Přišlo e-mailem:

Republika Srbská Krajina

vláda a parlament ve vyhnanství

Zemun

čís. 1128/09-10.12.2009

Zpráva

Mezinárodní soud o Kosovu a Metochii

Vláda a parlament Republiky Srbská Krajina ve vyhnanství s pochybnostmi sledují soudní řízení o platnosti či neplatnosti vyhlášení albánského státu v srbské Autonomní oblasti Kosova a Metochie.

Za překvapující považují okolnost, že nejvýznamnější právní odborníci na světě nepřihlížejí k důležité historické okolnosti, týkající se albánského obyvatelstva v Kosovu a Metochii. Tuto okolnost nelze opomíjet, jelikož velké procento obyvatel albánské národnosti v Kosovu a Metochii mělo v r. 1999 státní občanství Albánské republiky. To znamená, že byli cizinci v Srbské republice. A i těmto ozbrojené složky NATO pomohly odtrhnout  část teritoria Republiky Srbsko, aby na ní mohli vyhlásit svůj stát.

Nikdo si neklade otázku, zda by právní odborníci souhlasili s odtržením teritoria nějakého jiného státu, který je členem OSN, cizinci, jimž tento stát dočasně poskytl pohostinství, jak to učinilo Srbsko občanům Albánské republiky.

Je neuvěřitelné, že ani právní stanovisko Republiky Srbské nezmiňuje okolnost, že v Kosovu a Metochii žije několik set tisíc občanů Albánské republiky, kteří se nejen dopustili zločinů vůči srbskému obyvatelstvu, ale byli i organizátory secese a členy albánských paravojenských jednotek.

V minulých stoletích Turecko bylo okupantem Balkánu. Vyhánělo srbský lid z Kosova a Metochie a usídlovalo tam Albánce. Mezinárodnímu soudu v Haagu měly by být dále uvedené skutečnosti osídlování Kosova a Metochie ve dvacátém století   známy…

Dodatečné osídlování občanů Albánské republiky  Kosova a Metochie probíhalo ve třech etapách:

1. Za druhé světové války Itálie okupovala Albánii a Kosovo a Metochii. Vládla zde od r. 1941 do r. 1943. Italská armáda vyhnala část srbského obyvatelstva. Občanům Albánie pak poskytovala srbské domy a majetek.

2. Německo po kapitulaci Itálie obsadilo Kosovo a Metohii, kde vládlo od r. 1943 do r. 1945. Německá armáda pokračovala ve vyhánění  srbského obyvatelstva a území osídlovala Albánci, jímž rovněž postoupila srbské domy a majetek.

3. Po druhé světové válce byly v Jugoslávii zaváděny komunistické pořádky. V čele státu stál Josip Broz Tito, Chorvat  protisrbsky založený. Rozhodl o dodatečném osídlení Kosova a Metochie dalšími občany Albánie. Nařídil, že Srbové, které vyhnali z Kosova a Metochie italští fašisté a němečtí nacisté, se nesmějí vracet  do svých původních domovů a musí žít v jiných částech Jugoslávie. Toto rozhodnutí odůvodňoval tím, že v Albánii je komunistická diktatura, týrající lidi. Nově příchozí Albánci vyháněli srbské obyvatelstvo. O tom se však v komunistické Jugoslávii nesmělo mluvit.

Právní odborníci by měli přihlédnou k tomu, že Tito občany Albánie neusazoval ve Slovinsku, Chorvatsku, Bosně a Hercegovině, nýbrž pouze v Srbsku a Makedonii. Bylo to strašné protisrbské opatření komunistické moci.

Pro jednání Mezinárodního soudu v Haagu je velice důležitá skutečnost, že Albánci přesídlení z Albánie, jichž byly statisíce, nikdy neprodělali proceduru nezbytnou pro přijetí občanství Srbska – i dnes jsou proto cizinci. Komunistický režim Josipa Broze Tita je však nechal místními úředníky zapisoval do knihy občanů, což bylo nezákonné a protiústavní. Proto je takovýto postup právně považován ze neplatný (a bez právních důsledků-pozn. red.)…

Vláda a parlament Republiky Srbská Krajina ve vyhnanství využívají tuto příležitost též k tomu, aby upoutaly pozornost světové veřejnosti na skutečnost, že Srbové v Republice Srbská Krajina byli od r. 1991 do r. 1995 pod ochranou OSN. Přesto Chorvatsku bylo dovoleno, aby z tohoto srbského státu, založeného na srbských historických a etnických územích, vyhnalo téměř všechno srbské obyvatelstvo. Mezinárodní soud v Haagu, orgány OSN a jiných mezinárodních organizací se dosud nezabývají otázkou chorvatské odpovědnosti za zločin genocidy a etnických čistek spáchaných na Srbech v Republice Srbská Krajina a v Chorvatsku.

Milorad Bucha , předseda vlády                                                Dipl. ing. Rajko Ližaič

Vláda Republiky Srbská Krajina                         Parlament Republiky Srbská Krajina

Volný překlad a redakce: Ing. J. Liška                                   Připravil: dr. O. Tuleškov          

Přišlo e-mailem:

Čís. MSD 1/09 – 4.11.2009

Sdružením Srbů,

spolupracovníkům,

redakcím médií

Dubrovnická Matice srbská

Informujeme, že shromáždění Dubrovnické Matice srbské se konalo 23. října 2009 v Modrém sále Lidového sněmu Republiky Srbské v Bělehradě… Kromě volby pracovních orgánů Matice rozhodlo o konání vědeckého shromáždění o činnosti MSD od r. 1909 do r. 1941…

Ve vědeckém shromáždění byly uvítány práce o chorvatizaci katolických Srbů, bosnicování muslimských Srbů a o zařazování Srbů do jiných národností – při využívání rodinných jmen  (makedonských, černohorských, bosenských, vojvodinských…).

Prosíme vás, abyste přihlásili své práce a uvedli odborníky a vědce, kteří se zabývají těmito tématy – abychom vědecky objasnili tragické vnitrosrbské rozdělování, vnucené koloniálními silami Východu, Západu a Vatikánu. To bude, jak jsme přesvědčeni, významný krok na počátku dekolonizace srbských zemí a srbského dědictví. Tak odjakživa postupovaly národy z bývalých kolonií na všech kontinentech.

Očekáváme, že odborníci a vědci práci o Dubrovnické Matici srbské a o asimilaci Srbů i jiných národů postoupí své práce na výše uvedenou adresu nebo na e-mail na jméno dr. Mončilo Subotiče, místopředsedy výkonného výboru MSD, nejpozději do 31. ledna 2010.

S přátelským pozdravem Srbům všech náboženských vyznání a stoupencům pravdy mezi jinými národy.

Marina Raguš,

předseda MSD

Volný překlad a redakce: ing. J. Liška, připravil: dr. O. Tuleškov

„Musím se starat o zájmy Chorvatů v Bosně“

Milan Bandič (54) chtěl být prvním nestranickým prezidentem Chorvatska. Pochází z Hercegoviny. V r. 1990 byl ještě členem komunistické strany. Ještě s dalšími členy této strany přešel k sociálním demokratům. Po delším odcizení jej strana v r. 2009  vyloučila kvůli tomu, že kandidoval na prezidenta.

Za rakouský list Standard kladl otázky Norbert Mappes-Niedlek: „EU není pro Chorvatsko cílem, ale prostředkem. Co je tedy cílem?“ Bandič: „Chorvatsko řeší své problémy, a to nemůže udělat bez internacionálního společenství. Evropa nepotřebuje Chorvatsko na nízké ekonomické úrovni, kde právo nefunguje, kde administrativa je přebujelá, kde každé dítě přichází na svět  s dluhem 10 000 euro. EU … je budoucnost země.“ Standard: „Jak se změní chorvatská zahraniční politika, když se stanete prezidentem?“  - Bandič: „Bude v novém duchu. Budu méně cestovat do exotických států, místo toho se pokusím otevřené otázky řešit se svými sousedy.“ Standard: „Mnozí Chorvaté v Bosně by chtěli vlastní dílčí stát. Podpoříte je?“ – Bandič: „Sám jsem dítětem Bosny-Hercegoviny. Jako prezident Chorvatska se musí  starat nejen o zájmy Chorvatů, ale též o celou Bosnu a Hercegovinu. Tato země řeší své problémy jako nezávislý stát se třemi ústavními národy. Když ovšem v jednom z dvou dílčích států jeden národ je přehlasováván, mělo by se nad tím mezinárodní společenství zamyslet.“                                   Standard, 6.1.2010, str. 3

Erich Rathfelder: Boj Chorvatska proti Tudjmanovu dědictví

Chorvatsko stojí před velkou změnou. Moderní Chorvatsko stojí proti starému dědictví pocházejícímu z Turdjmanovo období, tvrdí to četní komentátoři. Veřejnost zažila, co od premiérky Jadranky Kosorové nečekala: V hlavních zprávách oznámila vyloučení dlouholetého šéfa politické strany a bývalého premiéra Iva Sanadera z vládnoucí strany HDZ (Chorvatská demokratická strana). Kosorová je nyní je nyní šéfkou strany i vlády. V pozadí tohoto kroku je boj Kosorové proti korupci.Od převzetí úřadu 1.7..2009 Kosorová nejen mluví, ale také jedná. Od té doby bylo zatčeno 27 činitelů navázaných na vládní stranu, mimo jiné také dva ministři.

Když 25.6.1991 Chorvatsko vyhlásilo nezávislost, dal Tudjman zelenou k vyzbrojování chorvatských sil ilegálně získanými zhanění. Vznikl propletenec kriminálních živlů, státních úředníků, justice, tajných služeb a armády. Další oblastí korupce byly privatizace ve prospěch příznivců Tudjmana.  Po vítězství sociální demokracie r. 2000 a Mesiče jako nástupce Tudjmana nastala změna k lepšímu. Ztráta moci donutila HDS k reformě. Vedení se ujal Sander a vytlačil Tudjmanovi stoupence z vedení strany. Z HDS udělal konzervativní stranu a propagoval evropskou cestu. Za J. Kosorové se vše mění. Došlo také na Sanadera. Jeho úloha při privatizaci ropného koncernu INA a při skandálu kolem Hypo-Alpe-Adria banky je nejasná.

Die Presse, 7.1.2010, str. 1

Volný překlad a redakce: ing. J. Liška                                                   Připravil: dr. O. Tuleškov

Vydalo Křesťanskosociální hnutí. Křesťanský sociál březen-duben 2010

Webová adresa : www.ksl.wz.cz

E-mail: Vydavatel@seznam.cz