Nil Nikandrov
Ruský ministr obrany Sergěj Šojgu navštívil ve dnech 11. až 14. února Venezuelu, Nikaraguu a Kubu. V Caracasu konkretizoval grafikon společných vojenských cvičení, v Managui byla podepsána dohoda o zjednodušeném kotvení ruských válečných lodí v nikaragujských přístavech a v Havaně se projednávaly otázky další vojensko-technické spolupráce. Význam cesty ministra byl ale mnohem širší.
Zájem Ruska o spolupráci se zeměmi Latinské Ameriky je protiváhou permanentního nátlaku na ně ze strany USA, jejich vytrvalého zesilování podvratných akcí ústících do barevných revolucí, pádů zákonných vlád, až k fyzické likvidaci nepohodlných osob.
Šojgu navštívil Caracas v době, kdy bylo odhaleno protivládní spiknutí ve vojenském letectvu. Spiklenci byli současní i bývalí důstojníci. Měli v úmyslu zaútočit ze vzduchu na významné objekty hlavního města: prezidentský palác, ministerstvo obrany, budovu rozvědky (Sebin), ministerstvo zahraničí a generální prokuraturu. Připravili si k tomu „Tucano“, vysoce manévrovatelný letoun, který se používá pro boj s partyzány. Měl startovat z ostrova Curacao nebo z Aruby, kde jsou významné skupiny Pentagonu (FOLs) a rezidentura CIA. Útok měl být načasován s manifestacemi radikální opozice, jejíž vůdci byli připraveni za podmínek chaosu uchvátit moc.
Jenže strategie „řízeného chaosu“ ve Venezuele v patřičnou dobu nezafungovala. Armáda zůstala věrná bolívarskému režimu a sociální podpora zůstala pevná. Zde se ukázal stabilizující efekt návštěvy ministra obrany RF: Šojgu dal najevo, že v Moskvě jsou přesvědčeni o pevné pozici prezidenta Madury i o jeho spolehlivosti jako strategického partnera v oblasti Karibiku.
Západní media nazvala turné ruského ministra po zemích Latinské Ameriky „projevem diplomatického nátlaku na USA“. Přitom Šojgu nepronesl jediné slovo, které by bylo možno takto interpretovat. Právě naopak, slovo nátlak je na místě pro charakterizování americké propagandistické kampaně k dodávkám smrtonosných zbraní na Ukrajinu Pentagonem a aliancí. Takové činy musí vyvolat protesty Moskvy.
V Managui byla podepsána mezivládní dohoda o zjednodušeném (ohlášeném) režimu vjezdu vojenských lodí Ruska do nikaragujských přístavů a řada dalších dokumentů o vojensko-technické a vojensko-námořní spolupráci. Podle již dříve podepsaných dohod bylo v Nikaragui vybudováno topografické středisko, vybavené moderním ruským zařízením. V této zemi, v níž se má stavět epochální dílo, nikaragujský průplav, je patrná aktivita Ruska. Hlavní zátěž stavby na sebe vzala Čína, Rusko má podle uniklých informací zajišťovat bezpečnost. Nelze se totiž spoléhat na neutralitu USA v této záležitosti. Sandinovská vláda musí být nanejvýš bdělá. Prezident Ortega během návštěvy označil USA za první příčinu krize světové ekonomiky, která škodí jim i Evropě.
Co se týká Kuby, nelze si dělat iluze o skutečných cílech iniciativ Obamovy administrativy při jejich snaze o sbližování s Havanou. Je třeba mít přesné představy o nebezpečích pro „socialismus s kubánskou tváří“ a pro budoucnost rusko-kubánských vztahů. Kuba je v nebezpečí záludného útoku do zad od 5. kolony, kterou vracela na ostrov CIA s pomocí nevládních organizací, placenou blogerskou agenturou a intenzívní propagandou proti Castrovi. Obamova administrativa zřejmě aktivizuje kubánské disidenty za účelem státního převratu. Avšak kubánské vedení má velkou zkušenost s tím, jak čelit podvratné činnosti tajných služeb USA.
Je jisté, že po návštěvě ministra Šojgu dostane kubánská spolupráce s Ruskem nový impuls. Projednávalo se mnohé a ne vše se dostalo do tisku. Důležité je, že se projednávaly dodávky nových zbraní a modernizace starší techniky ještě ze sovětských dob a také výcvik Kubánců v ruských vojenských vysokoškolských zařízeních. Šojgu Kubě poděkoval za přijímání ruských válečných lodí a plavidel při vplouvání do havanského přístavu. Raúl Castro vysoko ocenil stav a perspektivy vojensko-technické spolupráce s Ruskem. Přislíbil účast Kubánců v armádních soutěžích, které budou letos v Rusku a rovněž na vojensko-technickém fóru „Armáda-2015″ a na pravidelné konferenci o mezinárodní bezpečnosti.
Spojené státy vždy považovaly Karibik za svoje domácí moře. Jenže časy se mění. Přes všechny deklarace Obamy o výjimečnosti USA a o jejich globálním vůdcovství v tomto století, nejsou schopny ani ve svém jižním podbřišku zachovat status quo. V karibském trojúhelníku hrají stále větší roli Čína, Rusko a Brazílie. Země Karibiku a celé Latinské Ameriky inklinují k alternativním centrům moci. USA, které upevňují své vůdcovství prostřednictvím bombardování, státního terorismu, krveprolití a center mučení, jsou považovány za lidstvu nepřátelský „moloch války“.
Převzato z Fondsk.ru
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz