Mariánskolázeňské rozhovory 2016

 Útěk a vyhnání, tehdy i nyní: politická výzva pro Evropu, byly titulky Mariánskolázeňských rozhovorů roku 2016.   Válka a vyhánění nejsou minulostí. Vždy a všude k nim může dojít. A příčiny jsou stále stejné. Výsledné proudy uprchlíků včera a dnes jsou podobné, ale nesrovnatelné. Po druhé světové válce uprchli, nebo byli vyhnáni, německy mluvící křesťanští středoevropané k německým křesťanským středoevropanům.

Avšak v současnosti Evropu a zvláště Německo zaplavují uprchlíci, náležející k nepřizpůsobivé skupině, jejíž integrace by vyžadovala obrovské úsilí.

V první řadě platí, že se jedná o oběti: každý uprchlík, každý vyhnanec jí je. Menšina zdůrazňuje rozdíly, velká většina podporuje názor, že je vyhnání jejich předků pro jejich původ zločin. Ta má zásadu "Nikdy znovu" vyhánění.

Jedno je pro Posselta důležité: "Nesmíme být domýšliví." A dále: "Správné znalosti a korektní terminologie o minulosti, přítomnosti a budoucnosti jsou nezbytné."

Mírumilovné Německo nebylo kritizováno jako "tvrdá síla", jako tvrdé nebo agresivní, ale bylo oceňováno jako "měkká síla", jako měkká mírová moc. To fungovalo po druhé světové válce. Ale po pádu železné opony, získala opět převahu původní opozice některých etnických skupin ve střední Evropě, a vypukla krvavá válka.

Nakonec Posselt informoval napjaté krajany a české přátele o svém názoru na probíhající "referendum o členství Spojeného království v Evropské unii". Britské "Ne" pro EU bude znamenat počátek procesu rozkladu. On tomu, jak řekl, nevěří -  i přesto, že by bývalý euroskeptický český prezident Václav Klaus triumfoval. Posselt prorokuje "privilegované partnerství", které již bylo kdysi Winstonem Churchillem avizováno. Ten byl dokonce britskou "politikou převlékání kabátů" deprimován, když se spojovala nejprve s jedním a pak jiným kontinetálním partnerem a pracovala proti svým zájmům.

"Tato země má výhradní práva v Evropě", řekl kdysi Coudenhove-Kalergi, ideový původce sjednocené Evropy z Poběžovic, Ottovi von Habsburgovi, k budoucnosti mezinárodní politiky. "My z Bohémie máme velký evropský úkol" uzavřel Posselt.

A pak odsoudil rozbíječe sjednocení Evropy a vyzval průraznou, ale nezraň  ující sudetoněmeckou národnostní skupinu, aby oslavila 25 let nezávislosti v Chorvatsku v Záhřebu.

Dřívější sekretářka SR, Christa Naaß, do roku 2013 poslankyně v bavorském parlamentu a mluvčí frakce pro vyhnance, zahájila vystoupení větou "Všechny dobré věci přicházejí v trojicích". Mezi tyto tři dobré věci patří Mariánskolázeňské rozhovory, které po odchodu z parlamentu a příchodu do Sudetoněmecké rady organizuje a řídí. Hovořila o začátku nové doby ve vztazích mezi Čechy a sudetskými Němci, mezi Českou republikou a Svobodným státem Bavorsko a mezi vyhnanými a zůstavšími krajany. A o důležitých událostech, ke kterým došlo v posledních třech letech.

"Demokracie potřebuje demokraty" citoval Anne Seyfferth, vedoucí kanceláře Nadace Friedricha Eberta (FES - Friedrich-Ebert-Stiftung) v Praze. Nejprve hovořil o mottu FES. Pak popsal jeho úlohu a oblast činnosti. Spolupracují hlavně se sociálně demokratickými organizacemi v České republice a s odbory. Jejich další velké pole činnosti jsou nevládní organizace. V současné době podporuje FES proces transformace dříve hermeticky uzavřené komunistické -  k otevřené demokratické společnosti. Ve FES nabízejí kurzy pro spolupracující organizace, jako např. odbory. Nehraje žádnou roli, zda se jedná o vyhnance či zůstavší ve vlasti. Proces transformace od komunismu k demokracii bude pokračovat. Přitom však veškeré pokusy o korupci sráží tuto transformaci a vnášejí nedůvěru.

Vystoupil baron Arndt Freytag von Lorinhoven, německý velvyslanec v Praze, také koordinátor "Strategického dialogu" mezi Spolkovou republikou Německo a Českou republikou. Tento "otevřený projekt" je relativně nový nástroj, řekl diplomat v Mariánských Lázních. Než nastoupil do funkce v Praze, seznámil se s ním. Jako souběžný koordinátor německo-českého dialogu, musel sloužit dvěma pánům, ale bylo to užitečné. V současné době působí jak v Praze, tak také v Berlíně.

Strategický dialog mezi Německem a Českou republikou, jak  nastínil velvyslanec Arndt  Freytag von Loringhoven společně s Petrem Drulákem z  Ministerstva zahraničních věcí ČR, zahrnuje devět oblastí práce: zahraniční a evropskou politiku; kulturu, jazyk a mládež; trh práce a duální vzdělávání; výzkum a vývoj; energetiku, ochranu klimatu a životního prostředí; dopravu a spoje; zdraví a léky; bezpečnost a obranu; zemědělství. Ale ty jsou jen východiskem pro dialog mezi parlamenty, federálními a místními orgány, pro probíhající bilaterální rozhovory a pro subjekty občanské společnosti z obou zemí. Tento dialog je dynamický proces a je otevřený novým partnerům. Například téma uprchlíci a jejich rozdělení v Evropě nebylo na pořadu dne, bylo však přidáno: "Radíme se nejen o příjemných tématech".

Hlavním téma bylo "Průmysl 4,0" – výroba na základě nejnovějších informačních a komunikačních technologií. V České republice pracuje v průmyslu velmi mnoho - 28 procent zaměstnanců. Usadilo se v ní 4.000 německých firem. Eliminace duálního vzdělávání v minulosti způsobuje nedostatek kvalifikovaných pracovníků. Nyní němečtí a čeští odborníci pracují na řešení tohoto problému. Také na spojení mezi základním výzkumem a průmyslem. V současné době analyzoval situaci Fraunhoferův Institut a vypracoval možná řešení.

Důležité bude Česko-německé kulturní jaro 2017, u příležitosti 20 let České-německé deklarace a 25 let trvání Smlouvy o dobrém sousedství a přátelské spolupráci. Dříve se počítalo s velkým projektem v Praze; ale srdce kulturního jara by mělo spočívat na regionech. Až deset míst by mohlo s německými partnery organizovat minifestivaly. A v neposlední řadě se budou na nich podílet sudetoněmečtí sponzoři a partnerská města.

Petr Ernst Berger, poslanec Spolkového sněmu, předseda představenstva Česko - německého fondu budoucnosti a předseda německo-české parlamentní skupiny, zhodnotil ve svém projevu plodnou spolupráci s Čechy, poblahopřál velvyslanci za jeho nápad "Kulturního    jara" a popřál, "abychom společně pokračovali na dobré cestě".

Také velvyslanecký rada Miklos Márvány, pověřený zastupováním maďarského velvyslanectví v Praze, vystoupil s referátem "Útěk a vyhnání tehdy a nyní – politická výzva pro Evropu". Nejprve Márvány zdůraznil dobré vztahy s Peterem Bartonem a sudetoněmeckým sídlem v Praze a dnes rovněž dobré vztahy s českou vládou: "Takže můžeme naši menšinu dobře podpořit."

Poválečná historie Maďarů v Československu se podobá historii sudetských Němců. Ale to je nyní překonáváno. Sladění hospodářských a kulturních vztahů mezi ČR, Slovenskem a Maďarskem se tak rozvinulo, jako mezi Francií a Německem. "Nesmíme zapomenout na minulost, historici ji musí přehodnotit pravdivě." Pravda je jedním z pilířů mostu porozumění a smíření, dobrým základem pro dobrý pracovní vztah.

"Vy jste bývalí vyhnanci, jsem bývalý uprchlík", začal Libor Rouček, bývalý poslanec Evropského parlamentu a spolupředseda Česko-německého diskusního fóra. Hlavním důvodem útěků a vyhánění je nacionalismus, kterým infikovala francouzská revoluce střední Evropu. Nacionalismus, nacismus, komunismus. "Musíme se poučit z minulosti a vychovávat mládež tak, aby nepropadala národnímu klamu." Po druhé světové válce západní evropští politici uznali tuto chybu a věnovali se budování evropské integrace, založené na základních hodnotách demokracie. Příčinou opětovného růstu nacionalismu je 65 milionů uprchlíků na světě. V roce 2015 Německo řeklo: "Vítejte uprchlíci" a Česká republika "Nechceme uprchlíky". Nyní musí EU nalézt kompromis: "Na jedné straně nesmíme opustit lidská práva, jinak skončíme zpátky v nacionalismu. Na druhou stranu musíme ochránit naše vnější hranice, ne je jen tak nechat." To není snadné, ale jen s tímto úkolem mohou němečtí a čeští politici uspět na celoevropské úrovni. Zahrnuje to rozvojovou pomoc a budování institucí.

Londýn, nejkosmopolitnější město na světě, má v Sadiqu Khanovi muslimského starostu. Ale Angličané měli strach z cizích lidí, jak ukázala show "Referendum o členství Spojeného království v Evropské unii". Hrozí v každé zemi. Ale že by jediná země byla schopna se vyrovnat s problémem je utopie. Jen sedět u piva a klít nestačí. Člověk musí mít odvahu a zapojit se do diskuse.

Pokud jde o vztahy mezi Čechy, Němci a sudetskými Němci, „i kdyby premiér Bohuslav Sobotka byl na tenkém ledě" – je optimista. Spoléhá na mladé lidi i v těžkých časech. „Budeme problémy řešit společně." …A „počet statečných roste."

Dolnorakouský páter Martin Leitgöb zahájil své poselství, o německy mluvící katolické komunitě svatého Jana Nepomuckého na Skalách v Praze, s pokorou. Vzhledem k již zmíněným a diskutovaným problémům varoval ... ". Nemůžeme vše vyřešit sami, vlastní hlavou". Pomoc přichází také z nebe. Sekretářka SR - Christa Naaß a Ingrid Sauer, odpovědná za sudetoněmecké archivy v bavorských státních archivech, četli přímluvy. Páter Martin a Tilman Fischer, účastník rozhovorů a student protestantské teologie se západopruskými kořeny, přečetli žalm. Páter Redemptoristů přišel na svět v roce 1972 v dolnorakouském Eggenburgu, 20 kilometrů od jižní Moravy. Hranice zde byla hermeticky uzavřena až do roku 1989, byla „terra incognita“. To vzbudilo zvědavost uvedeného pátera Martina a touhu podívat se do Prahy. Jako studentovi se mu v roce 1996 splnilo toto přání. V roce 2007 byl vídeňským sudetoněmeckým arcibiskupem kardinálem Christophem Schönbornem vysvěcen na kněze. Předtím, než byl vyslán   na pastorační misi do Prahy, byl mu poskytnut luxus jednoročního intenzivního jazykového kurzu v Praze. V roce 2012 byl představen monsignorovi Antonu Ottemu v jeho kanceláři.

Komunita není územní, ale personální komunita, jejíž věřící byli rozptýleni po celém městě. Z celkového počtu 12.000 německy mluvících v Praze, je asi třetina katolíky. Pocházejí z příslušníků německého, rakouského a švýcarského velvyslanectví a zde působících firem, většinou ze zaměstnanců. Jsou ze smíšených manželství nebo z německé menšiny - "Dveře do Kulturního sdružení jim otevřel Peter Barton". V komunitě jsou i  Češi nebo příslušníci české šlechty.

Patron kostela je svatý Jan Nepomucký: „A my neděláme nic jiného, než jej uctíváme." Je to skvělý vývoj, když bude nyní komunita povýšena na samostatnou farnost. Arcibiskup Dominik Duka řekl, "Praha měla vedle české a židovské také německou tradici. Chceme ji posílit." Obec také poskytuje ekumenické služby. Otec Martin: "Ekumenismus je jednodušší v zahraničí. Posouvá lidi blíže k sobě." Například poskytuje cestovní požehnání na začátku léta nebo na Velký pátek. Na německých školách poskytuje s protestantskými kolegy náboženskou výuku. V dlouhé noci kostelů 10. června, měli 1.003 návštěvníků. Většina z nich byli usedlí Češi: "Pro komunitu je to velmi radostné. „Dává to naději v dobrou budoucnost.“

Před svou "zprávou z Prahy" mluvil Peter Barton o svém rodinném zázemí: Jeho matka byla Maďarka a jeho otec z poloviny Němec a z poloviny Čech. Potom informoval o složitosti české politické scény a jejím vztahu k sudetským Němcům. Mezi mnoho povinností sudetoněmecké kanceláře v Praze patří zprostředkování kontaktů a péče o ně. - "Je to někdy citlivá záležitost, vyžadující jemnost, takt a vytrvalost. Jinak bychom to nemohli dělat. Většina z vás si o tom může někde přečíst. Nicméně: "Budeme postupovat krok za krokem."

Po dobu deseti let je sudetoněmecký archiv (SDA)  pod dohledem Ingrid Sauer v Bavorském státním archivu. Na začátku konference uvedla Sauer v soukromém rozhovoru, "Považovala jsem ji za práci jako každou jinou." Ale velmi brzy se mi dostala do krve." Je tak vzrušující. Neustále se objevují nové věci. Například, když jsem se připravovala na přednášku k 60. výročí existence Sudetoněmecké rady. A mohli by jste říct, zaprášená archivářka. Její nadšení přeskočilo na publikum.

Upozorňuji: "Jak se dovídáme o dějinách? Víme, že historie čerpá z archivů", uvedla Sauer. Loni uložila SR své záznamy do archivu, odkud Sauer nyní čerpá své znalosti. SR měla předchůdce, a bude proto mít ve skutečnosti v roce 2017 sedmdesáté výročí. Pod maskou bavorského Červeného kříže bylo "pomocné centrum pro uprchlíky ze Sudet" ještě před Postupimskou konferencí. Tam se setkali Hans Schütz, Peter Stark a Walter Becher. Podobně socialisté založili v lednu 1946 „pečovatelské centrum pro oběti politické perzekuce v Československu". Pod tlakem z Prahy jej vojenská vláda USA rozpustila. I přes zákaz se konalo zemské setkání, Richard Reitzner obdržel povolení k zahájení činnosti „Pracovního výboru chránícího sudetské  zájmy".

„Dne 14. července se setkali v mezidobí svolávání Státního sekretariátu tři zakladatelé, z nichž každý zastupoval domovskou stranu: Walter Becher, který přicházel z hnutí mládeže, novinář Richard Reitzner, exilový sociální demokrat, který se právě vrátil z Londýna a Hans Schütz, který pocházel z hnutí sudetoněmeckých křesťanských pracovníků."

Každý z těchto zakladatelů SR také založil jednu ze složek sudetoněmeckého společenství: v roce 1946 Hans Schütz a páter Paulus Sladek Ackermann-Gemeinde; v roce 1949 Walter Becher a Walter Brand Witikobund; v roce 1951 Richard Reitzner a Wenzel Jaksch Seliger-Gemeinde.

V roce 1947 byla delegaci USA na nadcházejících mírových jednáních poskytnuta autentická informace. "Ze začátku to byla úloha pracovat jako most, napříč stranickými liniemi pro všechny společně, jako zástupce etnické skupiny. Ještě nebyl žádný sudetoněmecký landsmanšaft."

Sauer informovala o nulté hodině. Poté se věnovala založení a restrukturalizaci práce etnické skupiny, přejmenování a nově vzniklé dnešní SR. Nakonec poskytla účastníkům tři citáty: "Co není ve spisech, není ve světě. Co není vytvořeno, toho nelze použít. A výsledky úsilí daleko přesahují čas našeho života."

"Umění a moc – moc vycházející z umění. Císař Karel IV mezi Norimberkem a Prahou" Na toto téma hovořil Marco Bogade z Akademie střední Evropy v Bad Kissingenu. Památky na Karla jsou Karlův mostě a Staroměstské mostecké věž v Praze, Frauenkirche v Norimberku a mnoho dalších posvátných i světských staveb. Pečlivě interpretoval heraldiku erbů, výběr a uspořádání portrétovaných světců a králů.

"Při padesátém výročí úmrtí Wenzela Jaksche. Demokratický politik jako poslanec parlamentu první Československé republiky a německého Spolkového sněmu" - byl přibližný  název přednášky Ulricha Miksche. Samozřejmě byl v mnoha částech, i v neznámých  detailech, popsán život a dílo Jakschse. Navíc byly uvedeny fascinující objevené rozhlasové zvukové dokumenty o Jakschsových názorech "Mobilizovali jsme síly" a "Spoluobčane, jde o všechno" z roku 1938, "Rozloučení s Bohémií" a "Příkaz okamžiku" z roku 1939 a projevy v německém Spolkovém sněmu a před Svazem vyhnanců (BDV). A konečně, pietní řeč Willy Brandta u hrobu Wenzela Jakschse, dne 2. prosince 1966. Publikum bylo těmito vzácnými zvukových nahrávkami tak nadšeno, že požadovalo jejich opakování v plné délce při další jiné příležitosti. Historik, novinář a autor Matěj Spurný je odborný asistent na Ústavu hospodářských a sociálních dějin a lektor na Univerzitě Karlově v Praze. Narodil se v roce 1979 v Praze a vyrůstal v Krkonoších. Je předsedou Společnosti Bernarda Bolzana a spoluzakladatel Antikomplexu. V díle "Dlouhé stíny minulosti" prezentuje některé teorie o odsunu německého obyvatelstva z českých zemí pro další diskusi.

Čas od roku 1945 do roku 1948 patří k nejkrvavějším úsekům českých dějin. Nicméně většina souhlasila s odsunem Němců a slovanským osídlením "příhraničního regionu". "Hlavně proto, že prohlášení Edvarda Beneše bereme až dodnes jako pravdivý článek  nezpochybnitelného historického řetězce." Jen "úder" byl příležitostí k vytvoření etnicky čisté společnosti. Pronásledování v prvních dvou poválečných letech má podstatně více obětí, než procesy, internace a dalších represe padesátých let. "Komunisté pokračovali v  politické praxi etnického čištění i proti vůli lidu." Rádi reagovali na určitou poptávku, na  "Instinktivní touhu po etnickém a sociálním sjednocení." "Politici a společnost v této zemi zůstávají ve stínu etnokracie. Vyhnání německých obyvatel považují za oprávněné, možné a organizované", uzavírá Spurný. Prací z německo-českých dějin, a tím i pro německo-české porozumění, udělal a dělá hodně, pracuje pro začátek nového času.  

Nadira Hurnaus

Sudetendeutsche Zeitung, 1.7. 2016, str. 1, 3, Sudetendeutsche Zeitung, 8.7. 2016, str. 3

Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf