Máme přijímat utečence?

Petr Bajnar

10. 6. 2015 Svobodné noviny

Včera byl na idnes publikován komentář redaktora MF Dnes Luboše Palaty pod vše říkajícím názvem: „Dost bylo smrádku a teploučka. Česko by mělo přijmout azylanty“.

Článek vyvolal u velké většiny čtenářů rozhořčení. To je i jedním z důvodů proč se politická reprezentace koalice i opozice sjednotila v odmítnutí návrhu kvót pro přistěhovalce navržené špičkami EU. Straničtí vůdci si uvědomili, že podporovat stanovisko EU v této věci může přinést jen pokles voličské přízně. Zatímco v řadě jiných témat lze přinejmenším část veřejného mínění zmanipulovat velice snadno, tak zde to je výrazně obtížnější. Většina lidí vidí, že příjem utečenců by byl na jejich účet a tak raději přijme nálepku xenofobního národa a slovy Palaty bude žít „ve smrádku a teploučku“ než v multikulturní osvícené společnosti.

Je však politika odmítání přistěhovalců opravdu jen projevem sobectví a její podpora znakem solidarity a humanity s trpícími utečenci? K odpovědi na tuto otázku nám mohou pomoci některá fakta, která jsou v posledních dnech diskutována.

Chudoba utečenců

Aby se utečenci do Evropy dostali, tak musí zaplatit velmi vysoké částky pirátům a převozníkům. To si mohou dovolit jen bohatší obyvatelé černého kontinentu a blízkého Východu. Pomáháme-li pouze utečencům, tak pomáháme spíše té bohatší části africké populace. Chudší část africké populace, jež nemá peníze na zaplacení převozníkům, zůstává bez naší pomoci na pospas tamním podmínkám. To je třeba si uvědomit.

Chování utečenců v Evropě

Zastánci multikulturalismu srovnávají odchod utečenců z Afriky s odchodem Čechů z komunistického Československa. Píši, že tak jak naším občanům podala pomocnou ruku západní Evropa, tak jsme povinováni se chovat i my. Než toto prohlásí, měli by se podívat na to, jak to dnes v jižní Itálii, kterou zaplavily vlny uprchlíků vypadá. Existuje byť jediný příklad v historii, že by se utečenci z komunistického Československa chovali na Západě takovýmto způsobem, jak zachycuje toto video?

Uprchlíci již v jižní Itálii nedělají jen venkovní výtržnosti, ale obsazují i obydlené domy. Zločinnost „azylantů“ zde dosahuje hrozivých čísel. Ozbrojené tlupy černých „uprchlíků“ se vloupávají do domů, obsazují je a terorizují místní obyvatele. Nejhorší situace panuje podle očitých svědků v malých pobřežních městečkách, kde často není ani policejní stanice. Podle místních jsou obsazovány jak komunální budovy, postavené pro nemajetné Italy, tak i soukromé nemovitosti.  V italské televizi běží rozhovory reportérů s očitými svědky, zoufale přihlížejícími tomu, jak se v jejich domech zabarikádovávají tlupy černých Afričanů. Místní policie situaci přestává zvládat. Azylanti se při zásahu uchylují k srdceryvným scénám, vyhrožují svržením svých dětí z oken domu či sebevražedným skokem ze střechy. A protože si italská vláda žádný takový skandál nepřeje, nařídila policejním složkám, aby postupovaly s maximální možnou ohleduplností. Což ovšem pro pravé vlastníky znamená, že právě bez náhrady přišli o střechu nad hlavou.Iislámský stát a utečenci

Představitelé islámského státu před rokem zveřejnili mapu s územím, které plánují dobýt. Mapa vyvolala u mnohých úsměv. Jak by mohl pár tisícovek pouštních bojovníků s primitivními puškami dobýt půl Evropy? Je to však až tak obtížné? Stačí získat pod svou kontrolu Libyi a pak skrze obří vlny utečenců je možné krok za krokem islamizovat velkou část Evropy.

Islamisté mají proti Evropanům jednu velkou výhodu. Tou výhodou je odhodlání a jasný cíl. Nebylo by to poprvé co „barbaři“ zničili civilizaci. Jen si vzpomeňme, jak velké stěhování národů a vpád barbarů vedly k pádu Římské říše v průběhu 5.století.

Co dělat?

Islámský stát a vlna utečenců je jedním z důsledků politiky neokolonialismu a vojenských intervencí Západu v islámském světě. Zároveň je i důsledkem populační exploze v chudých afrických zemí.

Chtělo by to důslednou změnu politiky ze strany Západu. Konec veškerého intervencionalismus, podpory zvrácených režimů, ekonomického vykořisťování skrze nadnárodní firmy např. těžící nerostné suroviny v rovníkové Africe.

Pomoc by měla spočívat pak hlavně v osvětě zaměřené mimo jiné na snížení porodnosti v těchto zemí. V této věci sehrála v minulosti i negativní roli v řadě zemí vlivná katolická církev odmítající používání antikoncepce a kontrolu porodnosti.

Podpora uprchlických vln nepomůže ani Evropě a ani Africe. Proto jsem toho názoru, že by měla být hranice EU přísně střežena a uprchlíci by měli být ne stříleni jak navrhuji fašisté, ale vráceni zpět na území odkud vypluli. Pouze utečenci u nichž se prokáže politický důvod odchodu, či budou pro Evropu jednoznačně přínosní ( vědečtí a techničtí odborníci ) by měli dostat azyl.