Má pravdu autor otevřeného dopisu německé biskupské konferenci?

V tom, že biskupové polští a němečtí jednali jen spolu a na další zapomněli, asi ano.

Ale na koho to především zapomněli? Domnívám se, že to byli v první řadě Poláci. Asi 6 milionů z nich Němci povraždili, další miliony vysídlili z jejich domovů téměř z hodiny na hodinu.

Polským zemědělcům postupně kradli jejich pole, část Polska připojili k Německu.

A na tom všem se podílela i německá menšina v Polsku. Ještě si pamatují na polský film o předválečném Gdaňsku. Hitler Jugend již tehdy se zúčastnila na pronásledování polských občanů.

Jejich otcové vytvářeli ozbrojené jednotky, včetně oddílů SS, a jakmile vypukla válka začali dobývat město a v krvi a smrti oblévali své polské spoluobčany.

To, co se po postupu sovětské armády dělo proti tamním a přistěhovalým Němcům, jistě nebylo vždy v pořádku. Ale je možné vůbec očekávat od nějakého národu, který ztratil v boji s Němci tolik milionů lidí, že vše v době svého vítězství přejde? Nikoliv. Tak tomu nebylo! A ani nemohlo být. Němci se v řadě polských měst opevnili a bojovali ještě v době, kdy fronta byla již na německém území.

Je proto pochopitelné, že při osvobozování své země Poláci hnali Němce ven a že mnozí z okupantů padli. Tak tomu bylo ve všech státech Evropy, které se osvobozovaly z jha okupace.

Polsko nebylo a ani nemohlo, vzhledem k tomu, co se tam za války dělo, být výjimkou.

Tisíce Němců umíralo i na západě Evropy, např. v Alsasku, ale i v samotné Francii.

Nebylo to dobré, ale bylo to tak. Dívejme se na tehdejší svět tehdejšíma očima. V historii vždy určité příčiny mají své důsledky. Nehodnoťme události, ke kterým došlo před 70 lety, dnešními měřítky. Došli bychom jen ke značně zkresleným výsledkům, které by byly daleko od tehdejší reality.

J. Kovář