„Nedávné schůzky německé kancléřky Angely Merkelové by mohly naznačovat, že se Německo zapojilo do klubu diplomatických hvězd. „Vyškolila“ ruského prezidenta Vladimira Putina, neboť pohrozil, že se s kancléřskou neukáže na výstavě v Petrohradě, jež zahrnovala také umělecká díla ukořistěná sovětskými vojáky po druhé světové válce. Merkelová dala jasně najevo, že svoji návštěvu Ruska zkrátí, a Putin jí nakonec vyhověl. Kancléřka prohlásila, že ukořistěná díla by se měla podle mezinárodního práva vrátit zpět domů.“
(Text z časopisu The Economist z 29. června 2013 přeložila a redakčně upravila Iveta Paličková.Revue Politika 7-8/2013)
Pokud někteří „znalci“ německé politiky se domnívali, že kancléřka A. Merkelová neoplývá znalostmi z mezinárodního práva, nyní se z uvedeného textu dovídají, že se mýlili. Z této skutečnosti máme nelíčenou radost. Nyní si zřejmě Německo uvědomí, že mezinárodní právo mu poskytuje nejen práva, ale i povinnosti. A tak se dostane na reparace a navrácení majetku Řekům. Jim jde nejen o reparace, ale i o navrácení uměleckých děl, které jim Němci ukradli v době druhé světové války. Asi bude nepřesné, když řeknu, že jde o hodnoty v ceně téměř 1,9 bilionu euro.
Je přeci pochopitelné, když paní A. Merklová vyžaduje navrácení Rusy ukořistěných obrazů do Německa, nechme stranou skutečnost, jak Němci se s barbarským zničením značné části tehdejšího Sovětského svazu s Rusy vyrovnali, tak jistě se ozve a bude dbát, aby i Řekům se dostalo toho, co jim zaručuje mezinárodní právo, když ona sama se tohoto práva dovolává.
V těchto souvislostech si můžeme připomenout, že i ze Slovinska kdysi zazněly hlasy, kritizující evropský stát, které neplatí válečné reparace. A přihlasme se konečně i my o reparace, které nám Německo dluží asi ve výši 360 miliard předválečných korun. V dnešní hodnotě to je asi dost přes 3 biliony korun. To by nám jistojistě pomohlo z našich ekonomických nesnází. Chce to jen se vzmužit a diplomatickou cestou začít vyjednávat a vymáhat reparace.
Vycházím z toho, že paní kancléřka jistě nezastává zásadu, že to, co je dovoleno Jovovi, není povoleno volovi. Pokud by někdo se mohl domnívat, že snad tento princip třeba jen mlčky drží, moc by paní Andělu urazil. Je přece demokratkou, jak se o tom pějí celé tirády, je přece bojovnicí za mezinárodní právo, což nedávno opět dokázala, a je bojovnicí za evropské hodnoty, jak ukazuje její prohlášení ukrajinské opozici. A proto by se vznesené reparační a jiné požadavky na Německo neměly setkat s nějakými zásadnějšími překážkami, snad možná jen nějakými technického rázu. Domnívám se dobře?
Na Ministerstvo zahraničních věcí ČR jsem adresoval v průběhu několika let petice, které se mimo jiné zabývaly i otázkami reparačními, povinností Německa nám zaplatit reparace. Dostal jsem odpověď asi v tom smyslu, že reparace nejsou na pořadu dne. Asi bychom měli hledat poučení u nového ministra zahraničních věci. L. Zaorálka. Snad se dozvíme i něco nového. Líná huba, jak se říká, holé neštěstí!
Dr. O. Tuleškov
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz