Mnichovská Ackermann-Gemeinde ocenila K. Schwarzenberga

Karel Schwarzenberg se velmi zasloužil o Ackerman-Gemeinde (AG). Jeho celoříšského sjezdu, který se konal v Plzni, se osobně také zúčastnil. Samozřejmě i tam vystoupil i B. Posselt, s nímž pak Karel špacíroval, jak jeden svědek tvrdí, po plzeňském náměstí.  Další sjezd AG se konal v Budyšíně, v hlavním městě slovanské Lužice, a to již pod záštitou tehdejšího místopředsedy vlády a ministra zahraničních věcí ČR, samého Karla Schwarzenberga.

Jeho zásluhy jsou však mnohem širší. Pomáhal sudetům bez rozdílu, landsmanšaft se těšil jeho již letité pozornosti. Dělal vše, co mohl, aby této bohulibé organizaci pomohl. Ostatně se nemusel ani tolik namáhat. Mnozí z nás si jistě pamatuje na jeho hlubokomyslné úvahy, s nimiž se svěřil jedné německé novinářce. Sdělil jí, že Čechem se necítí, ale Böhmem ano. A tak se s přemnohými sudety  ztotožnil.

Když s Horstem Seehoferem přijel do Černína snad celý autobus sudetů, hostil je a sezval na trachtaci i některé přestavitele německé menšiny v ČR. A tak bylo všem hej. Nevím ani, zda byli v Hodovní síni ministerstva zahraničí, ale to by jim jistě ani nevadilo. Projednávali jinačí věci.

V průběhu prezidentské volební kampaně vytáhl pan Schwarzenberg na šance těžké kalibry. Němce jsme vyhnali, prezident Beneš s celou jeho vládou by patřil před tribunál a další moudra, jako by z oka vypadly sudeťácké myšlenkové zbojnici. A pak následovala jen prohra. Prezidentem v přímých volbách byl zvolen M. Zeman. Ale co i poté se pan K. Schwarzenberg musel napracovat, když tolik dále za ním dále stálo a chtěla jej a výslovně jen jeho za prezidenta. Ale i tato újma ho přebolela.

V nedávné době mu AG udělilo Medaili usmíření. To bylo jistě za tu všechnu rachotu v posledních letech. Nesmíme totiž zapomenout, že AG je jednou z názorových složek sudetoněmeckého landsmanšaftu, snad dokonce tou nejpočetnější. A tak co udělal pro jiné sudety, jakoby i pro AG učinil. Takže jisto jistě si pan K. Schwarzenberg medaili zaslouží.

Musí se cítit být poctěn, když stejnou medaili „se chlubí“ i kardinál Vlk, plzeňský biskup F. Ratkovský, dnes již dosluhující, který jezdil do sousedních Bavor snad více než do Prahy. A často se v Němcích usmiřoval a jménem českého národa omlouval, ač nikdo jej k tomu nepověřil.

Samostatnou kapitolou je však organizace Antikomlex. Ta na českém hříšti hraje dokonce v českých barvách, ale sudetům tak nahrává, tam i onde, až jsou sami touto spřízněností duší překvapeni. Tu uděla Antikomplex nějak výstavu, něco vydá, tu někdo z té party „zanícených českých vlastenců“ pronese něco zvlášť hloubavého na semináři, nebo dělá pouhou stafáž. Kam landsmanšaft nemůže, tam nastrčí Antikomplex. A  právě tímto užitím nebývale stoupá jeho  hodnota.

Ani velká sláva, a to pan Schwarzenberg již dávno ví,  není bez poskvrny. Lesku jeho medaile to však neubere. Myslíme si však, že pan K. Schwarzenberg patří k sudetům, ti se většinově také považují za bémáky, a proto je problém jen v tom usmíření. Je jistě těžké se smiřovat s těmi, k nimž již dávno patří. Když se však nyní bude tvářit, že k nim, sudetoněmeckému landsmanšaftu nebo alespoň k jednomu z jeho názorových uskupení,  nenáleží, bude vše v pořádku?

J. Kovář