Místo dezintegrace opět integrace slovanských států?

Sjednocení Srbska a Kosova by bylo jen naplněním rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1244, která zakotvuje Kosovo jako součást Srbska (dříve Jugoslávie, Srbsko je jejím nástupnickým státem).

Tuto rezoluci USA a NATO pošlapaly, bombardovaly bez rozhodnutí RB OSN Srbsko, způsobily mu značné ztráty na lidech a i velké materiální škody

Za zmínku stojí dodat, že NATO při své agresi proti Srbsku používalo ve své munici ochuzený uran, který způsobuje nadměrný výskyt rakoviny v Srbsku. A tak i po letech lidé v Srbsku umírají ve zvýšené míře touto smrtí. Umírají takto i děti.

Svévolně USA a NATO pomáhaly Kosovu k získání statutu samostatného státu, který však se netěší obecnému uznání ze strany dalších států.

Myslíme si, že konečně by mělo přestat rozbíjení slovanských států na menší celky. Touto cestou prošel bývalý Sovětský svaz, Československo i Jugoslávie. Zvláště ta je rozdrobená na několik států, z nichž některé jsou velmi malé.

Jen si vzpomeňme, jak Kinkel prohlašoval, že Srbsko musí Německo dostat na kolena. A téměř dostalo. Samozřejmě k tomu pomáhalo  vybavení chorvatské armády zbraněmi, municí a vojenskými stejnokroji, jež z části pocházely ze skladů východoněmecké armády. A poté chorvatská armáda vyhnala z domovů krajinské Srby, jichž bylo kolem 200 tisíc. A neuběhla poté ani delší doba a Srbové byli nuceni utíkat z Kosmetu. Byly jich opět řady desítek tisíc. V Srbská republika v Bosně se také bojovalo. Bosenští Srbové se zbraní v ruce uhájili svou existenci. A pak následovalo procesí jejich politiků a vojáků do Haagu před soud, který Srby odsuzoval na dlouhé tresty, zatímco Chorvaty a Muslimy zavíral jen ojediněle.

Takže Srbové, ti v Srbsku i ti v dalších částech bývalé Jugoslávie, museli projít svojí Golgotou. Vydrželi  a žijí. Kolik krve však museli prolít, tu svou i těch druhých.

Srbové jsou našimi dávnými spojenci. Když T.G. Masaryk odešel do exilu, aby bojoval za samostatný československý stát, jezdil po světě na srbský pas, který mu naši spojenci tehdy poskytli.

I na válečném poli, kdy armáda rakousko-uherská napadla Srbsko, se projevovalo přátelství Čechů a Srbů. Naši přebíhali na srbskou stranu. Bojovali pak v srbské armádě nebo později vstupovali do našich legií. A připomeňme si znovu, že v době, kdy se připravoval Mnichov, v Bělehradě Srbové manifestovali svou spojeneckou věrnost k nám. Desítky tisíc se jich hlásilo jako dobrovolníci, kteří byli připraveni bojovat s námi proti Němcům, tehdy odvěkým společným nepřátelům. .   

***

Z řady důvodů si myslíme, že sjednocovací proces by měl začít opět na Balkáně. Prvním krokem by mělo být sjednocení bosenských Srbů se Srbskem a následně by měla být připojena k Srbsku alespoň část Kosova, aby v konečné etapě bylo celé Kosovo a Metohie nedílnou složkou Srbska. Tak by se naplnila rezoluce RB OSN 1244. Integrační proces nejen na jihu Evropy, ale také na jejím východě by měl proběhnout mírovou cestou, bez jakéhokoliv použití zbraní. Jen takové spojení, dobrovolné obnovení společných státních struktur na základě poznání prospěšnosti takového postupu, může mít trvalý charakter a současně Evropě dát  příklad, že mírová cesta řešení stávajících problému, nemá alternativu.

J. Kovář