Myslíte si, že lidé, kteří takto píší, touží po smíření s českým národem?

 

Před 70 lety: zabíjení Rakušanů

 

V červnu roku 1945, šest týdnů po skončení války, byl vyhnán dav asi 27.000 německých Starorakušanů z Brna (z Moravy) ve směru na Vídeň a brutálně hnán 55 km na hranice s Rakouskem. Ženy, děti, nemocní a staří lidé tvořili tento žalostný průvod, bez jídla, většinou s vodou ze sudů ze statků, v pekelném vedru a poháněni českými násilníky, kteří nemilosrdně mnoho těch, kteří již nemohli, usmrtili nebo zastřelili.

 

Po dnes předváděné velkorysé rakouské vstřícnosti k uprchlíkům v té době nebylo ani stopy:  státní kancléř Karl Renner žádal Sověty, aby uzavřeli rakouskou hranici do Československa, protože "... ze severu přicházejí... německy mluvící Čechoslováci v nedostatečném oblečení, bez peněz, bez jídla, jako žebráci do země .... (Citace: Dr. Karl Renner 1945 m.p.) "

 

Výsledkem této nelidské hraniční bariéry byl nespočet hladovějících, žíznících a na tyfus zemřelých vyhnaných německy mluvících bývalých Rakušanů. Žili mnoho staletí v jejich sídelních oblastech v českých zemích, které se teprve před 26 lety oddělily od Rakouska. Nechtěně a proti své vůli byli nuceni podle diktátu ze St. Germain žít od roku 1919 ve vynalezeném československém státě, kde byli pronásledováni jako menšina druhé třídy.

 

Proti této hranici se státní kancléř Dr. Renner vzepřel o sedm let dříve, dne 3. 4.1938, ve vídeňských "New Tagblatt", hned po nacistické invazi do Rakouska, stejně jako předkové Rakušanů hlasováním "ANO" pro nadcházející připojení k Německé říši výzvou:

 

"Jako sociální demokrat a tedy jako bojovník za sebeurčení národů, ... jako první kancléř republiky německo-rakouské ... budu hlasovat ano. A dále řekl: "... pro celou svou minulost ... německorakouského státníka, s radostí v srdci vítám velkou historickou skutečnost opětovného sloučení německého národa". Karl Renner má hrob na vídeňském Ústředním hřbitově a část vídeňské ulice Ringstrasse je po něm pojmenována...

 

Sudetenpost, 10.12.2015, str. 12, není uveden ani autor, ani značka

Volný překlad pro České národní listy : P. Rejf