Eur Ing Dr Bohumil Kobliha
Kdo se nechá kojit odstřeďákem, jako je např. v Čechách Passau Presse v mutaci M.F.Dnes, může vidět některé zprávy odjinud jako neuvěřitelné a být k vývodům autorů skeptický. Tak se stalo i mně v případě eseje Plán pangermánský – v podstatě zamyšlení o situaci včera a dnes.
Chápu, že někteří hleděli a hledí na celek EU s nadějemi a doufali, že se v něm rozvařily všechny mocenské ambice těch větších národů. Věřili, že nastala spravedlnost pro všechny. Ale tak to bohužel není. Nad Evropou stále visí mrak historických ambicí a děti po čase kopírují své rodiče a prarodiče. Nechce se mi tedy ani věřit, že by Čech přítomna nebyl schopen zaznamenat staronové „ctižádosti“ potomků Henleinových ordnerů.
Návrh svazku evropských států jako celek vypadal dobře, ale dnes mocenské choutky Německa začínají nepříjemně znepokojovat sousedy. V současné době, byť je to skoro neuvěřitelné, se budou utvářet nové společné vojenské útvary britsko-francouzské! Patrně jako protiváha těm dřívějším francouzsko-německým. Francouzská vláda dokonce požádala Brity, aby jim zapůjčili jednu ze svých mateřských letadlových lodí (dále jen MLL). Možná, že proto aby Francouzům mohli Britové vyhovět, urychleně „vyřadili“ pyšný MLL Arc Royal, přestože do jeho modernizace a přestavby investovali před rokem něco kolem dvaceti milionů liber.
Leč zpět k Německu nadevšecko. Delší dobu slyšíme, že euro je ohroženo a dokonce že existence Evropské unie je na vážkách. Vydrží své ekonomické kotrmelce a výšení rozpočtu na sto pět miliard liber? Unese nerozumné investice jako je např. nové EU centrum v Lucemburku, které má stát 850 milionů liber. O kolik vzrostou náklady do roku dohotovení 2016? Kolik bude stát cestování Eurokratů mezi třemi centry Brusel, Lucemburk, Štrasburk, jejich ubytování a diety? Zbude jim chudákům znaveným cestováním ještě energie a čas na nějakou rozumnou činnost?
Proto němečtí občané stále více tlačí na vládu, aby se vrátila k marce pro ně pohodlné, výhodné a bezpečné. Tendence byla dokonce nejnověji potvrzena The Sunday Times z 9.ledna 2011 v článku „Bring back the Deutschmark, say Germans“ – Vraťte marku, říkají Němci… Je snad náhodou, že hnutí podporuje i paní Angela Merkelová, předsedkyně vlády a představitelka německých křesťanských demokratů (CDU), a dokonce v koaliční spolupráci s liberály (FDP)? Odpověď je nasnadě. Není!
Němci totiž, jak víme „zachraňují“ některé evropské státy od dluhů. Celkové částky EU „půjček na půjčky“ budou prý dosahovat výše € 750 miliard, v čemž německý podíl má být € 123 miliard. Nahlíženo pragmaticky, proč se mají Němci zabývat eurem, když kredity v markách by byly pohodlnější a čistě pod kontrolou Deutsche Bank, s úroky za půjčky rovnou do národní kapsy. Tyto záměry mají ovšem další souvislosti. Paní Merkelová v EU žádá, aby od roku 2013 všechny státy euro-zóny, které dostanou půjčky, se zřekli části své státní suverenity!!! To potvrzuje článek ze The Sunday Times z 19.prosince 2010: „Merkel pushes EU integration as price of bailout“ – tlačí na EU integraci za vykoupení z dluhů. Markou má být utužena německá nadvláda nad Evropou. Už ne bílé podkolenky, dirndly, fangle a bubny, ale „integrace“ pod Deutschmark. Nový plán pangermánský jako na dlani.
Londýn, 12.ledna 2011.
Otvírání studánek
Eur Ing Dr Bohumil Kobliha
Dle statistik Organizace spojených národů zásoby pitné vody s rostoucím obyvatelstvem naší planety rapidně ubývají. Nejnovější předpovědi OSN ukazují, že už kolem roku 2025 mají dvě třetiny lidstva být bez dostatečných zásob pitné vody. Tyto chmurné předpovědi nejsou ale novinkou. Už dávno se zásobami vody a potřebou nových zdrojů zabývali vrcholní vodohospodáři a inženýři (u nás Ing.Formandl, bývalý ředitel Institutu řízení, poradce naší vlády a OSN). Hledaly se nové možnosti od artézských studní po utopické studie odtahování ledovců z Antarktidy do Afriky, Austrálie a z Arktidy do Evropy. V přítomnosti se studují hlavně možné úspory ve spotřebách městské pitné vody. Bylo zjištěno, že jen netěsnostmi potrubí se v městech ztrácí ve světovém měřítku třicet dva miliard kubíků vody ročně.
Skeptik se může usmívat: „Vždyť jsme obklopeni světovými oceány a známe procesy desalinace, tak proč se strašit!“ To je pravda, jenomže zbavování mořské vody soli je velmi drahé a spotřebuje značné množství energie. Mořská voda se pod vysokým tlakem pumpuje přes poloprostupné fitry (tzv. reverse osmosis – RO) a to není zadarmo. Voda samotná při procesu ztrácí bohužel také cenné minerálie, důležité pro naše tělo. Kdo žil čásek v zemích, které závisí na uměle odsolené vodě, ví, jaký je rozdíl mezi studniční vodu a tou filtrovanou z moře. Vymýšlejí se nové systémy, které by byly méně náročné na náklady a energii, ale to vše je zatím málo. Musíme spíše užívat to, co máme z přirozených přírodních zdrojů a to co nejúčelněji a hospodárně.
Po „sametu“ v ústředí Lidové strany s kterou jsem tehdy spolupracoval se smáli, když jsem navrhoval/doporučoval výměnný obchod našich skvělých minerálních vod za arabskou naftu. Dokonce mne překřtili humorně na „bratr minerálka“. Ono to je tak, že „sytý hladovému nevěří“ a nevědomý hazarduje často s tím co má. Prostě, přestože jsem prokopal důležité cesty s arabskými institucemi, navrhovaný projekt se nakonec neuskutečnil pro nepochopení.
Ve světovém měřítku nás problém s vodou bude stále více tísnit. Ale i u nás, v zemi kde pramení značná část středoevropských vodních toků, nesmíme hazardovat. Není a nikdy nebude nad dobrou pramenitou pitnou vodu. Je nerozumné, když se do našich skvělých minerálek přidávají všelijaké „přitažlivé“ příchutě. Do jaké míry má taková komerční atraktivnost podíl na přetěžování našeho zažívacího ústrojí a na nebezpečné cukrovce?
Milovníci přírody si dávno všímali krás našich říček, potoků a cenili studánky. Junáci 35. střediska v Praze si vzali za příkladný úkol každoročně na jaře čistit řečiště starobylého leč pohrdaného Botiče, ze kterého nerozumní dělají odpadovou stoku. A co malé zanedbané skromné pramínky a studánky, kterých je v naší zemi plno. Mělo by být hrdostí celého okolí takového zdroje mít svoji dobrou pitnou vodu. Se vzpomínkou na našeho světového skladatele Bohuslava Martinů bychom s jeho „Otvíráním studánek“ měli pomyslet na to co kdysi býval „pohanský“, ale velmi moudrý zvyk, totiž otvírat/čistit na jaře studánky a zdroje vody vůbec.
Otvírání studánek by se mělo stát novým národním motivem a slavností! Vodohospodáři a památkáři jistě podpoří naši přirozenou úctu k pramenům čerstvé čisté vody, jak znávali naši předkové.
Londýn, Slunovrat, 21.prosince 2010.