„My ta práva máme a musíme je využívat, jinak jsou zbytečná“

Rozhovor s Borborou Zyndźic, studentkou bohemistiky, která na  jaře 2015 vedla kurz lužické srbštiny v Lužickém semináři

Barboro, prosím, představ se čtenářům Věstníku.

Jsem Lužická Srbka, studuji v Lipsku slavistiku se zaměřením na západoslovanské jazyky. Jako hlavní obor mám češtinu nebo lépe řečeno bohemistiku. Byla jsem teď v Praze na jeden semestr na Univerzitě Karlově.

Říkala jsi mi, že máš také nějakou praxi v rozhlase…

Musím si tu udělat praxi, tak pracuji v německé redakci Českého rozhlasu. Tam taky dělám vlastní příspěvky, teď mám příspěvek o Janu Husovi, nebo spíš o muzeu v Kostnici v Německu.

Předpokládám, že jsi katolička, takže téma Jana Husa bylo pro Tebe něco nového.

My jsme se to taky učili ve škole. Teď je 600 let od jeho smrti,a tak jsme měli úkol v rozhlase udělat něco speciálního, speciální příspěvky.

Jaké jsou tvoje studijní plány, až skončíš v Praze?

Vrátím se do Lipska, pak ukončím studium bohemistiky a slavistiky;pak myslím, že půjdu na magisterské studium, ale ještě nevím,jaký obor, jestli bohemistiku nebo slavistiku.

Plánuješ v budoucnosti třeba učit češtinu, polštinu, lužickou srbštinu?

Na učení jsem ještě nemyslela – to bylo v Praze poprvé. Bavilo mě to, ale nevím, jestli bych to dělala celý život. Takhle jako kurz je to super.

Pověz nám prosím, jak se vlastně cítíš. Omlouvám se, jestli bude má otázka nepatřičná, ale pro člena většinového národa je vždy trochu obtížné pochopit identitu člena menšiny. Takže, jsi Lužická Srbka? Jsi i Němka? Nebo jsi obojí?

V dnešní době se také říká, že někteří se cítí jako Evropané. Tak já se cítím spíš jako Lužická Srbka, pak na druhém místě možná že jsem ze Saska, pak Němka a pak možná jako Evropanka, ale to moc ne.

Cítíš se jako Slovanka? Vnímáš to slovanství, nebo to pro tebe není žádné téma?

Cítím se jako Slovanka, na prvním místě ale jako Lužická Srbka. Ale to slovanství je mi možná bližší než to němectví.

Německo je demokratický stát. Jeho obyvatelé mají ten nejširší standard lidských práv v porovnání se zbytkem světa. Máš pocit,že je tu něco, v čem by měla být SRN vůči Lužickým Srbům vstřícnější?

Já jsem se teď zabývala jazykovými právy Lužických Srbů. Máme hodně práv, ale lidé o tom nevědí nebo neznají všechna. U některých těch práv je v zákoně uvedeno, že by to mělo být „podle možností“.Takže to právo existuje, ale nemusí být vždycky naplněné.Takže tam by se snad něco mohlo dělat, ale také by sami lidé měli užívat ta práva, která máme.

Dalo by se říci, že je to nějaký dluh Německa vůči Srbům? Nebo jsou to Lužičtí Srbové, kdo na úřadě nemluví lužickosrbsky, protože jim to připadá jednodušší v němčině?

Obojí, myslím. Lužičtí Srbové by měli mluvit lužickosrbsky na úřadech nebo všude, kde je to možné, i když je tam někdo, kdo nemluví lužickosrbsky. Jenže někdy nám přijde hloupé žádat o někoho, kdo mluví lužickosrbsky, nebo o tlumočníka. Ale my ta práva máme a musíme je využívat, jinak jsou zbytečná.

A ty sama už jsi to někdy vyzkoušela, že jsi na úřadě trvala na tom, že tam budeš mluvit lužickosrbsky a že tedy chceš tlumočníka,pokud někdo nerozumí?

To jsem ještě neudělala. Na úřadech jsem ještě tak často nebyla, tak jsem ani neměla tolik příležitostí.

Zažila jsi někdy chvíle, kdy jsi cítila, že bude lepší nepoukazovat na to, že jsi Lužická Srbka, i když za jiných okolností bys mluvila v tu chvíli lužickosrbsky, ale raději jsi to nějakým způsobem skryla?

Tak to nevím. Ale když jsem teď v zahraničí, tak neříkám každému,že jsem Lužická Srbka, protože ne každý to pochopí. Ale když mám delší rozhovor, tak to řeknu a také řeknu, kdo jsou Lužičtí Srbové a tak dále. Jsou i lidé, kteří si myslí, že jsme jižní Srbové, a nechápou to. Někdy je zase zajímavé o tom mluvit, je to dost podobné jméno, tak jsem se také seznámila se Srby a Chorvaty.

NDR zanikla před cca 25 lety. Je období NDR a komunismu obecně pro mladé Lužické Srby nějak zajímavé, říká jim něco?

To si nemyslím. Já jsem v té době ještě nežila. Jenom vím, co vyprávěli rodiče nebo ostatní. Jinak to asi takové téma není. Ale myslím, že hranice ještě trochu je. Například nejenom v platech, ale i ve zboží nebo v myšlení, nebo třeba i v jazyce. V němčině je jazykově ještě trochu rozdíl. Ale není to špatně, je to prostě historie.

A pro srbskou společnost je ještě obecně NDR téma, kterým se společnost zabývá?

Myslím, že spíš jen z historického hlediska, protože teď žijeme jinak.

Když jsme u těch „témat“. Co je teď „téma“ pro mladé Lužické Srby, čím teď žijí nejvíce?

To je teď těžká otázka. Já jsem skoro rok nebyla v Lužici. Téma...Co jsem tak slyšela, co se stalo například minulý rok, že mladí Němci provedli nějaké slovní útoky na Srby. Ale to se už teď asi neděje.Ale někdy se objevují protisrbské nálady. Například se objevily zamalované srbské nápisy na obecních tabulích u vesnic.

Kdybys měla vybrat v Lužici jedno místo, které bys chtěla ukázat čtenářům Věstníku, jaké by to bylo?

Jedno místo v Lužici… Myslím, že by měli znát Budyšín. Ale Lužice,to jsou spíš vesnice než města, takže… Nejradši nějaké místo v přírodě v Lužici.

Konkrétně? Konkrétně – to bych nejspíš doporučila výlet na kole po Lužici – po lužických vesnicích.

Kdyby mělo být jedno takové místo třeba v tom Budyšíně, které bys chtěla ukázat čtenářům Věstníku?

Já bych s nimi šla na most Míru, aby viděli panorama Budyšína,a pak bych šla k michalskému kostelu. Tam je hezký výhled na ten most, je tam hezká atmosféra.

A kdybys měla někomu doporučit jednu lužickosrbskou knihu, která by to byla?

No to záleží na tom, co rád čte. Je například jedna už dost stará kniha – doporučila bych „Lužickosrbské pohádky“.

Tvoje výuka kurzu horní lužické srbštiny probíhala v Lužickém semináři. Pověz, měla jsi nějakou představu o tom, co je to za budovu, než jsi začala učit? Jak na tebe zapůsobila? Máš k ní nějaký vztah? Nebo sis vztah k ní vytvořila?

Já už jsem tam předtím byla. Věděla jsem, jak to tam vypadá. Jinak jsem ale žádný vztah k té budově neměla. Byla jsem tam, ale jinak nic. Ale teď jsem tam byla častěji, tak už možná nějaký vztah je, a ne špatný. (směje se)

Studovala jsi na Lužickosrbském gymnáziu v Budyšíně. Pověz nám něco o té škole.

Myslím, že je to dobrá škola, protože je to také jediné hornolužickosrbské gymnázium. Jsme možná tak trochu jako velká rodina,učitele známe všechny. I žáci se všichni znají, zdraví se. Nevím, jestli by to bylo možné na německé škole, i kdyby byla menší. Ale Lužičtí Srbové jsou prostě takoví, že se všichni znají.

Teď studuješ v Lipsku na univerzitě, tak nám pověz něco o studentském životě Lužických Srbů v Lipsku.

Já jsem šťastná, že jsem v Lipsku, protože je tam hodně Lužických Srbů. Máme na koleji pro Lužické Srby jedno nebo dvě patra a jednu klubovnu, kde se scházíme. Je to hezké, když se tam třeba vytáhne harmonika a zazpíváme si.

Plánuješ návrat do Prahy?

Ano, plánuji, ještě nevím, kdy a co tady budu přesně dělat. Mám ale už nějaké nápady. Chci se vrátit.

Děkujeme za rozhovor.

Otázky pokládal Zdeněk Blažek, účastník jazykového kurzu.

Česko-lužický věstník, č. 7-8/2015, str. 42-43