Listy č. 224

Studijní texty, volné a krácené překlady z německého tisku

Dopis do redakce  k článku „Společně žít v pravdě“ Bernda Posselta v Sudetendeutschen Zeitung dne 24. března 2017

Chování příslušných zainteresovaných stran ukazuje, že každý interpretuje pravdu trochu jinak. Sudetoněmecká etnická skupina může vidět pravdu v průběhu dějin, a to zejména v cestě utrpení již od roku 1918, bez ohledu na své sebeurčení, až po 1945-46, k totálnímu zbavení práv a vyhnání ze strany Čechů. Odpovídající reparační cíl je formulován v § 3 jejích stanov.

SRN může vidět, podle obsahu Česko-německé deklarace z 21.1.1997, pravdu pouze v časovém úseku mezi lety 1938 a 1945/46 a zbavení práv a vyhnání sudetských Němců pouze jako reakci na Mnichovskou dohodu a tyranii protektorátu - ale to je historicky nepřesné!

Česká republika, v souladu s Deklarací z roku 1997, také vidí pravdu pouze v časovém úseku let 1938 až 1945/46 a lituje vyhnání sudetských Němců po válce, ale stále ještě platí Benešovy dekrety, které zajistily beztrestnost kolektivního vyhnání, konfiskací majetku a zabíjení sudetských Němců. To umožňuje, i přes prohlášení politiků, stále nerušené obývání, spravování a prodávání nám ukradeného. Odkaz na nápravu bezpráví a zločinů, spáchaných proti sudetským Němcům, se v Deklaraci nenachází; proto museli sudetští Němci obsah 8./9.2.1997 opravovat, nebo mu odporovat.

Je tedy zřejmé, ale že v souladu s touto Deklarací Českou republiku rozhodně nenapadly nezbytné smířlivé reparace za zločinné bezpráví vůči nám, sudetským Němcům, a dodnes – 2017 - na to ještě nemyslí.

To znamená, že společně s naším „Svobodným státem Bavorsko“, jehož čtvrtým kmenem jsme, musíme požadovat tyto osobní a usmiřující reparace. Cíl porozumění „Společně žít v pravdě“ nestačí; měl by být orientován na „Společně žít ve vlasti“.

Pro tuto generaci 70ti plus 20tiletých zkušeností není připravenost k rozhovorům u některých českých politiků a renovace historických památek sudetských Němců a Čechů, jako nový a pozitivní trend, zcela korektní, protože tyto akce běží již od vyhlášení v roce 1997. A byly dokonce již v té době založeným Fondem budoucnosti podpořeny. Je však škoda, že mezitím sudetoněmecký politik, který byl kdysi v konfliktu s Česko-německou deklarací, chce jediný konkrétní požadavek pro smířlivé odškodnění z našich stanov a z rozhovorů vyhodit! Lepší by bylo společně a nadále vyžadovat naše právo, protože Evropská unie potřebuje trvalé základy, které ale mohou být postaveny pouze na stejném chápání práva. Pojďme při Sudetoněmeckém dni „poukázat na sebeurčení a odškodnění“!Hermann Kautzner, Gilching, Sudetenpost, Tribuna názorů, 8.6.17, str. 14

Němečtí důchodci jsou ti nejchudší důchodci v České republice

Mgr. Martin Dzingel, který byl nedávno znovu zvolen prezidentem Shromáždění německých spolků v České republice, obohatil letošní zemské shromáždění sudetoněmeckého landsmanšaftu v regionu Badensko-Württembersko nahlédnutím do současné situace Němců v České republice…

Dzingel se několikrát zmínil o dosud platících prezidentských dekretech prezidenta Edvarda Beneše, jejichž následkem mimo jiné je také to, že němečtí důchodci byli nejchudšími důchodci v České republice. Působivě popsal situaci v jeho vlastní rodině, čímž podpořil statistická čísla osobními zážitky. S úžasem vzali účastníci na vědomí, že československý stát Němcům, kteří měli zůstat po skončení druhé světové války v Československu,  odebral část jejich příjmů na reparace. Vzhledem k jejich německé národnosti byli také méně placeni, což také vedlo k dalšímu snížení starobních důchodů; toto bylo také statisticky doloženo.Podle nedávných odhadů existuje v České republice asi 40.000 až 50.000 Němců. Tato čísla použil, i když při posledním sčítání uvedlo německou národnost mnohem méně lidí. Ale dá se předpokládat, že velký počet občanů neuvedlo národnost přesně.

Dzingel řekl, že i přes stále platící dekrety se situace Němců se v České republice obecně zlepšila . Vlastní vysílání v poslední době umožnilo, aby se německý jazyk a německá kultura dostaly k širšímu publiku. Nyní budou týdně zprávy. Joko pozitivum je také třeba zmínit zákon o menšinách, který umožňuje mnoho věcí. Nicméně, jak zdůraznil Dzingel „když nejsou Benešovy dekrety zneplatněny, nemáme žádné možnosti.“

Jedním z témat jeho projevu byly hřbitovy. Stav hřbitovů s německými hroby je špatný a mnoho jich bylo opuštěno. „Kříže zůstávají, i když hroby zanikají,“ řekl. Častěji bylo možné alespoň zachovat povahu hřbitovů v případě, že byly reklasifikovány jako parky. To byl úspěch ve společném díle ve vlasti setrvavších a vyhnaných Němců.

Při výročí Česko-německé deklarace z roku 1997 došlo v tomto roce k celé řadě událostí, pozornost přitáhlo zejména Německo-české kulturní jaro. Děti a mladí lidé přitom byli v Jabloneci nad Nisou, Trutnově a Hlučínsku, v popředí. Německo-české kulturní festivaly ve městech Liberec a Opava přinesly kvalitní německou kulturu. Udržování a rozvoji německé kultury v zemích původu věnovali sudetští Němci a německé kluby velkou pozornost. S obzvláštním potěšením poukázal Martin Dzingel na „Novinářskou cenu Johnny Kleina“, která byl udělena loni poprvé. Každé dva roky by měla být s podporou města Šumperk udělována  novinářům.

Úspěšným příkladem toho, jak německá kultura získala své místo, bylo oživení německých fotbalových klubů v Praze. Vzniklé sdružení se hlásí ke slavnému bývalému Clubu DFC a je určeno zejména pro mladé. V souhrnu Dzingel opět zdůraznil vynikající práci německých klubů v České republice, vyznačující se celou řadou projektů v oblasti kulturní práce a jazykových kurzů, ale také v sociální angažovanosti.

Po jeho přednášce následovala živá diskuse. Publikum poděkovalo za aktuální vhled do života německé menšiny a požadovalo rovná práva pro Němce v České republice. Sudetenpost, 8.6. 2017, str. 6, bez autora a značky

Překonat minulost činy, nikoli slovy

Stručná historie sudetských dnů od roku 1950 do dnešního dne

 Nejprve dobrá zpráva: etnická skupina žije. Ani politická zklamání a neúspěchy nebyly schopny ohrozit její vitalitu. Její velká svatodušní setkání jsou projevem historického vědomí - napříč všemi věkovými skupinami. Horší zpráva: Stejně jako ve všech sociálních skupinách je u ní také patrná tendence adaptovat se na údajné nezvratnou „realitu“. Konverzace mezi generací zkušeností a dalšími se stává složitější. Priority se mění. Více je kultury a folkloru, méně politiky. To je pravděpodobně obvyklé s tokem času. Je třeba se s tím naučit zacházet konstruktivně a neztratit cíle domovské politiky z mysli. Historie, jak známo, nezná žádnou úlevu.

Bude jen málo krajanů, kteří mají přímé vzpomínky na první den sudetských Němců v roce 1950, nebo kteří byli přímo přítomni v Kemptenu. Setkání v Allgäu se konalo pod náročným požadavkem „Dejte nám opět vlast!“ O dva roky později, v roce 1952 ve Stuttgartu, bylo pod heslem „Věrnost vlasti!“ Heslo v roce 1962 ve Frankfurtu bylo mlhavé - „Prostřednictvím práva k míru!“ V roce 1964 v Norimberku jsme se opět stali trochu určitější - „Usmíření ano - vzdání se ne!“ A v roce 1993, opět v Norimberku, bylo heslo - „Odsoudit vyhnání – vážit si vlasti!“  Rok 2006 v Norimberku byl pod silně kritizovaným jasným heslem - „Vyhnání je genocida – právu na vlast patří budoucnost!“ O deset let později, ve franckém veletržním městě, to bylo krátké a sladké - „Dialog je povinností“ a tentokrát, na Letnice 2017, na pohled poněkud obsáhlé „Hledat porozumění – utvářet Střední Evropu“.

Aktuální motto je spojeno, chcete-li, s apelem mluvčího SL Hanse-Christopha Seebohma, spolkového ministra ve vládách Adenauera a Erharda, na Sudetoněmeckém dni (ST) v roce 1963 ve Stuttgartu : „Musíme se vypořádat s minulostí společně, ve vzájemném porozumění a odpuštění. Musíme se s ní vypořádat činy, ne slovy. To samo o sobě je cesta do budoucnosti.“ A pak Seebohm žádal „v křesťanském duchu“, aby „Češi odpustili křivdy, způsobené během nacistické éry, protože od vzájemného odpuštění může růst základ pro mezinárodní smíření“. To bylo, připomeňme, v roce 1963 - a to i v době studené války. Sudetští Němci, ne poprvé, podali Čechům ruku. To je často přehlížena veřejností.

Třikrát byla hostitelským městem ST Vídeň : 1959 ( „Za vlast a právo na sebeurčení“), 1977 ( „Dostat dědictví - utvářet budoucnost“) a 1983 ( „Hájit právo – být mostem“). Ve volbě hesel lze vidět, jaká stanoviska zaujímali pořadatelé v aktuálním politickém boji. Časy se měnily, a spolu s nimi slogany. Ale velké svatodušní setkání bylo vždy, jak to vyjádřil bývalý mluvčí SL, Walter Becher - „trvalým plebiscitem jádra uvědomělých krajanů a připojujících se k nim  statisíců rozptýlených sudetských Němců.

ST v Mnichově v roce 1979 byl pod jednoduchým heslem „Svobodná vlast - Svobodná Evropa“, v němž byl vyjádřen kus naděje, deset let před epochálním evropským převratem. Ale to není vše. Na letniční neděli před již 38 lety, při historickém setkání v bavorském hlavním městě, ve velkém kostele sudetských Němců, nikdo menší než kardinál Joseph Ratzinger, tehdejší arcibiskup Mnichova-Freisingu a pozdější papež Benedikt XVI, odsoudil bezpráví vyhnání, ve svém kázání při slavnostní bohoslužbě. Stěžoval si na dnešní zbabělé mlčení o tomto zločinu proti lidskosti: „Světová veřejnost bude nerada poslouchat, že to nezapadá do jejího pohledu na historii.“ V psychologii je ale známo, že potlačování u lidí způsobuje „otravu zevnitř“. Bavor Ratzinger shledal: K vyhnání smířliví míní, že by se nemělo mluvit o minulosti v zájmu usmíření. „Ale láska, která předpokládá upuštění od pravdy není skutečná láska. Má špatný základ. Byl to jeden z úkolů pastorace vyhnanců, pojmenovat křivdy jim způsobené. Pamatujte si, že tato křišťálově čistá slova jsou potřebná, ale osud vyhnanců byl kousek po kousku, a většinu záměrně, odsouván z politického diskursu, a dokonce i lidmi z církve. Nechtěla se Německá biskupská konference zbavit nezávislé pastorace? Emeritní pomocný biskup Gerhard Pieschl, jeden z nositelů Karlovy ceny SL, v dopise předsedovi německého episkopátu, kardinálovi Reinhardu Marxovi (Mnichov), lituje, že dostal nic neříkající odpověď („Sudetenpost“ 01/2016). Dnes jen dominují na všech stranách zastánci chlácholení a opatrníci. Lidé, kteří se nevyrovnali s bezprávím jsou označováni jako výtržníci. Ti, kteří mluví o „genocidě“, jsou dáváni do klatby „realisty“. Slovo „dialog“ zdegenerovalo ve frázi. V roce 1998, před téměř 20 lety, řekl bývalý český velvyslanec v Německu, František Černý v novinovém rozhovoru o svém snu. „Mým snem bylo vždy,“ řekl Černý, aby se „sudetoněmecké letniční setkání konalo jednou ne v Mnichově a Norimberku, ale možná v Ústí nad Labem, Teplicích nebo v jiném městě. V přátelském, otevřeném a evropském duchu, za účasti dnes tam žijících Čechů.“ Skutečně, krásný sen pražského diplomata. Ale Černý okamžitě zapochyboval o tom, zda se taková naděje už v dohledné době splní. Jeho obavy byly oprávněné. Rozvířil politické vosí hnízdo. Česká média, bývalý orgán komunistické strany „Právo“, předpokládáme, bouřil proti Černému a požadoval jeho odvolání. Naštěstí pro něj se krátce nato rozpadla vláda v Praze. Velvyslanec zůstal na svém místě. Jistě, došlo od té doby k některým změnám k dobrému, a to zejména na regionální a místní úrovni. Na vysoké politické úrovni je ale široce klidový stav i přes některá jemná slova od Vltavy. Projev ministra kultury z Prahy,  Daniela Hermana, předsedy českého protějšku německé Ackermann-Gemeinde, na ST 2016 v Norimberku, to přátelské gesto, byl doma ostře odsuzován. Ale abych byl upřímný, bylo to jen gesto. Zabývat se obtížnými sudetoněmecko-českými vztahy nemohlo pro Hermana dopadnout dobře. Jen jedna věc je dnes jiná. Dříve museli udělat další směny „stabilní stráže“ na pražských ministerstvech a u editorů během svatodušního víkendu, aby okamžitě reagovali na „provokace“ sudetských Němců. Ty dny jsou pryč. To však neznamená, že se již normálnost vrátila do vztahů. Češi a sudetští Němci ještě musí překonat vyčerpávající cestu. Gernot Facius, Sudetenpost, 8.6. 2017, str. 8

Jen odvahu diskutovat!

Říká se, že dialog je nejvyšší formou komunikace. Zní to dobře. Ale vyvolat dialog není jednoduchá věc. Člověk k tomu potřebuje profesionální zprostředkování: médium, které pokrývá celé spektrum názorů. Pouze tímto způsobem je možné pomoci příjemci, aby si vytvořil úsudek. To platí i pro složitou problematiku „smíření“. Při 68. Sudetoněmeckém dni (68.SD) přispěl „Sudetenpost“ konstruktivně tím, že na téměř každý stůl umístil slogan 68.SD „Hledat porozumění – utvářet Střední Evropu“ (Verständigung suchen - Europas Mitte gestalten) ... Kdo se poptával mezi návštěvníky, rychle se dozvěděl, že přítomnost listu byla vítána. Měsíčník „Sudetenpost“ nepopírá zlepšení atmosféry ve vztazích sudetoněmecko-českých. Nachází jej, ale zkoumá jeho význam. Hájí pluralitu, a proto nesouhlasí s vyloučením pozic, které neodpovídají „orientaci na budoucnost“. Vnímá výzvu, aby i nadále mapoval sudetoněmeckou rozmanitost. Odvaha k dialogu – by měla posilovat landsmanšaft, dogmatismus nebo přeceňování malých pokroků může spíše ublížit. „Český uzel“ nebude rozvázán bez zásadních změn v pražské politice. Překonání pozůstatků z doby českého šovinismu je samozřejmě i 28 roků po „sametové revoluci“ Václava Havla (ještě) v nedohlednu. Zjišťování nemá nic společného s nepřátelstvím. Nestabilita struktury českých politických stran poskytuje malou naději na dosažení dohody v sudetoněmecké otázce. Premiér Bohuslav Sobotka získal hodně potlesku za své prohlášení v rozhovoru v roce 2016, že sudetští Němci jsou přirozenými spojenci a partnery jeho země v Evropě. Souhlasu se mu dostalo za jeho větu: „Je úkolem naší generace najít společnou řeč.“ V Praze byl za to pranýřován. Teď je zřejmě u konce své kariéry, s předsednictvím ve své sociálně demokratické straně se již rozloučil. Jaký vztah budou mít muži nebo ženy k němu v opozici je otevřená otázka. Jako je otevřená otázka, zda to, co vedení sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL) vynášelo jako „orientaci na budoucnost“, nebylo spíše předjímáním poslušnosti, nebo jestli to dokonce nebyl „historický kámen úrazu“, jak varoval „Sudetenpost“ před dvěma lety. Jistě, je třeba ocenit porozumění, které se objevuje na nižší české úrovni, nepodceňovat to. Čestný způsob vypořádání se s vyhnáním stále není. Příznivce a odpůrce odděluje příkop. Dokonce vicepremiér Pavel Bělobrádek z KDU  se při svém vystoupení před „drahými krajany“ v augsburgské Švábské hale vyvaroval  jakéhokoli závazku ke konkrétnímu způsobu nápravy nespravedlnosti vyhnání. Pro tento účel měl  zaklínadlo „budoucí“ konjunktura. Je toto uhýbání způsobeno pouze volební kampaní v České republice? Těžko uvěřit. Také Bělobrádkova malá KDU-ČSL plave, se vší vstřícností k sudetským Němcům, s hlavním proudem politického názoru. Ten představuje - žádné kompromisy, pokud jde o vlastnictví a Benešovy dekrety. Mír v SL nesmí být použit pro všechno. Spíše je možné, že Augsburg v roce 2017 dále přikrmil generační rozdíly. Gernot Facius, Sudetenpost, 6.7. 2017, str. 2

Zmatek ohledně rozhodnutí

V různých zprávách a publikacích v České republice a v německy mluvících zemích existuje určitý zmatek ohledně rozhodnutí Zemského soudu v Mnichově, ze dne 29. června a jeho důsledcích. Zatímco Zemský soud ve Frankfurtu nad Mohanem před časem v pravomocném rozsudku, shledal, že mluvčí a spolková rada, i přes opatření ze strany jednotlivých členů sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL) a osob stojících mimo, proti rozhodnutí spolkového shromáždění ze dne 27. února 2016, byli zvoleni , nebo se nachází ve funkcích  správně, Zemský soud v Mnichově nyní řekl pravý opak, když prohlásil všechny volby a rozhodnutí na ustavujícím zasedání loni za neplatné. Vyrozumění o podrobnostech zdůvodnění ještě není doručeno.

V tomto ohledu se sudetoněmecký landsmanšaft řídí následujícím: „Rozsudek Zemského soudu v Mnichově ještě není konečný, a proto nemá zatím žádné  právní důsledky. Do jednoho měsíce od doručení úplného rozsudku lze podat odvolání. Jakmile bude kompletní verdikt doručen, budou jej právníci sudetoněmeckého landsmanšaftu studovat a připraví odpovídající stanoviska, na základě kterých budou moci odpovědné instituce etnické skupiny učinit svá rozhodnutí. Dlouhé a velmi emotivní poznámky, šířené ze strany žalobce a jeho okolí, jsou pouhé spekulace." Sudetendeutsche Zeitung budou podrobně informovat, jakmile budou k dispozici hlavní fakta. Sudetendeutsche Zeitung, 7.7. 2017, str. 1

Posseltův problém Ve sporu o změnu stanov utrpěl sudetoněmecký landsmanšaft právní nezdar

Gernot Facies, 12. 7. 2017 Witikobundm, z Jungen Freiheit, ze dne 7.7.2017, s. 6

Sudetoněmecký landsmanšaft (SL), v jehož řadách doutná po dobu dvou let spor , je po verdiktu soudu opět ve zmatku. Zemský mnichovský soud 1 vyhlásil ve čtvrtek minulého týdne, že všechna rozhodnutí Spolkového shromáždění SL z února 2016 jsou neplatná.

Týkaly se mimo jiné složení představenstva a pasáže ve stanovách, kde je jako účel SL zakotveno znovuzískání vlasti a restituce, nebo náhrada, za majetek, který byl ukraden Němcům z Čech, Moravy a Slezska. Na základě podnětu „reformátorů“ a spolkového předsedy SL Bernda Posselta (CSU) byla tato změna navržena. Naproti tomu členové, v první řadě z nacionálně konzervativního Witikobundu, byli silně proti a nakonec požadovanou změnu zažalovaly.

Změna stanov nebyla provedena

Podle jejich právníka, soud v dosud nepublikovaném rozsudku zveřejnil, že volba Posselta mluvčím sudetoněmeckého etnika byla neplatná. Nyní, aby toho nebylo málo, musí žalovaný, tedy landsmanšaft, nést náklady řízení. Ve lhůtě jednoho měsíce od doručení plného rozhodnutí se Posselt a jeho kolegové z předsednictva mohou odvolat. Je zřejmé, že soud dospěl k tomuto rozhodnutí, protože došlo k procesním chybám při svolávání a průběhu Spolkového shromáždění SL. Prezident z titulu věku Edmund Liepold kvůli těmto nedostatkům zasedání krátce po zahájení ukončil. Poté bylo znovu iniciováno Posseltem, pod vedením jiného prezidenta.

Vedení SL v Mnichově oznamuje výrok soudu velmi zdrženlivě. Mluvčí vydává zatím jen krátkou informaci s poukazem na skutečnost, že rozhodnutí ještě není konečné, a proto „Doposud nemá žádné právní důsledky“. Jakmile obdrží zdůvodnění, obrátí se vedení SL na právníky.

Posselt a jeho kolegové čelí dvojímu problému. Musí ujistit své partnery v české politice, že se nic nezmění na „reformách“ v SL. Pro pražského vicepremiéra Pavla Bělobrádka, předsedu českých lidovců, byla novela nezbytným předpokladem pro jeho vystoupení na sudetoněmeckém dni 2017 v Augsburgu. Na druhé straně se musí řešit konflikt uvnitř landsmanšaftu tak, aby nevedl k rozkolu v SL.

Snadné to není, ale Posselt během letničního setkání v Augsburgu naznačil, že je připraven neopustit kontroverzní novelu  v žádném případě: „I když budeme hlasovat desetkrát. Už nikdy nevrátíme dřívější stav“.

Komentář Karin Zimmermannové:

1.       Je to skvělé, když máte takového člena, který si říká „mluvčí“. Působí také jako věštec tím, že se domnívá, že ho budou členové následovat v desetinásobných volbách  po deseti ztracených procesech,  které pokaždé mají platit členové „jeho“ SL, když to není zrovna levné.

2. Na rozdíl od toho, co píše Gernot Facius, Posselt a jeho stoupenci nemají dva, ale tři problémy: Konzervativci mají silného partnera: Právo. Právo na odškodnění za genocidu je osobním právem dotčené osoby, ale nemůže je mít landsmanšaft. http://www.witikobund.de/posselts-problem/

Od souhlasu po provokování. České hlasy k 68. sudetoněmeckému dni

Česká médiální odezva na Sudetoněmecký den 2017 v Augsburgu byla podle očekávání: na jedné straně souhlas s přítomností Pavla Bělobrádka, na druhé straně - na levém spektru - masivní obvinění na adresu křesťansko-demokratického místopředsedy vlády. Noviny „Právo“ napsaly - Bělobrádek odsoudil vyhnání (slovo je samozřejmě opatřeno uvozovkami). Sociálnědemokratický předseda poslanecké sněmovny, Jan Hamáček, prohlásil, že doufá, že místopředseda vlády bude schopen vysvětlit českým občanům, proč se rozhodl zúčastnit setkání. Hamáček ale pak dodal, že je nezbytné, aby česko-německé vztahy hrály klíčovou roli. Cokoliv, co zlepšuje tyto kontakty, slouží pokroku. V podobném smyslu se vyjádřil, rovněž v „Právu“ předseda opoziční strany TOP 09 Miroslav Kalousek: Sousedé by měli mluvit spolu navzájem. Vicepremiér jen jel do Augsburgu, aby pozdravil účastníky Sudetoněmeckého dne. „To gesto mi nevadí, já s ním souhlasím. Landsmanšaft odstranil ze svých stanov požadavek na náhradu majetku."

Předseda hnutí starostů, kteří půjdou společně v nadcházejících parlamentních volbách v České republice s Bělobrádkovou KDU-ČSL, Pavel Gazdík, se listu vyjádřil poznámkou: „Považuji tento výlet za gesto, že minulost je po 70 letech uzavřena a vztahy obou zemí nebude zatěžovat.“ Naproti tomu předseda komunistů (KSČM), Vojtěch Filip, již před deklarovanou cestou vicepremiéra na Sudetoněmecký den, označil tuto cestu za provokaci a ponižování českých obětí fašismu. Tento komentář byl poté opakován v „Právu“, v textu o Augsburgu.

Byl by to zázrak, kdyby pražský list, známý pro své ostré tóny, nevytáhl ze sady mediálních nástrojů velké kladivo. Pod názvem „Limity odvahy“ zastával názor, že to, co je v současné době vyhlašováno jako usmíření, je pro Čechy jen mínusem: „Sudetoněmecký landsmanšaft se zřekl svých majetkových nároků před několika lety. Naprosto neuvěřitelných nároků. Zřeknutí by mělo úplně jinou váhu, pokud by se o tento krok snažil na počátku devadesátých let ... k pohřbu restituční utopie se dostal až Posselt. A co partneři české vlády. Vzhledem na překvapivou mírumilovnost landsmanšaftu byl premiér Bohuslav Sobotka potěšen, že nám budou noví přátelé v mnoha ohledech užiteční. Jak konkrétně? To nám ještě dluží říci."

Pak následoval útok na křesťanského demokrata Bělobrádka, který je označován jako „odvážný předskokan“. Ale k připomenutí svým hostitelům v Augsburgu, aby si jasně vzpomenuli na logiku příčiny a následku, zločinu a trestu, dost odvahy neměl. „Nepamatoval si, že německá menšina zničila Československo, protože se dokonale shodovala s ideologií určitého Reinharda Heydricha, který připravil pro Čechy mnohem horší osud než deportaci: Vybrakování a poněmčení“.          Sudetenpost, 6.7.2017, str. 3

Těžké hledání společné cesty Seehofer, Posselt a „zvláštní den v Augsburgu“,  spor o stanovy zastínil letniční setkání

Přesně 15 suchých řádků, skrytých na straně 4 a krátký komentář k Horstu Seehoferovi („Evropa může uspět pouze tehdy, budeme-li jednat sebevědomě a semknutě“). Více přinesl prestižní „Frankfurter Allgemeine“, aby podal zprávu o Sudetoněmeckém dnu (ST) 2017. Přece jen 15 řádků. Berlínský konkurenční deník „Die Welt“ setkání v Augsburgu ignoroval. Rozšířený nedostatek zájmu médií, vytvářejících veřejné mínění, tvořil kontrast k euforii, s níž Seehofer a vedení landsmanšaftu („historický“) ST doprovázelo mottem „Hledat porozumění – utvářet Střední Evropu“. Přispělo klábosení bavorských politiků k „normálnosti“ v bilaterálních vztahů? Otázku člověk smí, musí položit.

Před dvěma lety, v Norimberku, pražský místopředseda vlády a ministr pro vědu Pavel Bělobrádek ještě zaslal „milým krajanům“ videozáznam. Při Letnicích 2017 přišel do Švábské síně augsburgského výstaviště osobně. Jako předseda strany českých křesťanských demokratů, ne jako oficiální zástupce vlády. Tyto jemné rozdíly, nebyly všemi pozorovány. Ve svém projevu k novinářům však Bělobrádek reagoval na otázku, zda byl v Augsburgu jako místopředseda vlády, spíš žertem - že i když si hraje se svými dětmi nebo seká trávník, je místopředseda vlády. Byl na ST doprovázen Danielem Hermanem, ministrem kultury a předsedou pražské partnerské organizace sudetoněmecké (katolické) Ackermann-Gemeinde. Slavnostní letniční mši sloužil oslavovaný emeritní biskup plzeňské diecéze, František Radkovský, s Hermanovou účastí. Bývalý kněz přichází na Sudetoněmecký den a další akce Němců z Čech, Moravy a Slezska, již léta. Bělobrádek, jak řekl, se nepřišel znovu omlouvat a smiřovat (což už udělal v roce 2015 v Sudetoněmeckém domě v Mnichově), ale k sousedům, kteří jej pozvali na návštěvu: „Chci poděkovat za českou vlajku, která visí v přední části této stavby. Chci poděkovat za vaše významné úsilí a pomoc při obnově stovek památek v České republice, ať již kostelů, památníků a hřbitovů, nebo jiných cenných památek. Ale to by nemělo skončit a my musíme hledět do budoucnosti. Naše společná evropská budoucnost je pro nás nová příležitost, jak můžeme žít v míru, bezpečnosti, prosperitě a svobodě. Konečně žijeme spolu, a nejen vedle sebe.“ Jako hlavní leitmotiv v slovech křesťanských demokratů použil slovo „budoucnost“. Chytře vykalkulováno. „Můžeme hledět do budoucnosti, udělali jste velmi odvážný a velmi zásadní krok, změnou svých základních dokumentů a chci vám za to poděkovat, protože to jistě zahájilo novou etapu v našich vztazích.“ Jedná se o kontroverzní novelu stanov, která ruší požadavky na „návrat  vlasti“ a navrácení vyhnancům ukradeného majetku, což však vede k vnitřnímu pnutí v SL. Za „bod obratu“ považoval „změnu stanov“, která také umožnila návštěvu ministra Hermana na ST 2016 v Norimberku. Bělobrádek tak opět naznačil, že změna, kterou statečný mluvčí SL Bernd Posselt nazývá „reformou“, byla podmínka pro přítomnost pražských politiků na tradičním setkání sudetských Němců.

„Nyní spolu roste v srdci Evropy to, co k sobě patřilo v historii, a co dnes opět patří k sobě“. Na tom se shodli český křesťanský demokrat Bělobrádek a politik CSU Bernd Posselt souhlasil. Nicméně Posselt rovněž připouští, že tato cesta k pospolitosti je ještě dlouhá a náročná, a situace křehká. „Jedno špatné slovo, jeden chybný krok, a celá věc může být opět špatná. Proto potřebujeme hodně moudrosti, hodně jednoty a vytrvalosti, abychom šli společně  touto cestou i v budoucnu. To, co politici považují za svaté, je : „Základem je nyní opět nedělitelnost lidských práv, kterou ztělesňovala Charta 77.“ Posselt by si uměl představit, že v ne příliš vzdálené budoucnosti, vyvolají česká a německá vláda spolu v Organizaci spojených národů „iniciativu pro globálně kodifikovaný zákaz vyhánění“. Krásná vize, ale je to reálné?

Zatím byla Praha vůči otázce, jak by mohla být „vyléčena“ nespravedlnost vyhnání Němců, vzácně tvrdohlavá - napříč všemi politickými tábory. Dokonce i sympatický přítomný vicepremiér nepřinesl žádnou novou myšlenku. Další „konsolidace společné cesty“ (Horst Seehofer) bude ještě, pokud vůbec, trvat dlouhou dobu. Mnozí politici mají tendenci přeceňovat své schopnosti. Také Pavel Bělobrádek nebyl ve svém projevu v Augsburgu zcela otevřený, když řekl. „Stejně jako je CSU vedoucí politickou silou v Bavorsku, KDU-ČSL je konzervativní střed. To je důležité k tomu, že můžeme eliminovat extrémy na levém a pravém křídle a prosazovat v rámci Evropské unie to, co je pro nás typické. Evropa musí být silná ve velkých věcech, a svobodná v malých“. Pro tuto chvíli musí Bělobrádek v říjnu, ve volbách do parlamentu, připojovat malé strany, jako životní zkoušku. Zda se jim podaří přežít ve spojení se starosty zatím není jasné. Pro premiéra Seehofera, „patrona“ etnické skupiny je „normálnost“ ve vztazích s českými sousedy „velkým dárkem“. Sudetští Němci mají za cíl dialog a stálý kontakt, a to i v těžkých časech. „Ten vytváří budoucnost.“ Seehofer ale neskrýval, že je třeba ještě „zpracovat“ mnoho aspektů společné historie. Ty nebyly v Augsburgu velkým problémem. Režie se postarala o to, aby „sousedské setkání“ nebylo narušeno politicky nepohodlnými debatami. Nacionálně konzervativní Witikobund, z jehož řad přišly autoritativní osobnosti SL, byl z akce vyloučen. Přihlásil se však tiskem ... asi 900 letáků bylo distribuováno ve výstavní hale. Witikovci požadovali: „Svobodný přístup k informacím“ jako podmínku přiměřených a spravedlivých rozhodnutí. Zpochybňovali oprávněnost Spolkového shromáždění SL, Posseltův “reformní balíček“, který stále „visí ve vzduchu“. Všichni věděli, že vznesli obvinění, že tento výbor byl založen na základě tajných seznamů členů a zastupuje jen „karikaturu etnické skupiny“ : „Pan Posselt proto postrádá seriózní demokratickou legitimitu! Proto konec arogance a komedie!“ V landsmanšaftu je opozice proti současnému vedení, které dříve vytrvale zatajovalo platnost německých restitučních zákonů v Srbsku, Rumunsku, Slovinsku, Maďarsku a Litvě: „Jsou hájeny sudetoněmecké zájmy?“ Člověk zde k tomuto závěru nedošel: Sudetoněmecký den v roce 2017 v „městě míru“ Augsburgu dosud nedaroval mír mezi krajany v SL. Nedostaví se tak rychle. Co řekl Bernd Posselt? Změna stanov se nikdy nebude vracet zpět, „i když budeme hlasovat desetkrát“ (ve Spolkovém shromáždění SL).

Sudetenpost, 6.7.2017, str. 2-3

Helmut Kohl, Vaclav Klaus a tlustá čára

Připomenutí role zesnulého německého kancléře v sudetoněmecké otázce

Helmut Kohl a vyhnanci měli ambivalentní vztah. Nyní v 87 letech zesnulý Falčan, v roce 1986, kdy byl čtyři roky v úřadu německého kancléře, hovořil na Sudetoněmeckém dni. Po éře Helmuta Schmidta, který se choval k organizacím východních a sudetských Němců s hanzovním chladem, byl považován mnohými za „posla naděje“. Krátce po epochálním evropském převratu v letech 1989/90 udělal vše pro tento dojem. Přitom však již unikal politické „realitě“. Při oslavě 40. výročí Charty vyhnanců mluvil o uznání linie Odra-Nissa jako podmínce pro sjednocení Německa, ale také poukázal na nespravedlnost vyhnání. Řeč byla vždy doprovázena hlasitými poznámkami. Kohl uvedl, že je třeba se učit ze zkušeností dějin. Pouze v případě, když hranice byly nesporné, ztrácejí motivaci pro rozdělování politických protistran. Většina posluchačů se nemohla uklidnit. Dne 21. ledna 1997 připojil kancléř v pražském Lichtenštejnském paláci svůj podpis na stále kontroverzní Deklaraci. Venku zuřil dav - aliance pravicových extremistů a komunistů. Uvnitř Kohl na novinářovu otázku potvrdil, že majetkové otázky zůstávají „přirozeně otevřené“. Tehdejší premiér Vaclav Klaus nedokázal skrýt svou nelibost. Zde by byl mohl dát Kohl už dávno jasně najevo celému světu, že Bonn (tehdejší sídlo vlády) nepodporuje majetkové nároky vyhnanců. Bilaterální vztahy by neměly být zatěžovány politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti, bylo domnělé „zaklínadlo“ deklarace. Česká strana to interpretovala jako „tlustou čáru“, německá odporovala jen polohlasně. Souhlas vyhnaných sudetských Němců nebyl slyšet. Deklarace měla účinek na Prahu. V současné době Vaclav Klaus uctil bývalého kancléře, jako jednoho z největších státníků poslední čtvrtiny 20. století. Kohl byl schopen pochopit českou pozici ve vztahu k Německu: „Mám jej rád.“ Pozoruhodné doznání. Připomínám, že svou interpretací motivu Klaus bona fide zničil smysl deklarace. Vyjádřením lítosti za vyhnání zaměněným za jasné distancování se a odsouzení tohoto porušení mezinárodního práva. Termín vyhnání přitom odkazoval pouze na fázi takzvaných „divokých odsunů“. A i básník-prezident Vaclav Havel hovořil později pouze o odsouzení „excesů“.(FAC), Sudetenpost, 6.7.2017, str. 5

Pro České národní listy volně a kráceně přeložil Ing. P. Rejf, připravil dr. O. Tuleškov

Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Nezávislou skupinou Věrni zůstaneme a Českým národním sdružením. Praha, 11. srpna 2017.

Webová adresa: www.ceskenarodnilisty.cz                                   e-mail: vydavatel@seznam.cz