Marta Semelová ve věci působení sudetoněmeckého landsmanšaftu a aktivity členů vlády

Mnohé občany znepokojují intenzivní aktivity sudetských Němců na území ČR a aktivity vůči nim ze strany oficiálních představitelů našeho státu či krajů, otevření kanceláře Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Praze v roce 2003, letošní registrace sudetoněmeckého krajanského sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, jehož valné hromady se zúčastnil předseda nejradikálnější organizace SL, která je i v Německu považována za extrémistickou, pouť smíření na Brněnsku s podporou brněnského magistrátu za účasti Posselta, vyhlášení Roku smíření a deklarace smíření, v níž brněnské zastupitelstvo vyjádřilo lítost nad odsunem Němců. Návrh, který při té příležitosti padl, aby se některých z příštích sjezdů SL konal v Brně. Uctění památky obětí z řad odsunutých Němců v Mnichově vicepremiérem Bělobrádkem, což bavorský tisk označil za milník ve vzájemných vztazích. Jeho setkávání se sudetskými Němci a pozdravná poselství jejich srazům. Jako vůbec první člen české vlády sudetoněmecký dům v Mnichově, kde sídlí sudetoněmecké krajanské sdružení, navštívil. Účast představitelů české vlády na těchto srazech. To je jen pár příkladů.

Tyto aktivity jsou urážkou účastníků protifašistického odboje, obětí 2. světové války a českých rodin vyhnaných z domovů v pohraničí. Přispívají k překrucování pravdy o příčinách, průběhu a výsledcích 2. sv. války a nerespektují Postupimskou dohodu, která odsun uznala. Nezdá se vám, pane premiére, že tato servilita vůči SL je už za hranicí? Jaké stanovisko k tomu zaujímáte? Míníte podniknout kroky k zamezení uvedených aktivit členů vaší vlády do budoucna?

Premiér Bohuslav Sobotka

Chtěl bych zdůraznit, že letos, kdy jsme si připomínali konec druhé světové války v Evropě a 70. výročí osvobození Československa od nacistů, se vláda aktivně podílela na tom, abychom si toto výročí připomenuli důstojným způsobem. Začali jsme už na začátku roku, kdy se v naší zemi uskutečnila významná konference, která se týkala Dne obětí holokaustu. Připomenula 70. výročí osvobození koncentračního tábora v Osvětimi a ČR hostila jako jedna ze dvou evropských zemí (druhou bylo Polsko) druhou největší akci, kterou jsme si osvobození Osvětimi připomenuli. Řada členů vlády, včetně mě, se zúčastnila mnoha vzpomínkových akcí, které se týkaly nejen připomenutí osvobození Československa jak ze strany ruské, tak americké armády, ale také památku obětí okupace, zejména v řadě vypálených a zničených obcí tehdejšího Československa. Rozhodně není možné obvinit vládu z čehokoliv, co by se týkalo snahy přepisovat dějiny, zamlčovat, co byla příčina a co byl následek průběhu dějin 20. století.

Změna stanov SL jde pozitivním směrem

Je zřejmé, že i ve vztahu k Německu na počátku byla snaha rozbít Československo, velmi aktivně podporovaná ze strany tehdejšího Hitlerova režimu v Německu. Na počátku byl Mnichov, vyhnání řady našich občanů ze Sudet v okamžiku, kdy Sudety na základě později neplatné Mnichovské dohody byly zabrány ze strany tehdejší německé říše. Pak přišla okupace, byly stovky tisíc obětí na české straně, a teprve pak přišlo osvobození, rozhodnutí o odsunu a odsun. Postup historie byl takovýto a jsem přesvědčen o tom, že dějiny není možné vyprávět pozpátku a také není možné je vyprávět tak, aby se něco zamlčelo a mluvilo se pouze určitým způsobem. Nyní ke vztahům k sudetoněmeckým krajanským organizacím. Poměrně nedávno došlo k pozitivnímu kroku ve vztahu k vzájemnému porozumění.

Sudetoněmecké krajanské sdružení na svém spolkovém zasedání v únoru schválilo změnu stanov, ze kterých byly vypuštěny následující výroky: Sudetoněmecké krajanské sdružení prosazuje právní nárok na domovinu, její znovuzískání, a tím i realizaci práva národnostních skupin na sebeurčení a hájí právo na vrácení zkonfiskovaného majetku sudetských Němců, případně na jeho rovnocennou náhradu nebo na odškodnění za něj.

Byly vypuštěny články, které mohly být vnímány jako velmi konfliktní jak ve vztahu k našim vzájemným dějinám, tak ve vztahu k česko-německé deklaraci z roku 1997. Já tu nedávnou změnu stanov sudetoněmeckého krajanského sdružení pokládám za krok pozitivním směrem především ve smyslu posílení vzájemné důvěry na mezilidské úrovni. Toto je podle mého krok, který přispěl ke snaze o lepší porozumění. Myslím, že je také zřejmé, že naše vláda se z hlediska vnímání vzájemných vztahů jak vůči Německu, tak vůči nejrůznějším sdružením sudetských Němců opírá o česko-německou deklaraci.

Jde-li o nedávnou návštěvu Pavla Bělobrádka v Mnichově, místopředseda vlády tím vyjádřil svůj občanský postoj v rámci česko-německých vztahů. Nejednalo se o oficiální vládní návštěvu a gesto uctění památky obětí odsunu sudetských Němců tak formálně nepodléhalo souhlasu české vlády. Pokud jde o česko-německé vztahy, tam bylo od podepsání česko-německé deklarace v roce 1997 dosaženo podle mého názoru vysoké míry důvěry, a to mj. umožňuje, aby se i političtí činitelé z obou stran hranice zapojili do otevřeného oboustranného dialogu. Já gesto pana místopředsedy Bělobrádka vnímám jako takové zapojení do vzájemného dialogu. Konec konců, pro tento účel bylo i zřízeno Česko-německé diskusní fórum.

JSOU I JINÉ STANOVY…

Marta Semelová

Pane premiére, vnímám to, že jste se distancoval osobně jako premiér od kroku vicepremiéra Bělobrádka, nicméně jste předseda české vlády a nesete určitou zodpovědnost. Pokud jde o stanovy, budu vám citovat jiné, jsou schváleny Sudetoněmeckým krajanským sdružením v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, které je zaregistrováno v ČR. Odsuzuje se zde vyhnání, genocidium a etnické čistky po 2. světové válce na území střední a východní Evropy, přičemž lidé, kteří to dopustili, jsou pokládáni za válečné zločince a patří před soud. Osoby, jež se podle výkladu těchto stanov staly oběťmi, mají právo na náhradu škody a na satisfakci, dále na to, aby jim nebo jejich dědicům bylo uděleno státní občanství ČR a obnoveno vlastnické právo, prý neprávem zkonfiskovaného majetku. Skutečně si myslíte, že pouhá distance od aktivity vašeho vicepremiéra je dostačující?

Bohuslav Sobotka

On je problém s interpretací slova distancovat se. Mám pocit, že tak, jak jste ho pronesla, mé prohlášení neznělo. Já jsem se nedistancoval od kroku poslance Bělobrádka v tom smyslu, že bych s ním vyjádřil nesouhlas. Jen jsem informoval o tom, že místopředseda Bělobrádek ten krok učinil, aniž by k tomu byl schválen jakýkoli mandát vlády ČR. Z tohoto hlediska vystupoval jako soukromá osoba.

Nicméně jeho krok vnímám jako gesto, které zapadá do naší snahy zlepšit vzájemné vztahy a hledat porozumění v Evropě počátku 21. století. Z tohoto hlediska jsem nekritizoval postup místopředsedy Bělobrádka, nicméně pokládám za důležité vždy při takových příležitostech zmiňovat nejen to, co se odehrávalo v létě roku 1945, včetně excesů, které nastaly při divokém vyhánění, protože nebyl jenom odsun, který byl organizován na základě rozhodnutí mocností a na základě Benešových dekretů. Bohužel bylo také divoké vyhánění, které mělo i řadu lidských obětí. Ale není možné hovořit pouze o tom, co se dělo v létě 1945, ale je potřeba také mluvit o tom, co se třeba dělo v květnu 1942, co se dělo v březnu nebo v říjnu 1938 - 39, je potřeba mluvit o dějinách v jejich celku při každé takové příležitosti. Prostě byla příčina, byl následek a Československo bylo obětí tehdejší agrese.

Z ústních interpelací poslanců KSČM na premiéra Bohuslava Sobotku a členy vlády

INTERPELACE NA PREMIÉRA BOHUSLAVA SOBOTKU (ČSSD)

Haló noviny, 25.9.2015, str. 4