak ti, kteří rozhodli slovo národní vynechat, jednali podle této zásady. Ale proč nedodrželi tuto zásadu a nenahradili v souladu s touto zásadou slovo obrana, když NATO provádí ozbrojené intervence ?
A nevyjádřil se pan ministr nepřesně ? NATO je vojenská organizace, která má vrchní velení a na vojně se nedávají úkoly, nýbrž rozkazy. Kdo při plnění úkolů/rozkazů je v České republice dostává ? On, ministr obrany, náčelník generálního štábu České armády ?
Mám také pochybnosti jestli ti, kteří sami rohodli“ dávat ročně 40 miliard Kč z peněz občanů na armádu ČR k „plnění úkolů NATO“, dodržují Ústavu ČR. V Ústavě České republiky je totiž zapsáno, že „Lid je zdrojem veškeré státní moci a že ji vykonává prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní“. Je tomu tak v případě 40 miliard Kč na armádu ČR k plnění úkolů NATO ? Není to obráceně ? Nebyl pan ministr obrany Alexandr Vondra členem orgánu moci výkonné, který vykonává státní moc prostřednictvím lidu ?
Ten druhý důvod na co máme nyní armádu, o kterém mne pan ministr obrany Alexandr Vondra informoval, jsem neznal. Nejenom neznal, ale ani ve snu mne to nenapadlo. Zřejmě je to důkaz, že jsem své myšlení po roce 1989 neapgradoval – pardon neaktualizoval. Pan ministr obrany Alexandr Vondra mně totiž jako druhý důvod, na co má Česká republika armádu sdělil, že ji má na řešení vnitrostátních krizí. Tehdy jsem konkrétní představu neměl. Dnes po nasazení ukrajinské armády proti vlastním občanům ji mám.
Autor Jiří Sobotka – Ne účasti ČR ve válkách
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz