Milujeme svou hymnu i s otazníkem

Kde domov můj? Kde domov můj?

Prof. PhDr. Stanislava Kučerová,CSc.

Je pravda, že jen málokterý výtvor naší národní kultury se nestal předmětem znevažování, odsuzování či přímo hanobení ze strany našich nepřátel. S posměchem se setkala i píseň našemu srdci nejdražší, "Kde domov můj?" , od vzniku naší samostatné republiky roku 1918 naše národní hymna. S pohrdáním byla označena jako "cukrkandlový hit" z

Tylovy hry "Fidlovačka" z roku 1834. Prý sentimentální píseň, žádný fanfárový pochod, a ke všemu ještě ta bezradost, když se na začátku každé sloky ptáme, dokonce dvakrát, "Kde domov můj?" Dáváme tak prý najevo, že ani nevíme, odkud jsme, kam patříme, kde máme svou střechu nad hlavou. To je ovšem jasný projev nepřátelského vztahu nejen k hymně, ale i k našemu národu a jeho historii. Je přirozené, že se ozvaly hlasy na obranu naší hymny před zlovolnými záměry. Opřely se

však o mylnou domněnku, že ty otazníky na konci prvních veršů každé sloky nejsou dílem Tylovým, ale že je tam připojili právě ti nepřátelé, kteří chtěli zpochybnit právo Čechů na rodnou zemi. Ale to je sice dobře míněný, ale přece jen omyl Ty otazníky jsou na místě, jen ta interpretace je falešná. Jaký smysl by mělo tázací příslovce "Kde" bez otázky, bez otazníku? Prolistovala jsem čítanky pro všechny třídy národní školy z doby první republiky. Ve všech byla hymna, a ovšem pokaždé s otazníky. Vyhledala jsem sborník, který po 1. světové válce sestavil Otakar Jeremiáš, "Hymny svobodných národů". Naše hymna je tam ovšem zase s otazníky. A šla jsem ještě dál. V dědečkově

sokolském zpěvníku je "Kde domov můj?" také s otazníky. A je to ještě z dob Rakouska-Uherska. Neměli jsme tehdy stát, neměli jsme přirozeně ani hymnu. Byla to vlastenecká píseň. V době Bachova absolutismu zakázaná, nesměla se zpívat. Položme si teď otázku, jaký smysl tedy mají ty otazníky, když nejsou nepřátelským podvrhem? Když je tam napsal svým "psacím brkem" sám J.K.Tyl? "Kde domov můj?" je řečnická

otázka, na kterou nečeká tazatel odpověď. Zná ji. Ale ptát se dává příležitost vzbudit pozornost a vypočítávat slovy všechny ty krásy a půvaby, které má na mysli. Ostatně řečnická otázka je i dnes běžný literární prostředek. Zastupuje větu oznamovací a vyslovuje citové rozechvění.