Listy č. 38

Prager Volkszeitung,(dále jen Pražské lidové noviny, PLN) tiskový orgán Kulturního sdružení občanů ČR německé národnosti, dále jen KS, z 25.12.2004

Konečně zrušit Benešovy dekrety

(Usnesení sudetoněmecké rady z 13.11.2004, Mnichov, výňatky)

Sudetoněmecká rada je hluboce zklamaná výroky spolkového kancléře G. Schrödra a předsedkyně CDU A. Merklové.

Z tohoto důvodu zdůrazňuje Sudetoněmecká rada svůj neomezený souhlas k vytýčení politicko - vlasteneckých cílů Sudetoněmeckého krajanského sdružení a vyzývá odpovědné politické sily v ČR :

1. Mezinárodnímu právu odporující vyhnání a vyvlastnění sudetských Němců uznat jako bezpráví. …

3. Zrušit Benešovy dekrety týkající se Němců a Maďarů a zákon o beztrestnosti (číslo 115 z 8. května 1946)

4. Téměř 60 let po ukončení světové války a vyhnání konečně zahájit přímý dialog se sudetskými Němci s cílem dosáhnout v otevřených otázkách sudetoněmecko – českých vztahů pro obě strany přijatelné řešení.

Odpor církví proti Hitlerovi

Seminář Sudetoněmecké kanceláře v Praze k důležité kapitole ve společném soužití sudetských Němců a Čechů

Ingrid Pavlová

Že se téměř 60 let po skončení světové války sešli v Praze sudetští Němci ( v PLN je uvedeno: Sudetští/ Němci) na tomto semináři, je jak zásluhou Sudetoněmecké kanceláře v Praze a jejího vedoucího Petra Bartoně, tak i pražské pobočky Nadace Konráda Adenauera, zastoupené jejím ředitelem Stefanem Gehroldem.

Spoluorganizátory byly též pražské spolky Němců a německy mluvící katolická obec v Praze. Z Varnsdorfu přijela předsedkyně KS Mag. Rosemarie Knapová, z Opavy předseda Německo-slezského spolku Hans Korbel. Sudetské Němce z Rakouska zastupoval člen předsednictva SLÖ Horst Mück, Ackermann Gemeinde pak pater Anton Otte. Pozváni přijal předseda Spolku osvobozených politických vězňů a jejich pozůstalých Oldřich Stránský, tiskový mluvčí rakouského velvyslanectví v Praze Michael Heider, ředitel pražského vzdělávacího centra dr. Miloš Pojar, patriarcha Československé církve husitské Jan Schwarz, biskup řesko-katolické církve v ČR Mon. Ladislav Hučko, pastorka Evangelické církve českobratrské Monika Ždárská, generální vikář biskupství v Hradci Králové mon. Jan Socha a řada dalších.

P. Bartoň ve svém pozdravném uvítacím projevu zdůraznil nutnost mluvit o společné sudetoněmecko-české minulosti, k níž také náleží odpor církví proti Hitlerovi. Také značné utrpení sudetoněmeckých křesťanů je málo známé. Právě tak falešné je každé paušální odsouzení sudetských Němců za jejich stanovisko k nacistickému režimu. Na obou stranách křesťané riskovali svůj život a mnohokrát jej také obětovali. …

Na semináři byla také představena kniha prof. dr. Rudolfa Grulicha Sudetoněmečtí katolíci jako obětˇnacionálního socialismu. …Autor je ředitelem Ústavu pro církevní dějiny Čech, Moravy a Slezska a spolupracovníkem PLN…. Mluvil o osudech sudetoněmeckých kněží … o osudu sestry Restituty Kafkové, která pocházela z Brna a která jako jediná jeptiška byla ve Třetí říši odsouzena k smrti a popravena.

P. Richard von Aretin (pocházející z české rodiny) referoval o kandidátovi na svatořečení P. Rupertu Mayerovi, známém svým nezlomným odporem proti nacismu. … Dr. Jan Stříbrný z Křesťanské akademie mluvil o odporu církví proti Hitlerovi v Československu. Obzvláště se věnoval nebojácnému P. Štemberkovi z Lidic, který během jedné minuty byl postaven před těžký úkol stát u svých farníků v hodině smrti a dodávat jim útěchu. …

Důraznou zprávu podal prof. Zdeněk Kučera z teologické fakulty ČCH. Na příkladu své vlastní rodiny, která ač v ní jsou spojeny všechny národnosti bývalé monarchie, se postavila proti Hitlerovi. Také to pak způsobilo vyhnání a emigraci. Jeho nadějemi jsou jednak mladá generace, jednak svobodné soužití národů ve svobodné Evropě.

Ještě dlouho pak účastníci semináře společně seděli, aby mohli projednat to, co v diskusi slyšeli, zejména návrhy pro příští podobná setkání. Dr. Pojar z židovského vzdělávacího centra pak podal návrh, aby se mluvilo o činnosti a osudech německy a česky mluvících duchovních židovského původu. Ing. Stanislav Děd, ředitel městského musea v Chomutově, vyslovil přání, aby se takové semináře konaly také … v Chomutově. Toto nalezlo velmi příznivou odezvu u vedoucího pražské Sudetoněmecké kanceláře P. Bartoně.

Všichni přítomní uvítali s radostí, aby přednášky z tohoto semináře vyšly také v písemné formě. P. Bartoň slíbil, že se o to postará. Obzvláště jemu a jeho spolupracovníkům platil závěrečný potlesk jako dík a jako podnět pro další činnost vedoucí k sudetoněmeckému usmíření a porozumění.

PLN z 20. ledna 2005

Blahopřání předsedkyni KS

Mezi četnými gratulacemi, které dostala paní Mag. R. Knapová, předsedkyně KS, bylo také i písemné blahopřání, které jí předal z příkazu dlouholetého poslance a předsedy SL bernda Posselta … Günter Pfrogner. Mezi jiným bylo v tomto dopise uvedeno: ”Současně s blahopřáním připojuji i poděkování za dobrou spolupráci mezi  Vámi jako předsedkyní KS a Sudetoněmeckým landsmanschaftem v loňském roce. …

P. Bartoň blahopřál jubilantce osobně a předal jí překrásnou kytici květin.

Vztahy na společné dobré cestě

V průběhu února je očekávána k nástupu na rakouské velvyslanectví v Praze nová rakouská velvyslankyně v ČR paní Margot Löffler-Klestilová. Vdova po zemřelém prezidentu Rakouské republiky Thomasu Klestilovi. … Její předchůdce Klas Doudlebsky (sám poukazoval na to, že jeho rod pochází z jižních Čech- pozn. re) vykonal dobrou práci. Vztahy mezi oběma zeměmi jsou především po hospodářské a kulturní stránce na dobré cestě.

Skutečně by již nemohly ohrožovat vzájemné vztahy konflikty, které se před lety vyskytovaly na politickém poli ve věci Benešových dekretů, v minulosti do Rakouska vyhnaných sudetských Němců a … jaderné elektrárny Temelín. Tyto konflikty částečně nejsou dosud vyřešeny, zde však vždy velmi blahodárně vede k vyrovnání společná historická minulost a po léta osvědčovaná sousedská svornost.

Paní Löffler-Klestilová .. by měla také naslouchat oprávněným požadavkům sudetských Němců, těch, kteří byli vyhnáni, i těch, kteří zůstali, to ať je zde výslovně formulováno jako velmi žádoucí. ”Staří Rakušáci” by si to zasloužili. (Autor neuveden)

Sudetendeutsche Zeitung (dále jen Sudetoněmecké noviny, SN), tiskový orgán Sudetendeutsche Landsmanschaft (dále jen SL) z 28. ledna 2005

Kde končí dobrá vůle

Rakouská spolková vláda nebude ve Štrasburku podporovat stížnosti vyhnaných sudetských Němců, aby jim byl vrácen jejich majetek. Tento závěr je citován podle článku v českých Hospodářských novinách a je v něm citován výrok rakouského spolkového kancléře Wolfganga Schüssela: ”Každý občan si může vymáhat svá práva, i když vycházím z předpokladu, že právě v tomto případě je to sporné.”

Při návštěvě kancléře Schüssela v lednu 2005 byly nicméně i Benešovy dekrety diskusním tématem. Oberösterreich Nachrichten (Hornorakouské noviny) citují kancléřův výrok s poznámkou, že i 60 let po válce je jisté, že v tomto případě Česká republika bude trvat na svém názoru. To dělá vždy. Proto také předseda české vlády S. Gross řekl k této zprávě, že je především třeba se orientovat na budoucnost. Samozřejmě, že se musíme vracet i zpět k některým tématům. V tomto případě se ale vůbec neobávám, že by to mohlo nějak zhoršit naši dobrou spolupráci.

Stupeň zhoršení této ”dobré spolupráce” byl při Schüsselově pobytu v Praze překryt krásnými slovy. Schüssel také vyjádřil svoji radost nad tím, že v případě jaderné elektrárny Temelín proces v Melku by měl vést k větší jistotě. Proti tomu ale mluví jinou řečí stále se opakující poruchy a odklony.

Rakouský přátelský postoj je ve spojení zřejmě i s jinými politickými otázkami, při nichž je Rakousko odkázáno na určitou zahraniční podporu, a záleží současně na tom, od koho tato podpora může přijít. Tak by např. mohlo Rakousko omezit průjezd velkých nákladních vozů na dálnicích a vynutit si jejich průjezd po železnici. Gross s tím souhlasil, i když německé a tím také rakouské dálnice jsou přeplněny hlavně českými nákladními vozy.

Právě tak hledá Rakousko spojence, aby se zabránilo ztroskotání evropské ústavy. I tady může pomoci Gross, když na společné tiskové konferenci, na níž přítomnost obou předsedů vlád představuje určitý podíl ve středních a malých státech Evropské unie, zabránit ztroskotání evropské ústavy.

Velmi ochotný kurs rakouské vlády končí tam, kde začínají hospodářské zájmy alpské republiky. Schüssel zejména prohlásil, že rakouský pracovní trh nebude otevřen pro občany nových států Unie. V Rakousku je nyní asi 300.000 nezaměstnaných, z toho je asi 60.000-70.000 nezaměstnaných cizinců, včetně těch z ČR. Proč by tedy měl ještě lákat další pracovníky do naší země. Gernot Wildt

Pomník pro Beneše?

Pomník pro Beneše v České republice? Tato otázka nyní hýbe mozky v Čechách. … Ti čeští občané, kteří se ptají svého svědomí a kteří znají celou historii minulosti, musí odpovědět jediným jasným ne. Beneš silně nenáviděl Němce. Se svými politickými přívrženci se dopustil neodpustitelných zločinů.

Zničil přes tisíc let staré společné soužití národů a tím i životní prostor pro více než 3 miliony lidí. Po řadu generací dělali tito lidé krajinu úrodnou a vzkvétající. Všechen majetek tam žijících lidí byl bez jakéhokoliv odškodnění zestátněn a všichni tito lidé byli vyhnání ze svého životního prostředí.

Je hodno pomníku to, co se stalo? Mělo by zde být spíše výstražné znamení za spáchané zločiny.

Když bylo v r. 1918 založeno Československo, vrátil se také Tomáš Garrigue Masaryk z Ameriky. Tento zde chtěl zřídit demokracii, v které každá část obyvatelstva měla mít právo spolurozhodování při správě státu, což však nebylo realizováno. A již v březnu 1919 v různých německých městech volali sudetoněmečtí sociální demokraté na demonstracích, aby také oni dostali právo spolurozhodovat ve vládě v Praze. A co se stalo? Nastoupili čeští vojáci, kteří stříleli na mírumilovné obyvatelstvo a tekla sudetoněmecká krev. Špatný začátek této nové republiky.

A tak bylo pokračováno ve vládě i dále. Šikana a napětí se stupňovaly a stávaly se nesnesitelnými. Češi, kteří museli být v úřadech usazeni jako první, nahradili německé úředníky, aby byl počeštěn německy mluvící prostor.

Tady byl přirozeně na denním pořádku odpor ze strany obyvatelstva. A tak se vysoko rozhoupávalo nepřátelství vyrůstající z národnostního napětí, a to před tím nebylo. A tak jsme dopluli až k roku 1938, v kterém po moci usilující Hitler vpochodoval se svými oddíly, a přiblížil se tak o kousek blíže ve své snaze o vytvoření velkoněmecké říše. Nikdo ani nepomyslel na to, že tento Hitler přináší sebou plán na rozpoutání války, a že my, sudetští Němci, za to budeme muset zaplatit vysokou krevní daň.

V roce 1945 na konci šílené války dočkali jsme se strašné pomsty od Beneše a jeho přívrženců. Stalo se nepředstavitelné. Bezbranný lid …byl zcela o vše okraden a vyhnán bez naděje na návrat.

Beneš dosáhl svého cíle. Tím bylo, je a zůstává vyvraždění národa nejhorším způsobem. A je možné, aby v evropské společnosti byl tomuto zločinu dokonce ještě vystaven pomník?

Jsem sudetský Němec, je mi 82 let a celé své mládí jsem prožil v Broumově. Na vlastní kůži jsem zažil vývoj v tehdejším Československu, takže si ještě velmi dobře vzpomínám na české šikany.

Když dnes musím číst, že se Benešovi postaví ještě jeden pomník, pak mě z takovéhoto nacionalistického myšlení a jednání vstávají vlasy na hlavě.

Dopisy čtenářů, Josef Lausch, 89537 Giengen

Ve dnech 14. – 15. května 2005 se bude v Augsburku konat 56. sjezd odsunutých Němců z ČSR. Výňatky z hlavních projevů v češtině přineseme ve zvláštní brožurce.

Peter Barton, vedoucí ”Sudetoněmecké kanceláře”v České republice, o jedné komunisty vystupňované kampani – část I.

Čarodějnický hon na landsmanšaft

Ještě po 60ti letech po vyhnání štvou extrémistické skupiny v Čechách proti Němcům vyhnaných z vlasti a jejich organizacím. Pouhá existence sudetoněmeckého zastupitelství v Praze je jim již dostatečným důvodem k tomu, aby účastnily těch nejhorších útoků.

Tradičně jsou to již komunisté, kteří ve svých tiskových orgánech dávají stále dobrou příležitost téměř k denním ”tirádám” nenávistných útoků proti sudetským Němcům. V poslední době k tomu patří i četné instituce, z nichž většina je umístěna pod střechou ústředního výboru Komunistické strany Čech a Moravy (KSČM) v Praze na třídě Politických vězňů. Zde se scházejí nejenom komunisté, ale také jejich spolubojovníci v organizacích jako je Klub českého pohraničí, Kruh občanů ČR vyhnaných v r. 1938 z pohraničí, Slovanský výbor a jiná zvláštní sdružení. Pro každou formu spolupráce s nimi však vždy stojí Společnost Edvarda Beneše, České národní sdružení, Svaz bojovníků za svobodu (slovo Český v názvu svazu autor článku vypustil- pozn. re). Každé z těchto sdružení je vydavatelem nejen po celé české zemi rozšířeného periodika, ale často i regionálních vydání.. Ty všechny se pak setkávají na stránkách deníku KSČM Haló

Noviny. KSČM je jediná strana v České republice, která si ještě může dovolit vydávat vlastní deník.

Sudetoněmecká kancelář v Praze od svého založení je napadána nejenom těmito skupinami, ale také jejich spolubojovníky ve ”velké politice”. Vedle komunistů jsou to také poslanci z řad sociální demokracie a ODS, kteří jsou připraveni, aby i požadavky těchto spolků přenesli na půdu parlamentu, když je toho třeba.

Nejhorší štváči proti sudetským Němcům se sešli na konferenci o Česko-německých vztazích po vstupu (autor vynechal slova České republiky) do Evropské unie; tu pořádal 10. prosince loňského roku Kruh občanů ČR vyhnaných z v roce 1938 z pohraničí. Jako posluchači přišli také poslanci a senátoři z českého parlamentu, především ti, kteří jsou vždy připraveni vystoupit … proti sudetským Němcům a Sudetoněmecké kanceláři. Např. komunista Václav Exner …: Přece jsem ministerskému předsedovi Špidlovi dobře poradil, jakým způsobem může dosáhnout uzavření pražské sudetoněmecké kanceláře, ale on mě

bohužel neposlechl.”

Na toto setkání bohužel přišli také poslanci, kteří se domnívali, že se zde musí ukázat proto, že by se o nich jinak mohlo mluvit jako o ”jednostranných”, tj., že chodí pouze na schůze pražské sudetoněmecké kanceláře. Tito se chovali na konferenci velmi tiše. Já sám jsem přirozeně nebyl pozván, ale dostal jsem současně brožuru, ve které jsou přednášky z této schůze. Kromě toho mě mnozí účastníci této schůze, kteří tam šli jen proto, aby se tímto způsobem mohli ”očistit”, detailně informovali o této konferenci.

Pražská sudetoněmecká kancelář organizovala konferenci Odpor církví proti Hitlerovi. Přítomní byli nejenom vysocí zástupci církví, ale také … Oldřich Stránský, který zůstává pro s komunisty úzce spolupracujícími Bojovníky za svobodu stále trnem v oku.

V latentním, ale občas otevřeném konfliktu stojí společně komunisté a Svaz bojovníků za svobodu … proti židovským obcím České republiky. Deník Haló noviny kolísá občas mezi ”pro a proti” při antisemitistických útocích. Po zemřelém publicistovi Pavlu Tigridovi měla být v Praze nazvána jedna ulice a tak mělo být nahrazeno jméno komunistického politika Bohumíra Šmerala. Z toho nebylo nic. Noviny protestovaly proti přejmenování … . Tigrid se stal kosmopolitou, to byla kritika KSČM.

Po konferenci jsem psal předsedkyni Svazu bojovníků za svobodu paní Anděle Dvořákové, proč nepřijala naše pozvání na zasedání s církvemi. Fašismus patří přece trvale k náplni jejich organizací. Místo odpovědi … Dvořáková na první stránku deníku KSČM z 29. Listopadu nechala uveřejnit svůj článek Sudetoněmecká kancelář působí v rozporu s právním pořádkem. ”Bojovnice za svobodu” napsala: ”Dnes existuje dostatek důkazů, aby zasáhlo české ministerstvo vnitra a zakázalo sudetoněmeckou kancelář…

Dvořáková je typ komunistického funkcionáře staré gardy. Před rokem 1989 byla členkou okresního výboru KSČ v okrese Beroun. Nějaká protifašistická činnost této dámy je ale na veřejnosti neznáma. Aktivně se podílela na stranickém režimu KSČ, který později byl českým parlamentem označen za zločinecký. Tím více dnes křičí proti sudetským Němcům, což je typický příklad chování lidí v České republice, kteří tímto způsobem chtějí smýt svou vlastní vinu.

V představenstvu Bojovníků za svobodu jsou nejenom staří a noví komunisté, ale také i bývalí agenti komunistické státní bezpečnosti. Ti všichni uvádějí společně do chodu mašinerii nenávisti proti sudetským Němcům a jejich pražské kanceláři. Smutná je skutečnost, že mnohé demokratické strany při tom spolupracují v národním zájmu. Jinak by také nikdy neprošel parlamentem zákon na uctění památky Edvarda Beneše. Nevěřím tomu, že by vysoká funkcionářka KSČ Dvořáková ve své vysoké funkci kdy spolupracovala s Benešem. To bylo tenkrát příliš nebezpečné. Poslední nekomunistický státní prezident byl v marxistické historiografii označen jako ”prezident buržoazie”. Třebaže Beneš měl jasné zásluhy na vybudování komunistické diktatury v tehdejším Československu, nebyl po svém zřeknutí se funkce prezidenta a po své smrti pro komunisty osobností. Jenom zřídka se na něj veřejně vzpomnělo. Vdova Hana byla až do své smrti nepřetržitě sledována československou tajnou policií. Nyní jsou to ale čeští komunisté, kteří svůj ”proletářský internacionalismus” hodili přes palubu a stali se význačnými nacionalisty.

Je také pozoruhodné, že ubohý tiskový orgán bojovníků za svobodu Národní osvobození z české státní pokladny dostává pravidelně vysokou podporu – jeden milion ročně!

Útoky proti mně, jak se zdá ještě neskončily. 7. prosince napsal jiný agitátor z řad bojovníků za svobodu Evžen Czinner, který je také znám svou nenávistnou tirádou proti Stránskému, v KSČM deníku o mně: ”Jakou kritiku si to dovoluje ten vedoucí sudetské kanceláře v Praze? Vysvětlím mu, že je zakuklený nacista a že následuje fantasmagorické myšlenkové bohatství svého boha Adolfa Hitlera.” Ještě před Vánocemi následovaly také další útoky v těchto novinách, tentokrát přímo z redakce, že neumím správně česky, a že můj způsob úředního vyjadřování připomíná ten, jaký byl v době nacistické okupace.

”Čeští lidé z pohraničí” potom písemně nasměrovali kuriózní návrh na německé velvyslanectví: mělo by pražskou sudetoněmeckou kancelář uzavřít nebo dosáhnout tohoto uzavření na německém ministerstvu zahraničí. Tato organizace sbírá dále mezi obyvatelstvem podpisy na žádost o uzavření naší kanceláře a má jich vybraných asi 8000.Další nové podpisy mají být předloženy s petiční žádostí současně s těmi dřívějšími.

Předsedkyní této pracovní skupiny je komunistka Zuzka Rujbrová, která se domnívá, ”že takové hlasy by neměly být ignorovány”. Dále je tvrzeno, že pražská sudetoněmecká kancelář není řádně v  České republice registrována, a to je proti zákonu.

Agitátor u ”Čechů vyhnaných v roce 1938 z pohraničí” je historik Václav Kural, a ten se domnívá, že já jsem špionem. Podporu pro toto tvrzení nalezl u komunistů, a kde také jinde. V prosincovém vydání Haló novin stojí černé na bílém, že mě má česká vláda z republiky vypovědět, protože zde provozuji špionážní činnost. Kural šel dokonce tak daleko, že při přijetí na německém velvyslanectví na Den sjednocení Německa přišel ke mně s hrozbou sdělit, že jsem pozorován, a že bych si měl dávat pozor! Bohužel nechtěl mně tento pán sdělit, kdo mě pozoruje a proč.

17. ledna se v Haló novinách přikazovalo, že se má pražská sudetoněmecká kancelář zavřít, protože ”za války byly lampy dělány z lidské kůže”. Nejvyšším bodem činnosti těchto skupin byla ale konference 10. prosince, na níž se většina referentů zaměřila na sudetoněmecký landsmanšaft a pražskou sudetoněmeckou kancelář. To by mohlo názorně ukázat několik citátů. Tak Vladimír Handl z Ústavu pro mezinárodní vztahy Karlovy Univerzity ve svém referátu sdělil: ”Členství České republiky v Evropské unii žádným způsobem neposílí sudetoněmecké postavení, ale naopak české. Evropská unie nemůže být přirozeně platformou k zaujetí stanoviska k žádostem konzervativních poslanců ve Spolkové republice Německo a žádným jednoznačným instrumentem k jejich prosazování.”

Sudetoněmecké noviny (SN) z 4. února 2005

Peter Barton, vedoucí ”Sudetoněmecké kanceláře” v České republice, o jedné kampani vystupňované komunisty – část II.

Oni všichni klidně odcházeli s kufry plnými zlata.

Miloslav Bednář, ideologický šéf ODS, pracuje na Filosofickém ústavu Akademie věd a je proslaven těmi nejhoršími protiněmeckými útoky. K tomu přistupuje ještě jeho nenávist k Evropské unii, kterou znehodnocuje jako ”nástroj německo-francouzských zájmů”. Jeho řeč se věnovala ”Německému nacionalismu a České republice”.Podle jeho slov by museli Němci a Češi stát na okraji války. Podle Bednáře jsou ”německé pokusy o revizi dějin” velmi nebezpečné. ”Po obnovení demokracie na konci roku 1989 se neohenleinovská ideologie lavinovitě rozšířila v českém intelektuálním prostředí, které bylo v důsledku komunismu nevyzrálé a nedostatečně vytvořené, a potom také pronikala do české žurnalistiky a politiky.”

Podle Bednáře je třeba zamítnout každý způsob humanitárního gesta vůči Němcům, kteří zůstali v české zemi. Autor se domnívá, že ”tímto způsobem by Česká republika znepokojila své spojence jako Velkou Británii, Polsko a USA.” Autor s potěšením konstatuje, že se proti takovéto iniciativě vyjádřil i český prezident a čestný předseda ODS Václav Klaus.

”Dosud neskončila doba nejvyšší opatrnosti ani v Evropské unii”, píše publicista Miroslav Polreich, který také vystupoval na této konferenci. Obzvlášť nebezpečné by mohly být projekty na spolupráci mezi jižními Čechami a Rakouskem, jejíž provedení by překračovalo státní hranici. Polreich se vážně obává, že by svrchovanost pro jižní Čechy mohla přejít z Prahy do Vídně.

Předseda ”Kruhu vyhnaných Čechů” (správný název je Kruh občanů ČR vyhnaných v roce 1938 z pohraničí, pozn. re.), tak se označují ti Češi, nejčastěji úředníci, kteří byli od roku 1918 instalováni na území Sudet a v roce 1938 museli svá místa opustit, (pan Barton znovu falšuje dějiny, pozn. re.), Pavel Macháček (opět chybný údaj, P. Macháček je tajemníkem Kruhu, nikoliv jeho předsedou, pozn. re.) dával ve svém referátu rady německé politice, jak by mohla zamezit činnosti sudetských Němců – a to nejlépe přes Sudetoněmeckou radu a finance. Politické strany zastoupené v Sudetoněmecké radě by mohly působit na sudetoněmecké krajanské sdružení, aby zastavilo svou protičeskou politiku. Druhou možností by bylo omezení všech finančních prostředků ze spolkové pokladny a ze zemských pokladen. Macháček mohutně zaútočil na úmysl českých senátorů Jana Hadravy a Zdeňka Bárty navštívit Sudetoněmecký dům v Mnichově. V poslední větě ( správný údaj je v předposlední větě, pozn. re) Macháček uvedl: ” Sudetoněmecký krajanský sdružení je na těle Německa vředem, který komplikuje česko-německé vztahy.” (Pan P. Barton necitoval tuto větu správně. Citujeme předposlední a poslední větu z projevu dr. P. Macháčka podle Sborníku konference z 10.12.2004, str. 24: ”Domnívám se však, že je možno SL – tento vřed na těle Německa – vyléčit, bude-li v politických kruzích k tomu dobrá vůle, aby nekomplikoval jinak vcelku dobré česko-německé vztahy. Po vstupu nových států do EU je to nejen možné, ale i nutné!” ( pozn. re.)

Vedoucí oddělení České pohraničí v Sociologickém ústavu Akademie věd ČR, Václav Houžvička, ve svém referátu uvedl: ”Když by se někde měla vést objektivní debata o odsunu, pak se musí začít s tématem útěk a vyhnání Čechů na podzim 1938”.

Předsedkyně Českého svazu bojovníků za svobodu Anděla Dvořáková si také nenechala ujít, aby 10. prosince přímo před předsednictvem vysoce postavených funkcionářů posluchačům nesdělila: ”Není nic, co by mělo vrátit sudetským Němcům. Je špatné, že nynější politická reprezentace nikdy nepomyslela na to, že by měli být odškodněni Češi, kteří po mnichovské dohodě museli opustit své domovy. Většina z nich je musela opustit jen s batohem na zádech.”

Že by odvolání českých úředníků a jejich zpětný návrat na území jejich vlasti bylo vyhnáním, trvale vyvrátil Fritz Peter Habel ve své knize ”Jedna politická legenda” (Mnichov 1996) /Je nevyvratitelným faktem, že z českého pohraničí bylo po tzv. mnichovské dohodě v r. l938 vyhnáno ze svých domovů kolem 170.000 Čechů. Je nevyvratitelným faktem, že za protektorátu bylo ze svých domovů dále vysídleny desítky tisíc Čechů, např. na Vyškovsku asi 20.000, na Benešovsku přibližně 18.000 aj. Pan P. Barton buď o těchto historických faktech nic neví, pak ho za jeho nevědomost litujeme, nebo ví, ale o pravdě nechce mluvit nebo dokonce vědomě říká nepravdy. Pozn. re/

Alexandr Ort z méně známého Sdružení pro evropský dům litoval ve svém referátu: ”Jedinou hanebnou skvrnou na pozitivním vývoji česko-německých vztahů je aktivita Sudetoněmeckého krajanského sdružení, jež chce obnovit staré spory, které česká veřejnost obecně považuje za dávno již překonané.” Marie Novotná, předsedkyně Kruhu v Brně, uvedla ve svém referátu citací z Charty německých vyhnanců z roku 1950 a označila tento dokument jako ”vysloveně protičeský”. Poslední její myšlenka patřila ”Sudetoněmecké kanceláři v Praze. ”Sudetoněmecká kancelář překračuje svou činností právní rámec. Naší povinností je hájit politická usnesení postupimské dohody.”

Předseda národní rady Klubu českého pohraničí, Karel Janda, tvrdil ve svém referátu myšlenku, že 86% českého tisku patří německým vydavatelům, kteří prostřednictvím svých redaktorů nechávají šířit německé zájmy. Janda také káral činnost občanské iniciativy Petra Andrleho v Krnově. Jeho projekt je programem totální germanizace.

Pokud se mne týče, tak mne předseda SL B. Posselt ”zradil”, když na Sudetoněmeckém dni v r. 2004 řekl: ”Barton dělá úspěšnou práci”. Přestože tedy ”úspěšně pracuji pro SL ” působím proto podle Jandovy logiky proti ČR. Podle něj je Sudetoněmecká kancelář v Praze ”cizí strukturou” a ”obzvlášť nebezpečná” je má práce s mládeží, protože prý nahrazuji její ”historickou paměť” sudetoněmeckými zájmy.

Předseda Slovanského výboru v Praze Jan Minář vzpomněl nejprve na slova vyhaněčského prezidenta Edvarda Beneše, který varoval před návratem sudetských Němců do Čech a Moravy. Čeští politikové, kteří navštívili Tomášskou ulici v Praze, jsou ”novokolaboranti”, kteří podporují drzé požadavky Sudetoněmeckého krajanského sdružení. ”Pražská sudetoněmecká kancelář se maskuje. Je nepřátelská a dějiny přepisující sudetoněmecká ideologie tak velice žádaným zbožím v České republice ?”, ptal se Minář.

Hospodářský vedoucí ”Benešovy společnosti” se sídlem v Brně, Zdeněk Šamberger, se ve svém referátu divil, že ”Bernd Posselt může v Evropském parlamentu vystupovat se starogermánskými argumenty”.To je ostuda. A publicista a ”bojovník za svobodu” Miloslav Moulis ve svém referátu tvrdil, že sudetští Němci by ještě dnes klidně volili pravicovou radikální stranu, kdyby se tato postavila za jejich požadavky.

Na schůzi přišla také prezidentka Zemského shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Irena Kuncová. Ta ve svém referátu na znalosti německého jazyka těch Němců, kteří zde ve své vlasti zůstali, a kteří pokračují ve spolupráci s bývalými krajany na renovaci kulturního dědictví v této zemi. Předseda Českého národního sdružení, Viktor Trkal, zdůraznil, že ”o nějakém návratu sudetských Němců nemůže být žádná řeč.”

Jiří Prokop z Kruhu občanů ČR vyhnaných v roce 1938 z pohraničí je známá postava. Vystupuje při různých podnicích ”zdánlivého usmířené” s úmyslem držet pěkně daleko sudetoněmecké účastníky, event. je vůbec vyřadit. Účast předsedy SL Bernda Posselta při odhalení kříže usmíření v Teplicích nad Metují 15. září 2003 byla pro něj tak vysvětlitelná, že Posselt si tam ”vařil svou polívčičku”. Knihu Sidonie Dědinové ”Edvard Beneš – likvidátor”označil pražský inženýr na konferenci za ”hromadu lží a zlých pomluv”. Prokop se ptal, ”jak je to možné, že český naklůadatel Hitlerovy knihy ”Mein Kampf” měl problémy, ale nakladatel knihy Sidonie Dědinové se s takovým svinstvem může beztrestně pohybovat po světě?”

Předseda dokumentační komise ”Bojovníků za svobodu” Vok Malínský se domníval, že ”příliš mnoho se mluví o odsunu Němců, ale velmi málo o Češích zavražděných sudetoněmeckými nacisty.”

Zbyněk Jalovec ze spolku ”Evropský dům” má radost z toho, že německý spolkový kancléř Gerhard Schröder odmítá sudetoněmecké požadavky. Také se domnívá, že česká strana by neměla už déle ztrácet čas se sudetskými Němci.

Historička Marie Neudorflová očekává od Německa, že odsun sudetských Němců oficiálně uzná jako oprávněný a v zájmu demokracie.

Jaroslav Liška z Kruhu patří k nejhorším štváčům této organizace. O sudetských Němcích píše zásadně shazovačně a používá názvy jako ”Sudeťák. Jeho pracovním polem je četba ”Sudetoněmeckých novin”, které pak pravidelně hodnotí pro komunistický tisk. Ve svém referátu shledal, že se žádné vyhnání sudetských Němců nekonalo. ”Všichni odcházeli klidně a celými kufry plnými zlata”.

Na této konferenci jediný účastník, který prokázal odvahu vystoupit proti této protisudetské propagandě (ve skutečnosti proti historické pravdě, pozn. re.), byl bývalý poslanec parlamentu Viktor Dobal. ”Ať se vám to líbí nebo ne, zůstává skutečností, že politická opatření prezidenta Beneše po jeho návštěvě Moskvy na konci roku 1943 uvrhly prakticky Československo do Stalinova otroctví.” Dobal žádá vedení státu, aby zrušilo Benešovy dekrety. Je to však jako házet hrách na zeď.

Musím k tomu ale také dodat, že byli také mnozí pozvaní hosté, kteří mi potvrdili, že nepřišli na konferenci z toho důvodu, že nechtějí s extrémisty spolupracovat.

Tyto v Praze přednesené a zaprotokolované přednášky shodují se bohužel s míněním části českého obyvatelstva. Budoucnost teprve ukáže, zda mladá česká generace sedne na lep takové agitaci. (Redakčně kráceno)

Překlad, redakce: dr. J. Čermák,CSc. Připravil: dr. O. Tuleškov

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Kruhem občanů ČR vyhnaných v r. 1938 z pohraničí a Historickou a dokumentační komisí KČP pro vnitřní potřebu vlasteneckých organizací. Praha, březen 2005.