Studijní texty, volné a krácené překlady z německého tisku
Smíření a důvěra
Druhý den, ve střízlivé atmosféře Katolické akademie v Berlíně. Tradiční každoroční přijetí Svazu vyhnanců (SV). Přišla kancléřka, církve, politické strany a zastupitelské úřady poslaly zástupce. Předseda SV Bernd Fabritius oceňuje Chartu německých vyhnanců z roku 1950 a její cíle: dodržování lidských práv, sebeurčení, zákaz vyhánění, které podporují porozumění mezi národy Tento dokument je stále základem politické práce vyhnanců, který v tomto roce slaví 60. narozeniny. Na to se bude vzpomínat. Autoři a signatáři, kvůli svému osudu, i Angela Merkelová, se shodovali že Chartou požadované „právo na vlast, jako jedno z Bohem daných základních lidských práv, je třeba uznat a realizovat.“ Ambiciózní tvrzení, které se obvykle vztahuje pouze na projevy. V politickém životě, nicméně, pak vše plyne klidně dál. Otázka, jak může být právo na vlast realizováno, zůstává nezodpovězena.
Za šest měsíců budou volby. Nikdo se nechce nechat příliš sešněrovat. V tomto případě není vždy poměr vlády k SV ze své podstaty bez napětí – navzdory jistým sympatiím. Walter Becher, mluvčí sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL) v letech 1968-1982, to kdysi popsal, a bylo to v „Sudetenpost“, jako, : „Federální vláda má svůj úkol, Svaz vyhnanců svůj. Ale Svaz vyhnanců musí být hlasitější, aby vláda hlasitější požadavek vnímala. Za Becherových časů to alespoň částečně fungovalo. Ale dnes? Dnes je pociťována větší harmonie. Strany jsou blokovány kvůli opozici. Po desetiletí je odpor proti tlusté čáře. V současné době se zdá, že dochází ke vzdalování kousek po kousku tohoto postoje. Předseda SV ocenil kancléřku jako „spolehlivého partnera“(!), děkoval jí „rovněž konkrétně jménem členských asociací“. Velká slova. Nemělo by se zapomínat, že Angela Merkelová, podobně jako její předchůdci v kancléřství, nebyli nikdy připraveni k operativní politice vůči zemím jako je Polsko nebo Česká republika, s cílem, alespoň symbolického „léčení“ nespravedlnosti vyhnání. Samozřejmě, že Merkelová má pravdu když říká, že jen vyrovnávání se s minulostí vytváří prostor pro smíření a důvěru, a že je potřeba živý smysl pro historii, aby se neustále rozvíjel smysl pro aktuální dění.
Opět je vše v pořádku. Ale nebude v dlouhodobém horizontu stačit vysvětlovat politický úkol péče o německé kulturní dědictví ve východní Evropě, ale země od nichž došlo k vyhnání, budou osvobozeny od očekávané povinnosti „léčení“. Požadovaná důvěra to nemůže nechat být. Naopak: to by zaselo, alespoň podle zkušeností generace německých vyhnanců, novou nedůvěru. A tak by Evropská myšlenka, o „dobré společné budoucnosti“ (Merkelová), byla opět narušena. Gernot Facius, Sudetenpost, 4.5. 2017, str. 2
Erdoganovo referendum a sudetští Němci
Jak se německý novinář ztratil v historii
Opět jeden výrok starého Bruna Kreiského: „Učte se historii, pane redaktore“! Tak by reagoval bývalý rakouský kancléř, který vládl v roce 1981, na příspěvek ve Weltu novináře Svena Felixe Kellerhoffa, který není v historii pevný v kramflecích. Člověk od Springera učinil za vlasy přitažené srovnání výsledku Erdoganova referenda mezi Turky žijící v Německu s postojem sudetských Němců při československých volbách roku 1935. Tehdy 68 procent německých voličů hlasovalo pro Sudetoněmeckou stranu (SdP) Konráda Henleina, která v té době byla zcela jen periferií nacistické strany. Jeho ústřední teze v názvu článku je: „sudetští Němci žili v demokracii - a zvolili Hitlera.“
Při srovnání se spoléhá na intelektuální chudobu. Turci přišli do Německa ze svého rozhodnutí, ale sudetským Němcům bylo porušeno právo na sebeurčení národů v československém státě. Co autor ale především přehlédl, nebo záměrně negoval: ČSR nebyl úžasný „demokratický stát“ nad vší pochybnost, ale spíše jen formální demokracie. President Beneš využíval zamlženou, demokraticky vyšperkovanou slovní zásobu. Ve skutečnosti byl ale tvrdý šovinista, který brutálně opovrhoval právy menšin. Definoval stát, podle jeho vlastních slov, jako „diktaturu většiny nad ostatními národnostními skupinami“, což se odrazilo i v zákonech a politickém jednání.
SdP je v příspěvku „Weltu“ hrubě a nediferencovaně označena jako čistý nástroj Hitlera, ačkoliv ve skutečnosti, alespoň po dobu až do voleb 19. května 1935, to tak nebylo. „Všude se tuší vliv hitlerismu“, i když, jak nyní víme z archivních pramenů, Hitlera až do roku 1937 sotva zajímal osud sudetských Němců. Jak píše „historik Friedrich Prinz ve své knize „Proměna scény“ (Szenenwechsel), kterou je třeba doporučit na čtení historikům v Berlíně, náchylným k chybným závěrům. Bylo to v neposlední řadě selhání státních loajálních německých stran ve všech národních záležitostech a hospodářská krize, které vháněly do nové masové strany stále více sudetských Němců, až utvořila „sudetoněmeckou vlasteneckou frontu“. Prince: „Až do roku 1935 bylo stále v těchto dosavadních stranách mezi 70 až 80 procenty sudetských Němců.“ Teprve když selhaly Henleinovy pokusy o řešení národnostního problému kvůli neústupnosti Benešova tábora, orientovali se sudetští Němci na zahraniční kontakty, a to zejména na Berlín a Londýn. Německá vláda (a nacistická strana) poskytla finanční podporu a politická doporučení, ale odmítla přímý zásah. Sudetští Němci si budou muset sami dočasně pomoci, bylo dáno Henleinovi v Berlíně na srozuměnou.
Teprve asi od roku 1937 přišla nová fáze vývoje - nacionálně socialističtí představitelé Henleinovy strany, stejně jako velká část voličů, chtěli silnější pouto sudetoněmecké politiky k Německé říši. Byla tam skupina těch, kteří jen volali po pomoci v případě řešení autonomie, na rozdíl od těch, kteří požadovali připojení k Německu. „Tato různorodost, jak ve vedení, tak mezi členstvem SdP, zůstala až do konce znakem strany.“ (Fritz Peter Habel v knize „Sudetští Němci“ ( Die Sudetendeutschen)). Ale takovou diferenciaci není možné , zdá se, očekávat od znalce nejnovějších dějin „Weltu“. Kdo mu dnes řekne „Učte se historii“?
Gernot Facius, Sudetenpost, 4.5.2017, str. 3
Trestné činy na hranicích a příkaz utajení z Prahy
Aktivista za lidská práva podal trestní oznámení na představitele bývalého komunistického režimu. Lubomír Štrougal (92), československý premiér v letech 1970-1988 a dřívější ministr vnitra, je znovu na očích veřejnosti pro zabíjení uprchlíků na bývalé železné oponě. Němečtí kriminální vyšetřovatelé klasifikovali tyto činy jako vraždy, a proto nepromlčitelné trestné činy. „Platforma evropské paměti a svědomí (Plattform of European Memory and Conscience)“, projekt EU, která dokumentuje případy porušování lidských práv totalitními režimy, předložila státnímu zástupci ve Weidenu tajný příkaz Štrougala, týkající se systematického a plánovaného pronikání tajné služby a pohraničních orgánů na západoněmecké a rakouské území. Dne 18. srpna 2016 předala platforma trestní oznámení generálnímu prokurátorovi v Karlsruhe proti 67 představitelům bývalého komunistického režimu. Bylo v souvislosti se smrtí pěti Němců na dřívější hranici. Na začátku října 2016 popsal generální prokurátor v dopise stěžovateli, úmyslné zabíjení neozbrojených uprchlíků jako mezinárodní zločin. Odůvodnění: zásadním způsobem porušuje mezinárodním právem chráněná lidská práva na život a svobodu pohybu, stejně jako požadavek spravedlnosti. Prokuratura ve Weidenu v Horním Falci zaujala v polovině března 2017 podobné stanovisko. Podle jejího názoru, zabíjení uprchlíků vykazuje funkci vraždy alespoň pro ty, kteří se podílejí na vytváření a udržování pohraničních bezpečnostních opatření.
Nicméně v případě zabití československou pohraniční stráží na území Spolkové republiky Německo, procházejícího člověka z Bavorska, vyjádřil úřad pochybnosti, týkající se záměru zabít. Přesto je platforma s postojem německých orgánů spokojena. „Předchozí klíčová sdělení německých trestních vyšetřovatelé jsou průlomová pro oběti československé železné opony“, řekla Neele Winkelmann, výkonná ředitelka. A to „vzhledem k tomu, že žádná oficiální či akademická místa v České republice nebo na Slovensku se neodvážila konstatovat, že se jedná o nepromlčitelné trestné činy.“
Lubomir Štrougal byl obviněn po „převratu“ z bránění spravedlnosti a zneužití funkce, zatímco sloužil jako ministr vnitra. V roce 2002 bylo obvinění staženo pro nedostatek důkazů. Zřízení platformy se sídlem v Praze je založeno na rozhodnutí Evropského parlamentu ze dne 2. dubna 2009. Úkolem projektu je usnadnit spolupráci mezi vládními a nevládními organizacemi k usnadnění vyšetřování totalitních ideologií. K prvním úřadujícím v roce 2011 patřil německý vládní zmocněnec pro archiv Stasi, Roland Jahn, bývalý aktivista za lidská práva v NDR.
Sudetenpost, 4.5. 2017, str. 4, bez autora a značky
Se Seehoferem v Praze
Informační cesta parlamentní skupiny CSU bavorského parlamentu. Když cestují politici CSU do České republiky, jsou sudetští Němci nejen účastníky nýbrž také připravují kontakty. A sudetoněmecká kancelář v Praze je vždy výchozím bodem.
Steffen Hörtler, zemský předseda sudetských Němců v Bavorsku a zástupce spolkového předsedy sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL) doprovázel delegaci. První na programu byla návštěva zastoupení Bavorska, v čele s nadřízenou zastoupení, bavorskou ministryní pro Evropu, Beate Merkovou. Tam byla zdůrazněna důležitost sudetoněmecké kanceláře a výborná spolupráce s ní. Po prohlídce města se vydali do německého velvyslanectví, kde chargé d´affaires Hansjörg Haber ocenil roli sudetských Němců, jejichž osud měl zvláštní podíl na bavorsko-českých vztazích, stejně jako na historii jejich domovských oblastí. Horst Seehofer potvrdil, že je to téma pro něj, ale cesta je pouze informační a není orientována na sudetoněmeckou minulost. „Děkuji, že sudetští Němci delegaci doprovázejí.“ Při večeři v reprezentativním domě seděl Steffen Hörtler na čestném místě s předsedou frakce Thomasem Kreuzerem, předsedkyní zemského parlamentu Barbarou Stammovou a sudetoněmeckou členkou parlamentu Mechthilde Wittmannovou.
Druhý den začal návštěvou Senátu a Poslanecké sněmovny. Pěšky dosažitelná je mezi nimi ležící sudetoněmecká kancelář, která je na Malé Straně. Vedoucí kanceláře Peter Barton přiznal: „V Bavorsku jsme vždy vyslyšeni.“ Tajemník parlamentní skupiny CSU, Josef Zellmeier, zároveň i parlamentní mluvčí vyhnanců, byl zaujatý závazkem instituce: „Velmi oceňujeme to, co tady děláte. „Svobodný stát Bavorsko bude i v budoucnu podporovat sudetské Němce a jejich pražskou kancelář. Během následné návštěvy Domu národnostních menšin bylo hlavním tématem, jak zejména mladé generaci umožnit pochopení kulturních a historických tradic Němců v této zemi.
„Zájem mladých lidí o to je“, vysvětlil Martin Dzingel, předseda Shromáždění německých spolků v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Bavorský ministr pro vědu a kulturu, Ludwig Spaenle, ocenil nasazení Domu. Mladá generace by se měla dozvědět, jaký vliv měla německá kultura v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.
Navzdory současné vládní krizi se vůdce bavorské delegace dostal do kanceláře vlády, k výměně názorů a informací s premierem Bohuslavem Sobotkou. Steffen Hörtler se setkal se třemi ministry za KDU-ČSL, na projednání dalšího prohloubení spolupráce s CSU: místopředsedou vlády a ministrem pro vědu Pavlem Bělobrádkem, ministrem kultury Danielem Hermanem a ministrem zemědělství Marianem Jurečkou. Také s místopředsedou senátu Janem Bartoškem, rovněž za křesťanské demokraty. Pozdrav Sudetoněmeckému dni 2015 v Augsburgu a projev Daniela Hermana na Sudetském dni 2016 v Norimberku byly samozřejmostí, oznámil Bělobrádek Hörtlerovi a Seehoferovi Seehofer poděkoval, i jako patron sudetských Němců za Steffena Hörtlera, za příkladné nasazení. Barbara Stammová se připojila.
Hörtler předal pozdravy od mluvčího vyhnanců Bernda Posselta a poděkoval Bělobrádkovi a Hermanovi za jejich „neuvěřitelnou odvahu“ v přiblížení se a pochopení sudetských Němců, kterou projevili. Také poděkoval českým křesťanským demokratům, a to i za období, kdy nebyli ve vládě.
Večer byli Steffen Hörtler a Peter Barton čestnými hosty u stolu vedoucího parlamentní frakce Thomase Kreuzera, se zpěvákem a skladatelem Karlem Gottem, generálním konzulem Milanem Čoupkem a velvyslancem Tomášem Podivínským, který pochválil dobrou spolupráci se sudetskými Němci.
Na poslední den se setkali v malých pracovních skupinách. Steffen Hörtler se připojil ke členům hospodářského výboru, ministryni pro místní rozvoj Karle Šlechtové a česko-bavorské manažerce Simoně Finkové, která vytváří přeshraniční síť vazeb, které diskutovaly již konkrétní projekty. Celkově lze říci, že se jednalo o „velmi produktivní rozhovory,“ zdůraznil Horst Seehofer na závěr. Rozvoj vztahů je na velmi dobré cestě. hf, Sudetendeutsche Zeitung, 12.5. 2017, str. 1, 4
Jedna politická alternativa v Praze?
Strany KDU-ČSL a starostové navazují volební alianci. Rozdělená česká politická scéna je chronicky nestabilní, a proto se těžko kalkuluje, jak by se mohla brzy i nadále měnit. Pro parlamentní volby na podzim vkládá mnichovské vedení sudetských Němců velké naděje do aliance křesťansko-demokratické KDU/ČSL s vicepremiérem Pavlem Bělobrádkem, se seskupením Starostové a nezávislí (STAN). Oba partneři mají rozhodně proevropskou orientaci a mají ambice nabídnout voličům „novou alternativu“. Vzhledem k tomu je spojení logické.
Nicméně není spojení bez rizika. Český volební zákon má svá úskalí. Koalice musí, což je zvláštnost, překonat hranici deseti procent pro vstup do parlamentu. Bělobrádkova strana dosud předpovídá svůj podíl na šest až osm procent, její nový partner dosáhl jedno procento. Jestli je brzy vytvořit tuto koalici, aby se stala třetí silou, na to se názory v Praze stále liší. Bělobrádek se snaží podpořit jím a šéfem STANu, Petrem Gazdíkem, vytvářené spojenectví staročeskou moudrostí: „Kdo se bojí, nesmí do lesa“. Chtějí, aby i nadále jako „silný blok“ - „hráli politickou první ligu“ a kolektivně vystupovali proti extremistickým silám. Ztenčování středu přinese, vzhledem ke stávající konstelaci, při sestavování vlády do hry komunistickou stranu. STAN chce Bělobrádka jmenovat jako předsedu vlády. Seskupení Starostové a nezávislí vstoupilo s Petrem Gazdíkem roku 2010 do aliance se stranou TOP 09, a ta byla opuštěna na konci roku 2016. Pevností lidovců je Morava, zejména na venkově. STAN je aktivní především v malých městech a poskytuje většinu starostů a místostarostů.
Bělobrádek pozdravil roku 2015 ve videozáznamu při Sudetoněmeckém dnu v Augsburgu „milé krajany“ a navštívil „jako vůdce strany a jako křesťan“ Sudetoněmecký dům v Mnichově. Byla to statečná gesta. Nicméně se ukázalo, že je vězeň starého myšlení, jak později řekl Českému rozhlasu: „Jsem rád, že na posledním Spolkovém shromáždění sudetoněmeckého landsmanšaftu nebylo jediné slovo o Benešových dekretech a restitucích majetku.“ Žádosti o restituce by dnes neměly naději na úspěch. „Sudetoněmecká komunita značně pokročila v otázce dekretů a v otázce vlastnictví.“
Sudetenpost, 4.5.2017, str. 2, bez autora a značky
Komentátor WDR viděl druhé vyhnání sudetských Němců
Pokud je minulost jen na obtíž. Nic není tak staré, jako včerejší noviny nebo časopis. Staré populární rčení. Ale je to také vždy pravda? V životě je tomu často různě. Někdy text zní i po dvaceti letech stále ještě docela čerstvě. Například poznámka v Deutschen Ostdienst (DOD) ze dne 20. prosince 1996. Orgán Svazu vyhnanců otiskl článek z řady vysílání Westdeutschen Rundfunks (WDR) „Stará a nová vlast“, krátce před přijetím Česko-německé deklarace. Pořad by, s několika zvukovými defekty, mohl být vysílán ještě dnes:
„Jedná se o bezpráví vyhnání více než tří milionů lidí a prohru snad 200.000 Němců s jejich českými sousedy, kteří žádali od prezidenta Edvarda Beneše o potvrzení beztrestnosti - nepochybně těžké státní bezpráví. To ale stále není napraveno smířením a reparacemi, není žádné odškodnění vyhnaným, jejich právo na vlast není zmíněno, tak byli odepsáni. Nelze mluvit o spravedlnosti. Křivdy minulosti zůstávají bez následků.
Jedna věc je jasná: Je snaha se konečně zbavit minulosti. Vzhledem k tomu, že s tím nebylo možné uspět, je zřejmé, že nespravedlností jednou provždy projde. Obě strany zdůraznily, že nebudou zatěžovat své vztahy problémy z minulosti; že budou zakládat své vztahy na budoucnosti ... Ale přesto: Co to bude za společnou budoucnost, nebude-li na pošátku spravedlnost pro minulost? Takže rána zůstává a hořkost neméně ... Ale to, co je tragické, i nadále je vzájemný vztah zatížen ostnem podezření.“
„Komentář uzavírá otázkou, co to znamená pro sudetské Němce, „podívat se do budoucnosti“. A uvádí odpověď: „Znamená to pro ně žít s tím, že byli vyhnáni podruhé. Vyhnáni politickými skupinami v Německu, které mají různé zájmy a minulost je pro ně jen zátěží.“ Není tedy možné říci, že by autor běh dějin špatně odhadl. (fac) , Sudetenpost, 4.5. 2017, str. 4
Žádná tlustá čára, nýbrž dvojtečka
Mariánskolázeňské rozhovory 2017. „20 let Česko-německé deklarace. 25 let sousedské smlouvy. Jak to půjde dál? ptala se Sudetoněmecká rada v posledním dubnovém víkendu v Mariánských Lázních - a mnozí reagovali.
Například mluvčí etnické skupiny Bernd Posselt, který řekl: „Chceme být ne sekta, ale menšina v srdci Evropy.“ Kdysi byli Němci a Češi etniky českých zemí - Čech, Moravy a Slezska. Teprve když se jazyk stal jediným kritériem etnicity, nastal problém. „Německý Moravák a český Moravák mají více společného, než německý Moravák a Hamburčan nebo český Moravák a banátský Čech.“
Sudetoněmecko-české problémy jsou téměř rodinná záležitost, kterou musíme řešit společně. Charta vyhnanců z roku 1950 se týkala pouze vyhnanců, na Wiesbadenské dohodě o den později, se podílela také česká strana.
Po potlačení Pražského jara v roce 1968 zakotvilo mnoho Čechů, rodin a jednotlivců, v sudetoněmeckých institucích. Později sudetští Němci navázali úzké kontakty se signatáři „Charty 77“, pomáhali jim v ilegalitě a pašování samizdatové literatury. Před převratem byl sudetoněmecký landsmanšaft (SL) euforický k chartistům, ale po něm se hodně věcí pokazilo. Bylo to, protože obě strany nebyly připraveny a měly různá očekávání.
Ještě Václav Havel, první prezident po sametové revoluci, záměrně poprvé navštívil Německo a ne Francii. Hledal spojence u přímých sousedů a ne u souseda souseda. Později česká média podnítila obavy o majetkové restituce.
Žádný politik České-německou deklaraci z roku 1997 opravdu nepodporoval, protože „udělala účet bez hostinského“, bez SL a šla špatným směrem: nejprve deklarace, pak vytvoření diskusního fóra a diskuse, nikoli naopak.
Spolkové předsednictvo SL se pak rozhodlo, diametrálně odlišně od předpokládaných restitucí pro sudetské Němce, požadovat náhradu za oběti nacismu a konstruktivně se účastnit práce ve výborech iniciujících prohlášení. V těch sudetští Němci od té doby hráli důležitou roli. „Musíme jít tudy. A budeme pokračovat. "
Pracovní skupina „Dialog bez tabu“ v rámci Česko-německého diskusního fóra, které se také účastní Bernd Posselt a Milan Horáček, nyní konečně připravuje témata, pro která bylo Diskusní fórum zavedeno. „Dáváme přednost nekreslit tlustou čáru, ale nastavit dvojtečku, protože se pokračuje dál. A my se budeme podílet na utváření budoucnosti Evropy."
Generální sekretářka Christa Naaß načrtla historii Sudetoněmecké Rady. Před 70 lety, tedy v roce 1947, Hans Schütz, Walter Becher a Richard Reitzner založili se třemi stejně smýšlejícími sudetoněmeckými sdruženími Asociaci sudetoněmeckých zájmů. Hans Schütz, který přišel ze sudetoněmeckého křesťanského hnutí, vytvořil v roce 1946 s páterem Paulusem Sladkem základ pro Ackermann-Gemeinde. Novinář Becher se vynořil v Kameradschaftsbundu a založil s Walterem Brandem Witikobund. Sociální demokrat Reitzner se právě vrátil z exilu v Londýně a založil v roce 1951 s Wenzelem Jakschem Seliger-Gemeinde. V roce 1954 byla pracovní skupina přejmenována: Od té doby je její jméno Sudetoněmecká rada.
„Evropská unie“, řekla Naaß, „je v současnosti před rozhodující zkouškou. Největším problémem je vidět obrovské úkoly jako společnou odpovědnost, a ne se dále rozpadat do Evropy národní sobeckosti, která se projevuje Brexitem."
O práci kanceláře sudetských Němců v Praze informoval její vedoucí Peter Barton, který také oznámil nedávnou návštěvu Helmuta Eikama, člena Sudetoněmecké rady a spolupředsedy Seliger-Gemeinde. Kromě toho Barton představil statistiku českého časopisu „Ekonom“, pod názvem „Chudoba nahradila Němce“, dokazující, že vyhnání sudetských Němců nepřineslo nic dobrého.
Sudetendeutsche Zeitung, 5.5. 2017, str. 1, bez autora a značky
Mariánskolázeňské prohlášení Sudetoněmecké rady
Přízrak obchází Evropou. „Fantazie o národní ekonomice, intolerance vůči náboženství nebo skupiny zaměřené na různé formy nepřátelství, o nichž se dlouho věřilo, že jsou překonány, získávají na popularitě. Antievropští populisté slibují jednoduchá řešení, která v minulosti opakovaně vedla ke katastrofám.
Muži a ženy z generace zkušenosti, kteří zažili hrůzy druhé světové války, a krátce po ní, varují před oživením nacionalismu v Evropě. Další generace vidí v Evropě rostoucí společně, a nejmladší z nás mají mít jen jednu společnou Evropu bez hranic. V tom vidí naději pro budoucnost.
Politici ze všech politických stran, jako Kurt Schumacher, Konrad Adenauer, Bruno Kreisky, Olof Palme, Willy Brandt, Helmut Kohl, Helmut Schmidt a Hans-Dietrich Genscher, kteří zažili hrůzy druhé světové války, stejně jako i autoři Charty německých vyhnanců a Wiesbadenské dohody mezi sudetskými Němci a exilovými Čechy, dělali vše pro to, abychom zabránili další válce prostřednictvím sjednocení Evropy.
Dnes vidíme se znepokojením, že později narození politici a lobbisté z různých zájmových skupin opět začínají hru s ohněm ve „společném domě Evropa“ na všech rozích a koncích.
Považujeme za svou povinnost, v tomto období evropských dějin, kdy je stále méně a méně svědků a pamětníků mezi námi, varovat před kolapsem Evropy a hrůzami války.
Trváme na:
- Evropě svobodných přátelských národů, míru a dobré sousedské spolupráci;
- ochraně základních práv a občanských svobod, realizace evropského práva etnických menšin, slova, tisku a náboženské svobody v Evropě, jakož i práva na informace;
- na zachování míru, odzbrojení a armádě výhradně pro obranné účely;
- posílení demokraticky zvoleného Evropského parlamentu;
- Evropě bez diskriminace, vyznačující se pluralismem, tolerancí, spravedlností, solidaritou a rovností žen a mužů.
Žádnou další válku, žádné další vyhánění! 30.dubna 2017
Sudetendeutsche Zeitung, 12.5.2017, str. 3
Žádná tlustá čára, nýbrž dvojtečka
Mariánskolázeňské rozhovory 2017 – část II a závěr
„25 let sousedství smlouvy, 20 let Česko-německé deklarace. Jak to půjde dál?“ Zeptala se Sudetoněmecká rada při posledním dubnovém víkendu v Mariánských Lázních - a mnozí reagovali. Ne teoreticky, ale velmi prakticky to udělal Herbert Schmid z Německé odborové federace a Německé asociace vzdělávání dospělých „Práce a život Bavorska“. Spolupracují také s Eurestem. Eurest je zkratka pro Evropské služby zaměstnanosti, evropský portál pracovní mobility. Mezi Bavorskem a Českou republikou je od roku 2006 Eurest-partnerství Čechy-Bavorsko, neboli Eurest Bavorsko-Česká republika. První poradce z Eurestu na bavorské straně byl Herbert Schmid. Živě popsal spolupráci historiků, germanistů a bohemistů z Horní Falce a kněze z Tachova na Chebsku s českými institucemi a s projekty, realizovanými Petrem Bartonem a sudetoněmeckou kanceláří v Praze.
Následující panelová diskuse se zástupci bavorského parlamentu, jako Ulrikou Goteovou, zemskou předsedkyní Strany zelených, Bernhardem Pohlem, mluvčím pro vyhnaneckou politiku Svobodných, Markusem Rinderspacherem, předsedou SPD, a Bernhardem Seidenathem, z pracovní skupiny pro vyhnaneckou politiku CSU, byla moderována Peterem Becherem, jednatelem mnichovského Sdružení Adalberta Stiftera. Goteová řekla, že „nesmíme stále špatně mluvit o Evropě.“ Pohl vyjádřil zájem o domov svého otce, Rinderspacher řekl, že jeho rodina prožila převrat se slzami. A Seidenath popisoval svůj zážitek, když jeho dopisující přítel z NDR stál se svým Trabantem u jeho dveří.
Český křesťansko demokratický senátor, Zdeněk Papoušek, podrobně informoval o svém pohledu na Česko-německou deklaraci a její důsledky. Jeho sociálnědemokratický krajan, Libor Rouček, bývalý místopředseda Evropského parlamentu a v současné době spolupředseda Česko-německého diskusního fóra, informoval o své činnosti pro smíření.
Rouček připomenout, že atmosféra v diskusním fóru byla zpočátku „velmi nervózní.“ A v posledních 20 letech se fórum stále zabývá akutními problémy, jako populismem a nacionalismem. Původní témata nebyla projednávána. Ale mezitím došlo ke změně. Ve fóru „Dialog bez Tabu“ můžeme mluvit o všem.“
Albrecht Schläger, předseda správní rady Česko-německého fondu budoucnosti, místopředseda Svazu vyhnanců a bývalý tajemník Sudetoněmecké rady oznámil, že fond poskytl od svého vzniku 54 milionů eur na 9.500 česko-německých projektů. V posledních 20 letech se však kvalita česko-německých vztahů výrazně změnila. Dnes Češi a Němci nediskutují tolik o minulosti, ale spíše o aktuálních otázkách, jako je migrace. Nakonec oznámil dobrou zprávu, „Angela Merkelová a Bohuslav Sobotka na začátku tohoto roku informovali, že fondu byly přiděleny prostředky na dalších deset let, se kterými bude vykonávat svou misi.“
Panelová diskuse mladší generace s Ondřejem Matějkou - „Nepatřím k mladší generaci, a jsem zde spíše fosílií“ – z Ústavu pro studium totalitních režimů, zakládajícím členem české studentské iniciativy Antikomplex, Kateřinou Kabátovou, předsedkyní Česko-německého fóra mládeže, a Tilmanem Asmusem Fischerem, studentem protestantské teologii v Berlíně, členem Seliger-Gemeinde, místopředsedou landsmanšaftu Západní Prusko a tiskovým mluvčím Panevropské mládeže, byla moderována česky a německy mluvící novinářkou Bárou Procházkovou. Kateřina Kabátová řekla, že byla dcerou „osadníků“, tedy Čechů, kteří přišli do Sudet po vyhnání Němců. Žije na Šumavě, kde hromady kamení svědčí o bývalých budovách, a připomínají jí německou minulost Českého lesa.
Explicitně jako „levicová“ mluvila novinářka o českých mediích ve volebním roce 2017.
A konečně historik a publicista Jan Šicha spustil řečnický ohňostroj o „Chartě 77“, sametové revoluci a současné době. Poskytl nahlédnutí do duše českého disidentu a německých politiků. Také je pečlivým autorem „Chartistické výstavy“, která bude mít premiéru v německém znění na Sudetoněmecký den v Augsburgu. Vzpomněl na signatáře „Charty 77“ a německo-českou Výměnu samizdatové literatury (Austausch von Samisdat- Literatur). „Došli jsme na zádech chartistů ke svobodě.“
Šicha také citoval větu francouzského spisovatele Frangoise Mauriaca:. „Mám rád Německo natolik, že bych z něj chtěl mít dvě.“
„Jak to půjde dál?“ Na tuto otázku jasně odpověděl mluvčí etnické skupiny a spolkový předseda sudetoněmeckého landsmanšaftu Bernd Posselt: „Neděláme tlustou čáru, ale dvojtečku. Protože to pokračuje dál a my se budeme podílet na utváření budoucnosti Evropy.“
Nadira Hurnaus, Sudetendeutsche Zeitung, 12.5.2017, str. 3
Volný a krácený překlad ing. P. Rejf, CSc., připravil dr. O. Tuleškov
Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Nezávislou skupinou Věrni zůstaneme a Českým národním sdružením. Praha, 24. června 2017.
Webová adresa: www.ceskenarodnilisty.cz
e-mail: vydavatel@seznam.cz