Listy č. 100

Studijní texty, volné a krácené překlady z německého a rakouského tisku

Marcin Bobrowski: Případ Steinabachová

Steinbachová způsobila skandál, když řekla, že Polsko svou mobilizací v březnu 1939 přispělo ke vzniku druhé světové války. Toto tvrzení způsobilo velkou odezvu v německém tisku. Půlstránkový článek je doplněn další půlstránkovou poznámkou z německého tisku k tomuto skandálu.

Článek zahrnuje stanovisko řady německých novin. Všechny komentáře směřují proti zkreslování historických faktů. LZ, 21.9.2010, str. 3

Ústup Steinbachové

Předsedkyně vyhnaných, Erika Steinbachová, své nevhodné výroky vůči Wladislawu Bartoszewskému zkorigovala. „Lituji svých vyjádření vůči panu Bartoszewskému, která v Polsku a Německu způsobily hotovou senzaci,“ řekla Steinbachová listu „Bild am Sonntag“

Současně předsedkyně vyhnaných požádala Bartoszewského, aby svůj vztah k ní promyslel, co za poslední roky o ní řekl. Je také ochotna s Bartoszewským se osobně setkat. Po takovém setkání touží již několik let.

Podle listu „Rzeczpospolita“ Bartoszewski vedl se Steinbachovou „soukromou válku“. Opakovaně ji nazval lhářkou, dal do oběhu o ní výraz „blonďatá bestie“ a vyčetl jí falšování dějin. SüZ, 20.9.2010, str. 6

Franz Pany – Chceme dialog

Po nástupní návštěvě nového českého premiéra Petra Nečase v Berlíně doufá předseda sudetoněmeckého landsmanšaftu Franz Pany, že dojde k pokroku v česko-německých vztazích. Sudetští Němci jsou ochotni se současnou vládou v Praze, která má stabilní většinu, zahájit konstruktivní dialog, kterému se předešlé české vlády bránily.

Bavorský premiér Seehofer se na sjezdu sudetských Němců v Augsburku vyslovil pro přímé rozhovory mezi Českou republikou a sudetskými Němci.

SdZ, 3.9.2010, str. 1

Cizinci musí odevzdat otisk prstu

Spolkové ministerstvo vnitra hodlá v Německu podchytit milion cizinců pomocí otisku prstu. Průkazka, kterou se cizinci musí v Německu prokazovat, bude mít i digitální fotografie. Nový digitální průkaz se bude týkat cizinců, jež pocházejí z jiných států než sdružených v EU, takže to platí i pro Švýcary, jakož i občany USA, kteří na území Německa potřebují povolení k pobytu. Celkem se to týká asi 4,3 milionů cizinců. SüZ, 20.9.2010, str. 6

Český dům v Düsseldorfu

Dům na náměstí Martina Lutera zahrnuje nejen konzulát, ale i různé české agentury: Czech Incest, Czech Trade, České středisko a Czech Tourism. Podle českého konsula Ondřeje Karase je příslušné obchodné komory v Dortmundu registrováno 22 českých firem.

V severním Porýní-Vestfálsku jsou četné německé firmy, které podnikají v České republice, jako Metro-Knhern, RWE-EON nebo Veletrh Düsseldorf. Podstatná činnost konzula spočívá tedy v oblasti ekonomické. V severním Porýní-Vestfálsku žije asi 3000 Čechů, z toho desetina v Düsseldorfu. LZ, 21.9.2010, str. 1

Pozn. překladatele: Žije-li v Porýní-Vestfálsku 3000 Čechů, pak se dá předpokládat, že v celém Německu jich je asi tolik, co členů německé menšiny v České republice. Věnuje se tolik peněz na zájmy české menšiny ve SRN, jako na zájmy německé menšiny v ČR? Věnuje se takovému porovnání a dosažení rovnoprávnosti někdo na Ministerstvu zahraničních věcí? Věnuje tomu pozornost K. Schwarzenberg, který proslul tím, že místo termínu přesídlení podle Postupimské dohody užívá sudetoněmecký termín vyhánění?

Pozn. red.: Nikoliv! SRN nepřiznala Čechům žijícím ve SRN, často již i více než ve  třetí generaci, postavení národnostní menšiny.

Marcin Bobrowski: Editorial

Čas šíleně letí. Tak rychle, že už dnes četní Němci směřují do Čech, někteří zde hledají svoji minulost, jiní sem přicházejí studovat. Ale je zde také hodně těch, kteří zde pracují. Také v tomto případě se ptáme: Bylo to před deseti nebo dvanácti lety možné? Mnozí z nich se vracejí do Německa. V Německu přibývá lidí, kteří mají zájem o „nové“ sousední státy, též o ČR. Historické bariéry se rychle překonávají. V takovém duchu přichází podzim. LZ, 21.9.2010, str. 1 a 6

Hans Peter Kunisch: Před první světovou válkou se o menšinách nemluvilo

Na 10. berlínském festivalu je těžištěm zájmu východní Evropa. Kde začíná východní Evropa? Podle mnohých v Polsku. V pohraničí východní Evropy žil několikanásobný kandidát Slovinska na Nobelovu cenu, Boris Pahor (97 let). Narodil se v Terstu. Napsal hodně knih, které připomínají Terst. Na otázku jak se mu žije jako příslušníkovi slovinské menšiny v Terstu, odpověděl: „Ach, pořád ty otázky o menšinách“. Chci jen podtrhnout, odpovídá Boris Pahor, že před první světovou válkou se vůbec nemluvilo o menšinách. Byli jsme součástí obyvatelstva jako všichni ostatní: V Lublani bylo tenkrát méně Slovinců než v Terstu. B. Pahor se neproslavil svými „Terstskými povídkami“, ale teprve koncentráčnickým románem „Nekropoli“ měl velký úspěch ve Francii (1990), pak v r. 2001 v Německu a v četných jiných zemích a před 3 lety také v Itálii.

V knize „Nekropoli“ je nejdříve popsána jízda autem do bývalého koncentračního tábora Natzmeiler-Struthof ve Vogézách, kam se kdysi Pahor dostal z Dachau. Pahor byl v lednu 1944 zatčen jako partyzán. „A jak se stal odpůrcem italského fašismu?“ Když bylo Pahorovi 7 let, fašisté zapálili v Terstu slovinský kulturní dům. Pak zase Slovince nutili, aby se dali přejmenovat. Bylo zakázáno mluvit slovinsky. Přesto dnes je Pahor neuvěřitelně zdráv, má rád mléko a chleba. Na 10. berlínském festivalu nebude chybět. SüZ, 22.9.2010, str. 8

Kulturní cena udělena

Petr Pithart, místopředseda českého senátu, a Petra Ernstbergerová, členka německého spolkového sněmu, obdrží uměleckou cenu německo-českého porozumění 2010. Předání ceny bylo stanoveno na 11. říjen 2010 v Lipsku. Petr Pithart byl předsedou vlády ČR a předsedou českého senátu. V současnosti přednáší na Právnické fakultě UK.

Petra Ernstbergerová je v německo-české skupině poslanců, kterou ještě před rokem vedla jako předsedkyně a je též v německo-českém diskusním foru.

Cena byla udělena společně společností Adalberta Stiftera v Mnichově, Nadací Brücke-Most v Drážďanech, Collegium Bohemicum v Ústí nad Labem, Pražským literárním domem německých autorů, mezinárodním kulturním spolkem Pro arte vivendi v Berlíně a Unií pro dobré sousedství českých a německy mluvících zemí v Praze. LZ, 21.9.2010, str. 2

Pozn. red.: Petr Pithart jako předseda vlády ČR se vydal do Mnichova, kde, jak Sudetendeutsche Zeitung napsaly a přinesly dokonce i fotografii, jednal s vedením sudetoněmeckého landsmanšaftu. Nelze zapomenout ani na jeho spoluautorství v publikaci „Podiven“, ani na jeho účast v řadě nejrůznějších proněmeckých a prosudetoněmeckých aktivit.

Není příliš známou skutečností, že  Pithart je jedním z autorů knihy „Češi v dějinách nové doby“. Autorský kolektiv tohoto díla, jež vzniklo v době ještě předlistopadové, se skryl pod jménem Podiven. V r. 1991 byly tato publikace vydána v nakladatelství A. Tomského Proudy za pomoci oxfordské nadace CEEPP. Pro poučení dosud nevědomých, ale žádostivých, několik citátů z uvedeného ve své době zaslouženě velmi kritizovaného díla. Do jaké míry jej lze považovat za pokus o přepisování českých dějin, posuďte sami.

„Ani sjednocení západoslovanských kmenů pod vládou pražských knížat se neobešlo bez německé protekce resp. bez nutnosti jejího zajištění. Z německých podnětů se tu etabluje feudalismus, z Německa přicházejí zvěstovatelé křesťanství (slibné cyrilometodějské  setbě nebylo bohužel dopřáno vydat plody, zůstala tedy epizodou – (pozn. red.: také díky některým nositelům křesťanství šířeného z Německa). Z Německa je přejímáno veškeré bohatství západokřesťanské – později „evropské“ vzdělanosti. Němci jsou prvními latiníky i prvními budovateli českých měst… Státoprávní postavení České koruny jakožto říšského léna bylo odedávna závislé na Římské říši, útvaru sice nadnárodním, který však byl dílem státotvorné iniciativy plemene německého …Němci byli od nepaměti spolutvůrci Čech, neboť samotné české etnikum – nutno si to konečně přiznat – na tento úkol nestačilo… Fyzická všudypřítomnost německého živlu, jeho kulturní převaha a větší sociální a psychologická rozvinutost nemohla – i kdyby Němci chtěli – Čechům dopřát, aby si vypracovali ryze českou svébytnost. Odvozenost české kultury od německé zůstává nadlouho jakousi skrývanou samozřejmostí.“ (str. 38-40)

„Potýkání se češství s němectvím má být dle Palackého červenou nití veškerých českých dějin, ne však ve smyslu jím předpokládaném jako potýkání dvou rovnocenných duchů.“ (str. 41)

„Česká ´instinktivní´ obava z Německa i česká protiněmecká nálada, která se často mění v zášť, je diktována především geopolitickým zřetelem. … Český strach z Německa je strachem slabšího.“ (str. 59)

„Prvotní novočeskou společnost a její svět je třeba popsat jinak … K popisu její vnitřní rozrůzněnosti nám postačí označení ´prostřednost´. Budeme-li vážit její preferované hodnoty a zájmy, nevyhneme se výrazu ´přízemnost´. A budeme-li se ptát po míře její sociálně psychologické zralosti zjistíme možná ´plebejství´. (str.77)… Píšeme-li o boji za českou věc, o boji jazykovém, příp. státoprávním apod., je slovo ´boj´ vždy jen nadsázkou. Byla to spíše drobná válka, kterou vedl malý český člověk, jemuž, jak jinak?, sláma čouhala z bot. Heroismu v ní nebylo.“ (str. 80)

„Zbývá už jen zaznamenat, co ukázal český rok 1848 … Neujde nám, že Češi jsou na politickou scénu vyneseni vlnou, která přicházela odjinud. Vzdálené události jsou nejen ´spouštěčem´ českého dění. Ony je inspirují a udržují na počátku i v dalším jeho průběhu. Není-li této vzpruhy zvenčí (jakou byly např. opakované vídeňské bouře nebo jednání frankfurtského sněmu), pohyb české společnosti vázne a ocitá se v nebezpečí stagnace, zmatku ba ústupu, protože se mu nedostává hybných sil.“ (str. 124) 

„Němečtí přistěhovalci osídlovali v Čechách liduprázdné končiny hlavně v nehostinném pohraničním hvozdu; mýtili, tříbili, vzdělávali půdu a stavěli osady….Usazovali se v pustině, kde předtím nikoho nebylo a právo objevitelů se jim stalo právem domovským. Byli skutečnými ´kulturtrégry, neboť přinášeli kulturní a civilizační hodnoty ku prospěchu celé země“. (str. 162)

„První drobné exploze ideologické občanské války mezi oběma kmeny byly vyvolány českou stranou; zásluhou Jungmannova kruhu se protiněmecké výpady objevily dřív a měly širší společenský ohlas,…České protiněmecké cítění se naplno projevilo v sebezáchovném boji o Frankfurt, kdy davové nálady české veřejnosti nabývaly až podob etnické zášti… Nepřekvapí, že se čeští Němci cítili stále ohroženější,…že se jim vyhlídky na soužití ve společné zemi jevily neradostně. Izolovanost Rakouska od ostatního Němectva vyvolávala pocit, že je vydáno na pospas slovanské převaze. (str. 164-166)

„Versailleský systém byl diktátem, násilným pokusem o nastolení nového statusu quo střední Evropy… Nepřátelstvím obklopené Československo se svým územním rozsahem, se svými početnými nespokojenými menšinami a s hegemonismem Čechů, umožněným protekcí Dohody, bylo vlastně ve střední Evropě tím nejviditelnějším novotvarem s nejflagrantnějším dokladem „nenormálnosti“ jejího uspořádání… V mezích možnosti československé politiky však bylo možno např. pochopit podstatu versailleského systému, tohoto symbolu neporozumění Evropy sobě samé.“ (str. 408-422)

Proč vlastně P. Pithart obdržel kulturní cenu česko-německého porozumění?

Irena Kuncová: Editorial

V Zemském shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku stojíme před volbou předsednictva a předsedy na volební období 2010 až 2013. V organizacích budou zvoleni noví delegáti. Kancelář Zemského shromáždění je před přípravou podzimního zasedání.

Zemské shromáždění(ZS) za 18 let dosáhlo mnohé: V Praze byla zřízena menšinová škola, byly založeny dvě společnosti, které slouží celé menšině v ČR. V ČR byla založena organizace mládeže Jukon. ZS se postupně stalo správním střediskem míst setkávání (BGZ). Jedno se nám nepodařilo: zrovnoprávnění českých občanů německé národnosti s občany české národnosti.(?) Naše požadavky zůstávaly v zásuvkách ministerstev a naše dotazy byly negativně zodpovídány. V oblastech jsme dosáhli toho více než v Praze.

Já, Irena Kuncová, se loučím jako předsedkyně ZS a přeji novým delegátům Zemského shromáždění hodně zdaru při volbě nové předsedkyně. Také přeji hodně štěstí v komunálních volbách, jelikož na tom hodně závisí úspěch našeho Valného shromáždění. LZ, 5.10.2010, str. 1 a 6

Pozn. red.: Ve SRN Čechům ani Slovákům není přiznán statut národnostní menšiny. Ve srovnání s německou menšinou v ČR, která se těší celé řadě výhod, nemají naši krajané vůbec nic, zaujímají tedy nerovnoprávné postavení.

Když porovnáte jen finanční zdroje a služby ze zahraničí, jež se dostávají německé menšině v ČR, příspěvky z veřejných zdrojů, pak česká občanská sdružení, jak jsme přesvědčeni, jsou v nerovnoprávném postavení ve srovnání s organizacemi německé menšiny v ČR. Německá menšina v ČR je zvýhodňovaná, trpí jedině nadprávím.

Za to všechno, co se německé menšině v ČR dostává, dává sudetoněmeckému landsmanšaftu a dalším přepisovačům dějin záminky k protičeským útokům.

Volný a krácený překlad ing. Jaroslav Liška

Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Kruhem občanů ČR vyhnaných v r. 1938 z pohraničí a Českým národním sdružením. Praha, říjen 2010.

Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: Vydavatel@seznam.cz