Listy č. 225

Studijní texty, volné a krácené překlady z německého tisku

 

Barbara Coudenhove - Kalergi hostem v „Domě vlasti“

Velmi zvláštního hosta pozdravili první místopředseda svazu německých starorakouských landsmanšaftů v Rakousku (VLÖ) a spolkový předseda sudetoněmeckého landsmanšaftu Rakouska (SLÖ), Gerhard Zeihsel, druhý místopředseda VLÖ Mag. Ludwig Niestelberger a generální sekretář VLÖ Ing. Norbert Kapeller dne 12. června 2017 v „Domě vlasti“. Byla to Dr. Barbara Coudenhove-Kalergi, novinářka a redaktorka, pozvaná vedením VLÖ která se také zúčastnila další panelové diskuse v rámci série akcí „Forum Heimat“ (besedy o vlasti).

Zvláště byl generální sekretář VLÖ Kapeller potěšen, kromě jiných významných hostů, rovněž kapitulním děkanem prelátem Karlem Rühringerem, jihomoravským rodákem, kterého mohl uvítat.

Barbara Coudenhove-Kalergi, která se narodila v Praze dne 15. ledna 1932 a byla se svou rodinou vyhnána po Pražském povstání v roce 1945, předala velmi osobními slovy informace o tom co zažila. „Vzpomínám si, že jsem se zeptala svého otce: Proč vlastně musíme odtud pryč?“, řekla Coudenhove-Kalergi. Na to její otec v té době odpověděl: „To je běh dějin. V průběhu dějin jsme se dostali do této země a prostřednictvím běhu dějin také musíme zase pryč“. Coudenhove-Kalergi se také v průběhu svých korespondenčních aktivit ORF v Praze,  v pozdních osmdesátých letech, zabývala sudetoněmeckou otázkou, a jak je vnímána českou populací. V té době také při několika cestách do bývalých Sudet - jako například do města Landškrouna v bývalém Hřebečsku zjistila, že zejména mladá česká populace, často nezná  historická fakta, málo, nebo vůbec nic nevěděla o problematice vyhnání - „Ano také žijeme v domě, ve kterém žili Němci, ale odstěhovali se“- připomněla Coudenhove-Kalergi vyjádření českého studenta v rozhovoru.

„Požadovat se smyslem pro proporce spravedlnost pro mnoho vyhnaných lidí, je stále hlavním úkolem VLÖ“, řekl tajemník Kapeller. V tematickém bloku k rehabilitaci a restituci uvedl pozitivní příklady paušálního odškodnění nebo individuální restituce - jako v Srbsku. To musí  také uspět mezi Rakouskem a Českou republikou navzájem, v rámci vytvoření  „Fondu smíření“.

„Máme jako VLÖ splnit obrovský závazek: Samozřejmě budeme i nadále plnit svou odpovědnost generace zkušeností u nás v našem Domě vlasti s plným nasazením. Ale musíme uspět v tom, že nebudeme ani vyhnáni z historie. Musíme zvládnout trvale udržitelný přechod z generace zkušeností na generaci závazku. Nejmodernější vybavení muzea domu,  živé panelové diskuse s vysoce postavenými řečníky, budou patřit mezi základní kameny naší budoucí práce“, řekl generální sekretář Kapeller, který na závěr Barbaře Coudenhove-Kalergi srdečně poděkoval.                                   Sudetenpost, 6.7. 2017, str. 5, bez autora a značky

 

Léto na Mazurách

20.7.2017 , Tomáš Randýsek, LandesEcho

Mezinárodní letní tábor pro mládež z německých menšin zemí střední a východní Evropy se koná letos v Polsku v Mrągowu. Má 80 účastníků ve věku mezi 14 až 17 lety z deseti zemí.  Přitom se učí,  poznávají okolí, a hravou formou si zlepšují němčinu. Vzhledem k tomu, že němčina je jejich společný jazyk, koná se letní tábor pro mladé lidi pod heslem „Pohněme mladými. Společně utvářejme Evropu (Jugend bewegen. Europa gemeinsam gestalten)“.

S cílem udržet přehled mezi účastníky se všemi dialekty doprovázejí celou řadu aktivit účastníků zkušení učitelé, instruktoři a pomocníci. Volba informačního zajištění je dána  migrační historií a také okolím tábora v Mazurách (východopruském Ermland). Přitom se konají výlety, sportovní a krajanské večery, takže během deseti dnů nebude žádná nuda.

V tomto roce již počtvrté uspořádaný mezinárodní letní tábor rovněž přispívá k vytváření spojení mezi německými menšinami příští generace. Spoluorganizují jej Institut pro zahraniční kulturní vztahy ( IFA ), Goetheho-Institut Krakova ( GIK ), Svaz mládeže německé menšiny ( BJDM ) a Svaz německých sociálně-kulturních společností v Polsku ( VDG).

Přestože letošní letní tábor právě začíná, plány na příští rok jsou již rozpracovávány. Po konání v Rumunsku a Polsku se mezinárodní letní tábor 2018 vrátí po třech letech zpět do České republiky. V roce 2015 poznávali mladí lidé malebné okolí Rapotína v blízkosti Šumperka. V roce 2018 se očekává v jiné části republiky. Kde přesně ale stále zůstává tajemstvím.

http://landesecho.cz/index.php/forum-der-deutschen/1529-sommer-in-den-masuren

 

Hlavní je láska k vlasti

Radiointerview s Berndem Posseltem

 Mluvčí etnické skupiny Bernd Posselt poskytl nedávno Českému rozhlasu rozhovor. Tyto otázky byly položeny korespondentem pro Německo, Pavlem Polákem. Dokument je mírně zkrácená původní verze.

Cítí se být sudetoněmecký landsmanšaft jako respektovaný partner české vlády?

Bernd Posselt: Na Sudetoněmeckém dni 2016 byl Daniel Herman oficiálním zástupcem vlády ČR, zatímco nyní oba ministři - Daniel Herman a Pavel Bělobrádek - zdůraznili, že přišli především jako křesťanští demokraté. To je trochu rozdíl od minulého roku. Pravděpodobně to souvisí s nadcházejícími volbami. Ale na druhou stranu souhlasím s tím, co Bělobrádek velmi správně řekl: Když si hraje se svými dětmi, je také vicepremiér.

Je to nyní pro vás oficiální uznání, jako partnerů?

Posselt: Nejedná se o formální právní úkon, a tak jsme se stále více vnímáni jako partneři, ale je to už dlouhý vývoj. Jsem od roku 1998 v Česko-německém diskusním fóru a zastupuji tam landsmanšaft. Tam jsem byl vždy přijímán jako partner a ze všech stran. Strana TOP 09 a křesťanští demokraté KDU-ČSL neměli s partnerstvím nikdy problém. V hnutí ANO Andreje Babiše je brněnský primátor Petr Vokřál, s nimiž jsme velmi úzce spolupracovali, jinak s hnutím ne. Dokonce i se sociálními demokraty - Michaela Marksová mluvila v zemského sněmu Hesenska při významné události před dvěma lety. Existují kontakty, ale jsou nuance mezi stranami. Také jsem dostal velmi pěkný dopis předsedy ODS Petra Fialy k Sudetoněmeckému dni v loňském roce, v tomto roce ne

Kontakt je něco jiného než přímá přítomnost na Sudetoněmeckém dni. To již bylo jiné politické prohlášení?

Posselt: Myslím, že je Pavel Bělobrádek, který je velmi korektní a velmi chytrý, řekl, že normalita musí nastávat pomalu. Řekl, že přichází na návštěvu krajanů a sousedů, které by opravdu neměla rozrušit žádná pozornost. Ale my tak daleko ještě bohužel nejsme.

 

A co oficiální návštěvy vládních úředníků.         

Posselt: Je to jedna česká zvláštnost, která možná vyšla z habsburské monarchie a lze ji trochu nalézt také u sudetských Němců, a to neustále zvažovat, co je oficiální a co není oficiální? Jsem Evropan, a v rámci evropské občanské společnosti a domácí politiky, je normální, že lidé, kteří jsou sousedé a krajané svou historií a kulturou, mluví spolu navzájem. Já bych tuto debatu, „Je to nyní oficiální poslání, když někdo přijde?“ Dívejme se na to mnohem volněji. Nicméně je to ještě trochu citlivé. Musíme přemýšlet o každém kroku, kterým můžeme něco pokazit. Protože nechceme nic pokazit, chceme dávat dohromady, a ne rozdělovat, lidi.

Bylo velké znepokojení z toho, že přijde člen vlády na Sudetoněmecký den?

Posselt: Pozvali jsme mnohé, a dva přišli.

Měla návštěva v minulém roce politické prohlášení?

Posselt: Měla významné politické prohlášení. Daniel Herman byl předtím na mnoha Sudetoněmeckých dnech. Pak se stal ministrem, a najednou už nemohl přijít. Mysleli jsme, že to je abnormální. Rok přítomen nebyl, a následující rok se vrátil jako ministr. A sice jménem vlády a pronesl projev, že klima v případě sudetských Němců ze strany těch, kteří jsou skeptičtí k mému kurzu sblížení a smíření, je pozitivní a otevřené. Je to jen malá nacionalistická menšina, která je stále v opozici.

Co tyto návštěvy členů vlády znamenají pro landsmanšaft?

Posselt: Naše práce pramení z lásky k zemi původu našich rodin. Dnes jsme všichni pevně zakořeněn tady, ale máme lásku a zájem chránit země a regiony, ze kterých naše rodiny jsou. Jsem první Posselt, který se narodil po vyhnání v Německu. 800 let byli všichni předkové z otcovy strany z Čech. A proto je logické, že mám citové pouto a zájem o zemi, ze které jsem přišel. A tak to je u velkého množství sudetských Němců a potomků generace zkušeností. A když chci zachovat spojení se zemí, i s ohledem na současnou realitu, je logické, že chci spolupracovat s těmi, kteří s námi žili v původní zemi a zůstávají našimi nejbližšími sousedy. A proto je velmi důležité, abychom se znali, a abychom mluvili mezi sebou o všem, co nás zajímá. A je neuvěřitelné množství společných témat. Pokud jde o Šumavu, je to zajímavá pohraniční oblast pro lidi, kteří jsou odtud, i když žijí v Severním Porýní-Vestfálsku. Ostatní lidé ze Severního Porýní-Vestfálska o Šumavu nemají zájem. To samé platí i pro dopravní spoje, pro kulturu. Existuje ohromné množství kulturního dědictví a tradic, které chceme zachovat. Nejen památky, ale i nehmotné kulturní dědictví, které zatím chrání UNESCO.

Jaký je rozdíl mezi lidskou a institucionální úrovní?

Posselt: Institucionální úroveň velmi přispívá k tomu, že dochází k setkávání na lidské úrovni. Celá řada iniciativ pochází především ze strany jednotlivců či malých skupin, ale na koho se mají obrátit? Máme celou infrastrukturu, která podporuje spojení mezi lidmi. Je tu spousta podnětů - díky Bohu - ale my jsme pro to také udělali hodně. Iniciativa jednotlivce, vyžaduje čas, energii, peníze, poskytne impulz - ale její udržitelnost je velmi silná jen díky institucionalizaci. To je důvod, proč potřebujeme Česko-německý fond budoucnosti, který byl na naše naléhání opět prodloužen. Jen proto se tyto vztahy pak stávají trvalými a nezůstávají jepičími. Mezitím se německo-české a sudetoněmecko-české vztahy staly silnějšími než ty, které jsou s Polskem nebo Slovenskem. Dříve byly vztahy česko-sudetoněmecké prezentovány všude jako negativní příklad. Loni jsem byl v Itálii, spolu se zástupci města Brna, v Rimini, na velkém katolickém setkání přijímání a osvobození, se stovkami tisíců mladých lidí. A byli jsme tam prezentováni jako pozitivní příklad - krásný vývoj. Premiér Bohuslav Sobotka již pěkně řekl, po Sudetoněmeckém dni 2016, v rozhovoru pro „Právo“, že sudetští Němci jsou vlastně přirozenými spojenci českého lidu a České republiky. A to my jsme, o tuto zemi máme zájem,  sympatizujeme s ní a milujeme ji, milujeme lidi, jsme rodina, patříme k sobě. Proto je logické, že jsme jakési lobby pro Českou republiku. Na Sudetoněmeckých dnech procento českých účastníků a českých informační stánků roste. Budoucnost Sudetoněmeckého dne vidím ve velkém sudetoněmecko-českém festivalu. Řekl bych, že tentokrát pět až deset procent účastníků pocházelo z České republiky, čehož si Pavel Bělobrádek také všiml a vzal to se zájmem na vědomí. Mnozí na něj volali v češtině.

Mělo by se stát tradicí, že členové české vlády budou přicházet na Sudetoněmecký den?

Posselt: Doufám, že ano. Stejně jako každý rok, jsou zastoupeny bavorská a německá vláda, vždy přijdou i rakouští politici, samozřejmě i čeští politici, pokud přijdou. Na našem folklórním večeru, byly české skupiny a jedna šestina písní a tanců byla česká. Je-li taková velká událost v sousední zemi, která se zabývá dnešní Českou republikou, bylo by škoda, kdyby čeští politici nepřišli. Před výstavištěm v Augsburgu visela také česká vlajka, jak zdůraznil Bělobrádek ve svém projevu.

Nemyslíte, že česká veřejnost je tím stále ohromena?

Posselt: Mám dojem, že to lidé berou jako pozitivní krok vpřed. Před několika lety se říkalo, že pokud čeští politici přijdou na Sudetoněmecký den, skončí. To se nestalo. Reakce na to byly většinou pozitivní nebo mírné. Je jen velmi malá skupina - stejně jako u nás - nacionalistů, kteří kritizují. Jsou skeptičtí a mají obavy, říkají: „Držme se raději dál a neozývejme se“. Ale reálná opozice je skutečně omezena na okrajové skupiny. Některé z nich jsou také nyní aktivnější než po volbách, ale celkem vzato nevidím žádné velké úsilí. Náš domovský kruh Jihlava vykonal své poslední setkání v Jihlavě, na pozvání města Jihlavy. Byl to velký úspěch.

Oslovení ministra „Milí krajané,“ vedlo v českém tisku k spěšným hláškám. Je to pro vás stejně revoluční novinka, jako pro nás?

Posselt: Není to revoluční, ale je to dobré, protože to ukazuje, že duch nacionalismu, který nás odděloval, je krok za krokem překonáván. První, kdo nás oslovil jako „milé krajany“, byl  premiér Petr Nečas v bavorském parlamentu. Pak ministr Daniel Herman ve svém projevu v Norimberku a tentokrát Pavel Bělobrádek. A on nejen oslovení použil, ale také vysvětlil, proč to používá: milujeme stejnou zemi, takže jsme krajané.

Mluvil jste ve svém projevu na letniční neděli o reakčních, nacionalistických elementech v České republice, které se otevřeně bouří. Co jste tím myslel?

Posselt: Každý má právo na svobodu projevu. Rasismus nebo kolektivní ideová vina se částečně také vztahuje na svobodu projevu, ale také částečně na zneužití svobody projevu: pokud se šíří nepravdy, pomlouvají lidé jen pro jejich státní příslušnost. Pokud se týkají označování politiků jako Herman nebo Bělobrádek za zrádce. Nacionalistické nebo komunistické síly se velmi projevují v menších médiích, jako „Haló noviny“, nebo na internetu. Je to typ kategorie kolektivního myšlení.

Jsou tyto nacionalistické prvky také v landsmanšaftu?

Posselt: Jsou všude, ale u nás mají menší odezvu.

Právo na sebeurčení je součástí sudetoněmeckého programu.

Posselt: Osobně si myslím, že sebeurčení je již základním právem všech národů. Před 100 lety vyhlásili Češi a Slováci na základě tohoto sebeurčení pro sebe samostatný stát. Ale já jsem také skeptický k sebeurčení, když je nacionalisticky vykonáváno proti ostatním. Právo na sebeurčení je nebezpečné, pokud jsou lidé poštváni proti sobě. Je pozitivní, pokud je uplatněno společně. A to je evropská myšlenka, jednat společně. V současné době již Německo, Rakousko a Česká republika nemohou fungovat nezávisle. Můžeme zachovat náš evropský sociální model pouze společně. A to je důvod, proč věřím v nový model sebeurčení,  a to, že Evropané budou vykonávat svou suverenitu společně, ​​protože jinak nikdo žádnou svrchovanost nemá. Vidíme nyní, že s Trumpem, Putinem a Erdoganem, s Čínou, Indií, Brazílií, jsme schopni jednat jako Evropané na základě rovnosti, pouze pokud se sjednotíme. Proto jsem odpůrcem absolutního sebeurčení a absolutní suverenity. Budeme schopni zachovat naši suverenitu ve smyslu svobody a schopnosti jednat pouze v případě, pokud to uděláme společně.

A „Brexit“?

Posselt: To je přesně ten rozdíl od Varšavské smlouvy: Děláme to dobrovolně, a pokud někdo nechce, stejně jako Britové, pak má právo jít. Pouze s Lisabonskou smlouvou přišla výstupní klauzule; sám jsem pro ni hlasoval v Evropském parlamentu. Právo říci „já dále nespolupracuji“ musí mít každý národ - a to je sebeurčení. Sebeurčení bylo samozřejmě po válce zvláště pro Německo velmi důležité, protože šlo o znovusjednocení Německa.

Ale s tím se argumentovalo i po první světové válce.

Posselt: Americký prezident Woodrow Wilson řekl ve svých 14 bodech, že národy habsburské monarchie mají právo na sebeurčení. Češi a mnozí jiní tvrdili, že je mohou uplatnit pro sebe – ale nemohli je v té době uplatnit sudetčtí Němci. Sebeurčení ad exitus (směřující k zničení) by také bylo špatné. To je poučení z historie. Právo má mít průchod, ale ne každý zákon musí být vyčerpán do té míry, aby přinesl více škody. Smysl dává, pokud se spojí síly dobrovolně. Nucené struktury jsou špatné. Když Slováci řekli v roce 1991, že chtějí sebeurčení, Češi to respektovali. Tak se vyhnuli krveprolití jako v Jugoslávii. V současné době nikdo nemyslí na to, aby se zabránilo Britům silou ve vystoupení. Pro nás sudetské Němce nemá sebeurčení v tomto ohledu žádnou územní roli, jak jsme vždy řekli docela jasně, že nebudeme klást požadavky ohledně hranic. Hranice České republiky nebudeme zpochybňovat.

Před 65 lety se landsmanšaft jevil jako komunita traumatizovaných lidi, kteří přišli o své domovy. Je nostalgie stále zdrojem identity, nebo se bude landsmanšaft zaměřovat teď jinak?

Posselt: Já bych tomu říkal láska k vlasti, ne nostalgie. Trauma samozřejmě bylo po vyhnání velmi silné. Jako dítě jsem slyšel o vyhnání méně, i když to jistě byl důvod smutku. Vyhnání ze země ze které jsme pocházeli již 800 let. Tím jsem ovlivněn. Jel jsem se svým otcem v roce 1979 do Československa, ale po převratu jsem s rodinou objevil, že je to opravdu naše země. Částí svého srdce jsme v této zemi, a tak to i zůstane. A tím se landsmašaft vyznačuje. Hlavní je láska k vlasti a zájem o domovinu předků. Pane Posselte, děkuji za rozhovor.

Sudetendeutsche Zeitung, 14.7.2017, str. 1,5

 

Znovu soudní úspěch proti bezpráví

Witikobund, 4.7. 2017 

Milí sudetští Němci, vážení kolegové, vážení příznivci,

26.6.2017 vynesl Zemský soud v Mnichově I konečný rozsudek ve věci Gottstein/Spolkové vedení sudetoněmeckého landsmanšaftu.

Žaloba ve věci Spolkového shromáždění v roce 2016 a s tím spojeného opakování shromáždění, které pan Posselt a Hörtler iniciovali se snahou vzdát se účelu sdružení, jehož cílem je „opětné získání práv“ a související rehabilitace vyhnanců a usmrcených sudetských Němců, byla plně uznána ve všech bodech.

Soudkyně Pohlová ze Zemského soudu Mnichov I oznámila následující rozsudek:

I. Konstatuje se, že požadavek žalovaných Bernda Posselta a Steffena Hörtlera z 18.04.2016 na zápis změn předsednictva a stanov v § 3 (účel) a § 23 (vstup v platnost rozhodčích pravidel), do registru sdružení Zemského soudu Mnichov I,  přijatých  27./28.02.2016 (příloha K1), proti kterým byla vznesena žaloba, je neplatný.

II. Konstatuje se, že oznámení ze dne 18.4.2016 (K1) VR 5524 registru sdružení Zemského soudu v Mnichově,  předloženým protokolem z 27./28.02.2016 (příloha K2), uvedené usnesení a volby z 27./28.02.2016 jsou neplatné.

III. Konstatuje se, že volba mluvčího sudetoněmeckého etnika z 27.2.2016 je neplatná a Bernd Posselt není mluvčím sudetoněmeckého etnika.

IVI. Žalovaný je povinen zaplatit náklady řízení.

Rozsudek a odůvodnění rozsudku bude brzo dodáno. Druhá strana má možnost se odvolat proti rozsudku ve lhůtě jednoho měsíce od doručení plného znění rozsudku.

 

Právní zástupci SL eV (sudetoněmeckého landsmanšaftu, registrovaného spolku)  v závěrečném slyšení požadovali o stanovaní časového limitu pro vystoupení advokáta žalobce Veauthiera. To bylo poskytnuto. On však časový klimit nepřekročil. Možná jste tam už uznali, že úsilí SL eV je beznadějné.

Možná jste si uvědomili, že Spolkové shromáždění ve Wiesbadenu je neplatné. Tak to mělo dopadnout, ale jednodušeji. Právní zástupce Veauthier se zeptal pana Voglera na detaily, a brzy s dotazy skončil. Tvrdohlavost a neústupnost vedení sudetoněmeckého landsmanšaftu nelze přehlédnout.

Prosím, zvažte následující skutečnosti:

S ohledem na to, že Spolkové shromáždění se mělo ustavit  27.02.2016, k tomu ale nedošlo, protože Edmund Liepold jej jako předseda po otevření uzavřel. Stále nedošlo k právoplatnému spolkovému shromáždění sudetoněmeckého landsmanšaftu. Edmundu Liepoldovi bylo zabráněno takové setkání svolat. Za to je hlavně zodpovědný pan Posselt.

Ze strany vedení sudetoněmeckého landsmanšaftu - zejména ze strany pana Lipperta – byly výčitky a obvinění proti panu Liepoldovi potrestány tímto konečným rozsudkem Zemského soudu Mnichov I jako lži.

Žalobce Veauthier píše: Z mé I. třídy latiny jsem si zapamatoval citát od Cicera „Nikdy nepřestávat začínaje a nikdy nezačínat přestávat.“

To by měli zejména nyní učinit sudetští Němci na téma nespravedlnosti vyhnání, nepopsatelné do nebe volající nespravedlnosti. Není možné nechat trvat tuto nespravedlnost proti vyhnancům.

Všechna rozhodnutí, která schválilo od března 2016 předsednictvo sudetoněmeckého landsmanšaftu jsou neplatná, protože pan Claus Hörrmann nebyl na tato jednání předsednictva, odporující stanovám, pozván, a z tohoto důvodu jsou neplatná.

Mé rady spolkovému předsednictvu i od pověřeného právníka doktora Hörrmanna byly všechny ignorovány, spolu s urážlivými poznámkami.

Vzpomínáte si, že klamný předseda Dr. Fechner mne 27.2.2016 urazil jako pokoutního advokáta že? Nyní pokoutní advokát také tento proces znovu vyhrál.

Heinz Veauthier, advokát

http://www.witikobund.de/erneuter-gerichtlicher-erfolg-gegen-das-unrecht/

 

Evropská práva menšin postoupila o krok dál. Posun ve Štrasburku

Bernd Posselt, mluvčí sudetoněmeckého etnika

 

Téměř bez povšimnutí německé a evropské veřejnosti, těsně před letní přestávkou zasedání Evropského parlamentu, došlo v Evropském hlavním městě Štrasburku k tomu, co by bylo před několika lety nemyslitelné. Roland Ries, starosta alsasské metropole, která byla ve své historii po staletí jablkem sváru mezi Německem a Francií, ale dnes je symbolem mezinárodního porozumění, odhalil přímo na Evropském mostě (Europabrücke), který vede z Baden Kehlu do Štrasburku ve Francii, první z 50 trojjazyčných dopravních značek. Budou  umístěny v následujících týdnech na všech příjezdových komunikacích do města. Nápis „Strasbourg" ve francouzském národním jazyce, ale také ve stejné velikosti historické německé označení „Strassburg" a jeho ekvivalent v alsaském nářečí, „Strossburi".

Tedy pomalu bylo dosaženo evropského rozvoje k většímu regionalismu a právům menšin u typického představitele centralizovaného jakobínského národního státu, totiž u Francouzské republiky.

Dokonce ještě v osmdesátých letech selhaly pro tuhý odpor od Paříže všechny pokusy, opět se zabývat otázkou etnických menšin v Evropském parlamentu. Jejich iniciátory byli Otto Habsburský a náš sudetoněmecký krajan Volkmar Gabert, náš dlouholetý patron Alfons Goppel a jeho bezprostřední nástupce jako prezident Pan-Evropské unie Německa, Siegbert Alber, jihotyrolský Joachim Dalsaß a jeho francouzsky mluvící kolega Gaetano Arfe z údolí Aosta. Až příštímu zástupci Jižního Tyrolska v Evropském parlamentu, Michlu Exnerovi, a mě se podařilo v druhé polovině devadesátých let prosadit další zmínku o národnostních menšinách a jazykových menšinách do každé reformy v pravidlech EU.

Na začátku 21. století přišel ve Francii prezident Nicolas Sarkozy po tvrdém boji s reformou ústavy páté republiky s kompromisním návrhem, podle kterého jsou regionální jazyky součástí národního dědictví ve Francii. V létě roku 2015 souhlasili místní politici ve Štrasburku s tím, aby město zavedlo názvy ulic nejen ve francouzštině, ale také v němčině a v Alsaštině. Na začátku července 2017 přijali obecní úředníci „Listinu města Štrasburk na podporu regionálního jazyka“, ve které se zavázali k „posílení dvojjazyčnosti ve vzdělávání, veřejné správě a v kultuře."

Současně sbírá občanská iniciativa „Minority Safepack“ v celé EU podpisy (SdZ 6/2017). Za iniciátora se považuje z konce devadesátých let Federalistická unie evropských národností (FUEV), z doby, kdy jsem vedl pracovní skupinu pro problematiku menšin a mezi zakladateli byli sudetoněmecké osobnosti po druhé světové válce jako Oskar Böse a Erich Kukuk. K hnacím silám akce v současné době v Evropském parlamentu patří maďarský europoslanec Kinga Gál a zástupce jižního Tyrolska Herbert Dorfmann, který se již  několikrát zúčastnil jako host na Sudetoněmeckém dni.

Tato občanská iniciativa chce dosáhnout, aby se Komise a Parlament zabývaly problematikou menšin intenzivněji než dříve. V roce 2013 téma téměř selhalo kvůli tehdejšímu předsedovi Evropské komise, Jose Manueli Durao Barrosovi. Dne 3. února 2017 soud EU prvního stupně v Lucemburku zrušil blokádu iniciativy, současná Komise Jeana-Clauda Junckera oznámila, že občanskou iniciativu registruje v souladu s postupem stanoveným v Lisabonské smlouvě. V případě, že občanská iniciativa, na které se budou podílet sudetští Němci, do jednoho roku získá jeden milion podpisů z minimálně sedmi členských států EU, Komise musí předložit  do tří měsíců odůvodněné rozhodnutí, zda se bude příslušným právním úkonem oficiálně zabývat Rada a Evropský parlament.

To by bylo důležitým krokem k realizaci v roce 2015 přijaté deklarace základních záměrů  sudetských Němců, ve které je jedním z našich hlavních cílů -  „aby útlak, diskriminace, vyhnání nebo etnická čistka a zničení kulturního dědictví etnických, náboženských nebo sociálních menšin byly zakázány po celém světě a univerzální lidská a základní práva a právo všech národů a etnických skupin na vlast a sebeurčení zaručeny. To by mělo být právně zakotveno ve spolupráci se zástupci jiných evropských etnických skupin a menšin, kdy průkopnickou práci po desetiletí dělali osobnosti a organizace sudetských Němců."                                                  Sudetendeutsche Zeitung, 28.7.2017, str. 1

 

Partner v nesnázích

Horst Seehofer nikdy nezmešká příležitost potěšit své posluchače dobrou zprávou: bavorsko-české kontakty jsou tak dobré, jako nikdy v poválečném období. Tak tomu může být podle jeho názoru, zvláště pokud nebereme komplikované sudetoněmecko-české vztahy v úvahu. Protože ty sténají pod tíhou minulosti. Pozoruhodně otevřeně o tom mluvil Bernd Posselt v pražském rozhlase - které české strany jsou připraveny k „partnerství“ se sudetoněmeckým landsmanšaftem (SL): Žádné problémy nejsou s TOP 09, která byla vytvořena  Karlem I. Schwarzenbergem a s KDU-ČSL pod vedením Pavla Bělobrádka, který přijel na Sudetoněmecký den do Augsburgu, nicméně jako vůdce strany, ne výslovně jako místopředsedou vlády. Kontakty jsou také udržovány s jednotlivci z ČSSD a ODS. Střízlivě vzato, většina jmenovaných politiků kandiduje na sestoupení. Zejména vyhledávanému partneru SL - straně Bělobrádka ve spojení s stranou starostů -  jde o parlamentní přežití. Nyní je spojenectví rozpuštěno. Fragmentace stranického systému je větší než kdy jindy. Hnutí ANO, v současné době součást tripartitní koalice s ČSSD Bohuslava Sobotky, by - pokud by vyšly výsledku průzkumů - byla šťastným vítězem voleb do parlamentu na podzim. Toto „hnutí“ je stále velká hádanka české politiky - skupina bez programu, nehledě na skutečnost, že jejich hlava, miliardář Andrej Babiš, uplatňuje radikálně-liberální ekonomický kurs. V sudetoněmeckých otázkách se ANO dosud nevyhranila. Dá se říci, že problémem byl dosud nezájem v hnutí. Ale jejich vůdce byl během nedávné vládní krize podporován prezidentem Milošem Zemanem. A jak známe Zemana, tomu by ani ve snu nenapadlo, budovat konstruktivní vztah s vyhnanci z Čech, Moravy a sudetského Slezska, milými krajany (Bělobrádek). Volby v České republice  pochopitelně dělají oprávněné starosti sudetoněmeckému landsmanšaftu. Na rozdíl od premiéra Seehofera, „patrona“ etnické skupiny. Pro něj platí jedno, to co Bavorsko ekonomicky a politicky potřebuje . „Bavorsko na prvním místě“ – musí být, a jak prokázala minulost, „čtvrtý kmen“ je v pozadí.

 Gernot Facius, Sudetenpost, 3.8.2017, str. 1

 

Pro České národní listy volně a kráceně přeložil Ing. P. Rejf, připravil dr. O. Tuleškov

Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Nezávislou skupinou Věrni zůstaneme a Českým národním sdružením. Praha, 6. září 2017

 

Webová adresa: www.ceskenarodnilisty.cz                                 

e-mail: vydavatel@seznam.cz

Facebooková adresa: https://www.facebook.com/pages/%C4%8Cesk%C3%A9-n%C3%A1rodn%C3%AD-listy/490810227709170?ref=hl