Listy č. 229
Studijní texty, volné a krácené překlady z nemeckého tisku
Spolkový kříž za zásluhy pro Františka Hýbla
Na Německém velvyslanectví v Praze obdržel František Hýbl koncem září od německého prezidenta, Franka-Waltera Steinmeiera, kříž za zásluhy na stuze. Hýbl je ředitelem Muzea Komenského v Přerově.
Velvyslanec Christoph Israng přednesl prohlášení: „Spolková republika Německo oceňuje jeho velký příspěvek k usmíření mezi Čechy a Němci. - zejména jeho příspěvek k přehodnocení událostí ve dnech 18. a 19. června 1945, na Švédských šancích u Přerova“. Kdy došlo k masakru 265 karpatských Němců, Maďarů a Slováků.
Mezi nimi byli také čtyři rodinní příslušníci Rudolfa Góllnera. Na slavnostním ceremoniálu řekl ku Františku Hýblovi: „Máte vašeho velkého krajana Komenského, který učil lidi vyvozovat pro sebe správné závěry od dějů, jako v Přerově, a jednat ve smyslu: objasňování, usmiřování, míru a přátelství, namísto utajování, nenávisti, pomsty a nesmiřitelnosti."
Památník pro budoucnost
Připomněl, že Hýbl pomohl zajistit, aby byl postaven památník na hřbitově v Přerově a na místě události na Švédských šancích. Jména obětí byla zjištěna a zvěčněna v žule s pomocí Německého spolku pro péči o válečné hroby (Deutschen Kriegsgräberfursorge ). Navíc Hýbl pomohl, aby byly pozůstatky obětí objeveny a přeneseny do Přerova ( LandesEcho informuje: zde ).
Řád za zásluhy je udělován domácím i zahraničním občanům za politické, ekonomické, sociální a intelektuální zásluhy. Byl založen dne 7. září 1951 tehdejším spolkovým prezidentem Theodorem Heussem, aby byl udělován všem těm, „jejichž práce přispívá k mírovému vzestupu Spolkové republiky Německo.“
Tento článek se poprvé objevil v Karpatenblatt, 19. října 2017
http://landesecho.cz/index.php/forum-der-deutschen/1582-bundesverdienstkreuz-fuer-frantisek-hybl
Dialog bez tabu z října 2017
V Liberecké knihovně shlédli členové pracovní skupiny „Dialog bez tabu“ Česko- německého diskusního fóra výstavu o poválečném osudu Němců v Jizerských horách (zprava Monika Žárská z Českobratrské církve evangelické, Petra Laurinová z „Galerie porozumění“ v Jablonci - Rýnovicích, Irene Nováková, předsedkyně Kulturního sdružení Němců v České republice, mluvčí etnické skupiny Bernd Posselt a Stephanie Waldburg, jednatelka pracovní skupiny).
První část expozice již byla v Německu a Rakousku na turné a byla také předvedena v Sudetoněmeckém domě. Zabývá se vyhnáním a bezprostředně poválečném období. Nově vytvořená druhá část se zabývá především osudem ve vlasti zůstavších, kteří se pokoušeli znovu shromáždit za podmínek komunismu. Třetí část z období od roku 1968 a čtvrtá od přelomu v roce 1989 do současnosti se připravují. Aktivisté v Jizerských horách kolem Petry Laurinové se v současné době snaží nalézt v Jablonci vhodný prostor k prezentaci celé výstavy jako stálé expozice - což by byl významný příspěvek ke zpracování této často zapomenuté části historie. Po setkání v Liberecké knihovně se konalo zasedání v centru setkávání, s velkorysým pohoštěním Věry Strakové, které řídili Milan Horáček, nositel Karlovy sudetoněmecké ceny a Bernd Posselt, coby spolupředsedající.
Mezi účastníky byl také zástupce spolkového předsednictva Sudetoněmeckého landsmanšaftu Dr. Raimund Paleczek.“
Sudetendeutsche Zeitung, 6.10.2017, str. 1, bez autora a značky
Špinavé děti na východě? Dialog místo vyloučení
... Téměř jedno a půl desetiletí po rozšíření EU máte pocit, že všechny špinavé děti Evropy jsou na východě - pro mnoho lidí na Západě jsou stále cizí - a přitom tvoří polovinu našeho kontinentu.
Nezasvěcený pohled na evropskou realitu by určitě mohl poskytnout jiný dojem. Od 1. července úřaduje vláda malého baltského státu Estonska nehalasně ale efektivně, jako předsednická v EU, a může navázat na úspěchy jiných, jako slovinské, české, maďarské, litevské, lotyšské, polské a slovenské. Baltská republika, po desítky let zotročená Sovětským svazem na základě smlouvy Hitler-Stalin, která už byla v meziválečném období silně pan-evropsky orientovaná, má navzdory někdy silnému Putinovu ovlivňování ruské menšiny v zemi, fungující demokracií s jasně proevropskou orientací. Ekonomické reformy, které se tam provádějí, jsou příkladné. Bývalý premiér v čele Polska, největšího východního členského státu, Jerzy Buzek, byl známý s Hansem-Gertem Poetteringem a Martinem Schulzem, vynikajícími předsedy Evropského parlamentu. Další bývalý premiér na Visle, Donald Tusk, byl nyní zvolen, proti stálému politickému odporu současného polského státu, od všech ostatních členských zemí podruhé, za předsedu Evropské rady, protože se ukázal být prvotřídním předsedou.
O to více je tedy politováníhodné, že nedávné střety mezi bývalými zeměmi „západní“ a „východní“ Evropy budí u povrchních pozorovatelů dojem, že komunity podél bývalé železné opony jsou opět odděleny. Vina je rozdělena velmi odlišně. Stále existující západní arogance v podstatné části zúčastněných stran v orgánech EU je spojena s často nevyslovenými rozpory národních vůdců. Například se o to v mnoha oblastech velmi zasloužil francouzský prezident Jacques Chirac, který bezprostředně po rozšíření EU oznámil, že zástupci nových členských států by měli „držet ústa“. V referendu ve Francii v roce 2005, o ústavní smlouvě EU, která byla tak důležitá pro budoucnost Evropy, hrál údajně ústřední roli hrozný obrázek „polských instalatérů“ mířících na francouzský pracovní trh. O několik let později, kdy se řádnými členy EU staly Rumunsko a Bulharsko, vyhlašovali demagogové v Německu, že lidé z těchto zemí se chtějí dostat „do našich sociálních systémů“.
Naopak antievropský a antisudetoněmecký český prezident Václav Klaus, dnes jako bývalá hlava státu podporující kampaň německých nacionálů v AfD, trvale sabotoval dobré jméno České republiky, zvláště od doby, kdy vstoupila v platnost Lisabonská reformní smlouva. Stejně jako sabotoval vynikající práci českého předsednictví a mimořádně kompetentního ministra zahraničí, knížete Karla Schwarzenberga. Jeho obstrukce v obou komorách Parlamentu České republiky, dvou po sobě jdoucích vládách v Praze a stejně tak i v EU, možná málo zůstaly v kolektivní paměti.
Jako obzvláště ponižující chování těchto byrokratů v Bruselu to cítili v bývalých utlačovaných komunistických zemích ve střední a východní Evropě, které se odvážně osvobodily od ideologické obsese. To bylo zvláště patrné v letech před přistoupením Chorvatska do roku 2013, které jsem jako zpravodaj EPP sledoval. Tato malá proevropská země trpěla obtěžováním na cestě do EU jako žádný kandidátský stát předtím. Já sám jsem u snídaně v hotelu Zagreb zaslechl rozhovor mezi vyššími úředníky Komise s jedním z jejich kolegou z Rady. Seděl za
sloupem, neviděl mě, a řekl, že není možné dovolit „aby tato církevní fašistická země někdy vstoupila do EU".
V Chorvatsku, jako nejmladším členském státu EU, se naštěstí motorem evropské integrace stali velcí Evropané, jako premiéři Ivo Sanader a Andrej Plenkovič.
V Maďarsku je situace odlišná. Viktor Orbán musel po doběhu socialismu začít úplně obnovovat bývalý model a stát, ale ve stejné době se Maďarsku současně podařilo dobré předsednictví EU v první polovině roku 2011, kterému vděčíme za evropskou strategii pro Podunají a nejkomplexnější program podpory, které byly kdy zahájeny pro evropské Romy. Dnes je často žádán o rozhovory, asi tak jako Putin a Erdogan. První z nich je diktátor, který nechává vraždit lidi, v sousedních zemích vyvolává nepokoje, stejně jako vede mezinárodně pochybné války v Sýrii a na Ukrajině. Ten druhý utlačuje svůj lid brutálně jako Putin, nechává zavřít tisíce lidí, včetně zahraničních novinářů, bez jakéhokoli právního základu, přičemž mučení je na pořadu dne. Nic z toho není v Maďarsku, které je i ze strany nejradikálnějších opozičních politiků považováno za fungující demokracii, i když přirozeně důrazně odmítají Orbánovu vládu.
Ačkoli anti-evropská ohodnocení, která se v poslední době na Orbána vztahují, jsou dnes závažná, do dnešního dne nicméně vždy konal podle maďarského a evropského práva. To znamená podle zákonů a ústavních ustanovení, i když tvrdě kritizoval Evropskou komisí - a je vystaven útokům nejen levicových politických ideologů. Mimochodem, to je to, co dělá Maďarsko odlišně od Polska, kde lze ve skutečnosti pozorovat obrovské porušování právního řádu. Orbán by však překročil červenou čáru, pokud by skutečně nedodržel rozsudek Evropského soudu k otázce uprchlíků, jak bylo oznámeno, že prohlásil v prvním hněvu.
Správnou odpověď na všechna tato různá zkreslení nyní poskytl předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker ve svém velkém projevu před Evropským parlamentem ve Štrasburku. Na jedné straně zdůraznil, že zákon je zákon a musí být bezpodmínečně respektován. Na druhou stranu nesouhlasil s těmi, kteří chtějí zneužívat debaty o jádru Evropy, k hodnocení střední a východní Evropy, nebo alespoň její většiny, jako špinavých dětí 21. století. Zdůraznil, že podle panevropské vize papeže Jana Pavla IL, by Evropa měla dýchat oběma plícemi, východní a západní, aby se neudusila.
Je příznačné, že některé kruhy v Bruselu, Paříži a Berlíně reagovaly s pobouřením, když předseda Komise zopakoval, že je samozřejmostí závaznost smlouvy o EU. Správně poukázal na to, že euro a schengenský prostor platí pro všechny členské státy EU, což znamená, že mohou a měly by se připojit, jakmile splní příslušná kritéria. Rozhořčené výkřiky "Euro také pro Čechy a Poláky?", nebo "Schengen také pro Rumuny a Bulhary?", kterými dávají najevo, že mnoho z nich již dlouho rozděluje členské státy do takové první a druhé třídy, Juncker důrazně pokáral.
Nicméně nacionálni polemikové, jako je český prezident Miloš Zeman a současná polská vláda, takové dojmy upevňují. Bulharsko, Rumunsko a Chorvatsko však vynakládají obrovské úsilí na ochranu vnějších hranic EU, což Řekové dávno zmeškali. Polsko a Česká republika jsou stejně ekonomicky efektivní jako Slovensko, které je bezchybnou součástí eurozóny, zatímco Německo, pod vedením Gerharda Schrôdera, úmyslně porušilo kritéria měnové unie, jak je porušují ostatní, s výjimkou Francie.
Samozřejmě je úkolem evropských institucí a členských států, aby prosazovaly ve všech oblastech přísné dodržování evropských právních předpisů a evropských kritérií. Rozvoj Evropy jako celku však není záležitost obvodního soudu, ale je
obrovským politickým aktem, od něhož závisí přežití našeho evropského sociálního modelu a související osobní svobody. Jak zdůraznil Juncker ve Štrasburku, nástrojem je především dialog a vážný zájem o sebe navzájem. Problémy, které jsou v současnosti, jsou často existencionální. Princip "Nechceš být mým bratrem, pak tě přetáhnu přes hlavu", není vhodný jako základ multietnické komunity.
EU o dvou rychlostech může mít přechodně smysl, ale neměla by zatuhnout v trvalý stav, možná podle starých kritérií Východ-Západ. Evropské sjednocení je jako běh, ve kterém se sportovci různí. Jeden dorazí rychleji a druhý později. Je však zásadní, aby se během závodu pravidla nezměnila a všichni měli stejný cíl.
Sudetendeutsche Zeitung, 13.10.2017, str. 1, 4, Bernd Posselt
Získat zemi zpět! Václav Klaus mladší bojuje za svobodu
Česká volební kampaň vytváří podivné květiny. Václav Klaus junior následuje stopy svého otce a hrdinně bojuje za svobodu. Ale jakou svobodu? Ve škole jistě četl román Aloise Jiráska "Proti všem", v němž husité porazí všechny invaze z celého světa. Co se jinak soudí o husitech - že přesto vydláždili cestu pro reformaci - Dr. Martinus přišel o 100 let později a připomínáme si jeho teze z Wittenbergu, předložené před 500 lety.
Husité vyplenili podle rozšířené představy kláštery s tlustými mnichy, a vzali si údajně klášterní majetek zpět. V tomto ohledu je kampaň juniora komická. Volá do světa: „Vraťte lidem jejich zemi zpěť, jako loupežník Hotzenplotz, ochránce obyčejných lidí, který je proti „systému“ tvrdý a který je proti sloužení vrchnosti otročinou a poplatky.
Sudetští Němci by si mohli okamžitě oblíbit tohoto muže, protože by mnozí chtěli získat zpět svou půdu, kdyby .se diskuse osvobodila od agresivních tónů. Ale sudetští Němci přijdou, když jim Klaus vrátí ukradené pozemky, budou obnovovat kostely, sekat trávu na hřbitovech, osvobozovat zbytky svých starých farem z křoví a zemi, ochuzenou přesídlením po roce 1945, přinesou nový impuls. Koneckonců se již po nějakou dobu, spolu s Čechy, starají o své ztracené dědictví.
Ale naopak: Syn nadutých Čechů v posledních týdnech přednáší ohnivé projevy na podporu „jediné rozumné strany Německa,“ AFD. Postupuje ve stopách svého otce. Také nemyslí na zemi, kde etnická skupina tvrdě pracovala, kultivovala zemi a nyní by mohla spolupracovat při správě společného dědictví. Hnací silou malého Klause se zdá být spíše aktuální nálada štamgastů. Tito štamgasti - bratři a sestry - si myslí, že v nejbližší době uspějí.
Vzhledem k tomu, že snaha o kompromisy je ve volební kampani neúspěšná, političtí protagonisté pouze formulují nápadné slogany, které slouží publiku štamgastů. Také i Klaus mladší. Vyhnaní sudetští Němci jsou první na řadě, ale nepočítá s nimi Václav Klaus. Místo toho chce rušit pravidla a předpisy, které omezují chamtivost nových zbohatlíků. Neotevřel jim jeho otec dveře dokořán? Občanská demokratická strana (ODS), za kterou kandiduje, má určitě v rodných městech mnohé místní kanceláře. A co by bylo v případě uplatnění Klausova volebního motta ODS, s ohledem na sudetoněmecké dopisy, které psaly: „Vezmeme si zemi zpět, a ty se k tomu chlapče vyjádři na příštím Letničním setkání“. Všichni však víme, že to tak nemyslel. Není to překvapivé, ale komické.
Jaroslav Šonka, Sudetendeutsche Zeitung, 20.10.2017, str. 2
Kde by Evropa měla být "průkopníkem"
K požadavku Dne vlasti po zákazu vyhánění
Požadavek po zákazu vyhánění byl v centru pozornosti německého centrálního Dne vlasti v berlínské "Uranii”. Prezident Svazu vyhnanců (SV) dr. Bernd Fabritius ve svém projevu kriticky přezkoumal ustanovení Charty OSN o lidských právech z roku 1948. V něm se píše: „Každý má právo opustit kteroukoli zemi, i svou vlastní, a rovněž se do své země vrátit.“ Fabritius vnímá tuto deklaraci jako příliš slabou : „Ke zločinnému vyhnání milionů ze Slezska, Pomořan, Západního Pruska, východního Pruska, východního Braniborska, Sudet, Dunajské oblasti a podobně, je fráze o odchodu a návratu domů neadekvátní. Chybí zákaz a alespoň morální sankce za tuto nespravedlnosti, což je důvod, proč zůstane neúčinná." Prezident SV navázal na projev mluvčího SL Bernda Posselta na Sudetoněmeckém dni 2017 v Augsburgu. Posselt žádal kodifikaci zákazu vyhánění na úrovni Organizace spojených národů. Fabritius ze Sedmihradska dodal, že to neznamená dívat se zpět, ale potřeba pro mír a budoucí bezpečnost v Evropě: „Evropa by zde měla být průkopníkem a ukázat světu, že budeme v budoucnosti sankcionovat jakoukoliv etnickou čistku, sloužící jako prostředek k realizaci zájmů distributora."
Silná slova, pomyslí si nyní čtenář, konečně mluví politik jasně. Přesný výklad samozřejmě vede k jinému závěru. Zůstalo velmi otevřené, jak se vypořádat s minulostí, časem mezi vyhnáním a přijetím Charty OSN pro lidská práva. Předseda SV se především zaměřuje na "budoucnost". Neexistuje žádná zmínka o konkrétních požadavcích na vyléčení nevyvratitelné nespravedlnosti, a to ani okrajová, s výjimkou pasáže o "morálních sankcích". Při 60. výročí založení zastřešující organizace by mnozí východní a sudetští Němci chtěli jasnější stanovisko. Tato příležitost byla promeškána.
Ministr vnitra Thomas de Maiziěre (CDU), který přišel z huguenotsko-pruské rodiny, položil zcela legitimní otázku, jak to půjde s Dny .vlasti dál. Tato v jistém smyslu ztracená vlast dále existuje: jako místo společné paměti, ale také jako kulturní prostor, „který má i dnes stále ke všem Němcům trvalé vazby, pro jeho přírodní krásy, umělce a myslitele, jeho historickou příslušnost". Do budoucna, řekl ministr, je důležité, aby Den vlasti byl součástí živé kultury vzpomínání, aby poskytoval informace svědků, pokud budou ještě naživu. Řekl, že by byl potěšen, "pokud bychom daleko přesahovali pouhé otázky vyhánění tím, co Vlast představuje dnes", uzavřel politik CDU. (fac), Sudetenpost, 5.10. 2017, str. 4
Monsignore Anton Otte Zlaté jubileum pastora
Pražská německojazyčné katolická farnost oslavila 8. října jako součást nedělní bohoslužby, zlaté jubileum jednoho z jejich minulých pastorů, monsignora Antona Otteho. Slavnostní bohoslužba byla doprovázena hostujícím hornorakouským sborem „The Voices“, který ji hudebně skvěle zarámoval. Přišli také zástupci německého a rakouského velvyslanectví, stejně jako další zástupci německojazyčné veřejnosti, ale také různých církevních institucí v České republice. Anton Otte se narodil ve Vidnavě/Jeseníku v roce 1939 a byl 29. června 1967 v Bambergu vysvěcen na kněze. Na počátku devadesátých let přišel do Prahy, kam jej vyslala Německá biskupská konference, aby založil pastorační centrum pro německy mluvící katolíky. Kromě toho byl - a je - zástupcem německé Ackermann Gemeinde v České republice. Monsignor Otte poskytl vynikající služby německo- českým vztahům, jako málokdo jiný. Vedle dokonalé dvojjazyčnosti mu pomohlo jeho výrazné pastorální charisma, které vnesl do různých dialogů mezi Německem a Českou republikou.
Již v roce 1996 byl jeho zásluhou tehdejší český prezident Václav Havel poctěn Masarykovým řádem. V letech 2011 až 2015 zastával Otte úřad Děkana Královské kolegiátní kapituly na pražském Vyšehradě - nejdůležitější prelátské kanceláři v bývalých zemích České koruny. Ještě jako kněz na odpočinku je pro mnoho lidí cenným konverzačním partnerem.
Páter Martin Leitgob, současný pastor německojazyčné katolické farnosti v Praze, zdůraznil ve svém kázání při bohoslužbě věnované jubilantovi, že v dnešní Evropě je potřeba „lidí s spojovací identitou“: lidí, kteří patří dvěma zemím, dvěma jazykům, dvěma kulturám. Pokud takoví budou, řekl Leitgob, Evropa se poevropští a nerozpadne se do proti sobě stojících nacionalismů. Monsignore Otte je dokonalým příkladem takovéto spojovací identity. Pro něj bylo posláním podporovat spojování identit, jako například každoročním pořádáním německých jazykových kurzů pro české a slovenské kněze a řeholníky.
Sudetendeutsche Zeitung, 20.10.2017, str. 6, bez autora a značky
Pozvánka na seminární týden v Heiligenhofu
12. až 17. listopad v lázních Bad Kissingen
Sudetoněmecký landsmanšaft a Heiligenhof v lázních Bad Kissingen zvou zájemce o sudetoněmecké historii na vícedenní informační seminář na téma „Migranti, uprchlíci a vyhnanci po roce 1945: Parallely minulosti a dneška" a "Historie pro budoucnost: Němci ve východní a středovýchodní Evropě". Cílem týdenního semináře je poskytnout účastníkům všech věkových skupin nové poznatky, impulsy, které lze přímo využít, a cenné kontakty s cílem efektivně utvářet evropské sítě.
Seminář 1
"Migranti, uprchlíci a vyhnanci po roce 1945 - paralely minulosti a dneška" 12.-14. listopadu ve školicím a setkávacím místě Heiligenhof v lázních Bad Kissingen, ve spolupráci se sudetoněmeckým landsmanšaftem (SL). Předběžný program:
Neděle 12. listopadu:
18:00 Seminář začíná večeří; 19:00 Steffen Hortler (Bad Kissingen, ředitel střediska Heiligenhof a zástupce spolkového předsedy SL ) a Hildegarda Schusterová (Mnichov, tajemnice pro tisk a vztahy s veřejností SL): Zahájení, úvody, implementace, dotazy;
19.30 Christoph Lippert (Mnichov, spolkový jednatel SL): "Organizace vysídlených osob a současná debata o migraci"
Pondělí 13. listopadu:
09:00 Sven Oole (Berlin, vedoucí oddělení komunikace a managementu spolkové nadace „Útěk, vyhnání, smíření“): „Školicí místa pro historii nucené migrace 20. století“; Profesor Andreas Otto Weber (Mnichov, ředitel Domu německého východu): "Útěk, vyhnání a deportace Němců z východní Evropy"; 16:00 Dr. Hans Hopf, Mundelsheim, dětský a dorostenecký psychoterapeut, knižní autor): "Děti uprchlíků včera a dnes".
Úterý 14. listopadu:
9:00 Andreas Wiedemann (Praha, historik): "Němci jako oběti? Česká debata o vyhnání a násilí po Druhé světové válce "; 13:00 Ernst Schróder (Waal, zemský předseda Pomořanského landsmanšaftu v Bavorsku): „Migranti, uprchlíci a vyhnanci po roce 1945. paralely minulosti a dneška“; 15:30 Steffen Hortler a Hildegarda Schusterová: recenze seminářů, závěrečná diskuze a hodnocení; 16:00 Konec semináře s odpolední kávou.
Seminář 2
„Historie jako budoucnost: Němci ve východní a středovýchodní Evropě“ od 14. do 17. listopadu, také ve školicím a setkávacím místě Heiligenhof v lázních Bad Kissingen, ve spolupráci se sudetoněmeckým landsmanšaftem. Předběžný program: Úterý 14. listopadu:
18:00 Seminář začíná večeří; 19:00 Steffen Hórtler (Bad Kissingen, ředitel střediska Heiligenhof a zástupce spolkového předsedy SL ) a Hildegarda Schusterová (Mnichov, tajemnice pro tisk a vztahy s veřejností SL): Zahájení, úvod, implementace, dotazy;
19.30 Steffen Hórtler: "Německo-české porozumění, jako úkol občanské společnosti, na příkladu Sudetoněmecké rady".
Středa, 15. listopadu:
9:00 Michael Henker (Mnichov, vedoucí stavebního štábu Sudetoněmeckého muzea): „Vytváření kultury paměti na příkladu Sudetoněmeckého muzea v Mnichově“; 14:00 Werner Karg (Mnichov: radní, vedoucí oddělení památkové péče a mezinárodní spolupráce v oblasti vzdělávání, bavorského Ministerstva školství, vědy a kultury): „Obnova společné kultury a života“; 16:00 Karel Halla (Cheb, vedoucí Chebského okresního archivu): "České archivnictví. Sudetoněmecké kulturní dědictví se sloučilo na internetu 19.00 Adolf Ondratschek (genealog, Berlín): "Stopy německé historie v České republice - výzva pro historiky a genealogy".
Čtvrtek 16. listopadu:
9.00 hodin Martin Dzingel (Praha: předseda Shromáždění německých spolků v České republice): "Německé kluby v České republice. Jejich žádosti, potíže, vyhlídky "; 10.45 Alexandra Mostýn (Praha, šéfredaktorka pražského německy psaného periodika "LandesEcho") : "Německojazyčný tisk v České republice"; 14:00 Anni-Marie Rimplerová (z rodinného podniku Emil Rimpler ze severních Čech, Zwiesel), Luis Andrew Hart (zástupce tradičního rodinného podniku, Waldsassen) a Ingrid Sauerová (Mnichov, Bavorský státní archiv) Panelová diskuse „Odpovědnost napříč generacemi. Jak se dědí paměť v rodinách a etnických skupinách ":
Pátek 17. listopadu:
09:00 Martin Kastler (Praha, zástupce nadace Hanns-Seidel-Stiftung, ředitel zastoupení nadace Hannse-Seidela v ČR, spolkový předseda Ackermann- Gemeinde, bývalý poslanec Evropského parlamentu (CSU ), mluvčí Ústředního výboru německých katolíků): „Německočeskoslovenské sousedství a naše zodpovědnost za Evropu“; 11,15 h Steffen Hórtler a Hildegard Schuster: Zhodnocení semináře, závěrečná diskuze; 12.15 Konec semináře s obědem.
Ze dvou jeden
Vedoucí obou seminářů jsou Steffen Hórtler a Hildegarda Schusterová. Odpovědnost za program a jeho realizaci má školicí a setkávací místo Heiligenhof. Tato akce je otevřena všem zájemcům.
Rozmanitost jako bohatství
Katalánská krize
Poslanec Bernd Posselt pro sudetoněmeckou etnickou skupinu
...Historické rány, zvláště pokud nejsou vyléčeny láskou a úsilím, mohou po celé generace krvácet. Katastrofální politické chyby 18. a 19. století a francouzské téry vedly ke vzniku separatistického hnutí v 21. století, ke kterému by při demokratické decentralizaci Španělska nedošlo. Totéž platí pro tvrdohlavou centralistickou show v Madridu. Již před deseti lety se osoby odpovědné v Madridu a Barceloně začaly
zabývat federálním řešením. To se nezdařilo pro emotivní detaily, zejména pokud jde o otázku, zda jsou Katalánci „národ“ nebo ne. Jedná se o koncept národa.
Hrabě Richard Coudenhove-Kalergi, zakladatel Panevropské unie, nositel sudetoněmecké Karlovy ceny, který pocházel z Čech, vždy zdůrazňoval mutabilitu národního konceptu, který je, stejně jako všechny lidské výtvory, umělý. Ačkoli má určitý význam jako "říše ducha", není pokrevní komunitou, jak tvrdí nacionalisté. Stejně jako byly stát a náboženství jednoho dne odděleny, dnešní Evropa musí oddělit stát a národ. Bez ohledu na rozmanitost regionů a etnických skupin zdůraznil žák Coudenhoveho Franz Josef Strauss, že národy se svým budováním identity se mohou stát pouze základním materiálem Evropy.
Otto von Habsburg, dědic císařské ideje pro Evropu, nadnárodního právního společenství národů a etnik, států a regionů, měl na mysli zejména společnou střechu a posílení malých součástí, pro přežití a zachování domova.
Všichni kritizovali centralistickou koncepci národních států, vystiženou heslem "Evropa národů" a popírali potřebu jak nadnárodních struktur, tak nezávislých pocitových jednotek. Federalisté by měli respektovat tradice a pomáhat rozvíjet koncept víceúrovňové konstrukce. Pro Evropany teď přichází čas, kdy se Evropa může stát národní myšlenkou.
Velká část Evropského parlamentu, Rady EU a Komise jsou od federalistických přístupů stále daleko. Je to důvod pro nacionalisty a euroskeptiky všech druhů, aby se jako děti děsili na zdi namalovaného superstátu? Jistě ne! Zde je třeba se naučit rozlišovat mezi jablky a hruškami. Jako federalisté by měli respektovat tradice a koncept vícestupňové struktury, v níž je například úroveň federálního Španělska mezi úrovní Regionů na straně jedné a EU na straně druhé. EU je pouze politické společenství, až do vytvoření skutečné Evropské ústavy. Koneckonců Lisabonská smlouva poprvé hovoří o Evropě občanů, regionů a menšin.
Je důležité pokračovat touto cestou. Více než 50 milionů občanů EU patří k tradičním menšinám, a nikoli k tzv. státním národům. Zájem o decentralizaci a historické regiony zasáhl všechny členské státy, dokonce i Francii. Znovu a znovu se v těchto oblastech objevují pozitivní zprávy, které se na rozdíl od eskalace v Katalánsku nevyskytují v titulcích. V Alsasku a ve Štrasburku jako evropských městech od července existují cedule ve francouzštině, němčině a alsasštině, jako „Strasbourg - Štrasburk - Strossburľ.
Ze Slovenska se v dnešní době objevily zprávy, že obce na jihu země, kde žijí mnozí lidé maďarského mateřského jazyka, jsou dnes označeny slovensky a maďarsky. Důležitost této skutečnosti lze ocenit pouze tehdy, když si uvědomíme, že před několika lety byl přijat oficiálně stále platný jazykový zákon, přičemž bylo zakázáno používání maďarštiny v médiích, školách a na ulici, maďarština byla zcela vysídlena mimo veřejné prostory.
Evropským bohatstvím je regionální a jazyková rozmanitost. Pouze v případě, že Rada a Komise ji zabezpečí legálně a udržitelným způsobem, spíše než jako v Katalánsku, a v případě, že Evropané pocítí pestrost své společné kultury jako sílu a ne jako hrozbu, bude regionální, nebo nacionálni separatismus definitivně ukončen.
Sudetendeutsche Zeitung, 20.10.2017, str. 1, 4
Pro České národní listy volně a kráceně přeložil Ing. P. Rejf, připravil dr. O. Tuleškov
Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Nezávislou skupinou Věrni zůstaneme a
Českým národním sdružením. Praha, 25. listopadu 2017
Webová adresa: www.ceskenarodnilisty.cz e-ma\\: vydavatel@.seznam.cz