Studijní texty, volné a krácené překlady z německého tisku
Příklad lužickosrbsko-saského spolužití
30.3.2017 Společnost přátel Lužice / Towarstwo přećelow Serbow (SPL / TPS)
Aktuální příklad lužickosrbsko-saského spolužití, jak ho zachytil Julian Nyča: Zelení v Sasku navrhují, aby na obecních cedulích lužická srbština a němčina byly rovnocenné - tedy psány stejně velkým písmem. Bylo by to samozřejmě jenom dobře a především podle práva. Reakce veřejnosti, které Nyča prezentoval na svém Twitteru pod heslem "příklady mírového soužití", dokládají, že přinejmenším někteří Sasové na něco takového nejsou připraveni, neboť o historii ani osídlení Lužických Srbů nic nevědí.
Dočíst se lze předpokládané:
• To vážně nemáme jiné starosti? • Nebylo prošustrováno už beztak dost peněz?
• Nebyly by ty peníze třeba někde jinde? • Prosím vás, kolik tu žije Lužických Srbů?
• No jistě, a taky arabsky, turecky a cca dalšími 15 jazyky by to mělo být...
• Tohle... TOHLE jsou starosti a obavy Zelených. • K smíchu. Mám mnoho kamarádů Lužických Srbů a ještě nikdy jsem od žádného nic takového neslyšel. Zelení by měli z politiky vypadnout!
Nehledě na to, že jistě existují i doklady opačných názorů, tyto dokládají, že v principu se úroveň internetové diskuse v Česku a Sasku od sebe neliší.
Společně žít v pravdě
Cíl dorozumění, Bernd Posselt, mluvčí sudetoněmeckého etnika
Český premiér Bohuslav Sobotka, muž s křesťanskými hodnotami, byl znovu zvolen více než než dvěma třetinami hlasů za vůdce sociálních demokratů, i když je pod masivním tlakem zpátečnického Zemanova křídla své strany. Díky jeho evropskému státnickému formátu, ale také díky odvážným křesťanům v pražské vládě, jako jsou vicepremiér Pavel Bělobrádek a ministr kultury Daniel Herman, kteří podávají znamení smíření k nám sudetským Němcům, je atmosféra mezi Bavorskem a Českou republikou taková, která byla nemyslitelná ještě před dvěma roky. To samé platí i pro ministryni práce a sociálních věcí Michaelu Marksovou. Ta již v roce 2015 vystoupila na sudetoněmecké připomínce Wiesbadenské dohody našeho etnika s Čechy v poválečném exilu v Hessenském zemském sněmu a nyní měla zdaleka nejlepší výsledek ve volbách do předsednictva Českých sociálních demokratů.
Sobotka sám významně přispěl také v rozhovorech a parlamentních debatách ke zlepšení ovzduší, když i tam s velkou odvahou čelil tváří v tvář řádění nacionalistů, komunistů a populistů, s ohledem na podlost některých jeho soupeřů. Odsoudil bez kompromisů myšlenku kolektivní viny jako základ vyhnání, vzdal hold vzájemné dohodě a reformnímu kursu našeho landsmanšaftu, důležitému kroku k trvalé dohodě. V rozhovoru pro levicový list „Právo“ řekl, že my sudetští Němci jsme přirozeným spojencem českého národa ve střední Evropě, že je „povinností naší generace“ najít společnou řeč, a to i v obtížných otázkách. V budoucích fázích německo-českého dialogu se musíme vrátit k tomuto moudrému prohlášení.
Jak těžké to může být, zažili Němci znovu a znovu ve svém vlastní, často bolestné, minulosti. Po celá léta bylo například říkáno, v nacistické éře Židé „zahynuli v koncentračních táborech“. Ve skutečnosti šlo o to, že šest milionů evropských Židů bylo při holocaustu zavražděno továrním způsobem. Po velkých válkách bylo Němcům řečeno, že jsou „na mizině“ místo poctivého vysvětlení, kdo a proč je rozpoutal. Zločiny komunistických režimů, jako vytvoření gulagů, brutální pronásledování a mučení politických oponentů, pásy smrti a minová pole podél železné opony, nucené adopce dětí z rodin s problémy loajality a systematický rozklad osobnosti, pomocí psychologických útvarů zpravodajských služeb, jsou dnes trivializovány. Dnes se rudá diktatura pouze klasifikuje jako „jiný sociální systém.“
Na západ od Šumavy také nechybí mlhavé pojmy. Takže je zakrýván potrat jako „přerušení“ těhotenství ženy, jako by se v něm mohlo pokračovat. Násilně vyhnaní z vlasti jsou nazýváni „uprchlíky“ nebo dokonce „přesidlenci“. Na české straně bylo dlouho tabu kolektivní zbavení práv a vyhnání sudetských Němců, mluvilo se raději „odsunu“ - deportaci.
Většina dříve sudetskými Němci obývaných obcí vydává v současné době historické materiály, ve kterých je až do současnosti téměř každá významná událost ze středověku zmíněna z místní kroniky, ale ne to, že v roce 1945 byla téměř vyhnána celá populace a nahrazena českými osadníky. Na prohlídce vesnic a měst, klášterů a hradů stále můžete slyšet že je obyvatelé nebo vlastníci po válce „opustili“.
Díkybohu, je to trapné stále více a více, zejména mladým Čechům. Pokládají svým rodičům a prarodičům zkoumavé otázky, proč Němci, kteří zde žili po staletí, vlastně zmizeli. Navštěvují naše webové domovské stránky, kulturní instituce, muzea a Sudetoněmecký dům. Pátrají v českých archivech po pravdě a zdokumentovávají to, pokud to nečiní jen z vlastní zvědavosti, ve filmech, divadelní hrách, románech, historických knihách a článcích v tisku.
V Jablonci se diskutuje o obnovení Rüdigerova památníku - i když se bude jednat o kopii, protože originál je nyní v bavorském Neugablonz. V Praze městská rada zvažuje obnovení památníku Radeckého na Malostranském náměstí, zničeného v r. 1918. České ministerstvo obrany má svůj vlastní rozpočet na rekonstrukci dřívějších památníků na padlé z německy mluvící komunity v letech 1914 – 1918. V některých - bohužel ne všech - českých učebnicích jsou jasné a pravdivé informace o vyhnání, jako v řadě německých. Proti tomu všemu stále existují velké protichůdné síly.
Místní politici, učitelé, kulturní pracovníci a aktivisté, kteří vyzývají postavit se tváří v tvář problémům, jsou na mnoha místech brutálně šikanováni. Celkově se ale otáčí vítr, to již ani nejpesimističtější nemůže popřít. Naše trpělivé nasazení stojí za to a pomalu se začíná dostávat k velkým politikům. Češi a sudetští Němci jsou vyzýváni, aby navzdory nacionalistům a tvrdým tlakům ze všech stran, využili příležitost konečně „žít v pravdě“ , jak to vyjádřil nezapomenutelný Vaclav Havel.
Sudetendeutsche Zeitung, 24.3.2017, str. 1
Tisk Němců v Čechách nebyl vždy protičeský
Německý tisk v Čechách má dlouhou tradici. Nejstarší deník BOHEMIA vznikl ve 30. letech 19. století, zásluhou významné pražské německé rodiny Haasů. Druhým hlavním deníkem byl v 50. letech TAGESBOTE AUS BÖHMEN (Denní posel z Čech) vydávaný Davidem Kuhem. Oba deníky byly až do počátku 70. let hromadně čteny etnickými Čechy. Není divu, že nevystupovaly ostře protičesky, zejména „Tagesbote“. U něj začala kariéru řada budoucích českých novinářů (jako Neruda).
Změna nastala s obnovou parlamentního systému. Protičeské články, zejména v„Tagesbote“, se objevily na konci 50. let, kdy pochybovaly o Rukopisu Královédvorském a Zelenohorském. To mu vyneslo nejen pohrdání ze strany Čechů, ale list byl dokonce zažalován. Postupně zájem Čechů o německé noviny klesl, což vedlo k větším útokům německého tisku proti nemalým agresivním útokům českých novin. Koncem 70. let byl šířen pouze PRAGER TAGBLATT (Pražský deník), z mediálního impéria podnikatele Heinricha Mercy. Jeho obětí v konkurenci byl list Davida Kuha.
Není možné zapomenout na TAGESBOTEN AUS MÄHREN UND SCHLESIEN (Denní poslové z Moravy a Slezska), který vycházel od roku 1867, a oficiální Prager Zeitung (Pražské noviny), publikovaný a financovaný kanceláří guvernéra (Království českého).
Bezkonkurenčně nejpopulárnější z nich byl NEUE FREIE PRESSE (Nový nezávislý tisk), centrální deník rakouských liberálů. Natřil k žádné politické straně, tím více se jeho nezávislost projevila v kampaních proti klerikálům, Čechům, Slovincům, atd. Tento list, nebo podobné, měly zásadní význam pro formování liberálního prostředí v Rakousku. A to v pozitivním i negativním smyslu.
wyk, Sudetenpost, 9.3. 2017, str. 7
Zásluhy kardinála Vlka
„Minulou sobotu zemřel ve věku 84 let bývalý pražský arcibiskup kardinál Miloslav Vlk. Vedoucí sudetoněmecké kanceláře v Praze, Peter Barton, připomíná v této souvislosti, že Vlk má také jedinečné zásluhy na založení „sudetoněmeckého poselství dobré vůle“ v letech 2002-03.
Tehdejší mluvčí České biskupské konference, dnešní ministr kultury Daniel Herman, v té době sloužil jako prostředník mezi pražským arcibiskupem a Bartonem. Vlk pochopil, že celá sudetoněmecká etnická skupina, a ne pouze její organizace, potřebuje takové zastoupení na území České republiky.
Na slavnostním zahájení výstavy „Diktatura proti naději/pronásledování římskokatolické církve v Československu 1948-1989“, dne 1. července 2013 v Praze, ukazuje Barton kardinálovi na tabuli s nadpisem „Tajné životy“ fotografie, které při sledování Bartona, v kostele v roce 1979, tajně udělala československá tajná služba. Takovou společnou minulost měl Barton s arcibiskupem Vlkem, ačkoli bylo známo, že ten měl zkušenosti s mnohem horším druhem pronásledování. Barton je přesvědčen, že kardinál Vlk má zásluhy o sudetoněmeckou etnickou skupinu, a že také v historii sudetoněmecké kanceláře v Praze zůstanou nezapomenutelné.“
Sudetendeutsche Zeitung, 24.3.2017, str. 2
Uhl a Barton
Michal Uhl zastupuje české zelené (SZ) v Parlamentu obvodu Prahy 2/Královských Vinohrad. Je také členem Rady Ústavu pro studium totalitních režimů a syn nositeleKarlovy ceny sudetoněmeckého landsmanšaftu Petra Uhla. Peter Barton, vedoucí sudetoněmecké kanceláře v Praze, považuje od začátku Michala Uhla za věrného přítele kanceláře. Barton o Uhlovi juniorovi řekl: „Michal se osvědčil zejména v těžké počáteční fázi “sudetského poselství dobré vůle“, tedy v době, kdy mnozí politici a některé veřejné osoby váhali veřejně se ke mně přiznat a mít kontakt s kanceláří sudetských Němců. Proto je pro mě čest, vyjádřit svému příteli poděkování. " Sudetendeutsche Zeitung, 31.3.2017, str. 2
Hledání osobností s konflikty
Česká předvolební kampaň
Veřejná debata v České republice je silně ovlivněna předvolební kampaní pro nadcházející parlamentní volby a brzy poté prezidentské volby. Utvářeni jsou jejich protagonisté, jsou sklony k černobílé argumentaci, a jasně jsou definováni přátelé a nepřátelé.
Prezident Miloš Zeman se odmítl objevit na pohřbu kardinála Vlka, spustil vlajku na střeše svého sídla a odjel. Před tím ještě projevil svou dřívější averzi k osobě prelátů - šlo o církevní restituce, které jsou příznivci prezidenta hodnoceny jako přehnaný dar.
Zeman ještě dal rozvratný úder rozpravě o komunismu. Navrhl do rady Ústavu pro výzkum totalitních režimů, dozorčího orgánu archivu dokumentů komunistické Státní bezpečnosti, spisovatelku Lenku Procházkovou. Bývalou disidentku, ale dnes bojovnici proti církevním restitucím a spornou politickou komentátorku v komunistických listech. Samozřejmě, že zaměstnanci ústavu vášnivě odmítli Zemanův záměr jmenovat tuto osobu.
Podobné je to s útoky na ministra kultury, Daniela Hermana, který je považován za nekritického přítele sudetských Němců. Dalekosáhlé a historické kompromisy, hledající formulace při Sudetoněmeckém dni v roce 2016 v Norimberku, jsou buď chváleny nebo démonizovány. Bude velmi zajímavé, najít na této politické scéně žádoucí kompromisy.
Kardinál Miloslav Vlk dal krátce před svou smrtí doporučení, podporující bývalého předsedu Akademie věd ČR Jiří Drahoše, v prezidentských volbách. Drahoš se stal známý jako kompromisy hledající spasitel Akademie. Nicméně ve výše uvedené radikální atmosféře „buď-anebo“ mají kompromisy hledající osobnosti malou šanci.
Jaroslav Šonka, Sedetendeutsche Zeitung, 31.3.2017, str. 2
Bruna Vídeň
Domovské odpoledne bylo v sobotu 11/3/2017. Na naše domovské odpoledne bohužel kvůli nemoci nepřišlo hodně krajanů. Členové Klubu německého jazyka a kultury KNJK (DSKV) z Brna, z předsednictva paní Knapková, Felicitas Stránská, Marie Schrimpelová a další členové KNJK a další osoby měli navštívit náš Dům vlasti, ale bohužel se návštěva neuskutečnila. Pro některé lázeňské pobyty členů KNJK už není zájezd brněnských Němců k setkání Brňanů ve Vídni před koncem léta už možný . V červnu 2012 navštívilo nejméně 20 krajanů z KNJK s předsedou Georgem Nestraschillem Dům vlasti při společném zábavném odpoledni Bruny. Georg Nestraschill pak líčil své zážitky v Brně po roce 1945.
Náš výlet do Brna se bude konat v neděli 28/5/2017 v 08:00 mikrobusem a auty s Vídeňáky. Odjezd bude ze zastávkových míst 1130 Wídeň a 1210 Vídeňský Pia Parschplatz (u kostela ve Floridsdorfu u rychlostní železniční stanice), a / nebo po předchozí domluvě. Po příjezdu do Brna bude v 11.00 bude zádušní mše v Starobrněnském kostele Nanebevzetí - na Mendlově náměstí. Bude čtení, kázání evangelia, přímluvy v českém a německém jazyce. Mši bude celebrovat generální vikář. Pak se položí věnec od Bruny ( z Německa a Vídně), na památník v klášterní zahradě, postavený Brunou, v květnu 1995. Poté, ve 13:00 bude oběd v pivovaru Staré Brno vedle klášterních zahrad. Odpoledne (po předchozí domluvě) buď jízda na Dalešickou vodní nádrž, nebo pobyt v Brně. Návrat do Vídně bude v 16:30 hodin, s možností pobytu v Poysdorfu.
Na památku Brněnského pochodu smrti z 31. května 1945, před 72 lety, bude pamětní mše ve Sv. Štěpánu - Prelát Dr. Karl Rühringer. Doufáme že přijdete na naše setkání.
V den oslavy našeho dne matek v sobotu 06.05.2017 v 15:30 hodin v Domě vlasti, budeme recitovat básně, zpívat jarní písně, (textové podklady jsou k dispozici). Naše poslední domovské odpoledne před letní přestávkou bude v sobotu 10/6/2017 v 15:30 v Domě vlasti.
BRUNA - Vídeň a Slezské humanitární sdružení Vás zvou pamětní den vyhnanců v neděli 18/6/2017 v 15:00 do Deutsch Ordenskirche 1010 Vídeň, Singerstrasse 7.
www. sloe-wien.at Sudetenpost, 6.4.2017, str. 14, Ulrike a Christiane Tumberger
Pražský premiér Sobotka bojuje o zachování moci flirtováním s komunisty
Žádné velké vyhlídky nejsou v již tak komplikovaných sudetoněmecko-českých vztazích - a pro „komunikační politiku“ současného vedení sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL) v Mnichově: Berndem Posseltem velmi oblíbený sociálnědemokratický premiér Bohuslav Sobotka zvažuje po parlamentních volbách v říjnu koalici své strany s komunisty. To by znamenalo přímo politické protržení hráze, protože v minulých 22 letech byla spolupráce mezi Sobotkovou ČSSD a KSČM omezena jen na místní a regionální úroveň.
V roce 1995 ČSSD schválila rezoluci, která zakázala spolupracovat s komunisty. Pro trvání negativních výsledků volebních preferencí premiér Sobotka toto rozhodnutí Kongresu považuje za „zastaralé“. Jeho argument je, že neodráží současnou situaci. A pro českou sociální demokracii to zdaleka není růžové. Preference voličů pro ČSSD se výrazně snížily. Koncem roku 2016 byly údaje STEM pro stranu, která je v čele vlády, alarmující: 14,4% a pro komunisty 14,6%. Jasně vede strana ANO ministra financí Andreje Babiše s 29,7% preferencí.
Premiér pod tlakem
Připomenutí: V parlamentních volbách v roce 2013 získala ČSSD 20,5% hlasů a stala se tak nejsilnější. Špatné výsledky průzkumu preferencí již vedly ke kritické diskusi o premiérovi, který je zároveň předsedou sociálních demokratů. Aby bylo možné rozpoznat výbušnou povahu námluv s komunisty: KSČM je jedinou bývalou komunistickou parlamentní stranou v Evropě, která nebyla dodnes reformována. Přihlásila se k politické tradici svého předchůdce - až do roku 1989 vládnoucí straně KSČ. Ta má zodpovědnost za násilné potlačení „Pražského jara“ v roce 1968, pronásledování disidentů a nekompromisní postoj k vyhnancům. Sobotka váhavě začíná s něčím, co by bývalé sudetoněmecké spoluobčany, spoluprací s komunisty, odsunulo do odpadu.
Nejen to, ve vyložené euforii informovaly moskevské „Izvestija“ o stranickopolitickém vývoji v České republice. Přinesly rozhovory s vrcholnými představiteli KSČM, kritizujícími nejen vstup do NATO v roce 1999 a členství v EU, ale i s jejich dalšími požadavky: „Nesouhlasí s euroatlantickým zahraničněpolitickým kurzem a vyžadují referendum o členství ČR v NATO. S tím, že Praha nemusí být členem vojenské aliance, kterou považují za agresivní. „Samozřejmě jsou zaměřeni proti západní politice sankcí vůči Rusku. Takže KSČM je v souladu s prezidentem Milošem Zemanem. Hrozí v Praze rudo-rudá? Konstelace, se kterou je nutno počítat, z důvodu udržení Sobotky se sociálními demokraty u moci?
Gernot Facius, Sudetenpost, 6.4.2017, str. 5
Radikální teze a malé kroky
Klíčová slova musí být tučným písmem. Byl formulován požadavek, ale ponecháno otevřené, jak by měl být vyplněn. „Hledat porozumění – ve středu Evropy“ je motto Sudetoněmeckého dne v roce 2017 v Augsburgu. Ambiciózní motto. Zejména v tomto neklidném čase. Světová politická vřava a probíhající volební kampaně v Německu a České republice překrývají tvůrčí vůli v obou zemích a odvádějí pozornost od tvrdých faktů. Jako mantra se v Berlíně a Mnichově opakuje požadavek tvrdé práce, a že německo-české vztahy ještě nikdy nebyly tak dobré. Další kritická reflexe by jistě bylo vhodná - a to především upřímná. Existují dobré přístupy k porozumění mezi sudetskými Němci a Čechy. Kdo by to mohl popírat. Nicméně jsou to ještě malé kroky, omezené na jednotlivá města a obce, které jsou tvořeny vzpomínkami na společnou historii. Politika na vysoké úrovni však zůstává i nadále na starých pozicích. Oficiální Praha se nemůže zbavit dekretů, které vedly k vyhnání Němců. Odmítá přímý dialog s dotčenými stranami. A Berlín a Mnichov mlčí k české neústupnosti. Vydávají svou pasivitu za reálnou politiky a snaží se klamat tím, že dialogový koncept jsou taktické hry ze strany sudetských Němců. Realpolitik je bohužel často nepochopena. Ačkoli je to chytré chování v jejich zájmu (uvědomují si realitu), nelze to vzít zpátky.
Rozumná reálná politika neztrácí dlouhodobý cíl z dohledu, ale neodsuzuje se k nečinnosti. To znamená, že je třeba brát svět takový, jaký je, ale nemělo by to být tímto způsobem. Toto napomenutí, při jiné příležitosti, pochází od nového německého prezidenta Franka-Waltera Steinmeiera. Můžete snadno složité (sudeto-)německo-české vztahy ignorovat. Ale Steinmeierův názor může vnést jistotu do tohoto sporu: „Potřebujeme dialog. Nenechat znepokojující rozpory, aby rušily, nebo byly zameteny pod koberec. Pouze tehdy, pokud jasně a poctivě identifikujeme příkopy které nás rozdělují, budeme schopni je překonat. Doufejme, že Berlín a Praha si to uvědomí.“ V tuto chvíli je stále v podání herců ve vládě v ústředí provozováno mnoho slovní kosmetiky. V obou metropolích. A bohužel také v Mnichově. Gernot Facius, Sudetenpost, 6.4.2017, str. 1
Mistr zaklínání
Německo na jaře 2017: Přípravy na politický podzim běží na plné obrátky. Boj o kancléřství je v plném proudu. Angela Merkelová proti Martinu Schulzovi. Liší se lidé z vedení CDU a SPD? V hlavních liniích stěží. Zejména v politice EU, ke které mají obě strany blízko. Merkelová i Schulz chtějí „více Evropy“. Schulz, čestný člen Seliger-Gemeinde od roku 2012, má evropské „hluboké kořeny“ v bavorských lázních. Lze jej ocenit jako „čestného, upřímného, oddaného a spolehlivého“. Obdržel „velkou evropskou“ cenu Wenzela-Jaksche.
Mnoho krajanů nad tím kroutilo hlavami, o Schulzově závazku jednat v duchu bývalého předsedy sudetoněmeckých sociálních demokratů a dočasného prezidenta Svazu (německých) vyhnanců (SNV) nebylo známo. V té době, v roce 2012, byl poctěn funkcí předsedy Evropského parlamentu a svaz stále vykazoval únavu a krize, které dodnes přinášejí úvahy o jeho přežití. Mezitím Schulzovi přátelským publicistům chyběl jasný profil kandidáta na kancléře a jeho strany. Nové, ve skutečnosti velmi staré, výzvy k sociální spravedlnosti nemohou zakrýt skutečnost, že SPD „jednoduše nemá žádný profil, který by ji výrazně odlišil od Evropské unie - přinejmenším v evropské politice,“ píše Thomas Schmid, bývalý vydavatel „Die Welt“ a autor knihy „Evropa je mrtvá, ať žije Evropa“! Světová velmoc se musí najít sama“. Schulz zřejmě těží ze „sekulárního trendu“, který se projevuje ve francouzské prezidentské kampani: lidí předkládajících programy. „Byl to jeden z nejhorlivějších volajících po „více Evropy“ – se kterým chtěl zapůsobit, ale aniž by byl schopen vysvětlit, co přesně je míněno tímto „více Evropy“. Je jedním z umělců vyvolání evropského sjednocování, kteří ve své neúnavné propagandě využili pouze pověst EU." Jasně to nelze říci. Kandidát hledal, i když některá jeho vyjádření zněla trochu opatrněji, stmelení do jakéhosi EU státu s ústřední vládou. Víme, že dosavadní vlast odešla v roce 2016, není dnes již lokalizována a multikulturalismus existuje v Evropě již po staletí, „je to kontinent míchání kultur“. Jistě, člověk z německo-holandské hranice není to, co se rozumí pod pojmem skutečná levice, ale jeho zadní linie se snaží překlenout propast se sytě rudou. Jeho asistenti, včetně zástupce předsedy strany Aydana Özoguze, také prosazují volební právo pro imigranty bez německého pasu. Patří pod jednu střechu s nadací Friedrich-Ebert-Stiftung, jejíž komise patří k „lobbistům multikulturní scény, jak si všiml „Preussische Allgemeine“. Chtějí pokračovat ve směřování k multikulturalismu a propagovat „pozitivní vizi Německa jako imigrační země“. Sbohem německé sebeurčení? Ještě je povoleno se na to ptát. A co by řekl Wenzel Jaksch k těmto tendencím v jeho straně?
Gernot Facius, Sudetenpost, 6.4.2017, str. 2
Povědomí 60-leté historie
Výroční přijetí Svazu vyhnanců (SV) v Berlíně
Také v letošním roce znovu nabídla Katholische Akademie v centru Berlína místo pro výroční přijetí organizace vyhnanců, které proběhlo již koncem března vzhledem k nadcházejícím volbám do Spolkového sněmu.
Předseda SV - poslanec Bernd Fabritius připomněl ve svém pozdravu na přijetí, které poctila opakovanou účastí německá kancléřka, 27. říjen 1957, kdy proběhlo sloučení Svazu německých vyhnanců a Asociace krajanských spolků - skutečné datum založení SV před 60 lety. Také připomněl Chartu německých vyhnanců z roku 1950, s důležitými cíli: dodržování lidských práv, sebeurčení národů a etnických skupin, zákaz vyhánění, deportace a nezákonného vyvlastnění a podpory porozumění mezi národy. Charta je stále základem politické práce vyhnanců, kterou také shodou okolností v týdnu před přijetím ocenila kancléřka, ve své internetové prezentaci „Kanzlerin Direkt" , jako skvělou práci vyhnanců.
Nepolitický charakter SV opět prokázala přítomnost mnoha politiků z Evropského parlamentu, regionálních parlamentů a hlavních stran. Zvláště srdečně uvítal Fabritius profesorku Moniku Grüttersovou, státní ministryni pro kulturu a média, která vykonala mnoho pro rozvoj a podporu kultury vyhnanců. Také předsedkyně Nadace Centra proti vyhánění, poslankyně Erika Steinbachová, byla vřele uvítána. Byla Fabritiusovou předchůdkyní v letech 1998 až 2014. Fabritius pochválil práci nadace, která bude doplňovat svou úspěšnou výstavu čtvrtou sekcí … „Zmizelo - Místa, které již neexistují“.
Kromě Rolanda Jahna, spolkového zmocněnce pro archiv Stasi, a Gunduly Bavendammové, ředitelky spolkové Nadace „útěku, vyhnání, smíření“ (NUVS), byla přítomna profesorka Beate Rudolfová, ředitelka Německého institutu pro lidská práva, kterou na svém posledním zasedání přijala za člena správní rada SV. Na recepci se také dostavili někteří diplomaté, jako apoštolský nuncius Nikola Eterovic, velvyslanci Egypta, Arménie, Chile, Rumunska a Ukrajiny. Z Polska se zúčastnil mluvčí Svazu německých menšin z Federalistické unie evropských národností, Bernhard Gaida. Fabritius mu řekl, aby vzal na vědomí, že obavy německé menšiny jsou také obavami SV.
Na politický vliv diskusí (slovních soubojů) Fabritius poukázal na příkladě dvou nedávných záležitostí: Od srpna 2016 bylo přijato již téměř 20.000 žádostí o odškodnění německých nuceně nasazených spolkovým úřadem, a byly již i částečně vyplaceny. Ještě do konce roku může být žádost podána, měl by být povzbuzen každý, jehož se to týká. Formuláře poskytuje SV. Poukázal také na to, že je zapotřebí korigovat věkové schéma pro navrátilce, což se týká především Němců ze zemí bývalého Sovětského svazu.
Pak promluvila německá kancléřka Angela Merkelová, která zavedla výroční přijetí bezpečně do svého kalendáře. Jsou aktuální informace, že více než 6.500 lidem, kteří přišli do Německa jako navrátilci od roku 2013, bylo usnadněno sloučení rodin. Vzhledem k současné německé menšině v Polsku, je tento rok Německo připraveno dát 24 milionů eur na zachování totožnosti a zlepšení situace německé menšiny. Tyto informace dominovaly delší řeči Merkelové. Osobně moc pozdravila zástupce německé menšiny v Polsku, a řekla: „V poslední době jsme se viděli navzájem ve Varšavě (SdZ 7/2017). Vím o nějakých těžkostech vaší práce. Mám tu čest jménem všech ostatních vás ujistit, že budeme pracovat ve vašem zájmu."
Většinu svého projevu však věnovala problému, jak může být udržena naživu paměť vyhnanců ve společnosti, 72 let od konce druhé světové války: „Jak můžete svůj osud ukotvit v naší národní paměti“. - Jednak pomocí vzpomínek na oběti útěku a vyhnání, jejichž den bude v Německu 20. června již potřetí. Potom pomocí péče o německé kulturní dědictví ve východní Evropě, jejíž koncepci se věnuje spolková ministryně Grüttersová. Mohl by k tomu přispět i pro rok 2024 plánovaný Kantův rok, který vzpomene 300. výročí Immanuela Kanta, vynikajícího filozofa osvícenství, který žil a učil v Königsbergu ve východním Prusku. Na začátku svého projevu Merkelová také zdůraznila, že „při podpoře živého povědomí o historii musíme vždy také rozvíjet smysl pro aktuální dění“.
Na konci kancléřka vzpomněla Spolkovou nadaci NUVS a její ředitelku Bavendammovou, která se zavázala k náročnému úkolu, přibližovat příčiny, souvislosti a důsledky etnických čistek ve 20. století širokému publiku. Doufá v rychlý postup stavebních prací: „Po tolika letech již chceme něco vidět.“
Konečně zmínila i poslance Hartmuta Koschyka, který byl na cestě v zahraničí, aby mu poděkovala za jeho práci komisaře pro navrátilce a národnostní menšiny, navíc také za desítky let jeho práce pro vyhnance. Koschyk již nekandiduje do sněmu a pravděpodobně opustí velkou vnitrostátní politiku, což by byla skutečná ztráta. A my k tomu připojujeme, že také pro opakovaná úspěšná výroční přijetí SV na politické scéně v Berlíně. Ulrich Miksch, Sudetendeutsche Zeitung, 7.4. 2017, str. 1-2
Volný a krácený překlad ing. P. Rejf, CSc., připravil dr. O. Tuleškov
Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Nezávislou skupinou Věrni zůstaneme a Českým národním sdružením. Praha, 24. dubna 2017.
Webová adresa: www.ceskenarodnilisty.cz e-mail: vydavatel@seznam.cz