Masakry českých civilistů a zajatců během Pražského povstání
Autor: egli | Datum: 22. 4. 2015
Během Pražského povstání ve dnech 5. - 9. května 1945 zahynulo na straně povstalců přes 2500 osob, z nich minimálně 1694 identifikovaných české národnosti. Ne všichni padli v boji, několik stovek českých civilistů a zajatých povstalců, včetně desítek žen a dětí, bylo zavražděno. Tyto masakry měly ve většině případů na svědomí následující jednotky:
SS-Kampfgruppe/Kampfverband "Wallenstein" - bojový svazek složený z útvarů z benešovského cvičiště SS (SS-Truppenübungsplatz "Beneschau"), někdy označován i jako zárodek nové 44. divize SS. Součástí bojového svazku Wallenstein byly dvě bojové skupiny postupující samostatně na levém a pravém břehu Vltavy:
SS-Kampfgruppe "Klein" (v dokumentech zvaná jako "Gruppe Moldauthal", v literatuře i jako "Emil" nebo "Hradischko"). Bojová skupina pod velením SS-Oberführera Emila Kleina (1898-1973), velitele ženijní školy SS v Hradištku (Pionierschule der Waffen-SS, Hradischko). Postupovala na Prahu od jihu z Hradištka po západním levém břehu Vltavy přes Davli, Měchenice, Zbraslav, Lahovice, Radotín, Velkou Chuchli, Barrandov a dále směrem na Prahu 5. Je odpovědná za řadu masakrů v těchto místech. 9. května 1945 ustoupila k americké linii. Klein se dostal do amerického zajetí, odkud byl vydán do ČSR, kde byl odsouzen k 20letému vězení. V roce 1964 byl propuštěn a odjel do SRN.
SS-Kampfgruppe "Jörchel" (zvaná i "Gruppe Süd" nebo "Barbara"). Bojová skupina pod velením SS-Standartenführera Wolfganga Jörchela (1907-1945, psán i Joerchel), velitele důstojnické školy SS v Praze (SS-Junkerschule Prag). Jörchel měl být údajně v Praze zajat a 12. května 1945 popraven. Postupovala z benešovského cvičiště směrem na Jesenici, Čakovice, Kunratice, Chodov, Krč, Michli, Modřany a Pankrác. 8. května 1945 ustoupila s rukojmími směrem na Zbraslav a následujícího dne k americké linii. Při postupu se příslušníci SS dopustili řady zločinů např. ve Velkých Popovicích, Strančicích, Psárech nebo Dolních Břežanech. Součástí skupiny byl i pluk Hlinkovy gardy (Slowakei Grenadier Regiment Nr. 1 "Hlinka Garde")
SS-Kampfgruppe Der Führer - bojová skupina vytvořená ze sil 4. pluku SS Der Führer, velitelem byl SS-Obersturmbannführer Otto Weidinger. Postupovala na Prahu ze severu od Litoměřic přes Přestavlky, Veltrusy, Dolní Chabry, Bohnice a Čimice dále do Kobylis, přes Trojský most do Holešovic a Bubenče. 8. května 1945 uzavřela příměří s povstalci a ustupovala po trase Břevnov, Bělohorská do amerického zajetí. Dopouštěla se zločinů hlavně v Kobylisích a Libni.
Kampfgruppe Milowitz - bojová skupina složená z jednotek milovického cvičiště (SS-Truppenübungsplatz Milowitz), zejména z tankové školy (Panzer-Jäger Schule Milowitz). Na Prahu postupovala přes Starou Boleslav, Kbely, Rokytku, Balabenku, Palmovku, Libeň, Karlín. Do večera 7. května 1945 dosáhla linie Hlávkův most - Denisovo nádraží - Poříčské sady. Dále postupovala do Hybernské, Na Poříčí, Náměstí republiky, obsadila Hybernské nádraží, kde byli zmasakrováni zajatci. Spolu s KG Reimann dále útočila na Staré město.
Kampfgruppe Reimann- bojová skupina složená ze zbytků I. Flak Korps pod velením General der Flakartillerie Richarda Reimanna. Postupovala na Prahu od Českého Brodu přes Úvaly, Újezd nad Lesy, Dolní Počernice, Kyje, Hrdlořezy, Malešice, Jarov. Na Pražačce se spojila s posádkou SA. Dále útočila přes Žižkov na Staré město, přes Dlouhou a Celetnou pronikla na Staroměstské náměstí. Od 8. května 1945 ústup na západ k Američanům.
SA-Standarte Feldherrnhalle - posádka V. Sturmbannu pod velením Adolfa Franze Zimmermanna byla umístěna ve škole Na Pražačce na Žižkově, kde byly povražděny desítky osob.
SS Wachbataillon 2 Prag - strážní prapor SS z části umístěný v budově bývalé Kadetní školy (dnes ministerstvo obrany, ulice Na valech), měl bránit oblast Pražského hradu a Černínského paláce, je odpovědný za vraždy rukojmí z dejvického nádraží. Hlavní část praporu sídlila ve škole na Zelené lišce na Pankráci, kde se dopustili mnoha zločinů. Části praporu ustoupily spolu s KG Der Führer do amerického zajetí. Velitelem praporu byl SS-Obersturmbannführer Michael Kneissl, v lednu 1947 byl vydán čs. úřadům a 29. března 1947 popraven.
Z největších zločinů spáchaných nacisty během Pražského povstání je možné zmínit:
Vraždění v Horní a Dolní Krči, na Pankráci a v Michli - podle seznamu policejního ředitelství celkem 173 zavražděných (z nich 49 žen). Z toho zejména:
Masakr v Úsobské ulici v Horní Krči (dnes ulice Obětí 6. května) - 6. května 1945 - 51 obětí
V domě č.p. 254 zavražděno 16 civilistů, v domě č.p. 255 zavražděno 35 civilistů. Z celkem 51 obětí bylo 16 dětí a 18 žen.
Masakr u Brettschneiderovy vily (Hornokrčská ulice) - 7. května 1945 - 14 obětí
Vražda zajatců v Doudlebské ulici - 8. května 1945 - 23 obětí
Vraždění v okolí školy na Zelené lišce - 6. - 8. května 1945
Masakr na Hybernském nádraží (dnes Masarykovo nádraží) - 8. května 1945 - 53 obětí
Masakr v Lahovicích - 7. května 1945 - 59 obětí (21 zavražděných)
Vražda zajatců u Jeleního příkopu - 7. - 8. května 1945 - 21 obětí
Masakr ve škole Na Pražačce - 5. - 8. května 1945 - 44 identifikovaných obětí
Vražda zajatců v ulici Pod Habrovou - 8. května 1945 - 20 obětí
Vraždy civilistů v Hlubočepích - 8. - 9. května 1945 - min. 5 obětí
Vraždy zajatců u Právnické fakulty - 5. - 8. května 1945 - asi 20 obětí
Vraždění v Kobylisích a Libni - 7. května 1945 - min. 25 obětí
Vraždy rukojmí z Dejvického nádraží 5. - 8. května 1945 v budově Kadetky, asi 20 obětí
Postřílení zajatců v Praze-Kyjích - 7. května 1945 - 6 obětí
Vraždy na Chodově - 7. - 8. května 1945 - 28 padlých a 16 zavražděných
Tyto události shrnuje poválečná zpráva Pražského policejního ředitelství z 16. června 1945:[1]
POLICEJNÍ ŘEDITELSTVÍ V PRAZE
V Praze dne 16. června 1945
č.j. 1743 pres.
Ministerstvu vnitra v Praze
K čj.Z - 254/1945 z 9.6.1945
Věc: Vraždění českého civilního obyvatelstva Němci v Praze ve dnech 5. až 8. května 1945
Příl. svazek fotografii
Ke shora citovanému výnosu předkládám jako dodatek ke zprávě čj. 850/pres. ze dne 28. května 1945 tuto zprávu:
Podle hlášeni polic. praporčíka Jindřicha Poláčka z 1. polic. revíru bylo usmrceno příslušníky SS v době od 5. do 8. května 1945 v Praze I., Na Františku více mužů střelnou ranou do týla. Mrtvoly nesly stopy násilností, uřezání uší, nosu, a modré skvrny po těžkých ranách, pravděpodobně od pažby pušek.
Sandner Jan, vrchní mechanik, Bakučan Ferdinand a Veselý Jaroslav, bytem a zaměstnáním v paláci SIA v Praze I., Na Františku, konali jako zaměstnanci telefonního a telegrafního úřadu v Praze službu v telefonní ústředně SIA a při tom v pohnutých dnech národní revoluce viděli tyto případy vražd, spáchaných okupanty:
Dne 6. května v 16.30 hod. byla zavražděna žena, oblečená v gumovém plášti, třemi vojíny SS v místech asi jedné třetiny Čechova mostu tak, že byla donucena postaviti se, jako by se dívala přes zábradlí mostu na řeku, při čemž jí byla prostřelena hlava v týle a druhými dvěma svržena do řeky.
Dne 7. května t.r. přivedli SS dva zajaté naše bojovníky v civilních šatech k právnické fakultě v okamžiku, kdy tam přijela auta Červeného kříže a parlamentáře směrem z Čechova mostu. Bylo zřejmo, že Mezinárodní červený křiž se snaží oba zajatce jednáním hodinu trvajícím zachrániti. Vyjednávání i výslech zajatců se děl blízko pouličních hodin na rohu Pařížské tř. a Dvořákova nábř. Po odjezdu Červeného kříže a parlamentáře byli tito zajatci odvedeni do Břehové ul. a Pařížské třídy, odkud musili odnésti všechny padlé civilisty k řece a vhoditi je do Vltavy. Když byli hotovi, byli postaveni na podbřeží na břeh řeky a zastřeleni. Hrozné toto divadlo bylo pozorováno celým německým osazenstvem právnické fakulty.
Dne 7. května t.r. postavili esesáci jiného našeho zajatce v civilu na nástupiště před právnickou fakultou na část ozářenou sluncem, aby bylo naň dobře viděti ve směru naší palebné linie ze Staroměstského náměstí. Z oblouku před právnickou fakultou tomuto civilistovi poroučeli různě se pohybovati. To trvalo nejméně dvě a půl hodiny, než jej rána ze směru Staroměstského náměstí připravila o život.
Dne 8. května 1945 dopoledne obsadila německá branná moc za pomoci tanků Masarykovo nádraží v Praze II. Všechny osoby, které byly shromážděny ve dvou nádražních krytech, musily ihned kryt opustiti. Ženy byly od mužů odděleny a dány na protější stranu dvorany. Muži pak byli seřazeni do trojřadu a na místě jich bylo několik v přítomnosti žen zastřeleno. Jelikož ženy počaly hlasitě naříkati a křičeti, byly zahnány do restaurační místnosti. Ze zbylých mužů byli podle libovůle SS-Mannů vybráni jednotlivci, kteří byli postaveni stranou, pak poklusem hnáni směrem k budově pod hradlem č. 2, kde se musili otočiti. Tam jich bylo 29 ze vzdálenosti asi 20 kroků zastřeleno. Další 24 muži byli týmž způsobem popraveni u nádražní dvorany. Mezi popravenými bylo mimo železniční zaměstnance i mnoho cestujících, kteří již od 5. května čekali na odjezd vlaků, a dva 16roků staří učňové z nádražní restaurace. Celkem byly tímto způsobem popraveny 53 osoby. Zprávu o tomto masakru podal Václav Svoboda, železniční zaměstnanec, bytem v Praze II., v budově Masarykova nádraží.
Dne 7. května 1945 ve 14 hod. přijel do Karlina od Libně německý tankový oddíl, který hnal před sebou asi 300 civilních osob, mužů i žen, se zdviženýma rukama a nutil je k odstraňování barikád v Karlíně. Téhož dne o 17. hodině vnikly oddíly SS do protileteckých krytů v Karlíně a vyvlékli z nich tam ukryté civilní obyvatelstvo. Z krytu v Terezínské ul. čp. 202 vyvlékli mezi jinými 18letého Svatobora Šulce a Bohumila Rataje před dům a bez jakéhokoliv důvodu je na chodníku zastřelili.
Ve dnech 7. až 8.května 1945 byli německými nacistickými vrahy /oddílu SS/ v době, kdy stateční obránci musili proti veliké nepřátelské přesile ustoupiti z barikád, vyvedeni z krytu domu čp. 432 v Praze-Kobylisíoh Jan Pešata, nar. 5.2.1929, a ještě jeden neznámý muž. Oba byli na dvoře domu čp. 107 zastřeleni. Svědky případu jsou Anna Lazarová, bytem Praha - Kobylisy čp. 432, a Julie Vlčková, bytem tamtéž.
Dále byli v těchže místech zadrženi neozbrojeni a zavražděni za novou školou v Praze - Kobylisích Jan Kubrich, nar. 20.6.1909, bytem Praha - Kobylisy čp. 664, Karel Vacek, nar. 4.6.1909, bytem Praha - Kobylisy čp. 663, a Zdeněk Zpěvák, nar. 1918, bytem Praha-Břevnov čp. 350. Svědky případu jsou: Arnoštka Srbová, bytem Kobylisy čp. 664, Josef Vávra, bytem Kobylisy čp. 663.
Ranou do týla ve svém bytě byly zavražděny Marie Popelková, nar. 1894, bytem v Kobylisích čp. 193 a Věra Popelková, nar. 1921, bytem tamtéž. Svědkem tohoto případu byla Jiřina Nedvědová, bytem v Kobylisích čp. 193.
Dále byli zavražděni, jednak před domem a v domě čp. 162 v Kobylisích, ranou do týla Ferdinand Knobloch, nar. 12.5.1907, Zdeněk Žďárský, nar. 7.5.1925, Václav Žďárský, nar. 14.5.1896, Karel Hruška, nar. 1.11.1895, a Václav Jindra, nar. 21.4.1903, všichni bytem v Kobylisích čp. 162. Svědky tohoto případu jsou manželky zavražděných a PhMr. Javůrek, bytem v Kobylisích, Okrouhlická čp. 162.
Na udání Němců Hempla a Hebedy byl nacisty vyveden ze svého bytu a ranou do týla zavražděn v ulici Pod Vlachovkou František Novotný, nar. 20.11.1885, bytem v Libni čp. 13l6, což může dosvědčiti Josef Rouha, obchodník v uvedeném domě.
Dne 7. května t.r. asi v 9. hod. vnikli esesmani do krytu v domě čp. 1232 v Libni, Kirchmayerova ulice, prohledali všechny muže a poručili jim, aby běželi přes ulici, při čemž do nich zahájili palbu. Takto zavražděni byli: Tomáš Juraš, bytem v Libni, Na Štírce 92, Ing. Josef Hampl, František Himl st., František Himl ml., a Jiří Horák, všichni bytem ve shora uvedeném domě /čp. 1252/. Zraněni byli Ladislav Počta a Alois Chmela, bytem v témže domě. Dům pak byl celý vydrancován. Svědky případu jsou: Alois Chmela, Ladislav Počta, Štěpánka Horáková, všichni bytem v Praze VIII., Kirchmayerova 1232.
Dne 7. května 1945 v 19 hod. pronikly tankové jednotky SS na Střížkov a vyhnaly všechny muže na odklízení barikád. Ve statku čp. 1 vyvedli esesáci 4 zaměstnance a poručili jim běžeti přes dvůr, při čemž do nich stříleli. Trhlík Josef a František byli zastřeleni, Josef Volejník těžce raněn se uchýlil do krytu a byl tam esesmany surově před zraky manželky a dcery ubit. Josefu Procházkovi se podařilo uniknouti. Svědci tohoto případu jsou Josef Procházka ze Střížkova čp. 10, Vojtěch Křenek, Zdeněk Křenek, oba ze Střížkova čp. 32, Josef Vondráček ze Střížkova čp. 27, Josef Trhlík st. z Prahy VIII., Chaberská ul.
V odpoledních hodinách dne 7. května 1945 hnaly oddíly SS asi 12 lidí s bílým praporem z Libeňské strany na Trojský most, aby odstranili barikádu uprostřed mostu. Téměř všichni byli pak postříleni esesmany. Esesmani toto své dílo opakovali s přibližně stejným počtem lidí, z nichž, pokud je známo, padli policejní praporčík Josef Rathauz, bytem v Libni, Kirchmayerova ul. 1236 a jiní, kteří byli přeneseni do Holešovic. Zraněni byli Stanislav Hauf, Stanislav Lavička, Ladislav Kalous, Antonín Burda, všichni z Prahy VIII., Kirchmayerova 1236.
Dne 8. května t.r. mezi 15. a 16. hodinou vyhnalo osazenstvo tanků, které přijely od Proseku, v ulici Na Truhlářce a v Prosecké ulici, všechny obyvatele mužského pohlaví ze sklepů a hnalo je před tanky proti barikádě v Prosecké ulici. Zraněn ani usmrcen nebyl při tom nikdo. Svědkem tohoto případu byl Emil Riedl, polic. št. strážmistr od 12. pol. revíru.
Dne 8. května t.r. v odpoledních hodinách přijel do Kandertovy ulice v Praze - Libni německý tank, který střílel bezplánovitě po obytných domech v okolí, podle výpovědi MUDr. Tichovského, bytem v Praze VIII., Kandertova 11 hrozili při tom esesáci tamním obyvatelům, že je všechny postřílí.
Dne 5. května 1945 při obsazování dejvického nádraží zajato bylo SS-Manny 11 civilistů, kteří byli odvlečeni do býv. Hitlerových kasáren, tam týráni a usmrceni a na neznámém místě pohřbeni. Tito nebyli dosud nalezeni.
V Hlubočepích Na Křenkově byl zadržen dne 8. května 1945 německými vojíny Ilja Vitášek, studující, bytem v Hlubočepích, Na Žvahově čp. 100, oloupen, načež mu byly zaživa vyloupány oči, uřezány uši, uříznut pohlavní ud, a pak byl několika ranami dobit. Potom byl vhozen do hořícího domu čp. 223.
Dne 8. května 1945 byl ve filmové továrně na Barrandově uškrcen Karel Heidler, bytem v Braníku, Pod Jiráskovou čtvrtí čp. 515 a pak 25 ranami prostřílen.
Taktéž 8. května 1945 byl nalezen v Hlubočepích, Na Křenkově, nějakým tupým předmětem ubitý Josef Horský, převozník, bytem v Braníku. Měl třikráte zlomenou nohu a většina vlasů na hlavě mu byla vyrvána.
Dne 9. května 1945 byl na Barrandově za ateliéry uvázán drátem za nohy a usmýkán Karel Kühnel, osvětlovač filmových ateliérů na Barrandově, bytem v Hlubočepích. Týž byl po tomto ztýrání několika střelnými ranami dobit.
Podobně Josef Novotný, učeň, bytem v Hlubočepích, Na Barrandově čp. 390, byl dne 9. května 1945 na Barrandově uvázán opaskem za nohy, smýkán a několika ranami zastřelen.
Jak již v prvé zprávě bylo uvedeno, nejvíce obětí německých násilností bylo v Praze XIV., Dolní a Horní Krči. Dne 6. května 1945 přijely 4 tanky tankové divise generála Schörnera, které ihned zahájily palbu z kulometů a z tankových děl do ulice Linecké, ul. U pankrácké vozovny, do okolních domů, oken a zahrad. Tyto tanky přiblížily se až k samým barikádám, ale když přes tyto nemohly dále, nemilosrdně střílely po okolních domech. Posádka, která přijela s nimi, rozběhla se po okolních domech, násilím vylamovala domovní i bytové dveře, drancovala v bytech, obchodech a krámech, načež uloupené zboží jako zlato, prádlo, šatstvo, obuv a potraviny, nakládala na vozy a odvážela zpět ke Krči.
Byty, ve kterých nebylo nic nalezeno, byly demolovány, nábytek rozstřílen a zapálen.
V domě čp. 976 v Linecké ulici byla zastřelena manželka polic. praporčíka v.v. Františka Voseckého, a když tuto příslušníci rodiny snášeli do přízemí domu, bylo po nich stříleno, při čemž byl též syn shora jmenovaného zraněn. Obyvatelé v těchto místech byli vyhnáni z domovních krytů, voděni po ulicích, při čemž musili dělati zeď německým hlídkám, které takto voděné obyvatelstvo ohrožovaly automatickými zbraněmi. Příslušníci SS, většinou mladíci od 17 do 19 roků, vyhrožovali, že když padne jeden voják ranou z barikád, bude postřílen velký houf rukojmí. Cestami, kterými byli obyvatelé za stálého vyhrožování nuceni se ubírati, uviděli všude mrtvoly ubitých Čechů. K raněným nikdo nesměl, ačkoliv mnozí volali o pomoc.
Zakrátko byla všechna okna v okolí vytlučena, byty zápalnými střelami zapáleny, a kdo se odvážil hasiti, byl zastřelen. Po násilném vyvlečení mužů z krytů došlo též na ženy, děti a starce, se kterými bylo s největší surovostí zacházeno. V Linecké ulici v čp. 927 bylo jisté Bosákové zabito jednoroční děcko, které nesla na ruce při vyhánění z krytu. Obyvatelstva bylo používáno jako ochranné zdi, byli voděni s místa na místo, při čemž byli tlučeni pažbami pušek, holemi a vším, co bylo po ruce. Vojíni jednotek SS tloukli na uzamčená vrata některých domů, a když jim obyvatelé přišli otevříti, byli na místě zastřeleni.
V domě čp. 1259 byli takto zastřeleni dva muži a jeden shozen se střechy dolů na ulici. V Bořkově ulici čp. 913 byli obyvatelé domů vyhnáni ze sklepa na dvůr za nouzový domek č. 15, z nich 5 mužů bylo postaveno ke kůlničce na dříví a tam zastřeleno.
U téhož nouzového domku se nacházející strojní pila s obytným dřevěným domkem a stájemi byla zapálena před očima obyvatelů. Dále pak němečtí okupanti zapálili nouzové domky č. 33, 48, 8, 6 a 7, které před tím vyplenili.
Z domů čp. 957 a 337 v Bořkově ulici bylo obyvatelstvo vyhnáno z krytu, postaveno před tanky a takto hnáno směrem ke Krči, načež jejich byty byly vyloupeny.
V kolonii Na Děkance byli vyhnáni všichni muži z domků a hnáni jako rukojmí do školy u pankráckého hřbitova. V ulici u Pankrácké vozovny čp. 1040, 1041, 1042, jejichž obyvatelé byli vyhnáni z krytů, byly vypleněny byty a pak zapáleny. Z domu čp. 838 v téže ulici byly přízemní byty vypleněny, dům zapálen a obyvatelé hnáni do Prosečnice u Jílového a pak do Benešova, kde byli drženi jako rukojmí až do ukončení revolučních bojů.
V ulici Kochově čp. 1077 byli lidé vyhnáni z krytů a hnáni do Krče. Dům pak zapálen. V ulici Nad Jezerkou v domě čp. 1075 byl v bytě zabit jeden muž, byt zapálen, takže v něm zabitý uhořel. Lidé z tohoto domu byli hnáni do Krče a dům po odchodu obyvatelstva zapálen a celý vyhořel. Totéž se stalo s domem čp. 1076.
Z domu čp. 1243 v téže ulici byli obyvatelé v noci vyhnáni z krytů, dům zapálen a obyvatelé musili přihlížeti, jak dům i s jejich majetkem hoří, načež byli odvedeni na Zelenou lišku do domu ÚSP.
V ulici Jünglingově čp. 423, 424, 425 a 426 byli muži i ženy vyvedeni z krytů, zahnáni do sklepa domu čp. 424, při čemž v domě čp. 426 na schodech u sklepa zezadu byla zastřelena Helena Podolská. Do krytu,kam byli všichni vehnáni, byl vržen ruční granát, načež se několik SS-Mannů vrhlo dovnitř a počalo stříleti z opakovacích pušek, při čemž byli zraněni tři muži a tři ženy. Ve shora uvedených domech pak kradli a loupili.
Rovněž z domů čp. 1259, 1281, 1282 bylo obyvatelstvo vyhnáno do Krče. V domě čp. 1259 loupili, při čemž zastřelili 2 muže a to Rudolfa Šticha a Bohumila Morávka. Kromě toho shodili s téhož domu se střechy 5. poschodí na dlažbu neznámého muže, který se pádem zabil. Tento dům pak zapálili, takže z poloviny vyhořel.
Z ulice Na Veselí z čp. 821, 825 bylo obyvatelstvo vyhnáno z krytu a hnáno směrem do Krče, při čemž jim bylo vyhrožováno, že za jednoho mrtvého Němce bude zastřeleno 100 Čechů.
V ulici Nad Studánkou z čp.874, 1018, 1103, 1104 bylo obyvatelstvo vyhnáno z krytu do školy do Krče, při čemž bylo zastřeleno 2 roky staré děcko, dvě ženy a tři muži. Také tyto domy byly nejdříve vyloupeny a pak zapáleny.
V kostelíku v Kostelní ulici v Michli byl soustředěn větší počet mrtvol obojího pohlaví, mezi kterými byly též děti ve stáří jednoho až tři roky. U většiny těchto mrtvol, jak zjistil sám velitel revíru, polic. nadporučík Nejdl, bylo viděti, že tito lidé byli hrozným způsobem povražděni a zohaveni, jako uřezáním hlav, uší a propícháním bodly. Mezi nimi byly i těhotné ženy, které měly rozpárána břicha.
Při dobytí velkostatku Rajtknechtky SS-Manni postříleli a utloukli pažbami všechny muže v počtu 23 osob a tyto pak zahrabali na Doudlebské ulici, poblíže Hanourových domů. Při zahrabávání, jak bylo zjištěno, mnozí ještě žili.
Po dobytí Soudní ulice u Pankrácké věznice vyhnaly oddíly SS obyvatelstvo z krytů a hnaly je před tanky v době nejprudší palby do Krče k Masarykovým domovům. Mimo vyvraždění osob v Michli vypálili okupanti celkem 45 obytných domů, které před tím vyrabovali.
Dne 7. května 1945 ve 12.15 hod., když se přední hlídky německých SS-Mannů stáhly do prostoru podolského hřbitova v Praze XV., započaly ihned prohlížeti všechny obytné domy, a když v některém našly nějakého muže, ihned jej vyvedly na volné prostranství, kde jej pro podezření, že střílel, po delším trýznění zastřelily. Týmž způsobem postupovali v oblasti Pekařky v Praze XV.-Podolí. Tak přišli o život u podolského hřbitova J. Měšťák z domu čp. 1328. V oblasti Pekařky Josef Myslivec, Miroslav Valtr, oba z čp. 210 a v ulici Nad Cihelnou v Praze XV.-Podolí Richard Převrátil, prof. Ot. Veber, Jar. Zelenka z domu čp. 565, 563, kteréžto domy byly pak do základů vypáleny.
Podle výpovědi očitých svědků Anny Šťastné a Marie Fořtové, obě bytem v Horní Krči, Úsobská ul. čp. 255, vnikli dne 6. května 1945 ve 20.30 hod. SS-Manni do sklepa téhož domu a bez veškeré výzvy počali do tam ukrytých obyvatelů stříleti. SS-Manni používali střel dum-dum, jak bylo později lékařsky prokázáno. Německá příslušnice Lenochová, která byla v nejvyšším stupni těhotenství, klekla v krytu před SS-Manny a prosila je, aby ji jako německou příslušnici nechali. Avšak SS-Manni ji zavraždili také i s jejími dvěma dětmi. Když už se z postřílených obyvatel nikdo nehýbal, počali SS-Manni křičet: Auf, Auf, načež 14etá Věra Hájková, která zůstala nezraněná, ježto padla před střelbou, vstala a byla ihned SS-Manny zastřelena. Celkem bylo v domě čp.255 povražděno 37 osob, z toho 10 dětí ve stáří od 6 do 15 let, 13 žen z nich 2 těhotné, a 14 mužů. Zachránilo se mezi nimi celkem 12 osob, které hned zpočátku před střelbou padly na zem a předstíraly mrtvé. Při tom byly svědky uvedených zvěrstev a viděly, jak SS-Manni po střelbě ještě do mrtvých bodali. Když skončili toto své katovské dílo, vyrabovali v témže domě 21 bytů, načež je zapálili. V jednom bytě našli 68letého Háčka, který byl nemocný a hluchý. I tohoto zastřelili.
Podle výpovědi očitých svědků Blaženy Saidlové a Františky Chadimové vnikli dne 6. května 1945 o 21.hodině SS-Manni do sklepa domu čp. 254 v Horní Krči a volali německy: Všecko ven. 22 osob vyšlo ze sklepa k přilehlé zahrádce uvedeného domu, SS-Manni jim nařídili otočiti se obličeji ke zdi domu a vzpažiti, načež do nich počali stříleti z automatických pistolí. Bylo tak postříleno celkem 16 osob, z nichž bylo 6 dětí - nejmladší tříleté - 5 žen a 5 mužů. 3 osoby byly těžce zraněny a 3 osoby se zachránily tím, že padly na zem dříve, nežli byly zasaženy. SS-Manni používali nábojů dum-dum. Milan Procházka, 10 roků starý, byl při střelbě lehčeji zraněn, klekl a prosil, aby ho nezabíjeli, ale SS-Manni ho ubili pažbami pušek do obličeje. 14tiletá Jarmila Šárová měla podle lékařského zjištění Dra Koukolíka vypíchány oči. Božena Šrámková, těhotná, a její 6tiletá dcera Eva, kterou držel na ruce její manžel, byly zabity. Její manžel se zachránil. Veškerého vraždění se zúčastnili SS-Manni, posádkou na Zelené Lišce a byli mezi nimi Maďaři, Chorvati, všichni ve stáří od 17 do 21 let.
Dne 6. května 1945 v dopoledních hodinách byly přivezeny dvě baterie děl na nouzovou kolonii Na Kopečku v Praze XIV.-Michli a postaveny směrem na Vinohrady. Střelba z nich započala kolem 14. hodiny téhož dne. Pro ochranu těchto baterii přivedli němečtí vojenští katané z nedalekých domů lidi, které postavili po obou stranách hlavní děl, aby naši obránci po nich nemohli stříleti. Ve vedlejším nouzovém domku č. 27 zavraždili 2 ženy, a to 52letou Anežku Kavanovou a 46letou její sestru Annu, kterým oběma vyřízli genitálie a položili je na stůl v bytě. Svědkyně toho byla Marie Plzáková, bytem tamtéž, která ušla pozornosti tím, že si přehodila peřiny pres hlavu. Vyjma uvedených případu nahnali SS-Manni do domů ÚSP a obecních domů asi 6000 osob a z nich si vybírali muže jako rukojmí a jako ochránce při jejich bojových akcích. Při ústupu vzali SS-Manni s sebou 300 mužů a s rukama vzhůru vztyčenýma je dohnali až na Zbraslav, při čemž tito musili svými těly chrániti jejich tanky a pěchotu. Tito muži, mezi nimiž byli pol. strážmistr Jaroslav Klokočník a Jindřich Hošek, oba od 55. polic. revíru, se dostali nazpět tím, že přemluvili maďarské SS-Manny, jimž na Zbraslavi byli předáni, aby se vzdali, což tito učinili, vrátili se s nimi do Prahy a byli pak předáni Mezinárodnímu červenému kříži.
Drahomíra Matoušková, roz. Brožová, bytem v Praze XI., Svatoplukova ul. č. 10, která od září 1944 byla zaměstnána jako kuchyňská síla ve škole na Pražačce, udala, že ve dnech revoluce, v sobotu dne 5. května 1945, asi o 15. hodině, byli přivedeni příslušníky SA do školy dva mladíci ve stáří 19 až 20 let, kteří byli na strážnici týráni a pak převedeni do druhého dvora, kde byli zastřeleni.
Dne 7. května 1945 asi v 9.30 hod. byl ve škole zastřelen školník Cirmon a v týž den bylo tam zastřeleno ještě několik osob. Téhož dne k polednímu viděla vcházeti do školní budovy brankou od Libně jednoho policistu, který držel v pravé ruce bílý prapor. Když udělal asi tři kroky od branky, byl stráží, která střežila vchod, zákeřně zezadu zastřelen. Jak se později dozvěděla, byl skutečně v zákopech nalezen mrtvý polic. štáb. strážmistr Václav Bečvář, bytem ve Vršovicích čp. 454.
V noci ze dne 5. na 6. května 1945 asi o 23. hodině 30 min, viděla na zadním dvoře školy směrem k Libni nákladní auto, na které byly naloženy mrtvoly a odvezeny podle výpovědi příslušníků SA na libeňský most, kde byly shozeny do Vltavy. Mrtvol bylo asi 15 až 17.
V souvislosti s pátráním po pohřešovaných osobách, které byly dne 5. května 1945 zatčeny SS-Manny jako rukojmí na nádraží v Dejvicích a zavlečeny do budovy t.řeč. Kadetky v Dejvicích, kde další stopa po nich mizí, bylo zjištěno, že na dvoře budovy Nové techniky a na cvičišti za touto budovou jsou čerstvě vykopané hroby. Ježto se zdálo pravděpodobné, že v těchto hrobech jsou mrtvoly osob, které byly popraveny v Kadetce, byla dne 7. června 1945 o 5. hodině ranní provedena exhumace za přítomnosti orgánů bezpečnostního oddělení jako orgánů identifikačních. Ačkoliv bylo kopáno na několika podezřelých místech v okolí i v budově Nové techniky, byly pouze v jednom menším hrobě nalezeny mrtvoly 3 Čechů, kteří však nepatří ke skupině osob, popravených v Kadetce. Jsou to: Václav Kahovec, nar. 3.4.1905, bytem ve Střešovicíoh, Nad Hradním vodojemem čp. 794, Jan Bína, nar. 25.6.1903, bytem v Břevnově, Obecní domy čp. 1413, a neznámý asi 35 roků starý muž. Svazek fotografií, pořízených při exhumaci, se současně připojuje.
Z nedatovaného dokumentu „Vraždění českého civilního obyvatelstva Němci v Praze ve dnech 5. - 8. 5. 1945“ sestaveného na podkladě zpráv pražského policejního ředitelství:[2]
Před Pražským hradem v Jelením příkopě byli zajatí čeští civilisté stýráni a pak bestiálním způsobem povražděni. Stříleni byli na hořejší rampě nad Jelením příkopem, odkud spadávali na spodní rampu, na níž jsou koleje pro nouzové vozíky. Když někdo zůstal na živu, skočili z hořejší rampy SS-manni za ním a kopali a píchali do něj bajonety a často ještě smrtelně zraněné shazovali do Jeleního příkopu. Nalezené mrtvoly mají stopy po střelných ranách v týlu, mají rozpáraná břicha (s vyhřezlými střevy), bodnutí do úst, bajonetem vypíchané oči, bodné rány v krku a zádech, odkud mají vyrvány kusy masa.
Toto bestiální vraždění bezbranných zajatých civilistů bylo pozorováno a také předestřeno očitými svědky, zaměstnanci Hradu a členy policie, policejního revíru na Hradě, jejichž okna byla ve směru Jeleního příkop a odkud celé to hrozné divadlo pozorovali. Oběti byly přiváděny z ministerstva spravedlnosti a Kadetky, obsazených SS-manny. Při těchto vraždách si nejstrašlivějším způsobem počínala zaměstnankyně Gestapa č. 43 a její druh, kteří svým obětem rozparovali břicha.
V Praze II., Na Pražačce byli stýráni a zavražděni civilisté a uniformovaní strážníci. Bylo zde zahrabáno asi 30 lidí, usmrcených střelnými ranami do úst, do týla, event. těžce ranění a žijící byli vhazováni do vykopaných hrobů a za živa zahrabáváni. Někteří mají úplně rozdrceny lebeční kosti a mají střelné rány mezi očima a kořenem nosu.
Další svědectví z knihy Šest let okupace Prahy vydané Osvětovým odborem hlavního města Prahy v roce 1946:[3]
Svědkové, vraždění ve sklepě v Úsobské ulici v čp. 255, kteří se jen náhodou zachránili, Šťastný Václav, Šťastný Ladislav, Fořt, Fořtová, Čvančara, Doušová, Králík, Maxová, Králíková Libuše, Lenochová, Eichlerová s dcerou, Šnajdrová, Dlouhý, Božena a Danuše Králíkovy, vypovídají shodně asi toto:
„SS-mani vyrazili skleněné dveře, vedoucí ze zahrady do přízemí, a vnikli do sklepa. Seděli jsme na lavicích podél zdi. Byly tam také postele a pohovky, na kterých ležely ženy a děti. Vrahů bylo šest. Začali střílet. Nastal zmatek a křik. Němci dobíjeli umírající pažbami a olupovali je. Trvalo to asi deset minut. Všichni jsme padli na zem. Když se nikdo nehýbal, odešli, ale jeden se ještě vrátil a vystřelil několik ran. Ranění začali naříkati. Kdo z nás mohl, utekl do sklepa sousedního domu. Byli jsme tak vyděšeni, že jsme nedovedli raněným pomoci.“
Pan Václav Mencl, který vstoupil s četou MUDr Koukolíka do tohoto sklepa dne 9. května, vypravuje:
„Byl to příšerný obraz hrůzy. Zde v rohu hromada těl, někteří se vztyčenou rukou, jinému visí hlava se stolu. Těla propletená. Dítě klečí na kolenou, hlava je zvrácena ke zdi. Beton podlahy je pokryt ssedlou krví. V koutku na lavičce leží svinutá československá vlajka, slepená krví. Na šedě natřených dveřích sklepa je velikými písmenami napsáno : „TOTE! NICHT EINTRETEN!“ To zde psala bestie, studená bestie. Dr Koukolík organisuje pochod smrti. Veliký nákladní automobil je plný.
Ze zápisků pana Mencla ještě uvádíme:
Hrob na rohové zahrádce kolonie „Radost ze života". Oběti SS-manů ležely na různých místech v okolí „Zelené lišky“. Byly zastřeleny v neděli dne 6. května. Druhého dne musili rukojmí z Chodova a ze Spořilova vykopati hrob. Doklady měli u sebe Kaňka a Kašpar. Poslední měl u sebe také stříbrné hodinky a 10 000 K. To vše mu bylo ukradeno. (Podle líčení svědka Františka Hirycha z čp. 177.)
V pondělí ráno vnikli SS do chudičkého nouzového domku a vyvedli odtud dva muže, Aloise Davídka a Frant. Gregora. Vedli je na ulici K Habrovce. Paní Trachrová viděla toto: „Oba mužové stáli na chodníku před vilou č. 166. Ze vzdálenosti asi dvaceti metrů střílel do nich voják vyšší postavy v gumovém plášti. Padli k zemi. Přiskočilo několik vojáků, jeden střílel revolverem do hlav ležících a druhý je dobíjel pažbou pušky.“ Proč? Byli to komunisté.
Parcela u Šplíchalů. Pět mrtvých. Svědek František Pešek vypravuje:
„V poledních hodinách 7. května přivedla četa SS několik lidí. Ještě na zemi je kopali a dostřelovali. Pokud vím, Láf se vzpíral. SS-man do něj surově strčil a střelil. Novošilov byl ještě asi čtyři hodiny živ. Volal sípavě o pomoc.“
Šimon Čupita, povozník, bojoval u Pragovaru. Potom odvážel zajaté Němce do vnitřní Prahy. Seděl vedle šoféra. Upozornil jsem jej, že má na pravé straně zkrvavenou košili. Mávl rukou: „To nic není!“ Odejel opět se zajatými, ale již se nevrátil. Zemřel v nemocnici.
Kryštof Eduard, svobodník v z., Michle, Budějovická 1106, vzal SS-manovi pušku. Druhý den na udání Němky přišla do domu prohlídka a SS-mani pušku našli. Kryštof věděl, co čeká obyvatele domu. Přiznal se, že pušku přinesl a že nikdo jiný o ní nevěděl. Odvedli jej. Byl nalezen na povrchu bahnitého rybníčka s hlubokou ranou v čelisti. Zahynul, ale ostatní zachránil.
Mrtvé snášíme do prádelny domů ÚSP. V řadě na betonové podlaze je jich velmi mnoho. Dr Bulíř a dr. Koukolík identifikují. Před řadou zohavených dětí omdlévají i tvrdí mužové. Přišli tři důstojníci: Američan, Novozélanďan a Angličan. Tlumočník Antonín Prager, člen britské legie, informuje delegaci. Nerozumíme, co povídají. Novozélanďanovi stéká po tváři slza. Již mu rozumíme a on nám také.
Delegace Mezinárodního Červeného kříže fotografuje. Nikdo nemluví. Stisk ruky nahrazuje slova.
Přicházejí i sovětští vojáci. Jeden z důstojníků před prádelnou vypravuje, co dělali Němci u nich, v Rusku. Měl zaťatou pěst. Chápeme nyní, proč.
Pan Brettschneider má v Hornokrčské ulici vilku (čp. 106/21). Takový milý, tichý, krásný kouteček Prahy. I sem vnikla hrůza. Bydlil tu se svou chotí a dvěma synky. V neděli se u nich ukryli: sedmdesátiletý Čech Jan z Čísovic, Sedláček, Jiří Petrlík, Mácháň, Arnošt Resl, Ing. Vladimír Maria Nešpor z Kačerova, Vítězslav Liška z Kačerova, František Kodet z Horního Štěpánova (okres Vlašim) a Ondráček Antonín z Bráníka. Byli skromní, vděční, že tu mohou být, nechtěli překážet a zdržovali se většinou v chodbách a ve sklepě. Nemohli odtud, střílelo se z pušek i děl tanků. Umluvili se, že kdyby někdo zvonil, půjde otevřít Kodet, který uměl německy.
V pondělí ráno před desátou hodinou přišli SS. Prohledali budovu. Zřejmé bylo, že hledají jen muže. Všechny vyvlekli na chodník před vilou. Jeden z nich odsunul sedmdesátiletého Čecha stranou, ale druhý poručil odvésti i jej. Potom ještě přivedli z domku čp. 15/40 Josefa Petříčka, Josefa Němejce, Bohumila Zimu a dr. Vlad. Koukolíka. Z domu čp. 30/36 přivedli Jana Sádeckého a Maška. Všechny postavili do řady na chodníku a vyslýchali je a mlátili. Dr Koukolíka propustili, když zvěděli, že je lékař. Všechny ani nevyslechli, ale kopance a mlácení pažbou stihlo všechny. Pak je zavedli do zahrádky Brettschneiderovy a ze vzdálenosti asi deseti kroků do nich stříleli. Pan Brettschneider padl rychle a dostal jen povrchní, ale dlouhou ránu do zad. Všemu musila přihlížet z okna paní Brettschneiderová, kterou střežil SS-man s napřaženou puškou.
Když všichni již leželi bez hnutí, ptal se pan Brettschneider: „Hoši, jste živi?“ Odpovídal mu jeho syn Vilda a ještě dva jiné hlasy. Odplížil se dále do zahrady, kde jej po chvíli SS-mani opět našli. Jeden jej chtěl střelit, ale druhý řekl: „Nech, ten již dodělá sám!“
Zastřeleni byli: Vilém Brettschneider, Jan Čech, František Kodet, V. Liška, Vítězslav Maška, Miroslav Mácháň, Němejc Josef, Ing. Maria Nešpor, Antonín Ondráček, Josef Patřičný, Jiří Petrlík, Arnošt Resl, Jan Staněk, Boh. Zima.
Poranění Holeček a Sádecký se skryli v kurníku; vydrželi tam celý den a celou noc, ač i tam SS hledali. Zachránili se. Paní Brettschneiderová pomáhala raněným. Napomínala syna Vildu: „Lež, nehýbej se, ještě tu jsou!“ Měl rozbité rameno. SS-mani stříleli dum-dum patronami. Když poodešla doplazil se Vilda k vodovodu, snad mučen žízní. Tam jej zastihl SS-man a zastřelil jej. Potom šel od mrtvého k mrtvému, bral jim hodinky a naslouchal, jdou-li. Od jedněch odřízl zakrvácený řemínek.
Odpoledne se do vily oknem ze zahrady vrátili pp. Brettschneider, Sedláček a Patřičný, všichni tři těžce poranění. Také pan Staněk se odplížil ze zahrady.
Paní Fáberová, choť majora, vypravuje a přemáhá pohnutí: „Přišli dne 7. května o půl desáté ráno. Mluvila jsem s nimi německy. Ptali se: „Kolik vás tu je?"
„Pět žen a jeden muž. „Však my si toho druhého již najdeme!“ Mínili tím mého muže, který byl v Praze. Hledali, ale ovšem nenalezli ani muže, ani zbraní.
Potom nás vyvedli před domek, postavili do řady a mého syna Jana, bylo mu 23 let, oddělili. Potom přišel jeden z nich ze zahrady a hlásil, že našel zbraně, ale nenesl jich. Pochybuji, že něco našel. Jeden se obrátil k Janovi, který musil vše z kapes vyjmouti a řekl: „Komm mit!“ Udělali několik kroků za zídku zahrádky a již třeskla rána, SS-man se ihned vrátil. Ptala jsem se: „Kde je Jan?" Neodpověděl.
Odpoledne po vraždě se tam vrátili, vykradli cukr, omastek, snubní prsteny a co nemohli vzít, zničili. Prádlo nacpali do záchodu, peřiny do vany s vodou.
Ke Svobodům na krčské stráni čp. 241 SS-mani přišli asi o půl desáté dne 7. května. Ze sklepa vyvedli Františka Svobodu, Jaroslava Ševčíka, Václava Klementa a Antonína Pechara. Na zahrádce je z bezprostřední blízkosti postříleli. Dům prohledali a vykradli.
U Stalichů Na krčské stráni čp. 258/14. Němci přišli dne 7. května ráno. Všechny obyvatele domu zavedli do pokoje, stáhli rolety a tam drželi pod stráží celkem čtyři ženy, dvě děti a tři muže. Zatím vykrádali byty. Vzali patery hodinky, náramky, mýdlo na holení, kolínskou vodu a ve všech bytech peníze, celkem 51 000 K. Ženy a děti vyhnali do vedlejší vily. Řídící učitel Antonín Stalich byl potom vyveden ven, kde na něj volal jeden SS-man: „Schovej se, ty kantore, nebo ti jednu vpálím!“ Stalich odešel potom do suterénu domku a tam po něm jeden z SS-manů střelil a jiný hodil do suterénu ruční granát.
Poznámky:
[1] Národní archiv, fond MV - ref. L, sign. C-6178. Za kopii děkuji Honzovi M.
[2] Národní archiv, fond MV - ref. L, sign. C-6178. Za kopii děkuji Honzovi M.
[3] Šest let okupace Prahy, Praha 1946, s. 261-263
http://www.fronta.cz/dokument/masakry-civilistu-a-zajatcu-behem-prazskeho-povstani