Mocné mýty Čechů

 Den setkání Jihomoravanů v Geislingenu an der Steige:

Na setkání virtuální Moravy přivítal moderátor Franz Longin, dne 8. října ve farním sále sv. Marie v Geislingenu, děkana Martina Ehrlera, radní Karin Eckertovou, Holgera Scheibleho a Rolanda Funka jako zvláštní hosty, mluvčí a četné krajany. Vyzval k využití této doby klidu k otevírání se spravedlnosti dnes, aniž by bylo zapomenuto na včerejšek. Jde o proces začlenění mladších sil, a proto se hledají potomci Jihomoravanů s cílem, zajistit přežití jihomoravského dědictví. Jeho zástupce Reinfried Vogler poděkoval za přípravu bohatého denního programu. Reinfried Vogler zahájil a informoval, že dokumentace o vyhnání z Jižní Moravy bude dokončena příští rok také v češtině. Vyjádřil spokojenost s šířením nynější verze. Přináší znalosti o vyhnání v širším historickém kontextu.

Vztah mezi vyhnáním a českými národními mýty pojednal pastor Helmut Gehrmann, který pochází z údolí Mosely. Požadavek vyhnání byl lidským selháním a popřením lidských práv vyhnanců. Ještě přetrvává názor, že vyhnání se jeví jako pochopitelná pomsta za zločiny nacistické éry. Německá porážka nabídla tuto příležitost. Zločiny poražených ale nemusely nutně vést k vyhnání, jak ukázaly příklady Francie a Itálie nebo Rumunska. V případě sudetských Němců zapůsobilo něco zvláštního.

Od osvícenství člověk nepotřebuje Boha ke svému zlepšování, vyžaduje pouze rámec. Pro Rousseau je národ rámcem, ve kterém se člověk zdokonaluje, ve kterém je vyjádřena obecná vůle lidu a člověk může zažít největší štěstí. Jako trest za hříchy proti národu, se navrhuje vyloučení pachatelů. Porušili-li  společenskou smlouvu, a tudíž nejsou dále členy. Náleží jim vyhnanství nebo smrt. Tak je trest z onoho světa přesunut do tohoto.

Mýtus je vlastně příběh, který má zvláštní vlastnost: podává něco nezpochybnitelného, absolutního a proto může být přijat  pouze vírou, mýtus odmítá racionální přístup. Odpovídá touze kolektivů po jedinečnosti.

V období romantismu mýty zaznamenaly rozkvět. Jedním z hlavních zdrojů byl Johann Gottfried Herder (1744-1803). Podle něj každá osoba dostane speciální úkol od Boha, ale i celé národy. Národy viděl jako jednající jedince s lidským charakterem. Slovany viděl jako "holubičí povahy". Tyto nápady byly dále rozvíjeny Slovany a promítly se do politiky. Začalo se mít za to, že Němci nesou vinu za neštěstí Slovanů, jejich chudobu a zaostalost (Jan Kolár, 1844). "Mesiášství" v Polsku tvrdilo, že to, co bylo učiněno Polákům, bylo učiněno tajemnému tělu Ježíše. Rusové se považovali za "Bohem vyvolený lid", který byl obdařen božským zjevením. Z těchto koncepcí vznikla myšlenka vyvolenosti. Češi, jako zástupci prastaré ideální lidskosti (Masaryk), sebe viděli,  jako předurčené hlásat do světa skutečné hodnoty lidství, protože jsou mírumilovní, věřící a sociální spravedliví. Tyto vlastnosti nejsou podle Herdera výsledkem vědomého rozhodnutí, ale národ je osobnost, která má tyto vlastnosti od přírody. Češi se nemusí snažit, jsou od přírody dobří, na rozdíl od Němců. Ti jsou považováni za militaristické, dobyvačné, nespravedlivé a vykořisťovatelské. Masaryk mínil, že v každém německém sociálním demokratu se skrývá militarista. Beneš tvrdil, že Češi měli vždy pocit, že mají chránit demokracii proti Němcům, což je důvod, proč bylo jejich povinností bojovat proti Němcům.

Jaké jsou kořeny tohoto postoje? Pět českých národních mýtů hraje rozhodující roli:

1. Mýtus Jana Husa

2. Bitva na Bílé hoře v roce 1620

3. Komplex Královédvorského rukopisu

4. Mýtus svatého Václava

5. Mýtus Libuše

V opeře "Libuše" od Smetany (1881) se na konci uvádí, že hledat u Němců spravedlnost by bylo zbytečné.

Jedná se tedy o mytický obsah historických událostí. Když Jan Hus v roce 1410 přišel do Prahy, našel výbušnou národní, sociální a náboženskou směs. Němci ovládli veřejný život u dvora, na univerzitě. Rušením církevních křivd se nevyhnutelně dostal do konfliktu s německým teologem. Na univerzitě byly čtyři národy: český, bavorský, saský a polský (prakticky slezští Němci). Němci měli proto mnohem větší vliv. Hus dosáhl, že Němcům byl dán pouze jeden hlas, českému národu tři hlasy. To vedlo k exodu mnoha studentů, a to zejména na univerzitu v Lipsku. Pražská univerzita dosáhla pouze regionálního významu. Hus oslavil své vítězství z kazatelny a chválili Boha, že se mu podařilo vyřadit Němce. Rovněž čistil český jazyk od germanismů. K náboženské horlivosti přišel národní podtón. Hus rád citoval staré pořekadlo -  žádný Čech nemůže být kacíř. Čechy povznášel ve znamení čistého Kristova učení, jako přinášející národům očištěné křesťanství.

Hus byl upálen na koncilu v Kostnici. Císař porušil svůj slib bezpečnosti. Hus byl umučen za národní náboženské hnutí, která mělo za cíl šířit své následovníky mečem. Nacionalisté z 19. století viděli jako upalující Němce, i když strana Francouzů a Angličanů vynesla stejný verdikt. Palacký byl ve svém působení úspěšný - hrdinské činy husitů  se jeví jako zásluha celého českého národa. To znamená, že se podařilo vykonstruovat národ jako kolektivního hrdinu. 

Masakr - jako v Němci obydleném Chomutově dne 16. března 1421 - zůstal mimo úvahy. Takový skutek nemůže být vnímán jako trestný čin, protože ten, kdo je vybrán Bohem, aby reprezentoval skutečné hodnoty ve světě, nenese odpovědnost. Jen použije pro větší úspěch fyzické násilí. Ale odpůrci odvážného nového světa nemají žádná práva, jsou podle přírodního zákona odsouzeni k zániku. V rozhovoru uvedla poslední sekretářka Hitlera, že zvěrstva koncentračních táborů musel udělat ve vyšším zájmu. Němci také stáli českému národu v cestě k lepší budoucnosti. A tak ztratili smysl bytí. Na místo náboženství nastoupil  humanismus 19. století, směr boje zůstal. Od roku 1918 Hus byl oslavován především jako nepřítel Němců. Zástupce 1. republiky řekl v parlamentu: "Byli jsme vámi pronásledováni a budete nás pronásledovat." V rozhlasovém projevu řekl v České vysílání BBC v roce 1944 generál Ingr: "Teď přijde den, kdy celý národ bude následovat válečný pokřik husitů: pobít, pobít, nikoho neživit." Spisovatel Karl Hans Strobl přináší ve svém románu Die Fackel des Hus ( Husova pochodeň) z roku 1929 Husovu myšlenku, která požaduje, aby byli Němci  pronásledováni a vyhnáni ze země. Touha po vyhnání byla jedním ze zdrojových kódů.

Bitva na Bílé hoře ukončila vládu zimního krále Fridricha Falckého. Šlo o odstranění vládnoucího panstva, takže císař mohl znovu úplně vládnout. Rekatolizace a schválení německého jazyka v kancelářích byly jen druhotné následky. Trestní soud v Praze vynesl tresty, které postihly jak Čechy tak i Němce. Protestantské majetky byly oslabeny vyvlastněním. V Plzeňském kraji bylo postiženo 27 rodin, z nich deset německých. Češi ale označují trestní soud za zaměřený pouze proti svému národu.

Následně nacionalisté požadovali nápravu, kterou široce chápali jako vyvlastnění Němců. Na těchto myšlenkách byla o tři sta let později založena česká pozemková reforma z roku 1920. Němci a Maďaři zůstali do značné míry vyloučeni z přerozdělení půdy. Je jisté, že vyvlastnění velkých majetků ve prospěch českého státu bylo čistě výsledkem národně mytického hlediska. Německý poslanec o něm v roce 1928 v Praze prohlásil: „Byla to docela ošklivá, vulgární nespravedlnost Čechů k Němcům. "Jsme my potomci těch, kteří získali majetek, vyvlastněný německé a české šlechtě, protože byla protestantská a rebelská?" Již v roce 1920 byl mýtus prostředkem k provedení vyvlastnění Němců, když ještě Henlein nenastoupil a Hitler byl v žaláři v Landsbergu. Dokonce i v době první republiky působily mýty.

V letech 1816 a 1817 byly "objeveny" tzv. rukopisy Královédvorský a Zelenohorský,  ve kterých  je dojemně popsán hrdinný boj Čechů proti Sasům, jehož výsledkem bylo, že Němci museli uprchnout. Palacký považoval rukopisy za pravé, poskytující základ pro ideologii věčného boje mezi Čechy a Němci. Kolem roku 1880 sílilo stále více přesvědčení o tom, že byly padělány knihovníkem Václavem Hankou, který je objevil.Ta myšlenka věčného boje se rozšířila. Motivy vyhnání použil Smetana v opeře, která byla považována za operu osvobození: "Braniboři v Čechách" (1866). Začíná: "Ale já říkám, my tady cizí hordy nebudeme déle trpět. Musíme se chopit se zbraně a vyhnat Branibory z naší vlasti. Ničí naši zemi, náš jazyk utichá, a jejich meč trápí náš národ." Objevení se nápadu o vyhnání v opeře ukazuje, že není založen na racionálním uvažování. Vypuzení Němců je obecně žádaná emoce, která posouvá diskusi na emocionální úroveň. Touha po vyhnání Němců je obsažena v každém ze tří hlavních mýtů, které ji  podporují. Jejich odhalení přišlo příliš pozdě pro vyhnutí se katastrofě.

I v První republice1. byly vytvářeny mýty. Masaryk si stěžoval, že v Rakousku bylo náboženství zneužíváno k politickým účelům a spojení trůnu a oltáře kladl odpor. V jedné učebnici pro střední školy, publikované v roce 1925 v Českých Budějovicích , je příběh Malý Tomáš a germánský drak. Tomáš - nikdo jiný než Masaryk - vyrazí do světa zabít německé zlo a osvobodit svou vlast. Text se hemží lžemi a nesrovnalostmi. Drak není vykoupen nebo zkrocen, může být pouze zabit. Tak musí být zničeni i Němci. Tomáš je oslavován, vyhnání Němců jako umožnění šťastné budoucnosti vlastního národa je oslavováno jako vykupitelský akt. Myšlenka vyhnání zůstává podprahově v mýtech neustále přítomna. Takové mýty mohou vést pouze ke katastrofě.

Závěrem Helmut Gehrmann potvrdil, že ví, že tyto mýty jsou důležité pro diskusi o budoucnosti. Vždy se začíná rokem 1938 a otázkou, kdo začal a kdo byl na vině? Ale už Beneš řekl, že vyhnání napravilo mnoha set let trvající chybu. Dokonce i hlavní odpovědná osoba netvrdí, že to byl trest. Na Moravě nebyla ideologie tak silná, takže tam je smíření možné. V Německu došlo k vyhlazení Židů na základě mýtu o Ahasverovi. Ale Němci se vypořádali se svou minulostí. Češi k tomu také musí být ochotni. Je politováníhodné, že od Čechů není slyšet tento závazek, je škoda, že ve skutečnosti je to jinak.

V odpovědi na otázku z publika vysvětlil Pastor Gehrmann, že na německé straně probíhají snahy o překonání postoje Čechů, jako například české národní vlastenectví, ale takové pokusy o náklonnost jsou odmítány českými nacionalisty jako podvod.

Gerald Frodl, Sudetenpost, 7.12.2016, str. 7

Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf