Morální? Nemorální!

Postupně začínají obhájci naivní „uvítací kultury“ chápat realitu. Rostoucí počet komentátořů otevřeně říká: Trvat na čisté morálce v otázce uprchlíků bylo nemorální, protože její důsledky budou takové, že nekontrolovaná imigrace milionů „nakonec zničí demokracii“ ( „Welt“). Něco k tomu. Etika by neměla mít přednost před zodpovědností, varoval „Sudetenpost“ na přelomu let 2015/16, a přitom citoval nositele Karlovy ceny sudetoněmeckého landsmanšaftu  z roku 2009, Günthera Becksteina (CSU). Ti, kteří chtějí zachovat právo na azyl v dlouhodobém horizontu, nesmí ignorovat, že to nebude možné bez účinné kontroly hranic. V tom není, jak řekl bývalý pražský prezident Václav Klaus, žádné dohodnuté  univerzální  lidské právo, libovolně se stěhovat do jiné země. Je zde limit – je třeba trvat na konkrétních důvodech. To znamená, že údajné pronásledování ve své domovské zemi musí být opodstatněné.

Politici a veřejné mínění používali v minulosti nedbalý jazyk. Je nepřijatelné, schovávat za termín „uprchlík“ všechny formy migrace. Jazyk se nesmí používat pro účely politické manipulace. Jedná se o dar rozlišování. Musí být možné říci, bez osočování za xenofoba, že nekontrolovaná imigrace do Německa a Rakouska je neúnosná pro rozpočty místních samospráv. Docela seriózní výpočty docházejí k závratné sumě 60 miliard eur dodatečných ročních nákladů. Takové částky zničí šanci na slíbené snižování dluhové zátěže. A napínají sociální síť pro příští generace, a činí ji plnou děr.

(To je slovo!) A půl miliarda eur spojená s „azylovou krizí“ by měla být odebrána z rezervy německého zákonného zdravotního pojištění. Tato zátěž pro veřejné finance, jak tvrdí experti, dělá povahu problému očividně výbušnou. Občané si uvědomují, že je to něco, co je mimo kontrolu. Tím se snižuje důvěra v ty „nahoře“. Proto není  na místě, podle odborníka na  východní Evropu  Karl Schlägela,  znovu připomínat podezření z xenofobie. Profesor Schlagel dospěl k poznání, že kontinent jako Evropa nemůže dopadu imigrace, jejíž jsme svědky v dlouhodobém horizontu, odolat. Nemělo by tedy jít o zrušení hranic, ale o úpravu hraničních režimů, aby bylo možné elementární velikost takovýchto toků „nějak“ usměrňovat. Maastrichtská smlouva v Evropská unii byla před 25 lety uzavřena pro přechod z formálně čistě ekonomicky orientovaného společenství do politického. Nyní se zdá, že tato smlouva již neodpovídá současné době. Velký cíl mizí v mlze národní sobeckosti. Je to patrné především v otázce uprchlíků. Odcházející německý prezident Joachim Gauck proto vyzval: Důvěra veřejnosti v Evropu se vrátí jen tehdy, když vlády otevřeně deklarují, co chtějí. To znamená, že je problém přesně popsán.

Gernot Facius, Sudetenpost, 9.3.2017, str. 2

Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf