Malá vzpomínka na velkého přítele

Je to asi pět let, co se na mne obrátil pan Ing. Jindřich Pelíšek. Poslal  svůj článek a požádal o zasílání našich brožurek. Dohodli jsme se rychle. Jindra byl vynikajícím spolupracovníkem. Rozšiřoval naše texty v okruhu svých známých. Osvědčil se jako terénní pracovník i jako předseda Ústřední revizní komise Křesťanskosociálního hnutí. Články psal poctivě. Nastudoval tématiku a teprve potom pracoval na článku. Jeho texty nevznikaly rychle. Po nějakém dnu se vždy k nim vracel a dělal poslední úpravy.

Rád vzpomínám na naše diskuse. Velmi jsme si v zásadních věcech rozuměli. Na setkání se těšil. Obvykle přišel s nějakou novinkou, jíž jsme pak probírali. Po nějaké době zpravidla začal být neklidný. Jak jsem se dozvěděl, pečoval o nemocnou manželku, a to s plnou samozřejmostí. Někdy v poslední dekádě května jsme se domlouvali, že se sejdeme. Byl jsem mimo Prahu, když volal, takže jsme se dohodli, že zavolá později, až zase on bude doma. V létě, jeho část, stejně tak jako celá řada Pražáků, trávil se svou paní na chalupě v západních Čechách.

Když nezavolal, jak slíbil, neviděl jsem v tom nic znepokojivého. Něco mu do toho přišlo, vysvětlil jsem si. A pak za řadu dní přišlo parte. Jindra ve svých 83 letech 3. června 2015 náhle zemřel. Poslední rozloučení s ním se konalo jen v úzkém rodinném kruhu.

Chvíli jsem seděl. Vzpamatovával jsme se. A od té doby jsem si s Jindrou již několikrát promluvil. Ano, byla to samomluva. Vzpomněl jsem jeho citlivost k sociálním těžkostem mnohých, odpor k válce a naopak oddanost spravedlnosti a míru. Jindra byl dobrým, pracovitým a vnímavým člověkem. Takového si ho budu pamatovat. A takový půjde s námi časem příznivým i těžkým dál, a to do té doby, než se s ním opět setkáme. I my budeme jednou odvolání z vinice života, na níž poctivě pracujeme, ke svému Pánu.

Dr. O. Tuleškov