Lužice byla a je domovem Lužických Srbů

Tito byli jedním z početných slovanských kmenů, které obývaly dnešní východní Německo a zasahovaly na západ ještě dále. Polabští Slované byli hubeni ohněm a mečem. Těm, kteří zůstali, brali jejich jazyk, dosazovali německé pány. V městech je vykazovali za hradby. Někdy tvrdě jindy s měkčí rukou je po staletí germanizovali.

Lužičtí Srbové dnes nejsou pány ve své původní vlasti. Jsou menšinou, jíž Němci dávají tolik práv a finančních prostředků, kolik uznají za vhodné. I to malé jejich sidlištní území dále zkracují. Vlasteneckým Lužickým Srbům se těžce žije. Vidí, jak germánské vlny je zalévají. Vidí i své renegáty, jak pracují proti vlastnímu národu. Ostatně není to nic nového. Jde o starší jev, který známe i u nás v republice. Zde mluvíme o kolaborantech.

Němci pomalu zavírají lužickosrbské školy, knihovny, divadla a jiné kulturní instituce, či omezují jejich provoz. Jedním z důvodů je, jak se oficiálně tvrdí, nedostatek peněz nebo malý počet žáků v lužickosrbské třídě, škole.

Jak bychom rádi jim finančně alespoň občas vypomohli, ale kdo z vlasteneckých subjektů má dostatek finančních prostředků, zpravidla i jim chybí na jejich vlastní činnost. Naši miliardáři či milionáři mají přece málo peněz, než aby je mohli jen tak rozdávat nějakým Srbům.

Lužičtí Srbové jsou v Německu uznanou národnostní menšinou. Hle, jak velkomyslné. Lužickosrbský národ prošlý staletími gemanizace, kdy někdy ani po svém nesměli Lužičané mluvit, byli za to i trestáni, jsou na svém vlastním území, které jejich předkové obývali asi od 6. století, národnostní menšinou. V posledních letech postupně i vysídlovanou rozšiřováním těžby uhlí.

Tedy, nech!. Národnostní menšina má snad v Německu taková práva, aby byl zajištěn její další rozvoj nebo alespoň existence.

Chyba lávky! Není tak tomu, jak realita ukazuje. Ty germánské vlny se již přelévají, alespoň čas od času, přes lužickosrbské hlavy, které však přesto dále ční nad hladinou nepřízně.

Kdyby Lužičtí Srbové měli podobné podmínky ve své zemi jako německá menšina u nás, v ČR, nemuseli bychom se o další osud Lužičanů obávat. "Naši" Němci dostávají peníze od řady německých institucích, např. od německého ministerstva vnitra, zahraničí, od německého velvyslanectví v Praze a od řady německých institucích, které podporují Němce v zahraničí. Jsou privilegovanou menšinou u nás. Proč obdobně Němci se nechovají k Lužickým Srbům?

Německé menšiny zvláště v sousedních státech SRN posiluje, a to všestranně. O další existenci Lužických Srbů jeví zřejmě jen okrajový zájem. Myslím, že Němci vědí, co dělají, kam vše může vést. Nám se to však nelíbí a nikdy s tím nebudeme souhlasit. Co v plné slušnosti projevit u saského zastoupení v ČR obavy o Lužické Srby a požádat o zlepšení jejich podmínek, o umožnění jejich rozvoje?

Co můžeme dále udělat pro Lužické Srby? Nemůžeme-li je podporovat finančně, mluvme o nich! Nechť se lidé dozví, jak naši bratři jako národ pomalu odcházejí. Věřme však, společně s nimi, že doba jejich obrození přijde!

Dr. O. Tuleškov