Pravdoláskavci různého zaměření, havlovci i schwarzenbegovci, snad jedním hlesem prohlašovali: „Nejste našim prezidentem“. Divadla započalo již před řadou měsíců, vlastně již před lety, tedy v době, kdy M. Zeman zastával funkci předsedy vlády Na scéně se dnes, stejně tak jako dříve, střídají nejen „herci“, kteří mají své protiprezidentské role v malíčku, ale i ti, kteří lopotně čtou předepsaný text. Protiprezidentský svět je různorodý. Říkanky střídají petice, prohlášení jednotlivých aktivistů, moudra všeho schopných politiků, „úvahy“ akademiků, umně proplétané s „myšlenkami pražské kavárny“ i mobilizační opatření „českých“ médií.
Již od dávné doby je M. Zeman jejich nepřítel. Vyhlásili proti němu kruciatu. Úhlavním protivníkem se pro ně stal teprve po svém vítězství v prezidentských volbách. Novodobě křížové tažení bylo jejich odpovědí. Pod křižáckým křížem se spojili havlisté až po sudetomily, bémáky a sudety. Protizemanovská fronta tak získala širší rozměr. Zeman nepatří na Hrad, je to plebejec, vulgární sprosťák, který chce ve svých rukou maximalizovat moc, křičí ti praví z těch nejpravějších. Nadto je podbízivý vůči Číně, jde na ruku Rusku a nekamarádi se s pravicí, která chce zápas, jež ve volbách prohrála, a to opakovaně, vyhrát dodatečně jinými prostředky, jejichž celou škálu v současnosti rozehrává.
Co je jim všem společné? Především neúcta k demokracii. Volby jsou jedním z jejích z hlavních projevů. Soutěž kandidátů, usilujících o zvolení, zásadně končí společně s volbou. Demokratická menšina akceptuje volební výsledky, uzná svou prohru a ve věcech zájmu republiky spolupracuje s demokraticky vytvořenou většinou. To se však nestalo. Od samého počátku tito menšinoví nespokojenci vykřikují do světa, že Zeman není jejich prezidentem. Ostatně neúcta k volebním výsledkům má dokonce evropský rozměr. Když nějaký stát „volebně zklame“, opakuje volbu, až její výsledky se hodí do evropského krámu. To zatím, bohudíky, v republice není možné. Ani není možné „demokraty, kteří se svou demokracií slovně stále ohánějí“, přimět uznání volebních výsledků. Takže na permanentní krizi máme tak zaděláno.
Čas od času se vždy hledá jen nová hůl. Nyní ve středu zájmů jsou „vulgarity“ prezidenta. Že ve skutečnosti jde ne o vulgarity, ale o tu pověstnou hůl, svědčí např. dlouhodobé knížecí výrazivo, za nímž prezident zjevně zaostává. Přesto však o sprosťárnách pana Kódla se jaksi zapomíná mluvit, kdežto vybraná slova M. Zemana se těší pravdoláskavské pozornosti.
Až tato kampaň odezní, jsem si jistý, že nějaká záminka, byť vyprovokovaná, se opět nejde a vše se bude opakovat znovu, ke škodě zásadních celospolečenských problémů, jejichž řešení budeme znovu a znovu odkládat. A není právě tento fakt jedním z hlavních důvodů permanentních kampaní?
Za panem prezidentem M. Zemanem stojí velká většina našeho lidu, my k nim patříme též. Je však mlčenlivější než prezidentovi odpůrci. Je zbavována svého hlasu i médií, které naopak poskytují masivní podporu puncovaným demokratům, kteří ve skutečnost s demokracií mají málo společného.
Útok proti prezidentu Zemanovi je ve skutečnosti útokem na naši státnost.
J. Kovář
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz