Studijní texty, volné a krácené překlady z německého a rakouského tisku
Německá provokace nechala v klidu Brňany i brněnské úřady
V listu Sudetendeutsche Zeitung z 11.11.2011 byla na str. 5 otištěna fotografie ukazující provokační nápis ve stanici Mendlovo náměstí brněnských tramvají. Jen metr od kolejí tramvaje ve stanici byl na zemi úhledným písmem následující nápis: „Organizátoři etnické čistky dokázali během jediné noci vytáhnout z bytů téměř 30 000 Němců.“ Nápis bílou barvou je psán vzorně (tiskacím písmem). Namalování muselo trvat delší dobu, hotový nápis byl ponechán nesmytý též delší dobu.
Překladatel Ing. J. Liška
Fotografie J. Heinové ze setkávací cesty do Prahy
Na titulní straně Landeszeitungu je předseda sudetského landsmanšaftu F. Pany na snímku s předsedou KDU-ČSL Pavlem Bělobrádkem, který se vyjádřil, že sudetské Němce nemůžeme z dějin Čech, Moravy a Slezska vygumovat. LZ, 11.11.2011, str.1
M. Zimmermann: Edvard Beneš – démon nebo hrdina?
Zatímco z ČSR vyhnaní Němci považují Beneše za démona, Češi kolísají mezi uctíváním Beneše a zavrhováním kvůli spolupráci s komunisty po druhé světové válce. Na mírové konferenci v St. Germain v r. 1919 se podařilo Benešovi přesvědčit velmoci Dohody, že Němci v českých zemích se mají považovat za část ČSR.
Západní velmoci uvítali návrh Mussoliniho projednat osud ČSR na konferenci v Mnichově. Podle historika Tobiáše Wegera bývá Benešovi připisována plná odpovědnost za vyhánění, zatímco úloha Spojenců vybledla. Krátce po vstupu do EU český parlament schválil zákon, že Edvard Beneše se zasloužil o stát. Přes veto Senátu zákon byl schválen. Prezident Václav Klaus zákon nepodepsal.
LZ, 15.11.2011, str. 16
rieb Vyznamenaní vojáci povražděni
Podle názoru bývalého generálního inspektora spolkové armády Wolfganga Scheiderhana byla židovským vojákům učiněna velká křivda. Za první světové války sloužilo německé armádě 100.000 Židů. Jejich statečnost nebyla nikdy uznána, dokonce vyznamenaní vojáci ze zákopů byli za holocaustu vyvražděni.
FAZ, 12.11.2011, str. 5
Poslední vlak z Břeclavi
Bývalý zástupce přednosty na nádraží stanice Břeclav Heinrich Roller ve zkratce vylíčil, jaké byly zmateční poměry na železnici v době od 27.4.1945 do 31.1.1946. Jeho snahou bylo pro Rakousko zachránit co nejvíce vagonů, především však železničních lokomotiv. Mezi lokomotivami, které měly být předány do rakouského Lince byly i lokomotivy z Břeclavi, Prahy-Vršovic, z Přerova. Rakouští zaměstnanci se o převody železničních vagonů i lokomotiv do Rakouska zasloužili.
SP,6.10.2011, str. 16
Vzorné školení učitelů v Dolních Rakousích
Pro učitele z okresu Gmünd a dvou dalších byl školícím řečníkem G. Zeihsel, předseda sudetoněmeckého landsmanšaftu v Rakousku. SP, 6.10.2011, str. 11
Gerald Frodl: Masaryk, Beneš a „génius zla“
Počátkem října 2011 se konal Jihomoravský den ve společenském sále farnosti Sankta Maria ve würtemberském Geislingenu. Ve svém referátu se Richard Grill věnoval T.G. Masarykovi. Nejdříve jeho národnostní příslušnosti. V 19. století jsme jej považovali za Rakušana, Matka, kuchařka, u židovského majitele cukrovaru Redlicha, se provdala za slovenského kočího. Syn pak navštěvoval gymnázium v Brně a později i noblesní vídeňské státní gymnázium. Rodina Redlichových na něj pohlížela ještě v r. 1918 jako na svého. Když T.G.M. jako profesor filozofie na pražské univerzitě měl mít úvodní projev, musel jeho asistent projev předělat, počeštit. Do Říšské rady byl Masaryk zvolen za Mladočechy. V r. 1907 přešel k nové lidové straně, jejímž byl vůdcem. Sám v r. 1875 psal: „Matka je Němka“, v r. 1877: „Tělem i duší jsem Čechem“. V r. 1892: „Do morku kosti jsme Moravanem. R. 1917: „ Podle krve jsem čistý Slovák“, ve dvacátých letech: „Rodinným původem jsem Slovák“ , v r. 1935: „Samozřejmě jsem rodilý Čech.“
Malost českého národa upravil přičleněním Slováků. V pittsburské dohodě byl Slovákům přislíben podíl na státu, aby od nich získal peníze. V novinových článcích falšoval, z tažení za kořistí a vraždění nedisciplinovaných českých legionářů udělal Anabazi. Podle Masaryka Němci byli potomci kolonistů. Ve vhodnou dobu budou zahnáni za hranice. S předstihem před vyháněním nechal Masaryk na jaře 1918 při předběžných jednáních o míru zkoumat, zda by Němci obývaná území se mohla po „odsunu“ opět zaplnit, když by se vrátili Češi z emigrace v cizině V době od 1918 do 1939 byli Češi nejméně oblíbeným národem v Evropě. Přispělo k tomu stanovisko Masaryka, zejména jeho arogance.
R. Grill svůj referát o E. Benešovi začal odkazem, že současná ČR uzákonila, že Beneš se zasloužil o stát. Ulice a mosty jsou pojmenovány po něm. Otto Habsburk jej pojmenoval „génius zla“. V r. 1937 konstatoval, že sudetoněmecký problém se díky vyšší porodnosti u Čechů biologicky vyřeší. Po Stalingradu řekl Beneš 27.10.1943: „Konec války bude napsán krví. Území patří nám bez Němců.“ 9. května prohlásil: „Když to neuděláme hned, taková příležitost se více nevyskytne. Co nám Němci, tento nelidský protivník, udělali, to volá po rázných sankcích. Komunisté byli s „dobrými Němci“ v NDR zadobře. SZ, 4.11.2011, str. 14
Poznámka redakce: Kolik lží a výmyslů dovedou někteří Němci o TGM a E. Benešovi, o naší republice a českém národu říci, je neuvěřitelné. O žádné smíření, jak vyplývá, z uvedeného textu, jim ve skutečnosti nejde. Cílem je zřejmě již samo protičeské štvaní a přepisování dějin.
S. Berg, M. Deggenrich, J. Fleishauer, G. Latich: Hnědý teror
Od sjednocení Německa je již 140 obětí pravicově radikálních pachatelů. Veřejnost si již na tento teror zvykla. Bylo zajištěno tolik pravicových pachatelů, že mohl být vydán zákaz strany NPD, což ale ztroskotalo na stanovisku Spolkového ústavního soudu.Teror proto neskončil, nýbrž eskaluje. Denně se něco stane.Od r. 1990 do r. 2008 o život přišlo nejméně 137 lidí, jelikož neměli správnou barvu pleti.
Merklová mluví o „ostudě pro Německo“, ministr vnitra mluví o ztrátě důvěry v bezpečnostní úřady Německa. Počet radikálních extrémistů stoupá. V r. 2010 evidovaly úřady 25 000 pravicových extrémistů, z toho 9.500 bylo považováno za schopné každého násilí. Spiegel 47/2011, str. 18-21
fr: Kruh domoviny z Budějovic a Šumavy
Kruh se sešel na podzim v hornobavorském Mismaningu. Absence byla veliká, vyvolala ji úmrtí. Josef Sailer informoval o památníku, blízko jednoho budějovického hřbitova, kde je na hromadném hrobu zavražděných Němců po kapitulaci 1945. SZ, 4.11.2011, str. 10
Herbert Ring: Hraniční přechod a pamětní deska u Českého Jiřetína
Za velké účasti byl mezi Deutschgeorgenthal a Českým Jiřetínem 21. října 2011 otevřen mezihraniční most a také odhalena památní deska oznamující, že r. 1945 po této cestě z Oseka byly od června 1945 vyhnány tisíce Němců z okresů Duchcov a Bílina z jejich osvojené vlasti. Památní deska je necelých 50 m od hranic. Bylo zde vysloveno přání, aby okresní cesta od hraničního přechodu nesla název „Cesta vyhánění“. SZ, 4.11.2011, str. 15
Markus Bauer: V. sympozium „Patroni Evropy“ sociálního díla Ackermann-Gemeinde v dolnobavorském klášteře benediktínů v Rohru
Sympozia se zúčastnilo 120 účastníků, třetina pocházela z ČR a Slovenska. Sestavením „martyrologia“ za české země se zabývá Jan Stříbrný, místopředseda České křesťanské akademie. Na závěr celebroval mši biskup František Radovský s několika knězi. SZ, 4.11.2011, str. 7
Zasedání Svazu vyhnaných a výstava Nadace střediska proti vyhánění
Koncem října otevřel předseda spolkového sněmu Norbert Lammert a předsedkyně BdV Erika Steinbachová výstavu „Příchozí“ v německém spolkovém sněmu. Zavlečení 15 milionů Němců 1945/46 bylo největší nucenou migrací v evropských dějinách. Spolková vláda bude vyzvána, aby iniciovala vydání zákonných norem jako podkladu pro humanitární gesto ve formě jednorázové výplaty všem Němcům, kteří byli obětí násilí, svévole, nucených prací. Vzhledem k vysokému věku poškozených vše vyžaduje okamžité řešení.
BdV apeluje na vládu, aby 5. srpen byl vyhlášen za „Památný den obětí vyhnání“. Tento krok by byl i uznáním podílu vyhnaných na výstavbě Německa a k mírovému soužití v Evropě. SZ, 4.11.2011, str. 2
Seminář pro funkcionáře sudetských Němců v Heiligenhofu
se konal v listopadu 2011. Jednou z přenášejících byla česká spisovatelka Radka Denemarková. SZ,4.11.2011, str. 2
Výroční schůze sudetoněmecké vlastenecké rady v Mnichově
Předsednictvo bylo omlazeno. Franz Longin (jižní Morava) byl potvrzen jako předseda vlastenecké rady. Franz Pany informoval o své pražské cestě. Něco podobného se musí stávat častěji, musíme rozhovory rozšířit. Mám dojem, že rozumné síly v ČR jsou početnější. Byla schválena i rezoluce. Nesmíme polevovat v našem úsilí. Musí být nám dáno, co na lidských právech se nám dosud upírá. To znamená zbavit platnosti dekrety, zákona amnestijního. Požadujeme také zahájení přímých rozhovorů mezi sudetskými Němci a českou vládou. SZ, 11.11.2011, str. 1
Němci v ČR vyprávějí – Marie Zajíčková
Narodila jsem se v r. 1927. Hlučínsko podléhalo četným změnám. Až do r. 1742 patřilo k Rakousku, poté k Prusku. Do r. 1920 jsme byli v Německu, pak přišli Češi. Za války jsem pracovala v Hlučíně ve škole pro řidiče letectva. Skončili jsme v Jeně. Vzali jsme si dovolenou a došli do Plzně. 16. dubna 1945 přišli do Bolatic Rusové. Utekla jsem do Olomouce. Češi na nás plivali. V r. 1949 jsme se vdala. Muž býval německým vojákem, byl pro Německo. V r. 1992 jsme s manželem a jinými založili první Německý svaz na Hlučínsku. Někdo se mi zeptal: „Co jste?“, odpověděla jsem: „Já jsem Prajzula. Smáli se, ale nestydím se, proč? Máme německé občanství, vyřídila jsem ho i jiným. LZ, 15.11. 2011, str. 4 přílohy
Cena umění za německo-české porozumění
Cena se uděluje od r. 1994. Získal ji F. von Weizsäcker, Genscher, František Černý, velvyslanec v Německu, Jiří Dienstbier, básníci Ludvík Kundera, Reiner Kunze. Letos cenu získal historik Otfried Pustějovský a germanista Marek Nekula.
LZ, 15.11.2011, str. 3 přílohy
Němec Milan Vyorálek patří mezi zůstavší ve vlasti
Narodil se r.1968 v Bruntálu. Střední školu se zaměřením na strojírenství nedokončil, přesídlil do Německa. To bylo v r. 1986.
M. Vyorálek pochází ze smíšené rodiny, matka byla Němka, otec Čech. Nebyli jsme vychováni německy. Můj kontakt s Německem spočívala v tom, že každým rokem jako dítě jsem o prázdninách jezdíval k dědečkovi a babičce. Ti vycestovali z ČSR v r. 1968, v druhé vlně přesídlení, když sem vpochodovala ruská armáda. Tenkrát jsem považoval Německo za pohádkovou zemi. Naučil jsem se dobře německy. Rodiče se rozvedli, ještě když jsem chodíval do školy. Matka se rozhodla, že se přestěhuje ke své matce. Tak jsme se dostali do Norimberka. Po dokončení školy jsem byl povolán k německé branné moci. S manželkou jsem se poznal v r. 1990 v ČR na volejbalovém turnaji v ČR. Přestěhovali jsme se do Havířova. Mé děti měly malý zájem o němčinu. Manželka převzala lékařskou praxi po otci. Manželka mě opustila. V Havířově učím němčinu. Mluvím raději německy a cítím se být Němcem. Jít zpět do Německa nebo do jiné německy mluvící země, není problém. Moje děti jsou však zde a to mne drží. LZ, 29.11.2011, str. 4 přílohy
Mše za Grušu
Z podnětu ministra K. Schwarzenberga v pražském Týnském chrámu se 3. prosince konala mše za zemřelého Jiřího Grušu. Mši celebroval pražský arcibiskup Dominik Duka. LZ,29.11.2011, str. 1
Poslední odpočinutí pro Němce je v České republice levnější
Bernd Rudolf ve svém článku „Neustále více Němců rozhoduje se pro kremaci v sousedním státě“, uvádí že asi 600krát za rok jezdívají pohřební vozy z Německa přes hranice do krematoria Vysočanské zahrady, což je několik kilometrů od německých hranic v obci Hrušovany. Asi 20% „zákazníků“ pochází ze SRN. Většina zakázek pochází z oblasti Berlína a severního Německa. Zpopelnění je od 980 euro, kdežto v Německu se za pohřeb platí 6100 euro. Pohřeb včetně smutečního obřadu stojí 2800 až 3500 euro, zbytek připadne na hřbitovní poplatek, pomník a péči o hrob. To je částka, jíž si stále více občanů SRN nemůže dovolit. Krematorium Vysočanské zahrady účtuje jen 100 eur, v Berlíně se platí dvojnásobek. V českém krematoriu je vše perfektní, vzor pro německá krematoria.
Prager Zeitung, 1.12.2011, str.3
S. Habelová: Slavnostní večer sudetoněmecké Akademie v Mnichově
Na slavnostním večeru v Sudetském domě v Mnichově měl slavnostní projev moravský historik František Mezihorák na téma „Averze, předsudky a mýty ve vědomí středoevropských národů“. SZ, 11.11.2011, str. 9
Volný a krácený překlad: Ing. Jaroslav Liška
Vydalo Křesťanskosociální hnuti ve spolupráci s Kruhem občanů ČR vyhnaných v r 1938 z pohraničí, Nezávislou skupinou Věrní zůstaneme a Českým národním sdružením. Praha, prosinec 2011.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz