Migranty jednou přijmout musíme

Vlastimil Podracký

Nesouhlasím s Merkelovou, ale rozumím jí. Zánik jsme si naplánovali, jak by měl tedy konkrétně vypadat? Dobrovolně vymírající národ musí mít nějakou vizi zániku. Co bude dál? Jiní tuto vizi nemají, Merkelová ji má. Ví, že uprchlíci se mohou za určitých okolností integrovat, stát se Němci, a později pomoci integrovat dalším. Bránit se donekonečna nevyhnutelnému? Kdo vizi zániku nesdílí, musel by vysvětlit, jak mu zabrání.

Absence bytostné vize budoucnosti

  Trend vymírání se zakrývá, vyjma vysoce odborných časopisů a některých statečných publicistů (Sarrazin) čelících osočování, není nikde slyšet skutečná příčina našeho současného neblahého stavu. Proč už důchodový fond nestačí? Proč se zadlužujeme? Proč nedovedeme splácet dluh v době konjunktury? Proč už nestačíme zajistit bezpečnost? Hledat příčiny je korektní jen na povrchu, jít do hloubky se odmítá; je to úlitba populismu, nikdo nechce vytahovat na světlo nepopulární jevy, raději se vypráví pohádky.

  Celý úpadek evropské civilizace vysvítající ze statistik o porodnosti, o zadlužování, o znečišťování prostředí (především nekvalitní potraviny v supermarketech), zřetelný obzvláště dnes degenerovaným pacifismem, je dán fatálně, není to nic nového, nic neočekávaného, neočekávané jsou vždy jen „průvaly“, tedy protržení hráze dlouho neřešených problémů.

  Všechno to má samozřejmě hluboké příčiny v morálním řádu, je to výsledek fenoménu „odloučení“ a hédonismu, výsledkem dlouhodobé výchovy dětí jen k nástrojům úspěšného života, nikoliv k občanské a rodinné sounáležitosti. Vize společnosti jako celku, který má nadčasový a přesahující význam, by byla nepřípustným kolektivismem. Pro kolektiv se nic dělat nesmí (hájit státní zájmy prý není správné a o zachování národa je mluvit nepatřičné – čekám, kdy to bude zakázáno). Individualismus se prolomil až k hédonismu: „Když už na tomto světě náhodou jsem, tak si to užiju; po nás potopa….“.

  Někde v pozadí myšlení vězí zjednávající princip – ztráta ontické vize kontinuity. Na tom nese vinu myšlení odloučené od hodnot přesahujících jednotlivce. Společnost a rodina jsou také hodnoty přesahující jednotlivce, společnost může být trvale udržitelná dalšími generacemi, ale jedinec je smrtelný, uvědomuje si to a pokud je myšlenkově „odloučený“ od společnosti, potom ho budoucnost nezajímá („co bude potom, je mi jedno, já už tady nebudu“). Oba vágní a dávno morálně překonané politické systémy – socialismus i liberalismus – mají dnes individualistický charakter, hájí jen hédonickou prospěšnost jednotlivce a osud společnosti jen v perspektivě dožití současných jednotlivců; hádají se, který z nich vyřeší povrchni pseudoproblémy, jako malé děti na pískovišti – stavby hradů ze suchého písku na povrchu se rozsýpají, ale vyrýt z hloubky mokrý písek nedovedou.

  Rodinu rozvrací socialismus i liberalismus, mladí lidé odkládají narození dětí a v pozdějším věku potom je plodí v malém počtu asistovanou reprodukcí, nebo je vůbec nepotřebují. Na tom má vinu:

1/ hédonismus – nechuť se obtěžovat s dětmi, odkládání a minimalizace přirozeného instinktu

2/ socialismus, který zajistil důchodce na stáří, proto nepotřebují děti, aby je živily

3/ liberalismus, který nedovede dát mladým dostatečné platy a byty bez zničujících hypoték

Falešná vize migrace jako záchrany

Migrace má obecně kladný význam jen tenkrát, když je malá; migranti se integrují a nic podstatného se neděje. I v případě neagresivních migrantů ovšem dojde k tomu, že budou chtít přizpůsobení od nás, když jich bude více než nás. To nás čeká zcela nepochybně, pokud zůstane současný trend vymírání. V takovém případě osud našich nečetných potomků spočívá v rukou těch, kterým zemi předáme.

Mazání medu okolo úst ohledně ukrajinské migrace, která nás má zachránit před muslimy, je průhledný klam. Ukrajinci vymírají také a nemyslím si, že by nás trvale zachraňovali (že by se Ukrajina přestěhovala k nám, pochybuji). Asijské národy sice přijímat v nějaké omezené míře můžeme, ale nikoliv ve velkém počtu, nemysleme si, že by se potom nechovali nezávisle a neměli svoje kulturní požadavky. Absence vize budoucnosti totiž vede vždy jen k dočasným, falešným a neperspektivním řešením.

  Proto je zapotřebí vědět, že vymírání obyvatelstva má stejný exponenciální průběh jako nárůst obyvatelstva, jenže do záporných hodnot, to znamená, že při 1,2 – 1,4 dítěte na jednu ženu je to pokles mladých lidí na jednu třetinu po dvou generacích (počet starých je závislý i na jiných okolnostech). Pokud se výrazně a téměř okamžitě situace nezlepší na reprodukční mez, migranti jsou zapotřebí ve velkém množství, protože prostě i kdybychom vzali v úvahu jakékoliv moderní technologie - mladí staré neuživí, ale ani je neobslouží v domovech důchodců (na jednoho mladého budou dva staří).

  Kdysi české země obcházel jakýsi velmi propagovaný blud, ve kterém byla prognóza, že se snad zastaví pokles na počtu 7 milionů. Tento nesmysl nevychází z žádné reálné představy, neopírá se o nic, je to jedno ze zbožných přání. Pokud zůstane stávající koeficient porodnosti, bude počet obyvatel stále prudčeji klesat a zastavit pokles bude stále obtížnější a obtížnější. Takto zmizely ze světa bohaté třídy nebo celá etnika, aniž by dnes někdo tušil, kam se poděly.

Strategie nad hrobem

  Merkelová pravděpodobně, na rozdíl od jiných povrchních politiků, toto všechno dobře ví (konečně Sarrazin jí to dobře popsal ve své knize: Německo páchá sebevraždu). A řeší to racionálně bez emocí. Prostě se s existencí svého etnika rozloučila a celá politika je pouze předání prostoru jiným tak, aby se to obešlo bez válek a neštěstí. Chce si své budoucí terminátory vychovat, dokud je čas a od začátku se k nim chovat slušně a v rukavičkách, aby si na to vzpomněli, když budou jednou rozhodovat, jak s Němci zatočí.

  V tomto tušení konce není první dáma Německa sama. Informované elity nejspíše kalkulují s řízeným ústupem (escapismem) evropských etnik, zajištěním multikulturního mírového světa jako prostředí úniku z dějin. Konečně ideologie multikulturalismu měla prostředí vytvořit, dokud se neprovalila jako hloupost. Americká válečná tažení měla zajistit „trvalou svobodu“, tím také trvalou demokracii a vlastně trvalé mírové a přátelské spolužití národů, které by „bílé starce“ důstojně pohřbily.

   Přestože muslimské náboženství nedovoluje multikulturalismus (neuznává rovnost kultur) už z principu, escapisté stále sní o „hodných muslimech“, kteří by nás nechali dožít a jako menšinu starců nezlikvidovali. Jestli tak také smýšlí naši „merkelovci“ (Schwarzenberg, Dienstbier, Šabatová, různí „vědci“ apod.), nebo jen něco papouškují, nevím. Jejich úporná snaha escapismus prosazovat je ovšem pochopitelná, při stávajícím trendu vymírání není jiné řešení než ústup, odchod, únik a k tomu potřebné ideové zázemí.

  Strategie vymírání bez escapismu, tedy nějaké zadržování migrantů vymírajícím národem, není reálná. Jak jsem shora uvedl, takový stát bez mladých lidí existovat nemůže a migranti se dříve či později prosadí a v tom trendu vymírání, který je nastaven, převáží během dvou generací. Výběrem původu katů se mnoho neřeší. Navíc náhlý příchod většího množství migrantů je nebezpečnější než pomalé zvykání na ně a jejich případná integrace.

  Ke strategii nevymírat je těžko jednoduše něco sdělit. Je to strategie nepohodlná, nepopulistická, složitá a náročná, ale hlavně nehédonická. Politici, kteří by ji snad vyslovili ve volební kampani, budou všem připadat jako hlupáci, protože budou muset vyzývat k obětem pro hodnoty, které dnes lidé neuznávají a jsou jim lhostejné. Lidé už dávno nejsou schopni poslouchat pravdu, nechtějí poslouchat výzvy k obětavosti pro přesahující hodnoty. Přesto si myslím, že o dítě víc by prostě každá žena mít mohla, aniž bychom kvůli tomu hospodářsky zkolabovali.