Studijní texty, volné a krácené překlady z německého a rakouského tisku
Robert Probst: Masakry esesáků před soudem
12.9.2011 byl před mezinárodním soudem v Haagu zahájen další proces. Jde o masakry esesáků, které spáchali v Itálii a Řecku, o deportované nucené pracovníky. Spolková vláda Německa odmítá těmto lidem vyhovět. Esesákům jde o otázku, zda státy jsou civilně právně odpovědné za válečné zločiny. V Itálii četní bývalí nuceně pracující, kteří byli v letech 1943/44 násilím zavlečeni do Německa, jakož i příbuzní obětí četných esesáckých masakrů, podávali žaloby. Také přeživší útok esesáků na řeckou obec Sestino úspěšně žalovali v Itálii proti Německu.
Německá vláda se odvolává na imunitu státu. Podle této zásady mezinárodního práva se má znemožnit, aby soukromníci uplatňovali u cizích států právo na odškodné za válečné škody. V Itálii výše žalovaného odškodného dosahuje částky asi 51 milionů euro. Avšak SRN žádný rozsudek neakceptovala a také nikdy nezaplatila. Nevyřešeno je 47 civilních žalob. Všechny požadavky nebyly ještě vyčísleny, ale půjde zřejmě o více než 150 milionů euro. Amnesty International se obává, že při jednom úspěchu SRN by došlo k ústupku ve věci ochrany mezinárodních lidských práv. Kdyby ani největší válečné zločiny neměly žádnou odpovědnost pachatelského státu, byly by to „zelená“ také pro budoucí válečné zločiny. SüDZ, 12.9.2011, str.6
Th. Oellermann: Pamětníci v českých školách
V rámci Evropskou unii podporovaného projektu „Dějiny spojují“ byl hostem Collegia Bohemicum v Ústí n.L. Ernst Raim. Na šesti setkáních během 5 dnů vyprávěl o svém pohnutém dětství. E. Raim se narodil v r. 1926 v Litoměřicích. Již jako mladík podporoval své rodiče, kteří byli sociálními demokraty. Po roce 1933 a po „převzetí moci“ několikrát pašoval ze svou matkou zakázané noviny do nacistického Německa. Když po Mnichově německá armáda obsadila Sudety, utekla rodina do zázemí, kde byli uvítáni velmi rezervovaně, takže část rodiny, mezi nimi byl i Ernst se vrátila do Frýdlantu. Během války byli rodiče zatčeni, otec během vězení byl fyzicky napadán. Raim v 15 letech musel pracovat ve vojenském táboře, a to také proto, že odmítal požádat o říšskou příslušnost. Tak byl jako protektorátní příslušník nacisty považován za Čecha.
Když po skončené válce bylo jasné, že i pro německé antifašisty v Československu není žádné místo, opustil Raim ČSR v r. 1946 a šel do Bavorska, kde byl učitelem. Byl aktivní v Seligerově obci mezi bývalými sudetoněmeckými sociálními demokraty. Raim o tom všem referoval ve 2 školách v Ústí nad Labem a po jedné v Krupce, Varnsdorfu a v Podbořanech. Referoval také na veřejném setkání v kavárně Barka v Ústí n. L.. Překvapením bylo, že Raim mluví plynně česky. LZ, 6.9.2011, str. 4
G. Fritsche: Místnost 13
V místnosti 13 v druhém poschodí nového ústeckého muzea je naznačeno vyhánění Němců. Podle známých okolností v českých školách se nevyučuje nic o životě těsně po válce. Po květnu 1945 došlo ke zlomu v dlouhém společném žití Čechů a Němců. Češi hnali Němce s málem zavazadel pěšky přes hranice. Již v době divokého odsunu byli sudetští Němci posíláni do pracovních a vyhlazovacích táborů. Jako „koncentrační tábor“ sloužila část Ústí nad Labem, kdysi domov sudetských Němců, nazývaná tenkrát Lerchenfeld (dnes již neexistuje a místo ní je sídliště „Severní terasa“). Jen málo Němců si pamatuje, že tam byl koncentrační tábor, dnes to neví ani mnozí občané Ústí nad Labem.
Znám je koncentrační tábor Terezín, vzdálený 25 km od Ústí n.L., který byl po květnu 1945 veden jako koncentrační tábor pro sudetské Němce. Muzeum v Ústí n.L. bude posuzováno podle toho, jak bude podána skutečnost v místnosti 13.
SP, 4.8.2011, str. 16
Poznámka redakce: Ke zlomu v „soužití“ mezi Čechy a Němci došlo již v druhé polovině 30. let. 20. století, který vyvrcholil vyháněním a pronásledováním Čechů v pohraničí v době Mnichova a za okupace. Koncentrační tábory existovaly, i ty vyhlazovací. Byly však určeny pro odpůrce nacistů.
Varování před koupí nemovitostí v ČR a Polsku
Toto vážné varování vládám, poslancům, komorám, cechům, průmyslovým a obchodním svazům vypracovala „Studijní skupina dědičná země sudety“ (STES). Prodej nemovitostí by byl vítaný, kdyby se netýkal protiprávně konfiskovaných pozemků a budov vyhnaných Němců, stojí ve varování.
Vyhnání bylo zločinem proti lidskosti, z něhož dodnes nebyly vyvozeny očekávané důsledky. Majetkoprávní otázky nebyly urovnány. Podle mezinárodního práva jsou stále otevřené. Kupující v dobré víře, ani spekulanti většinou neznají potřebné souvislosti. „Benešovy dekrety“ jsou pořád platným právem v ČR. V r. 2002 byly dekrety českým parlamentem jednomyslně schváleny. Získávání pozemků v ČR Němci je stále pod Damoklovým mečem dosud nezrušených Benešových dekretů.
STES vyzývá jednotlivce i organizace, aby jednali společně s „STES“ v otázkách problematiky vyhnání i v otázkách jmění. Výzvu „STES“ uzavírá citátem z Abrahama Lincolna: „Jenom co je projednáno podle práva, je dobře projednáno.“
Sudetenpost, 8.9.2011, str. 2
Ústí nad Labem 31.7.1945
V městě byla 8.5.1945 vytvořena česká samospráva, den předtím dosáhly první tanky Rudé armády Ústí. Jako ve všech městech bývalého pohraničí byli Němci zbaveni práv. Již v druhé polovině května začal první odsun přes blízké saské hranice. Začali přicházet první Češi (zlatokopové), revoluční gardy a tzv. policie, armáda. V Ústí byly Schichtovy závody, kde pracovali kmenoví zaměstnanci kvůli udržení provozu a též stovky německých nucených pracovníků, kteří byli denně přiváženi do práce z internačního tábora Ústí n. L.- Lerchenfeld (Skřivanov?). V úterý 31.7.1945 došlo kolem 15.30 až 15.38 hod. k explozi, jejíž příčiny nebyly dosud vysvětleny. V bývalé kablovně měla čs. armáda nejen zbraně a munici z druhé světové války, ale skladovaly se tam také nové letecké motory. Vše bylo hlídáno čs. armádou. Pracovali zde jak čeští, tak i němečtí civilisté, jakož i němečtí nuceně nasazení z uvedeného internačního tábora. Po této explozi po několika vteřinách následovaly další detonace a několik slabších výbuchů. V Ústí nad Labem vznikl zmatek. Nikdo v Ústí nemohl vidět, co se stalo v Krásném Březně. Tato okolnost má význam pro další události. Za několik minut začal na 4 místech v Ústí „lov na Němce“, což vešlo do dějin jako „sudetské Lidice“ nebo „masakr v Ústí“.
LZ, 23.8.2011, str. 6
Pozn. redakce: Není bohužel uveden autor článku. Odsunutí Němci a jejich potomci přebásňují dějiny. Jejich výtvorem je zřejmě i termín „sudetské Lidice“ i „masakr v Ústí“. Vymyšlené termíny jedni používají a druzí se pak na ně odvolávají. Ostudné je, že Landeszeitung, který je vydáván i za české peníze, nejednou hraje svou úlohu v této historické tragikomedii.
Lz: Má vzniknout evropská oblast Dunaj – Vltava
Územní trojúhelník zemí ČR, SRN a Rakousko má být protiváhou velkým metropolním oblastem Evropy. Evropská oblast Dunaj – Vltava by se měla projevit v různých projektech ekonomiky, výchovy, dopravy a cestovního ruchu. Iniciátory jsou především Rakousko a Bavorsko. Zatím se studují obdobné oblasti v jiných částech Evropy. LZ, 23.8.2011, str. 1 a 2
Peter Barton, vedoucí sudetoněmecké kanceláře v Praze: Nádraží v Praze
Pražské Hlavní nádraží se v r. 1918 jmenovalo Františka Josefa. Karel Kraus, kousavý literát, ještě za podunajské monarchie řekl: „Když jedete z Vídně do Prahy, nasednete ve Vídni na nádraží Františka Josefa a v Praze zase vystoupíte na nádraží Františka Josefa.“ Vídeňské nádraží Františka Josefa existuje, ale stalo se z něj bezvýznamné nádraží. Po vyhlášení ČSR získalo hlavní pražské nádraží název „Wilsonovo nádraží“. Bylo však přejmenováno na Hlavní nádraží.
Rakouský císař František Josef I. podle plánů pražských mocipánů nemá být více uváděn. Ale přece jenom mu byla levná reprodukce vedle bývalé hlavní pokladny v chátrající hlavní budově povolena. I tato politováníhodná akce vyvolala zuřivou reakci Anděly Dvořákové, vedoucí Němcům nepřátelských „bojovníků za svobodu“, srocení partyzánů a funkcionářů stanného práva a „národních výborů“.
SZ, 26.8.2011, str. 3
Albin Siwak: Bez strachu. Staré i nové vzpomínky
List kanadských Poláků Glos Polski č. 33/2011 uveřejnil v Torontu na str. 8 úryvky z knihy A. Siwaka. Celkově jsou úryvky psána v antisemitském duchu. Prý polská vláda dává příliš mnoho povolení Židům k návratu do Polska. Prý kdysi nejbohatší bankéř USA, Jakub Schiff, stáhl od amerických Židů peníze, aby je použil ke svržení ruské vlády. Řekl to americký prezident Woodrow Wilson. Vzpomenutý Jakub Schiff třikrát se obrátil na cara Mikuláše II. se žádostí, aby Židům, bydlícím v Rusku, byla poskytnuta stejná práva jako Rusům. Car nikdy žádosti nevyhověl. Nacisté odpovědni za druhou světovou válku byli odsouzeni v Norimberku, za zločiny v SSSR nebyl odsouzen nikdo. A jaký je cíl Židů-sionistů? Chtějí uskutečnit slova Davida ben Guriona, že všechny kontinenty budou sjednoceny do jediného světového celku, který bude mít mezinárodní politickou vládu v Jeruzalémě, v něm bude sídlo Nejvyššího soudu, který bude řešit spory mezi sloučenými kontinenty. Všechny národy budou sloužit unii všech kontinentů. Ze Slovanů udělají bílé negry.
Tumberger: „Bruna“ ve Vídni
První letošní schůzka Bruny se konala ve Vídni 15. ledna 2011. Byla ve znamení smutku nad úmrtím spoluzakladatelky Bruny, Ingeborg Hennemannové. Ve Vídni 20.5.1950 se svým budoucím manželem založila spolek Bruna, který byl pojmenován podle veslařského klubu „Bruna“. Založení Bruny se zúčastnilo hodně občanů z Brna a šírého okolí, z nichž většina prožila „brněnský pochod smrti“.
SP, 10.2.2011, str. 14
Úpadek katolicismu v Německu
V Německu od r. 1990 do 2010 vystoupilo z církve 12,7% katolíků, počet návštěvníků pobožností se snížil o 42,5%, počet církevních sňatků klesl o 58,3%, počet křtů se snížil o 43,1% a počet kandidátů na kněze klesl o 62,1%.
Spiegel, 38/2011, str. 60-67
Richard Neugebauer: Editorial
V dnešním čísle Landeszeitungu bych chtěl upozornit na rozhovor s vedoucí „Německé školy v Praze“ Hanou Cinkovou a na film „Alois Nebel“.
Německá škola v Praze, s.r.o., je jednou ze tří německých škol v Praze. Je vydržována spolkem pro podporu německé školy v Praze, Spolkovou republikou Německo a českým ministerstvem školství. Kromě této školy existuje v Praze ještě „Rakouské gymnázium v Praze“, podporované Rakouskem, a naše „Základní škola německo-českého porozumění“ se sídlem v Praze-Střížkově, kterou nepodporuje nikdo. Počet českých žáků, kteří se učí německy poklesl ze 60% na 5%. Situace však není zcela tak špatná, když přihlédneme k neustále narůstajícímu počtu žáků učících se německy v našem Opavském spolku. Umělecké přiblížení pravého „pohraničí“ v osmdesátých letech ukazuje nový film „Alois Nebel“. Je potěšitelné, že nás „tuzemci“ tímto způsobem poznávají. LZ, 4.10.2011, str. 1 a 4
Stanislav Beran: Valdštýn je tu zase
Ve Frýdlantu bylo 24. září 2011 slavnostně otevřeno „Nové tržiště“. Současně byl odhalen nový pomník Valdštýna a nová kašna. Dějiny s pomníkem Valdštýna začínají s rokem 1914. Tenkrát věnoval městský lékař dr. Josef Kubista městu kašnu na náměstí. Plán na pomník nejslavnějšího Frýdlanďana mohl být realizován až v roce 1914. Po vyhnání Němců byl pomník z „ideologických důvodů“ odstraněn a u místěn v zámeckém dvoře.
Nyní je nejúspěšnější vojevůdce své doby - vévoda z Frýdlantu, nejvyšší velitel císařských vojsk za třicetileté války opět na původním místě. Přebudováním vnitřního města na atraktivní pěší zónu se může stát Frýdlant kulturně atraktivním místem v území tří států: Německa, Polska a ČR.
LZ, 4.10.2011, str. 6
Rozhovory v Horní Plané 2011
Již po patnáctkrát se konaly rozhovory v Horní Plané, kterým je věnována značná část přílohy Landeszeitungu. Rozhovorů, které se konaly od 16. do 18.9. se zúčastnil také W. Piverka, W. Nowak, Jan Slavík, R. Erhart, dr. Paleczek z Mnichova. LZ, 4.10.2011, příloha
Deset let české pobočky na německé škole v Praze
Již 10 let existuje na Německé škole Praha (DSP) česká gymnaziální pobočka. Tam mohou studenti z českých rodin od šesté třídy společně s německými studenty navštěvovat vyučování a složit německou maturitu. Německé děti mohly školu navštěvovat od mateřské školky až k maturitě.
Účelem otevření české pobočky bylo dát možnost dětem z českých rodin seznámit se s německým jazykem a kulturou a tak z dříve jen německé školy udělat školu setkávání pro Němce i Čechy. Ve školním roce 2001/2002 byl již navštěvován první ročník české pobočky. Čeští studenti navštěvovali s německými spolužáky společně výuku v mnoha předmětech, dodatečné měli vyučování češtiny a dějepisu
Německá škola v Praze získala v r. 2009 z Ústředí pro zahraniční školství titul „Výborná německá zahraniční škola“. LZ, 4.10.2011, str. 3
Volný a krácený překlad: Ing. Jaroslav Liška
Vydalo Křesťanskosociální hnuti ve spolupráci s Kruhem občanů ČR vyhnaných v r 1938 z pohraničí, Nezávislou skupinou Věrní zůstaneme a Českým národním sdružením. Praha, říjen 2011.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz