Malé ohlédnutí nad církevními restitucemi

Některá společenská témata měla z hlediska svých tvůrců již dávno upadnout do zapomnění. Nebo alespoň tiše opustit piedestal témat hlavních. Určitě to tak bylo u klíčových partnerů, kteří stáli u dohody a posléze řady smluv mezi českým státem na straně jedné a církevními a náboženskými společnostmi na straně druhé. Václav Klaus si kdysi uvědomoval složitost a zřejmě i právní nejednoznačnost takového kroku. Jeho nástupci, předsedové vlád ČR Miroslav Topolánek a Petr Nečas se svou vládou však lákavému daru církvím a náboženským společnostem neodolali. Tak se stalo, že velkolepý dar v podobě zákona č. 428/2012 sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi byl 8. listopadu roku 2012 schválen. Církvím a náboženským společnostem skutečně přinesl nevídaný dar majetku, který samy církve nikdy historicky převážně nevlastnily, ale měly jej v držbě či užívání. Když píši tento krátký historický úvod, není nepodstatné uvést datum 25. února 1948, které mělo být nepřekročitelnou hranicí. Tak, jak byla tato hranice vymezena, však umožnilo církvím požadovat majetky, které měly v užívání desítky let před tím, a také požadovat věci, které jim byly odňaty prvorepublikovou pozemkovou reformou a dekrety prezidenta po skončení 2. světové války. Zákonem č. 428/2012 Sb. o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi jim měl být vydán majetek v hodnotě 75 miliard Kč a dále finanční náhrada 59 miliard korun, což bylo rozloženo ve své splatnosti na třicet let.

Je hlubokou pravdou, že Komunistická strana Čech a Moravy v odporu proti této podobě církevních restitucí postupně zůstala mezi parlamentními stranami osamocena, a to i přes rozsáhlé petiční akce a výrazně stoupající nesouhlas občanů s restitucemi. Pravice ODS a TOP 09 tvrdě hájila restituce, pro Hnutí ANO to byla již minulost, KDU-ČSL je naopak chtělo urychlit a česká sociální demokracie z nich velice kulantně vycouvala. Je třeba také uvést, že církevním restitucim výrazně prospěla Rusnokova přechodná vláda jedním ze svých zákonných opatření.

Dnes se Česká republika nachází ve fázi, kdy shromážděné žádosti od církví a náboženských organizací povinné osoby, především stát zastoupený například Státním pozemkovým fondem, Lesy České republiky nebo Národním památkovým ústavem, vyvolaly značné problémy. Církve navíc své požadavky předkládají krajům, obcím, kulturním institucím. Ponejvíce nejrůznější řády tak činí velkým množstvím žalob. Dovolím si říci, že pofiderní jistota slibovaná tvůrci zákona ve vztahu k obcím bere v řadě případů za své. Ukazuje se nenažranost některých církví, s nimiž měli své zkušenosti třeba i rakouskouherští monarchové.

Pro příklad uvedu, že jeden z největších procesů žalob na nevydaný majetek spustil Řád bratří domu Pany Marie v Jeruzalémě (bývalý řád německých rytířů). Ten si nárokuje přes 15 000 hektarů lesů a rozsáhlé nemovité majetky. Nejinak se však chovají maltézští rytíři v pražské Březiněvsi a Ďáblicícch. Nelze opomenou ani vrácený zámek v Kroměříži. Církve tak využívají hojně možnosti jim dané ustanovením paragrafu 18 odst. 1) restitučního zákona, tj. zpochybnění dřívějších převodů nemovitostí ze státu a jiných právnických osob. Je v této souvislosti dobré uvést, že tzv. výčtovým zákonem v roce 1990 bylo církvi navráceno 200 budov, hlavně klášterní a řeholní domy. Na základě tohoto zákona a pozemkových zákonů bylo církví ještě před velkou restitucí v roce 2012 vydáno dalších téměř dva tisíce objektů. Teď chce církev další nemovitosti a pozemky. Jen zatím o malý kousek římskokatolické církvi uteklo navrácení pozemků v bývalém vojenském újezdu Brdy, jednalo se o více jak tři tisíce hektarů brdských lesů.

Nezmiňoval jsem všechny žaloby, které církve či řeholní řády podaly. Nevím také, jak se české soudy zhostí projednání těchto žalob. Již dnes je však zřejmé, že se v českém státě, do této doby nábožensky výrazně ateistickém a nábožensky vysoce tolerantním, vytváří silná politická moc. Jde o pravici obalenou sociální rétorikou a mající dnes v podobě jedné vládní parlamentní strany své zastoupení i v Parlamentu České republiky. Ve světě, zvláště v Evropské unii, plné sociálního napětí, nevyřešené uprchlické krize a bojující o vlastní existenci, bude tato síla významně vstupovat do veřejného dění. Je pro nás otázkou, jaké bude hájit zájmy? Nelze vyloučit, že právě takovým velkorysým darem církvemi zabezpečené politické kruhy začnou zvolna volat po dalším vyrovnání v otázce odsunutých sudetských Němců. To by pro náš národ, ale i pro Evropu bylo velice nebezpečné. O to více, že určité revanšistické kruhy cítí dnes přicházející politickou příležitost.

Stanislav GROSPIČ, poslanec (KSČM) a předseda OSČMS

http://www.halonoviny.cz/articles/view/42577165

Haló noviny, 24.2.2016, str. 5