Listy č. 39
Výňatky z Landeszeitung (dále jen Zemské noviny, ZN) č. 5/7 z 1.3.2005, čtrnáctideníku Zemského shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (dále jen ZS).
Prof. Jan Sokol : Od Němců bychom se měli učit
Z rozhovoru p. prof. Jana Sokola s Martinem Ježkem o sebevědomí Čechů a o česko-německých vztazích.
Pan profesor Sokol je názoru, že sebevědomí by měli být pouze lidé samotní a nikoliv celé skupiny. Je prý dobře, že se cítíme být Čechy a hlásíme se k českému národu. Neznamená to ale, že by si Češi měli vystavit své sebevědomí pouze na této skutečnosti. Podle p. profesora by Češi měli žít ze zkušeností svých předků, kteří zůstali i v konkurenci silní, aby vše neztratili, ale naopak, aby mnohé získali. Češi měli neustále před očima německý standart, se kterým se museli měřit, což je neuvěřitelně posílilo. I dnes by se prý Češi měli od Němců učit, neboť si musí zvyknout na konkurenční boj, při kterém nejde o to, kdo má větší sebevědomí, nýbrž o to, kdo odvede lepší práci.
Pojmy jako „kolektivní vina“ nebo „kolektivní právo“ pan profesor rád nemá. Pravdou samozřejmě je, že mnoho Čechů zahynulo ve 2. světové válce v boji proti
nespravedlnosti. Za tuto nespravedlnost se podle p. prof. Sokola pan Václav Havel v pravý čas omluvil. Dnes by se o takovou omluvu údajně nikdo nezajímal.
ZN č. 6/7 z 15.3.2005
Pobočka Goethe institutu otevřena v Českých Budějovicích
V metropoli Jihočeského kraje byla otevřena druhá pobočka Goethe institutu v České republice. Goethe centrum, jak se tato pobočka nazývá, patří Jihočeské univerzitě a nabízí knihovnu s čítárnou, kde je i možné číst si aktuální německé noviny a časopisy. Dále organizuje kurzy německého jazyka a mnoho kulturních pořadů. V oblasti jižních Čech je o němčinu veliký zájem, jak sdělila vedoucí centra p. Lenka Hůlková redakci LZ. Jihočeská pobočka je finančně podporována Goethe institutem v Praze, městem České Budějovice a Jihočeským krajem. Podobné centrum existuje již v Pardubicích.
Setkání v Boleticích
Rok 2004 skončil, bilancuje se a hlavně se plánuje na rok 2005. Ženy spolku v Boleticích se již řadu let pravidelně setkávají k tzv. pěveckým odpoledním. I muži spolku se teď rozhodli setkávat se pravidelně k takovýmto odpoledním. Hlavním iniciátorem byl pan Siegfried Blokesch, člen spolku, který pracuje v oblasti kultury. Program těchto odpolední se postupně rozšířil. Zpívá se, předčítá se z LZ nebo z Tagespost, diskutuje se, váleční veteráni vypráví pravdivě o svých tragických zážitcích z války a ze svého poválečného „ozdravného pobytu“ na Sibiři. Tato poutavá vyprávění jsou i pro mladou generaci neobyčejně zajímavá, neboť to co se dovídali dříve hraničí s pokrytectvím. Na závěr setkání se zpívá „Großer Gott, wir loben Dich“ ( Velký Bože, chválíme Tě ).
Z příspěvku Heinricha Zajíčka ze Slezsko-německého svazu v Boleticích
Nevítaní hosté v Hlučíně
Jak vyplývá z příspěvku p. Marie Kubecové navštívila centrum hlučínských občanů německé národnosti v noci z 12. na 13.2.2005 podivná individua, kterých je prý dnes hodně. Vetřelci se vloupali do budovy centra sklepem, rozbili a poničili několik dveří stejně jako dva masivní skříňové zámky. Lupiči odcizili co se dalo, včetně drahé elektrotechniky. Rozházeli věci ze skříní po zemi a odborně odmontovali plynový kotel a termostat v hodnotě přes 30 tisíc Kč. Členové spolku jsou názoru, že lupičem byl někdo, kdo prostory centra neobyčejně dobře zná, ale zároveň zdůrazňují, že z nich to zcela jistě nikdo nebyl, neboť se navzájem ctí a jsou mnoho let jako jedna velká rodina. V závěru se paní Kubecová zabývá otázkou, kdo spolku nahradí vzniklou škodu ve výši 188 099 Kč, když policisté i přes veškerou spolupráci s nimi pachatele dosud nevypátrali.
„Go East“ ( Jít na východ )
Ve dnech 15.-16.4.2005 se konala v Domě křesťanské společnosti – Na Žertvách 23 v Praze 8, „Konference pro usmíření mezi Čechy a sudetskými Němci“. Organizátorem byla křesťansky orientovaná misionářská společnost „Go East“, jejímž spoluzakladatelem je Paul Neústupný, který v r. 1968 uprchl do SRN a nyní se i se svými spolupracovníky věnuje obzvlášť České republice a Estonsku. K čestným hostům konference patřili pánové Emanuel Mandler, Petr Bartoň a Richard Šulko.
Sousedské vztahy v Čechách
Ústí nad Labem : Seminář Akademie Baltica ve dnech 31.3. – 3.4. 2005
Němci a Češi byli pozváni do Ústí n. Labem, aby si mohli vyměnit poznatky o historii a vývoji města Ústí před a po r. 1945. Mluvilo se o komunálním a regionálním vývoji stejně jako i o politice. Ve městě, které se po r. 1989 stalo centrem zkoumání německé historie v České republice, se diskutovalo i o tom, jak mohou čeští i němečtí občané, společně s mladou generací budovat mosty z minulosti do budoucnosti a přispívat tím k harmonii v Evropě. Seminář byl veden v českém a německém jazyce.
Unicef : Každé desáté dítě v Německu žije v chudobě
Podle výsledků studie, které byly zveřejněny v Berlíně, žije 1,5 miliónu dětí a mládeže v rodinách, které nemají ani polovinu průměrného příjmu. Mezi jinými zeměmi EU je tato chudoba neobvykle vysoká a od r. 1989 se více než zdvojnásobila (ze 4,5% na 9,8% ). Nejvíc dětí žijících v chudobě žije v USA, kde je to každé páté dítě.
ZN č. 7/7 z 29.3.2005
Ani slovo o humanitárním gestu
Praha. 15.3. byl ve Frankfurter Allgemeiner Zeitung publikován rozhovor s prezidentem České republiky Václavem Klausem. Pan prezident ostře kritizoval návrh ústavy EU. Hlasování o ústavě je podle jeho názoru nebezpečným procesem sjednocení Evropy. Nebezpečí spočívá hlavně v tom, že se Evropa odvrací od demokracie a svobody.
Václav Klaus odmítl diskutovat o tzv. humanitárním gestu, jak jej předestřel bývalý vicepremiér p. Petr Mareš. (Podle našeho názoru by jakémukoliv humanitárnímu gestu z naší strany mělo předcházet splnění reparačních a nereparačních pohledávek, které ve výši cca 360 miliard předválečných Kč je SRN povinna nám zaplatit. –red.) Na otázku, zda je nebo není pro takové gesto, pan prezident odpověděl : „Jsem téměř proti všemu co pan Mareš ve svém životě navrhl“. K otázce prezidentských dekretů řekl, že varuje před jakýmikoli snahami měnit minulost. Zrušení dekretů by zcela jistě změnu minulosti znamenalo, což by on sám nemohl v žádném případě akceptovat.
Pithart : Politické vztahy k Bavorsku na bodě mrazu
Ve dnech 18.-20.3.2005 se p. Pithart při 14. jihlavských rozhovorech prezentoval před dvěma sty účastníků jako „až po uši trčící v usmíření“. Svůj odmítavý postoj k Evropské medaili Svobodného státu Bavorsko zdůvodnil : „Tuto medaili jsem měl dostat od země, jejíž politické vedení nechtělo přijmout naši zem do EU. To prostě pro mne nebylo možné. V bavorské CSU toto odmítnutí stále ještě přežívá. Pro Čechy bylo jistě studenou sprchou, že právě ze země, která se tak snaží o usmíření s námi, přišlo tolik odmítavých hlasů. Podle p. Pitharta by přijetí medaile bylo mezi českou veřejností hodnoceno jako odměna za služby prokázané druhé straně. (Domníváme se, že pan dr. Pithart prokázal již oné „druhé straně“ řadu „dobrých“ služeb. Máme obavy, že i v budoucnosti si bude počínat obdobně.-red.) Současnou politickou situaci vidí jako „čekání na činy toho druhého“, přičemž je názoru, že míč se nachází momentálně na bavorské straně.
V závěrečné diskusi převažovaly sympatie k postoji p. Pitharta, ale zároveň bylo jasné, že si většina účastníků ochlazení vztahů s Bavorskem nepřeje. (Stačí si přečíst některý z projevů dr. Stoibra, které přednesl na sjezdech odsunutých Němců z Československa, a hned je nám jasné, kdo „ochlazuje“, velmi slušně řečeno, vzájemné vztahy mezi ČR a SRN. –red.)
Výbor pro národnostní menšiny
Dolní Poustevna. V Dolní Poustevně vzniká výbor pro národnostní menšiny. V obci a jejím blízkém okolí, kde se hlásí více než 10% občanů k jiné národnosti než české, musí být takovýto výbor zřízen. Starosta Miroslav Jemelka řekl, že se řídí platnou legislativou.
Tři spisovatelé jednoho večera
Pod vedením pana Petra Bartoně se uskutečnil dne 21.3. v plně obsazeném salonu restaurace Pelikán v Praze „večer tří spisovatelů“.
Dva autoři předčítali ze své tvorby v češtině a jedna autorka v němčině. Pan Radek Friedrich a pan Martin Fibiger, oba vysokoškolští profesoři z Pedagogické fakulty v Ústí nad Labem, předčítali ukázky ze své prózy a básnické tvorby. Martin Fibiger (1964) zpracoval ve svém díle i příběh ze života strýce, který jako mladík utekl před komunistickým režimem přes dřívější NDR na západ za svobodou.
Oba čeští autoři jsou žijícím příkladem toho, že se v oblasti, ze které byli Němci zapuzeni, tvoří určitá vrstva, která se se svou novou vlastí identifikuje. Těmto intelektuálům je i „německé období jejich vlasti“ důležité.
Paní Uta van Deun ( naroz. 1946 v Rybništi ) předčítala ze své něžné knížečky „A přece jsem zůstala bez vlasti“. Ve své próze a básních vypráví o pocitech tříleté zapuzené, která velice často navštěvuje ze své nové vlasti v Německu místo svého rodiště. Z příspěvku Josefa Škrábka
Češi ukládají své peníze raději do německých bank
Konto v cizině. Dříve privilej politiků a slavných. V současnosti objevují Češi hlavně z pohraničních oblastí nesporné výhody německých bank. Poplatky za vedení účtu a vydání platební karty jsou podstatně nižší a poradenská služba lepší. Otázkou je, jak je to možné. Důvod těchto rozdílů není totiž v bankách samotných. Stejný peněžní institut nabízí totiž v obou zemích – v ČR i v Německu, své služby v rozdílných kondicích. Znamená to tedy, že české nebo i cizí banky vydělávají na českém trhu více než je v jiných zemích EU běžné.
ZN č. 8/7 z 12.4.2005
Odsunutí navštívili obec Raspenava
Bývalí obyvatelé této obce na severu Čech se vrací stále častěji zpět. Tito, po 2. světové válce odsunutí sudetští Němci, se vydávají každoročně na pravidelnou pouť v Hejnicích.
V roce 2002 navázalo městečko Raspenava oficielní kontakty s jejich vlasteneckými spolky. Bývalí obyvatelé jsou do Raspenavy často zváni. Nedávno např. u příležitosti dokončené rekonstrukce hrobu známého německého malíře Jägera, nebo různých jiných slavností pořádaných městem. Ne zřídka přijíždějí pozvaní hosté hned dvěma autobusy, neboť mají o setkání s Raspenavskými veliký zájem. Tito Němci se také aktivně účastní objevování historie města.
Odsunutí prý necítí žádnou nenávist. Chtějí pouze navštěvovat ta místa, kde strávili své dětství. Pan starosta Pavel Lžičař se dokonce domnívá, že se z těchto návštěv stane tradice.
Milan Horáček : „Každá menšina staví mosty“
Pan Horáček v rozhovoru s Chritophem Amthorem řekl, že německá menšina v České republice je plná života a to je prý dobře. Naše země se stala součástí EU a proto je nutné stavět roli menšin do popředí. Pan Horáček je členem výboru pro menšiny v Evropském parlamentu. Jestliže srovnává problémy menšin od Španělska až po Pobaltí, může říci, že je přesvědčen o tom, že se německé menšině u nás daří vcelku dobře.
Pan Horáček je dále názoru, že politika v naší zemi je nestabilní a proto by bylo dobře, kdyby solidní čeští politici zaujali k určitým problémům minulosti postoj hodný státníka současnosti a nemít stále jen před očima příští volby.
Podle pana Horáčka staví každá menšina mosty vedoucí z minulosti do budoucnosti a protože německá menšina v naší zemi není tak početná, měla by se do této stavby zapojit i politika.
K otázce tzv. „humanitárního gesta“ vůči německé menšině v ČR pan Horáček odpověděl, že mělo být uskutečněno již dávno, neboť je prý velmi smutné že se tomu ještě nestalo a vinu za to dává výhradně vládě ČR. (Takovémuto gestu by měly předcházet humanitární činy SRN vůči všem „občanům“ tzv. protektorátu, kteří žili v podmínkách nacistické genocidy. –red.)
Zastánci „Centra proti vyhnání“ ve sporu
Spory o plánované „Centrum proti vyhnání“ v Berlíně dosáhly nyní i do kruhů sympatizantů s tímto projektem. Spory se vyhrotily v požadavek radikální změny současné nadační struktury. „Centrum“ by mělo být zpravováno veřejnoprávní nadací, která by se skládala z několika členů spolkové vlády, spolkové rady , různých svazů zapuzených, církve, odborů, hospodářských svazů, zahraničních svazů obětí a zahraničních vlád. Takováto skladba by zaručila trvalou finanční jistotu a odpovídala by i významu programu. Podle pana Herberta Wernera není pro spolkovou vládu žádného přesvědčivého důvodu odmítnout v této nadaci svou spoluúčast. Také katolické skupiny zapuzených požadují od počátku „mezinárodní způsob práce“, kterým by se zabránilo i „germanocentrickým pohledům“. Pan Werner obnovuje i svůj starý požadavek kulatého stolu . Stále podle jeho názoru existuje možnost, že zodpovědní v politice a ve veřejném životě společně s postiženými najdou cestu k uskutečňování myšlenek „Centra“ – totiž vytváření mezinárodní sítě. Paní dr. Erika Steinbachová potvrdila, že byla několik měsíců trvající snaha docílit všeobecně uspokojivého řešení i s potencionálními zahraničními partnery, která byla nakonec ve svém výsledku marná, neboť paní doktorce došla trpělivost.
Pařížský politolog Alfréd Grosser navrhl v Jihlavě Čechům i Němcům, kteří se stále přou o minulosti „odstup k sobě samým“. Člověk má podle jeho názoru mnoho identit a proto mu je líto každého, který žije pouze svou identitou jako sudetský Němec nebo pouze jako Čech. Pro pana Grossera neexistuje pojem „kolektivní viny“, ale zcela jistě pojem „kolektivní zodpovědnosti“ za druhé. Je nutné mít pochopení pro druhé. Jen málokteří takové pochopení prokázali. Jmenovitě uvádí pan Grosser pouze bývalého spolkového prezidenta Richarda von Weizsäcker a bývalého prezidenta ČR Václava Havla.
Gernot Facius – Die Welt 21.3.2005
Zaorálek zastáncem paměti vedené rozumem
Z projevu 19.3. v Jihlavě
Česko-německá úmluva je dokument, který nám zaručuje jak na právní tak na politické úrovni ukončení doby různých požadavků a tím i vytvoření prostoru pro reflexi a její kritický postoj.
Když se v parlamentu vedla diskuse, došlo i na paměť a její roli v životě lidí. Pamatuji se na konflikt na Balkáně a na to, jakou roli sehrála paměť ve vztazích v Bosně a při vypuknutí války v Srbsku. Toto jsou příklady paměti, kterou nevede rozum a které právě kvůli tomu končí často tragédií. Velice se mi proto líbí titul konference, který zní : „Můžeme připomenout?“ Dovedu si dobře představit, že v paměti může získat na vlivu něco takového jako etnická nenávist,
nebo se zakořenit nepřátelství. My potřebujeme ale něco jako kulturní paměť a kulturní vzpomínky. Naše paměť musí mít prostor, kde se s pamětí sloučí rozum a vytvoří tím záruku, že se naše vzpomínky neobrátí proti nám. Paměť vedená rozumem znamená schopnost vcítit se do bolesti a utrpení jiných.
(…) Zajímám se i o to čemu se říká „nový německý patriotismus“. Říkám ANO k novému německému patriotismu. Vycházím totiž z toho, že vznikl z nového evropského patriotismu a že respektuje, že zde máme nový společný cíl svobodné a jednotné Evropy a to pro mne není žádná fráze.
Německý ministr zahraničí proti zveřejňování obsáhlých nekrologů na zemřelé spolupracovníky
Joschka Fischer si nepřeje, aby byly zveřejňovány obšírné nekrology na jeho zemřelé spolupracovníky. Důvodem k tomu byly negativní reakce na nekrolog jednoho dřívějšího konzula, který byl ve třicátých letech jako prokurátor účasten na obsazení Československa.
K podobným problémům došlo před několika dny i v Rakousku. Úmrtní oznámení známého podnikatele bylo předmětem ostrých protestů. V tomto oznámení o smrti dr. Richarda byla totiž uvedena všechna jeho vyznamenání a jiná uznání včetně „Medaile za obsazení Čech a Moravy“.
Vláda vyšetřuje setkání neonacistů
Praha. Po mezinárodním setkání neonacistů v česko-saské hraniční oblasti oznámila vláda ČR, že hodlá zmíněnou událost důkladně prošetřit. Podle zpravodajských zdrojů, byla větší část těchto asi čtyř set neonacistů, kteří se setkali v Jablonném v Podještědí, z Německa. (V současnosti neonacisté, zvláště v Braniborsku, rozšiřují své řady i vliv na veřejnost. Mají své zastoupení i ve dvou zemských sněmech.-red.)
Občanské iniciativy obviňují zodpovědné orgány ze zanedbání svých povinností. Setkání, které bylo ohlášené jako „oslava narozenin“ a které proběhlo v budově někdejšího Sokola, mělo být podle jejich názoru zakázáno. Jedna mluvčí řekla, že
na místě konání bylo asi sto policistů, ale údajně nebyl žádný konkrétní důvod pro jejich zásah. Toto setkání bylo pravděpodobně organizováno skinheadskou skupinou „Blood and Honour“(Krev a čest), která je od r. 1996 v ČR jako extrémně pravicová organizace aktivně činná. Její německá „odnož“ byla na podzim r. 2000 v Německu zakázána.
Kostel – místo setkání Němců a Čechů
Šumperk. Dne 2. dubna 2005 se ve večerních hodinách rozezněly z kůru kostela Blahoslavené panny Marie v Šumperku tóny Händlovy skladby Halleluja. Místní soubor Motýl, Severáček z Liberce a studenti Ostravské konzervatoře zahájili slavnost ke znovuotevření kostela. Budova kostela zela po léta prázdnotou, přestože je nejstarší a nejcennější památkou města. Tento Boží dům byl vystavěn již ve 13. století Dominikány. Jeho bohatá historie byla v době komunistické éry skoro ukončena. K jeho záchraně došlo opravdu na poslední chvíli. Starosta města Šumperka pan Zdeněk Brož je velice rád, že město dostalo kostel ve starém lesku zpět, neboť teď nabízí možnosti různorodých kulturních a církevních aktivit.
Mezi, k táto slavnosti, pozvanými hosty, bylo mnoho představitelů všech šesti partnerských měst Šumperka a také prezident městské rady města Bad Hersfeld Valentin Wettlaufer. Mnoho Čechů, českých spoluobčanů německé národnosti ale také bývalých obyvatel města darovali vysoké peněžní částky do fondu oprav tohoto unikátního církevního pomníku. Bylo skutečně třeba každé koruny, neboť oprava spolkla přes 35 miliónů korun.
Bývalý starosta města pan Igor Kroupa, který dozíral na rekonstrukci kostela přes pět let, zavzpomínal na dobu před patnácti lety : „Když jsem na jaře r. 1990 přišel poprvé na toto polorozpadlé místo, myslel jsem na světlo na konci tunelu, které bylo pro nás díky návratu ke svobodě zapáleno. Pro tento návrat nemůže být lepšího symbolu než obnova tohoto kostela“. Pan Wettlaufer gratuloval všem představitelům města k obnově významné památky a předal panu starostovi dárek – kopii kříže z jedenáctého století, který byl nalezen v r. 1914 na poli nedaleko města Bad Hersfeld. V neděli 3. dubna byla sloužena slavnostní mše, která uzavřela pestrý osmidenní program.
Poslední pouť do Mariiných Skok
Po více než tři sta letech je cíl poutníků ve východní části Chebska , nádherný kostel na romantickém místě, na konci své existence. Jak bylo sděleno, bude kostel po poslední pouti dne 1. května 2005 , potom co z něj budou odstraněny poslední cennosti, definitivně uzavřen. Toto rozhodnutí přišlo z plzeňské diecéze. Proč se musí stát něco takového? Lidé žijící v Čechách vědí velmi dobře jak to vypadá s morálkou v naší vlasti. Po vyhnání Němců, po „znovuosídlení“ a po prodeji země komunismu byla cesta českého národa zpečetěna v pekle. (Skutečné peklo jsme prožívali za nacistické okupace. – red.) Co 1918 začalo, bylo po letech ukončeno. Demokracie se sice v r. 1989 vrátila, ale zdá se, že se vrátila pozdě. Případ tohoto kostela ukazuje, jak jeden z mnoha výsledků této cesty našeho národa vypadá.
Situace je dokonce tak špatná, že ani obrovské úsilí odsunutých a zůstavších Němců, stejně jako snahy křesťanů z celé oblasti nestačí. Tito lidé jsou v menšině a mohou pouze bezmocně přihlížet, jak se vše rozpadá. (Nebylo by na místě, aby se naše církve zamyslely, zda na tomto vývoji nenesou také svůj podíl? – red.) Jeden křesťan a občan Chebska, který v době Velikonoc píše tato slova, se ale nikdy nevzdá.
Ví se, že již existují mladí lidé, kteří smýšlí jinak a kteří budou v jednotné Evropě vychovávat jinak smýšlející děti. Pak zmizí čas nenávisti a přijde to, co přijít musí – křesťanská víra, díky které byl roku 1738 kostel v Mariiných Skocích vystavěn. Richard Šulko
LZ č. 9/7 z 26.4.2005
Obyvatelé Kravař splnili podmínky
Kravaře. Obyvatelé městečka splnili podmínky zákona o obcích. Jestliže se v obci nebo městě hlásí více než 10% občanů k jiné než české národnosti, musí být ustanoven výbor pro národnostní menšiny. V Kravařích se hlásí 8,6% obyvatel k národnosti německé. Dále následuje národnost rakouská, slovenská a polská. Předsedou výboru byl zvolen pan Mgr. Josef Melecký. Dalšími členy jsou Horst Kostritza a Petr Hahn. Hlavní náplní práce výboru bude naslouchat přáním a potřebám spoluobčanů, tyto poznatky zpracovat a předložit je městské radě. Takovýto výbor pro národnostní menšiny by prý mohl být velmi užitečný i v prevenci národnostních problémů, které by jednoho dne mohly vzniknout a zároveň být i zárukou harmonického soužití ve městě. Horst Kostritza
Po šedesáti letech se vrací stříbro potomkům odsunutých
Karlovy Vary / Mnichov. Osmdesátiletá Mnichovanka paní Margarete Cartillier dostala v minulých dnech neočekávaný dar. Sadu vzácných stříbrných příborů, která dříve patřila jejím předkům žijícím v Karlových Varech.
Otec dnes 77tiletého Čecha Rudolfa Brennera převzal kdysi správu lázeňského domu „Kosmos“, který dříve patřil právě rodině Cartillierových. MUDr. Cartillier a někteří členové jeho rodiny spáchali dne 12.5.1945, po drastických výsleších, sebevraždu. Zdali a v jaké míře dr. Cartillier s nacisty spolupracoval, se dnes zjistit nedá.(Jak by dalo, když československý archiv o nacistech a kolaborantech jaksi se značně ztenčil. –red.) Dva potomci této rodiny přežili a po návratu z ruské fronty se usadili v Německu. Starý pan Brenner přišel do vily Cartillierových těsně po tragédii. Z domu odnesl zmíněné příbory. Jeho syn našel po letech prostřednictvím sudetoněmecké kanceláře v Praze vdovu Bernarda Cartilliera, které pan Pavel Bartoň rodinný majetek předal. Pan Bartoň mluví o celé řadě podobných případů během posledních let. (Nejde o zcizování Němcům konfiskovaného majetku, který na základě dekretu prezidenta republiky přešel do vlastnictví státu? Pokud ano, pak by orgány činné v trestním řízení měly konat. –red.)
Pamětní deska obětem masakru
Ústí nad Labem. Starosta města usiloval dlouho o památku na oběti násilí na německém obyvatelstvu. Město Ústí n/L letos poprvé vzpomene na německé oběti masakru spáchaného 31.7.1945. Na mostě odkud byli Němci vhozeni do řeky Labe, bude ve výroční den této tragédie odhalena pamětní deska. Na této desce bude v němčině a v češtině následující nápis : „Na památku obětí masakru 31.7.1945“. Počet obětí uveden nebude. (Můžeme doufat, že českým obětem německých vlkodlaků bude též na důstojném místě v Ústí n/L odhalena pamětní deska? –red.)
Osudného dne na konci července 1945 explodoval z dosud neznámých důvodů muniční sklad v Krásném Březnu. Ihned po explozi následovaly potyčky mezi Čechy a Němci, při kterých byli Němci vhozeni do řeky. Někteří historici tvrdí, že za explozi byla odpovědná skupina „Vlkodlaci“, jiní jsou názoru, že se jednalo o cílenou provokaci proti Němcům. Archivář města Vladimír Kaiser mluvil na počátku 90tých let o stovkách obětí. Později prohlásil, že se jednalo o nejméně 43 a nejvýše o 90 mrtvých. Hesenské noviny Frankfurter Allgemeine uveřejnily článek o masakru, ve kterém se odvolávaly na očité svědky, kteří prý mluvili o čtyř set až tisíc mrtvých. (Kolik tisíc bývalých vězňů z nacistických koncentráků umíralo po válce ještě řadu měsíců a let na následky veznění? Napíše o tom také FAZ? – red.)
Nadace Charta 77 udělila cenu Františka Kriegela
Praha. Nadace Charta 77 uděluje každoročně cenu Františka Kriegela českým občanům německé národnosti, kteří se v době ohrožení, na rozdíl od mnoha svých soukmenovců, nezapojili k hnutí Konráda Henleina a kteří bojovali za zachování státnosti a demokracie. Za tento postoj byli, pokud neemigrovali, pronásledováni a diskriminováni. Tato jejich civilní odvaha je ještě dnes příkladem, závazkem a zároveň součástí demokratických tradic ČR.
V zastoupení bývalých spoluobčanů převezme cenu u příležitosti 60. výročí od konce 2. světové války, paní Marie Machnig roz. Halke, dcera Otto Halkeho, poslance Národního shromáždění Československé republiky za svaz německých zemědělců v letech 1926 – 1935. Předání ceny proběhne 11.5.2005 v 15.30 v Zrcadlové kapli pražského Clementina. Nadace Charta 77
Konference o usmíření Čechů a sudetských Němců
Praha. Již seznam na konferenci pozvaných hostí budil napjaté očekávání. Jako první vystoupil pan Hugo Fritsch sudetoněmecký spisovatel, který předčítal v češtině ze své knihy „Bylo mi 13“. Jeho osud vzbudil u všech přítomných upřímný soucit. Všichni ocenili, že autor popsal i smrt svých rodinných příslušníků bez jakékoli známky nenávisti.
Dr. Jan Štěpán a paní Olga Fierz vyprávěli o životě Přemysla Pittera a o jeho snaze při záchraně dětí bez ohledu na jejich národnost. Richard Šulko, víceprezident Zemského shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, promluvil o osudech a těžkých podmínkách těch Němců, kteří v Československu zůstali. V sále nechal pan Šulko postavit i dvě velké tabule se svými fotografiemi z jeho rodiště Nečtiny.
Český historik Emanuel Mandler mluvil o všeobecné nechuti Čechů zatěžovat své svědomí otázkou odsunutých Němců. Smíření mezi dříve znepřátelenými národy není prý uzavíráním přátelství mezi konkrétními lidmi obou stran, ale mezi národy samotnými. Pan Mandler zdůraznil, že se dřívější prezident dr. Beneš, stejně jako mnozí jiní politici západu, mylně oddával iluzím, když věřil, že se bolševický režim bude po 2. světové válce liberalizovat. Velice působivý byl i příspěvek člena sudetoněmeckého landsmannšaftu JUDr. Wernera Nowaka. Pan Nowak mluvil o svých strašných vzpomínkách na dobu těsně po válce, kdy byl před jeho očima zastřelen jeho starší bratr. Nowak přiznal, že řadu let nenáviděl vše české. Teprve v roce 1968 se jeho postoj k Čechům změnil. Setkal se totiž a českým emigrantem, kterému Němci zastřelili bratra v r. 1939. Dva lidé se stejným osudem. Ke konci pan Nowak řekl, že ve shromáždění doslova cítí ducha smíření. Z příspěvku Josefa Škrábka
…………………………………………………………………………………………………………..
Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Kruhem občanů ČR vyhnaných v roce 1938
z pohraničí a Historickou a dokumentační komisí Klubu českého pohraničí pro vnitřní potřebu
vlasteneckých organizací. Praha, květen 2005.
………………………………………………………………………………………………………………..
Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Kruhem občanů ČR vyhnaných v r. 1938 z pohraničí a Historickou a dokumentační komisí Klubu českého pohraničí pro vnitřní potřebu vlasteneckých organizací. Praha, květen 2005.