Listy č. 228
Studijní texty, volné a krácené překlady z německého tisku
"Vzteklí občané" na východě
Před volbami do Poslanecké sněmovny.
Volební kampaň v České republice se zrychluje. Volby do Spolkového sněmu příští neděli umožňují srovnání.
Německá média nazvala televizní souboj mezi Angelou Merkelovou a Martinem Schulzem nudným. Českému publiku spíše připadala povaha sporu jako rafinovaný konflikt. Němečtí komentátoři většinou nebyli překvapeni faktickou atmosférou a jednoduše si uvědomovali, že budoucí koalice by neměla být apriori potlačena. Užili si ostřejší konfrontaci mezi FDP a Zelenými.
Česká předvolební kampaň se od „německé idyly“ výrazně liší. Ti, kteří nejsou schopni mluvit agresivně a opovržlivě o soupeři, nejsou vnímáni. Nejprve se vyhrabaly staré záležitosti. Například za privatizaci uhelných dolů Karviná v Ostravě (ČSSD) v roce 2004 , má dnes premiér Bohuslav Sobotka, tehdy ministr financí, soudní jednání. Při soudním jednání Sobotka řekl, že to byla "standardní privatizace". Ale dnešní politická atmosféra je silně ovlivněna tím, že regionu dominující společnost - privatisovaná Karbon Invest a okolí, byly brzy poté vymačkány miliardářem Zdeňkem Bakalou jako citrón a zanechány uzavřené uhelné doly a sociálně zanedbaná oblast. Tam jsou výsledky voleb v říjnu otevřené, objevuje se tam hnutí, které se v Německu nazývá "rozhněvaní občané (enfant terrible)".
Podobné studie jsou v současnosti zveřejňovány na "vyloučených místech" v severozápadních Čechách. Jedná se převážně o rómská gheta a politické debaty se týkají hlavně výdajů na revitalizaci bytů a sociálních služeb. Některé zdejší strany to chtějí změnit, například omezit sociální pomoc. Tak např. Tomio Okamura (SPD - Strana přímé demokracie) chce platit pouze rodinám, jejichž děti chodí do školy. Těm, kteří neposílají své děti do školy, bude zřejmá trestající ruka. Ale děti budou trpět a tato silná trestající ruka posune problém o jednu generaci.
Podobné myšlenky propaguje bývalá Okamurova strana, Úsvit přímé demokracie. A Okamura sám je, podle průzkumu agentury SANEP, nejdůvěryhodnějším partajním šéfem v ČR, následovaný Andrejem Babišem (ANO), Petrem Fialou (ODS), Vojtěchem Filipem (KSČM) a Petrem Robejškem (Realisté). Takže jde - s výjimkou Petra Fialy – o soutěž politiků, kteří stavějí svou popularitu na nesnášenlivosti, předkládání zápalných argumentů a mají velmi podivný pohled na to, co je demokracie. Všichni nabízejí českým voličům ochranu před nebezpečím, které líčí jako scénu z hororu.
Šéf lidovců (KDU-ČSL), Pavel Bělobrádek, nestaví pozici své strany na kladné vizi jako partneři, ale ujišťuje, s kým nechce spolupracovat: nechce vstoupit do koalice s takovými politickými subjekty, které jsou stíhány policií nebo soudy. Jedná se o hnutí ANO, jejíž předseda Andrej Babiš, včetně jeho zástupce Jaroslava Faltýnka, jímž byla právě odejmuta poslanecká imunita. Proti oběma se nyní vede žaloba o financování projektu „Čapí hnízdo“ z fondů Evropské unie (jak jsme vícekrát informovali) - bylo-li aplikováno správně. Některé komentáře a diskuse u stolu pro stálé hosty, zda by měl prezident Miloš Zeman udělit amnestie, v poslední době ukázaly velké sympatie pro hnutí ANO.
Celkově musí být české politické scéně vytknuta skutečnost, že nehledá způsoby řešení a kompromisy, ale rozvíjí protiklady a nepřátele. Pak jako partneři přicházejí do úvahy jen ti, kteří nejméně znepokojují svými vlastními myšlenkami.
S každým, kdo podněcuje zlo proti Romům, jako náměstek ministra průmyslu Karel Novotný, bývalý městský politik v Mostu, je zacházeno shovívavě. Novotný kandiduje za sociální demokraty (ČSSD). Ministr mu zarazil prémie, ale jeho dřívější výroky, za které se nyní omluvil, nebudou mít další důsledky.
Srovnejme to s německou debatou, kterou Alexander Gauland opustil, když použil srovnání s třetí říší. To zůstává v Německu obecně kritizovaným okrajovým prohlášením a v České republice bude mít potlesk ve vztahu k Benešově éře. Novotného volební šance se však sotva zmenší.
Jaroslav Šonka, Sudetendeutsche Zeitung, 22.9. 2017, str. 2
Mnichovské minimum
Strany v Německu plně přešly na režim volební kampaně. Až se objeví "Sudetenpost" s tímto tématem, budou to do voleb nového Spolkového sněmu jen tři týdny. V sedmdesátých a osmdesátých letech byly celé kapitoly volebních programů věnovány vyhnancům a uprchlíkům. To je historie. Pokud se dnes někdo o této "cílové skupině", o kterou se kdysi usilovalo, vůbec zmíní, vyjádření stran se liší pouze v nuancích.
Svaz vyhnanců (SV) s prezidentem Dr. Berndem Fabritiusem (CSU) je jen rád, že předsednictva obou unijních stran přislíbila odstranit nevýhody německých přesídlenců v důchodovém pojištění. Fabritius to nazývá základním požadavkem jeho asociace. Jistě, je dobré a záslužné zmírnit chudobu ve stáří.
Ale kdo dnes aktivně propaguje to, aby oficiální Praha konečně odstranila překážky poctivé politiky porozumění a dobrého sousedství? Právě toto bylo kdysi základním požadavkem. Už se nenacházejí v plánu bavorské CSU 2017, která se pyšní tím, že zastupuje zájmy "čtvrtého kmene". Místo toho "patroni" slibují, že budou i nadále podporovat vyhnance z vlasti, pomáhat jim "udržovat své rozmanité kulturní a intelektuální dědictví, stejně jako své zvyky živé".
Je pochopitelné, že členové sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL) jsou zklamáni. Předseda SL Horního Bavorska Johann Slezak vyjádřil svou kritiku tohoto minimálního programu v dopise, který předal vůdci parlamentní frakce CSU v Zemském sněmu Thomasi Kreuzerovi, obsahující věty - Kultura a zvyky jsou důležité, ale lidská práva a nedotknutelná důstojnost jednotlivce jsou ještě důležitější. Připomněl, že důstojnost čtvrtého kmene je stále porušována českým vyhnáním a genocidním zákonem č. 115, který ponechal bez trestu všechny zločiny proti Němcům a Maďarům. Hlavním úkolem poslanců CSU má být obnovit důstojnost lidí, což je předpokladem dobrého sousedství. To je jediný způsob, jak zachovat rozmanité kulturní a intelektuální dědictví, udržet je naživu, praktikovat je v zemi původu, v Sudetech.
Člen CSU Slezak nepřipouští, aby předseda vlády a předseda CSU Horst Seehofer unikl frází "o dobrém sousedství". Z vážného důvodu. Vzhledem k tomu, že skandální zákon č. 115 z roku 1946 ponechal bez trestu nejen masové vraždění sudetských Němců, ale také vraždy bavorských vojáků, kteří se vzdali po 8. květnu 1945 českým milicím. "Začátek dobrého sousedství bude tehdy, pokud bude přinejmenším tento zákon o genocidě zrušen a čest obětí bude obnovena alespoň posmrtně", tvrdí Slezak. Při současných politických podmínkách v Praze je to bohužel nemyslitelné. A v Mnichově se neodvažují konkrétně požadovat uzdravení zraněné lidské důstojnosti čtvrtého kmene - ani program Bavorské CSU roku 2017 nepřichází s takovým požadavkem.
Překvapuje, že se stále více sudetských Němců od Horsta Seehofera vzdaluje?
Gernot Facius, Sudetenpost, 7.9.2017, str. 2
Reportáž Pavla Poláka
Jak český korespondent hodnotí spor v sudetoněmeckém landsmanšaftu (SL)
Pavel Polak (37) je nekonvenční současník. Jako nový německý korespondent Českého rozhlasu šel v roce 2014 z Hřenska na česko-německých hranicích do Berlína. Když však dojde na sudetoněmecké téma, jde Polák, který studoval i ve spolkovém hlavním městě a v Heidelbergu, také ve starých stopách. Nedávno se v komentáři zabýval kritiky změny stanov, kterou prosazují vedoucí představitelé SL v Mnichově. Příspěvek dává nahlédnout do myšlení rozšířeného v České republice, které bývalé německé občany striktně třídí podle dobré a zlé.
Pavel Polák tvrdí: "Je důležité zdůraznit, že drtivá většina členů SL je pro usmíření. A kdo je proti změně stanov? Jedná se o ultrakonzervativce, až po hnědé z Witiko-Bundu, s pozoruhodně selektivním smyslem pro dějiny. A ti se nechtějí principiálně vzdát, pro ně je restituce majetku posvátným právem, ačkoli sami dobře vědí, že je to jen zbožné přání."
Tak jednoduché je to z pohledu českého pozorovatele SL, pokud jde o rozdíly mezi sudetskými Němci, ve vztahu ke změně účelu sdružení ve stanovách. U nás „je tomu věnována větší pozornost, protože - jednoduše řečeno - jde německé domečky“. Pochopitelně se v komentáři Bernd Posselt dostal od tématu poměrně dobře pryč. Polák citoval z dřívějšího rozhlasového rozhovoru s mluvčím SL: Požadavek „znovuzískání vlasti“ byl zahrnut do spolkových stanov v roce 1950, dnes zatěžuje vzájemné vztahů, které již neodpovídají mrazivým poválečným časům.
Pak se korespondent věnoval novější sudetoněmecko-české minulosti: "Posselt vedl reformní kurz nejméně deset let. Určitě nejen z čistého idealismu, ale také z politického pragmatismu. Snaha o vzájemné smíření je ve skutečnosti jediný možný způsob, jak může SL postupovat v případě, že nechce skončit v politické izolaci jako folklórní skupina s ubývajícím počtem členů s průměrným věkem 70+, která si jednou nebo dvakrát za rok oblékne historické kroje. „Nejpozději od roku 1997, kdy Německo a Česká republika podepsaly Česko-německou deklaraci, bylo naprosto jasné, že Berlín se nebude angažovat ve věci majetkových nároků sudetských Němců“, pokračuje Polak se zjevnou spokojeností. "O dva roky později to doslovně potvrdil kancléř Gerhard Schröder tehdejšímu premiérovi Zemanovi. Vzhledem k tomu, že byli neúspěšní doma, snažilo se 90 sudetských Němců prosadit své požadavka v zahraničí u Evropského soudního dvora ve Štrasburku. Ten v roce 2005 odmítl jejich žalobu proti České republice."
Korespondent by však neměl motivy, které stojí za změnou stanov, hodnotit chybně. Řekl, že pozměňovací návrhy byly "politickým gestem vstřícnosti". Praha reagovala účastí členů vlády, místopředsedy Pavla Bělobrádka a ministra kultury Daniela Hermana na Sudetoněmeckém dni.
(fac), Sudetenpost, 7.9. 2017, str. 4
Ke škodě Evropy
Evropa musí být vytvořena - všichni se na tom shodli. Mezitím zmizela euforie. Ani euro ani „rozšíření“ EU na východ nestabilizovaly kontinent. Kromě toho má také politicko-morální trhliny, k nimž došlo v průběhu přijetí bývalých vyháněcích států, které nemohou být odstraněny. O to podivněji působí nedokvašené nápady z Bruselu, které zasáhly volební kampaně v Německu, Rakousku a České republice. Místo konsolidace rozhádaly společenství debaty o „uprchlické krizi“.
Místo rozumného nápadu v zájmu upevnění, spustil Lucemburčan Jean-Claude Juncker řečnění o nových plánech rozvoje a euru pro všechny. Jde to ještě? Nebo někdo ztratil přehled? V německé spolkové volební kampani, která je politováníhodná, nebyly diskutovány velké problémy zahraniční politiky.
Volební kampaň, vytiskly „Neue Zürcher Zeitung“, připomínala setkání zaměstnanců na vodohospodářském úřadě: trochu těžkopádná a pro nezúčastněné osoby k smrti nudná. Neexistovala žádná skutečná diskuse, nepostradatelná podstata každé upřímné politiky. Byla velkým zklamáním zejména pro vyhnance: S jejich již deset nebo dvacet let ústředním tématem - „vyléčením“ jim způsobeného bezpráví neřešeného dříve, nepřišel nikdo – na rozdíl od nějakých sociálně-politických požadavků, s nimiž se v Praze nebo ve Varšavě nenarazí. A častěji než jednou vznikl v pozorujícím novináři dojem, že mnoho konejšivého vánku na Vltavě je signálem obratu.
Jedná se o vztah k sudetským Němcům. Je to skutečně správné? „Dole“ na místní a regionální úrovni, jsou pozitivní komunikační linky iniciovány, „nahoře“, při politickém rozhodování v Praze, se stále drží to, co bylo před 15 lety v českém parlamentu ve vzácné jednomyslnosti rozhodnuto - že Benesovy dekrety nesmějí být zpochybňovány, že jsou "nedotknutelné a neměnné". Břemeno pro Evropu. Není anti-evropské, tento stav dále pranýřovat. Nikdo by se nikdy neměl vzdát naděje na vítr změn.
Nicméně mnohé ukazuje, nebo si to musí člověk uvědomit, že je možné všechno, když je vláda vedená "populistickou" stranou. Ano v Praze bude také držet "Benešovo dědictví" (Edmund Stoiber). Na úkor evropské myšlenky.
Gernot Facius, Sudetenpost, 5.10. 2017, str. 1
"Menšinová politika je mírová politika"
3-10-2017 Strahinja Bućan
Hartmut Koschyk byl v německé vládě doposud odpovědný za národnostní menšiny a přesídlence. Bilance.
"Menšinová politika je preventivně mírovou politikou." Tímto citátem německého prezidenta Franka Waltera Steinmeiera je podle Hartmuta Koschyka možné nejlépe charakterizovat jeho práci. Proto je podle křesťanského-sociála z franského Forchheimu tak důležitá. Koschyk k ní vidí klíč především v dobrém vztahu mezi Německem a jeho vlastními menšinami, například Dány nebo Srby:
"Německo musí být příkladem menšinové politiky, pro menšiny na svém vlastním území. Pouze v takovém případě lze očekávat, že německá menšina mimo Německo bude mít bezpečnou perspektivu do budoucnosti."
Německá federální vláda velmi úzce spolupracuje s 1,2 miliony členů německé menšiny v zahraničí, což zahrnuje i úzkou spolupráci s příslušnými zeměmi. Hartmut Koschyk vidí především spolupráci s Českou republikou stát na pevných nohách. To je také důvod, proč nemá důvod se obávat výsledku parlamentních voleb v říjnu. Je to proto, že zde německá menšina pochopila znamení doby:
"Německá menšina v České republice využila demokratizaci, cestu k právnímu státu a evropské integraci, zejména pro pohled do budoucnosti."
Vztah mezi Českou republikou a jejími Němci je stále horkým želízkem kvůli obtížné minulosti. To Hartmut Koschyk přiznává, i když vidí, že příkopy již téměř zarostly. Jako příklad uvádí, že sudetoněmecké dny se staly německo-českými diskusními fóry. Zdá se, že nedůvěra z minulosti se stala historií.
http://www.radio.cz/de/rubrik/schauplatz/minderheitenpolitik-ist-friedenspolitik
Pro České národní listy volně a kráceně přeložil Ing. P. Rejf, připravil dr. O. Tuleškov
Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Nezávislou skupinou Věrni zůstaneme a Českým národním sdružením. Praha, 10. října 2017
Webová adresa: www.ceskenarodnilisty.cz e-mail:vydavatel@seznam.cz
Facebooková adresa:https://www.facebook.com/pages/%C4%8Cesk%C3%A9-n%C3%A1rodn%C3%AD-listy/490810227709170?ref=hl