Jaroslav Bašta: Mrtvolný puch rozkládající se EU láká zájemce o její blahobyt
16.duben 2017
Přelomové historické události, které přicházejí po dlouhých obdobích bezčasí, obvykle ohlašuje podivný psychologický fenomen – političtí představitelé se bez zjevných důvodů rozhodnou měnit věci, procesy a pravidla, jež tradičně a bez problémů fungovala dlouhá desetiletí, či dokonce staletí.
Příznačné
je, že toto provádějí na všech možných úrovních týkajících se veřejného života.
Píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Jaroslav Bašta.
Kromě dopravy, ve které hlavně v Praze můžeme pozorovat jednoznačnou
tendenci k vytvoření neřiditelného chaosu v duchu zelené ideologie, se většina
snah o likvidaci společnosti jako takové odehrává v oblasti vzdělávání. Již
čtvrt století se docela důsledně likviduje vše, co by vyrůstající generaci
mohlo spojovat s generacemi jejich předků – tedy elementární znalosti, povědomí
o historii a dosažení úrovně socializace nutné k fungování společnosti.
Výuka totiž nesmí být náročná, aby děti nestresovala. Proto je třeba omezit
krasopis, matematiku, zjednodušit gramatiku a především odstranit jakýkoliv
náznak disciplíny, toho nejhoršího dědictví dob minulých, převážně totalitních.
Dokonce již vadí i školní zvonění, neb děti stresuje. Cestu ke světlým zítřkům
názorně ukazuje inkluze, dnes prosazovaná vlastně i v mateřských školkách –
normou bude úroveň dvouletého dítěte, ty tříleté a čtyřleté se jejich tempu
budou muset přizpůsobit. Dostanou tak patřičnou průpravu pro základní školu,
kde rychlost a kvalitu výuky již dnes určují ti nejpomalejší a nejhůře
vychovaní a vychovatelní.
Zdá se, že ideologové vytvoření nového evropského člověka se rozhodli
ignorovat Gaussovu křivku inteligenčního kvocientu a základní vzdělání
přizpůsobují schopnostem podprůměrné části populace. Zatím nám neodpověděli na
kardinální otázku – čím se budou živit absolventi vzdělávacího systému, který
jim nepředá dosud obvyklou a nutnou míru základních znalostí, přičemž (což je
mnohem závažnější) téměř znemožní jejich socializaci. K tomu, abychom pochopili
důsledky podobných experimentů v základním školství, nemusíme zapojovat svoji
představivost. Stačí navštívit nejbližší No go zónu a prostudovat sociologická
data o nezaměstnanosti a kriminalitě tamní mládeže. Budeme mít onu vytouženou
inkluzivně vzdělanou vícerychlostní Evropskou unii jako na dlani.
Nelze přehlédnout, že unijní systém školního vzdělávání spolu se současnou
podobou sociálního státu vychovává ty nejhorší nepřátele evropské civilizace.
Mladíci z předměstí západoevropských velkoměst poměrně často zapalují školy a
auta a další majetek, ale neváhají čas od času zabíjet své spoluobčany, údajně
z náboženských důvodů.
Pro člověka, který trochu zná evropskou historii, při pohledu na vlny
iracionality zaplavující náš svět padá beznaděj. Tohle všechno tu již bylo v
podobě zcela odporující požadavkům pudu sebezáchovy. Před 1700 lety, na sklonku
třetího a počátku čtvrtého století. Tehdy společnost v západní polovině Římské
říše zachvátila iracionální touha nedělat nic obtížného a soustředit se jen na
příjemné věci. Proto se přestala vyučovat matematika a následně se silně
omezila znalost čtení a psaní.
Neuvěřitelný rozkvět však zažily řečnické školy, jejichž žáci se učili, jak
přesvědčovat dav, aby je zvolil na výnosná místa v municipální, případně státní
správě. A celá společnost sešněrovaná starými římskými tradicemi statečnosti,
skromnosti a vnitřní disciplíny se pod vedením vyznavačů nových kultů,
duchovních předchůdců dnešní Evropské komise a jejích nápadů, osvobozovala od
toho duchovního harampádí. Nové myšlenky zvítězili také v římské armádě.
Vojáci nejprve odmítli cvičit v nepraktickém těžkém brnění a přilbách, které
jejich předchůdci používali skoro pět set let a nahradili je slušivými
civilními tunikami a plstěnými čapkami, přičemž nepraktický meč a štít
vystřídal luk. Nové vybavení bylo velmi pohodlné a zvykli si na ně natolik, že
si je ponechali i na válečných taženích. Bohužel, zaostalí západní sousedé
Římské říše zneužili procesu humanizace a zcivilnění ozbrojených sil a zůstali
nadále oděni do svých šupinových pancířů či drátěných kroužkových košil, neodložili
svá kopí a pádné meče. Pak v několika málo bitvách pozabíjeli tařka bezbranné a
nahé protivníky a nechali se najmout místo nich do legií, takže Impérium
nezaniklo ihned, ale postupně se rozpadalo dalších 200 let.
Důvodem toho odkladu byla touha barbarských kmenů usadit se na území říše,
nikoliv si ji podrobit. O jejich neuvěřitelné primitivnosti svědčí to, že se
dobrovolně stali plátci daní. V Západořímské říši totiž existovaly tři základní
vrstvy občanů – oligarchové, kteří vládli a rozhodovali, ale daně neplatili. To
byla hlavní povinnost rolníků, řemeslníků a obchodníků, kteří tak financovali
nejen oligarchy, armádu, státní aparát, ale také městskou chudinu. Ta
nepracovala, ale dostávala od státu chléb a hry, moderně bychom mluvili o
sociálních dávkách.
Hrdí Germáni, Keltové, Alani a další barbaři sloužili v armádě, pracovali,
obchodovali, platili daně a nakonec se stali dědici římské civilizace, kterou
za několik století změnili na evropskou. Po 1700 letech se znovu probudila
sebevražedná pošetilost zakódovaná v našich memech a mrtvolný zápach
rozkládající se Evropské unie láká zájemce o její blahobyt z Asie a Afriky.
Bohužel, dnešní migranti jsou pragmatičtější než starověcí barbaři, takže
nechtějí pracovat, nechtějí platit daně, zpočátku se spokojí s postavením
vyživované chudiny a počkají si až jim Evropa se svým bohatststvím vytvářeným
přes tisíc let, spadne do klína jako zralá hruška. O naši civilizaci nestojí,
považují ji za dekadentní. Obávám se, že v tomto názoru se s nimi shodnu.
(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)