Eur Ing Dr Bohumil Kobliha
V rámci arabských "sametů" se dějí podivné věci.
Se situací se mění také rychle i jména aktérů a jejich hláskování, např. u Moussa Kousa, penzionovaného libyjského ministra zahraničí. Najednou zcela legálně přejel hranice do Tunisu a začalo se mu říkat Musa Kusa. Snad aby se to Čechům lépe vyslovovalo a nedělali jsme si ze jména (a situace) legraci, jako kdysi z egyptského Nasera, pak Nasira. Kusa spolupracoval dříve, když řídil libyjské tajné služby, i se Západem a říká se že až moc.
Musa Kusa odletěl z Tunisu "soukromě" do Britanie, prý Prvního Apríla. Má to naznačovat, že zde nejde zcela o poslaní jako u Hitlerova náměstka Rudolfa Hesse? Hess, jak pamatují historici, seskočil 10. května 1941 padákem u skotského Glasgowa, údajně/snad aby sjednal separátní mír Německa s Britanií. Hitlerovi oddaný odvážný muž odskákal pak svoji věrnost Velkoněmecké říši doživotním vězením v západoberlínském Spandau. To po dosouzení v Norimberském procesu s německými válečnými zločinci 10. října 1946. Ve Spandau, v unikátně střežené izolaci skončil údajně sebevraždou 17.8.1987. Věděl toho příliš.
To cituji proto, že v příbězích Hesse a KUSA jde o podobnost, i když možná náhodnou. .
Kusa byl po přistání v Londýně britskou tajnou službou M16 (vojenská rozvědka) vytěžen a ihned použit propagandisticky, aby přesvědčil další členy Gadaffiho vlády k dezerci.
Poněvadž ale vládní činitelé Britanie už dávno neví, co mají chtít, jedním dechem ho obvinili. že měl prsty v akci sabotáže proti americké PanAm, letecké katastrofy zvané "Lockerbie bombing" (22.12.1988.) a dalších operací libyjských tajných služeb, které tehdy šéfova!. Tento tah byl prima doporučení pro ty, co by snad chtěli opravdu opustit Libyi: rovnou do kriminálu!
Daleko lépe je na tom šedesátisedmiletý bývalý štábní plukovník Gadaffiho armády Kalifa Haftar, který se s autoritativním šéfem nepohodnul při bitvách v republice Čad (Chad) a chtěl Gadaffiho dokonce svrhnout ve vojenském puči. Tedy to není nějaká kočička. Poněvadž mu pochopitelně po neúspěchu šlo o krk, utekl do exilu. To bylo před dvacetipěti lety. Pro nás a současnost je důležité, že z toho dvacet jedna let pak žil v USA a dle jeho vlastních slov se chystal pomstít Gadaffimu! Nyní "z ničeho nic" vede libyjské vzbouřence. V prvním interview pro západní tisk (a jak bylo uvedeno v The Sunday Times ze 3.4.2011 na straně 27) prohlásil:
"Jsem hrdý na to, že mně byla dána tato mise, přes všechny obtíže... " Kdo mu přidělil "tuto misi" neříká, ale pro nás to nebude těžké odhadnout.
Totiž o tom, kdo ten "samet" pro Libyi rozjel s ohňostrojem, se vůbec nesmí moc mluvit. President Obama se nemůže přiznat, poněvadž už oznámil svoji kandidaturu v příštích USA prezidentských volbách, a takové expozé by mu ve volbách neprospělo. Vždyť každý Američan má už plné zuby válek, a Obamovy "úspěchy" v řízení státu a hospodářství jsou více jak trístní.
Proto tedy dostala hlavní úkoly sesterská Britanie (či spíše američtí pudlové). Ta vedle úvodního leteckého bombardování libyjských vojenských cílů (viz moje esej Sladká nafta z 24.3.2011.) posílá druhým týdnem dubna do Bengházi první "humanitární pomoc" chráněnou 600 (šesti sty) Royal Marinek ze 40. komanda. Elitní jednotky komanda (hrdlořezů), budou zajišťovat prý pouze vykládání. To hlídá také torpédoborec třídy T42 a další pomocné lodě. Tyto síly nejsou samy. Mají oporu v britské fregatě Cumberland s ponorkovým doprovodem, v oblasti už dříve exponované. To asi kdyby plukovník Gadaffi chtěl poškodit tuto "humanitární akci" všemi svými dvěma ponorkami či jinak.
Proč OSN, Červený kříž či Červený půlměsíc nemůže nic udělat? Nesmí?
Není náhodou, že centrála vzbouřenců je v Bengházi a západní reportéři převážně nyní vysílají také odtamtud. Bengházi totiž vybudoval Gadaffi jako supermoderní výkladní skříň svého působení a nebude ji tedy jako rodilý Libyjec chtít zničit. Cizinci i vzbouřenci jsou zde tedy relativně v bezpečí.
Přestože arabské "samety" nebyly samozřejmě nikým s cizích mocností organizovány, specificky ten libyjský k sobě jaksi mimoděk už dávno přitáhl britské vojenské plánovače a ti mu dokonce dali jméno: Operace ELLAMY.
Kdo trochu zná plánování a vojenské plánování vůbec, může odhadnout, že taktika Operace ELLAMY byla dohodnuta nejpozději někdy začátkem roku. Strategie "sametů" arabských států pak v časovém odstupu po vyhodnocení těch zdařilých evropských. My jejich slávu odžili a důsledky zažíváme dodnes.
První týden Operace Ellamy stál Britanii údajně 35.38 milionů liber, což jistě dobře zapadne do současného utahování opasků britských občanů.
Přesto vše musí taktické důstojníky Operace Ellamy udivit, že libyjské letecké obranné síly nebyly nasazeny a nebyly použity ani protiletadlové rakety. Možná že je to tím, že Gadaffi nechce (nemůže?) exponovat těžkou vojenskou techniku a snaží se dosáhnout nějaké dohody současnými diplomatickými misemi jak do Britanie tak do Turecka a Řecka.
Všimli jsme si mezi jiným, že libyjská armáda je převážně vyzbrojena ruským (dříve sovětským) arzenálem, počínaje bojovými letadly typu MIG 21, 23 a 25 a konče protiletadlovými a jinými raketami. Bojových letadel má libyjské letectvo v pohotovosti asi sto, zatím co dalších sto je v rezervě. Tanků, převážně starších i novějších ruských Téček mají k dispozici přes 2 200.
Zatím co jsme pozorovali byly nasazeny převážně jen lehké pancéřové vozy a terénní vozidla. Armáda používá také civilní SUV (Sport Utility Vehicles 4x4), podobně jako vzbouřenci. To aby uvedla ve zmatek spojenecké piloty po kom střílet. Vojenská SUV byla zaznamenána dokonce v akcích proti vzbouřencům až u Tobruku.
Poněvadž za bojovou technikou musí být vždy lidé a jejich trénink, je možné že za nasazením/nenasazením těžké bojové techniky a tedy závažném měřením sil (1), je ještě kdosi větší. Je to samotná Moskva?
Mimo Putinova odsouzení prvních britských náletů jsme neslyšeli z máťušky Rusi téměř nic. A od Číny rovněž ne.
Posouvá se zásadní střet a "konec světa" až na rok 2012?
Londýn, 7.4. 2011.
Pozn. red.: K. Haftar podle tiskových zpráv spolupracoval i s americkou zpravodajskou službou.
K platnosti rezoluce RB PSN č. 1973
Z Charty OSN, Kapitola V, Rada Bezpečnosti, Článek 27:
„2. O procedurálních otázkách rozhoduje Rada bezpečnosti kladnými hlasy sedmi členů.
3. O všech ostatních otázkách rozhoduje Rady bezpečnosti kladnými hlasy sedmi členů, čítajíc v to hlasy všech stálých členů, rozumí se však, že se při rozhodování podle kapitoly VI a podle odstavce 3 článku 52 strana ve sporu zdrží hlasování.
Vzhledem k tomu, že při hlasování o uvedené rezoluci se zdrželi hlasování dva její stálí členové, a to Čína a Rusko, rezoluce byla sice přijata, ale je pravděpodobně neplatná při použití síly. Základní podmínkou pro použití síly, např. při raketových a leteckých úderech, je, aby pro ni hlasovali všichni stálí členové Rady bezpečnosti OSN, tedy Čína a Rusko. A tak tomu nebylo!
MZV RF: Kontrolovat plnění rezoluce i Libyi musí BR OSN
Kontrolovat plnění rezoluce BR OSN č. 1973 o Libyi musí sama Bezpečnostní rada OSN, prohlásil dnes ministr zahraničí RF Sergej Lavrov po zasedání Rady Rusko-NATO v Berlíně. „Bezpečnostní rada je orgánem, který musí a bude uskutečňovat politické řízení všech akcí, které byly naplánovány v jejích rezolucích, a kontrolovat, aby tyto akce nepřesahovaly rámec cílů označených v těchto rezolucích“, řekl Lavrov. Dodal, že Rusko vyzvalo v průběhu zasedání Rady své partnery, aby přistupovali k plnění rezoluce co nejpřísněji a nejodpovědněji.
Hlas Ruska
Západ dává Kaddáfímu další ultimátum
Západ hodlá pokračovat ve vojenské operaci v Libyi, dokud nepodá Muammar Kaddáfí demisi. Praví se o tom ve společném článku předáků USA, Francie a Velké Británie, který byl uveřejněn v pátek v novinách The Times, Le Figaro a The Washington Post. Barack Obama, Nicolas Sarkozy a David Cameron prohlásili, že se Kaddáfí pokouší zničit vlastní národ, a musí tedy odstoupit. NATO a koaliční síly jednají jménem OSN a využívají mandátu, který nemá obdoby, podotýkají předáci tří zemí.
Prezident Medveděv má na akce západní koalice v Libyi vlastní názor. Vyslovil ho včera na summitu BRICS v čínském San-ja.
„Rezoluce BR OSN mají splněny v souladu s jejich literou a duchem, a nikoli s libovolnými interpretacemi jednotlivých států. Dali jsme své svolení na uzavření vzdušného prostoru Libye a tím na zabránění intenzifikaci konfliktu. Byla však z toho v podstatě vojenská operace, která sice neprobíhá zatím na zemi, ale ve vzduchu. V rezoluci OSN o tom nic není. Je nutno ji plnit, a nepokoušet se o překročení mandátu“, řekl Medveděv.
Summit BRICS vyzval k zastavení jakéhokoliv násilí v Libyi. Potřebujeme nikoli bombardování, nýbrž neodkladná jednání, soudí předáci Brazílie, Ruska, Indie, Číny a Jižní Afriky.
Zároveň je článek předáků Velké Británie, USA a Francie v mnohem symptomatický, soudí odborník ruského Ústavu strategických hodnocení a rozboru Sergej Demidenko.
„Předáci tří států se snaží zdůraznit jednotu v koalici. Vždyť v poslední době se mj. i na Západě stále častěji mluví o rozpadu koalice. Vojenská operace prý nemá jasné cíle a úkoly, nemá dokonce ani mezivýsledky. Kaddáfí jak byl u moci, tak zůstává u moci i nadále. Povstalci jak neměli možnost uchopit moc, tak ji stále ještě nemají. Většina obyvatelstva i nadále podporuje Kaddáfího. Článek tří předáků je prostě pokusem dělat, jakoby nic“, řekl Demidenko.
Už poté, co vyzval summit BRICS k zamítnutí silového řešení libyjského problému ve prospěch politicko-diplomatického, bylo zveřejněno prohlášení NATO. Přijali ho v Bruselu ministři zahraničí členských zemí Severoatlantické aliance. Dokument podepsali rovněž zástupci Jordánska, Kataru, Maroka, Švédska, Ukrajiny a SAE, které se účastní vojenské mise v Libyi. V tomto prohlášení se neříká rovnou, že je cílem operace svržení Kaddáfího, zdůrazňuje se však, že jeho režim „ztratil veškerou legitimitu“.
Hlas Ruska, 15.4. 2011
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz