Prof. PhDr. Bohumír Blížkovský, CSc.
Když začala 1. světová válka, bylo Masarykovi 64 let. Měl za sebou dílo hodné naší nejvýznamnější novodobé osobnosti. Dokázal řešit „Českou“ i „Sociální“ otázkou a studiemi o Husovi, Havlíčkovi i Palackém východiska z tehdejší krize. Dal národu i světu to, co dnes chybí nejvíce: spolehlivou hodnotovou orientaci, potřebné a jisté ideály i reálný program. Jeho jedinečný kritický realismus a humanitní demokratismus čeká na tvůrčí pokračovatele dosud.
Místo zaslouženého důchodu se koncem roku 1914 vydal navíc na nejnáročnější i nejnebezpečnější překážkovou dráhu svého života, na anabázi státotvornou i dějinotvornou, věnovanou emancipaci národní a sociální i mezinárodní racionalizaci, demokratizaci a humanizaci politiky světové. S nebývalou státnickou odpovědností se po třech stoletích podmanění a po řadě marných pokusů o demokratickou federaci rovnoprávných národů v dožívající Habsburské monarchii rozhodl pro odboj v exilu.
Byl to výsledek příkladné odvahy i rozvahy. Na začátku první světové války věřil v úspěch československého odboje málokdo. Z více než stovky našich tehdejších poslanců se k odboji odhodlal sám. Poznal, že v dané situaci je možné i nutné bojovat za svobodu a demokracii rázně i za cenu obětí, které se také jeho rodině nevyhnuly .
Nebylo to však rozhodnutí neuvážené. Málokdo byl na zahraniční odboj tak připraven. Znal více než 6 jazyků; Ameriku, Rusko i Balkán navštívil 3x. Měl mimořádný potenciál pro řešení existenčních problémů Čechů, Slováků i celé střední Evropy. Jen díky této připravenosti a houževnatosti dokázal realizovat šance, o kterých neměli mnozí zprvu ani tušení.
Strategie exilu byla jednoduchá a účinná:
reálně rozvíjet výchozí koncepci společného státu Čechů a Slováků,
udržovat spojení s odbojem domácím,
získávat hlavně podporu mocností Dohody.
Rozhodující realizační roli plnila přirozeně stotisícová armáda dobrovolných legionářů.
Masaryk se snažil být vždy tam, kde probíhala hlavní fronta našeho zápasu. Zprvu ani netušil, že bude muset objet celý svět. Hlídal každý krok, cestoval na srbský pas pod pseudonymem Thomas Garig Marsden. Šetřil každou korunou, jediné významnější zdroje byly od amerických krajanů.
Samostatnost Československa se rodila těžce, do poslední chvíle byl výsledek nejistý. Ještě v březnu 1918 byla např. ohrožena Paříž. Američané vstoupili do války sice v dubnu 1917, ale výrazněji pomohli až v létě 1918. Nejvíce nám zřejmě pomohlo senzační ovládnutí transsibiřské magistrály a přímé závěrečné jednání Masaryka s prezidentem USA W. Wilsonem.
Po staletích politických nezdarů se tak odbojářům do té doby téměř neznámých národů střední Evropy podařilo neuvěřitelné: vybojovali demokratické Československo za pouhé 4 roky. Naši úhlavní nepřátelé, zarytí revanšisté velkých nedemokratických říší, se z tohoto šoku nevzpamatovali dosud. Brojí proti tomu už 90 let.
Vraťme se však k začátku. Projdeme Masarykovu cestu kolem světa za demokratické Československo aspoň letmo. Více o její pracovní náplni najdete v příslušné literatuře. Přehled zachycuje jen hlavní pobytová místa :
Nejvíce času, téměř rok a půl, věnoval Masaryk západní Evropě a Itálii
(22.12.1914 – 5.5.1917, 20.11. – 20.12.1918)
V Rusku byl téměř rok (16.5.1917 – 1.4.1918).
V Japonsku 12 dní (8. – 20.4.1918).
Rozhodující závěr v USA trval déle než půl roku (1.5. – 20.11.1918).
Poslední měsíc se již vracel z New Yorku jako prezident ČSR přes Londýn, Paříž a Padovu domů ( 20.11. – 21.12.1918).
Masaryk odjel do exilu z Prahy 22. prosince 1914 s dcerou Olgou nejprve do Říma. Od ledna do září 1915 pracoval hlavně v Ženevě. K propagaci čsl. samostatnosti vydával 3 časopisy (anglicky, francouzsky, česky). Když E. Beneš přivezl souhlas domova, došlo k faktickému vyhlášení 1. čsl. odboje 6. července 1915 v den 500. výročí upálení mistra Jana Husa.
Po té, co se E. Beneš ujímá spolu s M.R. Štefánikem vedení odboje v Paříži, je hlavním Masarykovým sídlem Londýn ( od 24. 11.1915 do května 1917). O postavení malých národů střední Evropy tu přednáší i na univerzitě.
Roku 1916 začala v Paříži fungovat Československá národní rada, navázala na náš komitét ustavený v říjnu 1915. Masaryka přijímá francouzský premiér (3.2.1916) a do konce roku 1917 vzniká ve Francii z prvé roty „Nazdar“ nezávislá čsl. desetitisícová armáda.
V dramatickém roce 1917 aktivity domácího i zahraničního odboje sílí. Nové šance se rýsují hlavně v Rusku po svržení carismu demokratickou únorovou revolucí. Masaryk ihned připomíná novému ministru zahraničí Pavlu Miljukovi (kterého zná z Moskevské univerzity) minimální slovanský program: sdružit Polsko, Jihoslovany i Čechy a Slováky a urychleně se vydává na svoji čtvrtou cestu do Ruska k organizaci čsl. legií. Opouští Londýn (5.5.1917) a přes Skotsko s notnou dávkou štěstí mezi minami pluje do norského Bergenu. Dále jede vlakem s krajanem Bohdanem Pavlů přes Stockholm do Petrohradu, přijíždí (16.5.) v situaci téměř nezvládnutelné. Měsíc před tím tam Němci dovezli tajně Lenina, který vydává okamžitě radikální „Dubnové teze“ žádající ukončení války. Ministr Miljukov rezignoval, v červenci se stal premiérem A. Kerenskij a v říjnu vítězí bolševici. Masaryk zažívá bouřlivou „Říjnovou revoluci“ již v Moskvě v hotelu National (24.10. – 6.11.), těsně vedle sídla bolševiků v hotelu Metropol. I v této extrémní situaci dokázal divy. Důsledně sledoval cíle čsl. odboje. S bolševiky ani s intervencí nesouhlasil, ale do chaotických vnitřních poměrů nezasahoval; neutralitu radil všem našim. Osm měsíců se věnoval československým legiím (IV.1917 – II. 1918). Zabránil chystanému zrušení čsl.brigády. Významnou vzpruhou celého čsl. odboje bylo slavné vítězství legionářů u Zborova (východně od Lvova, 2.7.1917). I spojenci si uvědomili, že čsl. odboj začíná být nezanedbatelným faktorem vojenským.
S pomocí krajanů (bylo jich v Rusku 70.000), které před Zborovem nadchnul programem čsl. odboje na jejich velkém shromáždění v Kyjevě na nádvoří univerzity T.Ševčenka a vytrvalou náborovou kampaní v zajateckých táborech, vznikl v Rusku do konce roku 1917 největší čsl. armádní sbor čítající přes 70.000 legionářů. Ruská fronta se však zhroutila. Těžiště války přešlo rázem na západ. Vydal proto pokyn přesunout čsl. legie do Francie přes Sibiř. Vyžádalo si to dobytí železničního uzlu Bachmač (severovýchodně od Kyjeva) obsazeného Němci a 60 vlaků. Sám projel Sibiř jako prvý; spěchal do Ameriky, aby stihl závěrečné rokování.
Hned po Brest – Litevském míru (3.3.1918) odjíždí z Moskvy v den svých narozenin 7.3. transsibiřskou magistrálou do Vladivostoku. Jede 3. třídou, s matrací. Cestou, která trvala 3 týdny (místo jednoho), píše „Novou Evropu“. Perspektivu vidí v demokratické federaci rovnoprávných států. Od 8. dubna organizuje již v Tokiu lodní přepravu čsl. legií do Evropy. Rozporuplná situace však přesun legií podstatně zdržela. Unikátní vítězná sibiřská anabáze 50 tisíc legionářů na nejnáročnější i nejdelší frontě 1. světové války (přes 6000 km) nemá obdobu. Poslední hrdinové se vrátili domů až roku 1920, dva roky po válce. Samotná cesta z Vladivostoku trvala 2 měsíce, někdy i kolem světa, Panamským průplavem.
Závěrečný rok 1918 byl pro Masaryka i pro celý čsl. odboj nejnáročnější, doslova hektický. Z Tokia a blízké Jokohamy odjíždí Masaryk kanadskou lodí do Vancouveru (20. – 29.4., jihozápad Kanady). Získal téměř roční zkušenost v zemi, která otřásla světem, což ocenil i prezident W. Wilson, a čekalo ho dramatické finále. Rok po vstupu USA do války (6.4.1917) byla jejich podpora našeho odboje nejzdrženlivější; 14 programových bodů prezidenta W. Wilsona uvádělo jen víceznačné autonomní sebeurčení národů. Nakonec USA přece jen nezávislost Československa, Polska i Jugoslávie podpořily. Plný oficiální souhlas Francie, Anglie, USA, Japonska i Itálie získávala Čsl. národní rada jako „základ vlády budoucího Československa“ postupně do 3. října 1918. Prozatímní vláda našeho „hvězdného“ tria, Masaryka, Beneše a Štefánika, byla ustavena již 26. září 1918. Byl to výsledek tvrdého jednání i boje. Ovládnutí transsibiřské magistrály československými legionáři bylo již světoznámé. Politickým dovršením 1. čsl. odboje byla 4. Masarykova cesta do USA (od 1.5. do 20.11.1918 ; před tím 1878, 1902, 1907). Již 5.5. jej v Chicagu triumfálně uvítalo 200 tisíc našich krajanů.
Další spád finálních akcí zahraničního i domácího čsl. odboje náleží k obdivuhodným zlatým stránkám naší novodobé historie .
18. října vyhlásil Masaryk již jako předseda čsl. prozatímní vlády Washingtonskou deklarací nezávislost Československa. Byla to rozhodná odpověď na tajná separátní jednání Rakousko – Uherska, která jen kryla jeho jednostrannou závislost na Německu.
Od 23. do 26. října vede Masaryk s vědomím prezidenta Wilsona v proslulém Domě nezávislosti USA ve Filadelfii mezinárodní konferenci zástupců více než 12ti utlačovaných národů středovýchodní Evropy, kterou uzavírá prozíravý strategický projekt „Demokratické unie střední Evropy“.
28. října dochází k rozhodujícímu převratu v Praze, domácí odboj vyhlašuje vznik Československa.
30. října v Martině se pro společný stát Čechů a Slováků spontánně rozhoduje Slovenská národní rada.
Toto závěrečné státotvorné finále koncem října prokázalo mimořádné souznění celého čsl. odboje koncem 1. světové války s širším mezinárodním a světovým děním i jeho plnou satisfakci. Tři triumfální říjnové dny – 26. ve Filadelfii, 28. v Praze a 30. v Martině – proběhly na různých místech světa v tak rychlém a těsném sledu, že byly v podstatě nezávislé a naprosto shodné! Jde o nehynoucí odkaz poctivého a účinného propojení moudré koncepčnosti a houževnaté vytrvalosti se spontánní přirozenou iniciativou, který třeba oživovat neustále. Blízké sté výročí těchto našich světodějných událostí k tomu přímo vyzývá. Mimořádný potenciál svobodné tvůrčí československé a středoevropské synergie čeká na nové probuzení zejména dnes v EU.
14. listopadu vyhlásilo Revoluční národní shromáždění v Praze republiku a zvolilo T.G. Masaryka prezidentem. Ten se ještě po čtvrté, naposled, setkává s prezidentem Wilsonem, získává pro novou republiku půjčku 10 milionů dolarů a 20.11. ve 12 hodin odplouvá z New Yorku lodí Carmánie do Anglie (29.11.). Po diplomatickém týdnu v Londýně absolvuje totéž v Paříži (od 7.12.) a od 15.12. projíždí již severní Itálii. U Benátek v Padově jej přijímá italský král, v Brixenu vzpomíná na K.H.Borovského a přes Tyroly (Salzburg, Linec) se vrací domů. Hranice překročil 20.12. a přenocoval v Č. Budějovicích. Přesně po čtyřech letech, 21.12.1918 vrcholí jeho vyčerpávající tvůrčí cesta triumfálním přivítáním v Praze.
Po strastiplné 1. světové válce byl Masarykův šťastný návrat pro jeho spoluobčany, pro český a slovenský národ, pro celou ČSR nejlepším možným dárkem k vánocům 1918.
Pro 68 letého Masaryka to bylo zasloužené zadostiučinění za jeho bezpříkladné historické úsilí; zároveň však i notné nadělení nových neodkladných starostí.
Článek z publikace „Živé hodnoty Masarykova Československa“, s podtitulkem „Směrodatné hodnoty pro 21. století“. Sborník z konferencí k 90. výročí vzniku ČSR v Brně 22. a 23.10. 2008. 3. opravené vydání vyšlo v r. 2010.
Kolportáž výtisků za 100 Kč probíhá v těchto místech: Praha, Hybernská 7, recepce, Brno, Kulturní a informační středisko, Radnická 10, 602 00 Brno, Ostrava, Sokolská třída 23, tel. 596 111 191, Bratislava, Ing. M. Petrovič, Sadová 5, 900 13 Stupava, tel. 903 059 743.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: Vydavatel@seznam.cz