Studijní texty, volné a krácené překlady z německého tisku
Přítomnost a budoucnost
Seminář "Kultura vzpomínání a hledání stop" v Heiligenhofu, část II. a závěrečná
Víkendový seminář "Kultura paměti v Evropě - hledání klíče k budoucnosti" byl pro více než 60 účastníků z celého Německa a z Rakouska zaměřen nejen na minulost, ale i na podněty pro současnost a budoucnost. Četné příklady produktivní komunikace o historii nabídly velmi zajímavé přednášky a diskuse o evropské kultuře vzpomínání jako cestě k lepšímu porozumění v Evropě. Zatímco očitých svědků z válečné generace je stále méně, mladé vědce, zabývající se pátráním a výukou historie a kultury, čeká v budoucnosti vzrušující a zajímavá práce ve filmu, v literatuře, projektových pracích, při cestování po domovině nebo s pamětníky. Aby vzbudili u mladých lidí zájem a přispěli k lepšímu porozumění a formování identity.
O aktuálních problémech a výzvách ve vyhnanecké politice přednášel Stephan Mayer, vnitropolitický mluvčí parlamentní skupiny CDU/CSU a viceprezident Svazu vyhnanců (Bundes der Vertriebenen - BdV). Mayer, který má bavorské a sudetoněmecké kořeny říká: "Historie nás učí, že smíření vyžaduje znalost faktů.
Vyhnanecká politika je velmi důležitá, řekl Mayer, s ohledem na současnou uprchlickou situaci. Úspěch v současném volebním období bylo prosazení náhrad německým nuceně nasazeným. Pokud jde politiky Svazu vyhnanců či sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL), jsou ve Spolkovém sněmu vidět. Od 1. srpna 2016 platí pokyn ministerstva vnitra, podle kterého také německým vyhnancům, kteří byli nasazeni na nucené práce mezi 1.9.1939 až 1.4.1956 musí být vyplaceno odškodnění 2500 euro.
Vzhledem k tomu, že od roku 2015 je 20. červen Světovým dnem uprchlíků, je také konečně ustanoven pamětní den na německé vyhnance - Den vyhnanců. Nedávný vzpomínkový den ve spolkovém sněmu ukázal, že německým vyhnancům je přikládán příslušný význam. Rychlejší pokrok by si přál u Centra proti vyhánění v Berlíně. Teď to vypadá, že Sudetoněmecké muzeum v Mnichově bude dokončeno dříve.
21. ledna bylo 20. výročí podepsání Česko-německé deklarace z roku 1997, která poskytla příležitosti na "pozitivní setbu", který během 20 let vyrostla, ale také v tomto kontextu mluvil o jejím rozdílném hodnocení u sudetských Němců. I přes pozitivní výsledky existují stále problémy, na nichž je třeba pracovat. Starost o další sbližování není jen zbožné přání. „Kdo jiný než vyhnanci a jejich potomci by měl být mostem k východním sousedům?“ Uzavřel Mayer otázkou.
Steffen Hörtler, s rodinnými kořeny v severočeské obci Polevsko (Blottendorf), ředitel vzdělávací instituce, zemský předseda sudetských Němců v Bavorsku a zástupce národního předsedy, závěrem uvedl: "Můžeme se dostat dále jen tehdy, budeme-li jednat rovně, kontaktovat Čechy a společně s nimi přehodnotíme náš příběh. Nesmíme ustoupit, právě naopak. Musíme hledat spojence a sami přispět." To se nyní na sudetských Němcích požaduje. V České republice je také několik odvážných politiků jako ministr kultury Daniel Herman, brněnský primátor Petr Vokřál a bývalý premiér Petr Nečas, kteří jsou příkladem.
Spolkový jednatel SL Christoph Lippert, jehož rodinné kořeny leží na Kravařsku i na Chebsku, přispěl řadou návrhů pro budoucnost spolků vyhnanců, jakož i sudetských Němců. Jak je čtenářům tohoto deníku, prostřednictvím týdenního sloupku o záležitostech etnických skupin, známo, zájem o sudetoněmecké kulturní dědictví v České republice rychle roste. Nedávným důkazem je kontakt s Lesy České republiky. Ty plánují renovovat památky v bývalých Sudetech. Jsou to menší náboženské stavby, jako jsou polní kříže, křížové cesty, kaple, svatyně – také v zaniklých místech. K velké části těchto oprav nemají k dispozici žádné potřebné obrazové materiály, což je důvod, proč věříme, že česká strana požádá o podporu sudetských Němců historickými fotografiemi. Zuzana Fingerová, domácí ošetřovatelka sudetských Němců, bude koordinovat tuto aktivitu.
Tento příklad ukazuje, že tvorba a správa webu, která se zabývala zprostředkováním historie, patří nyní mezi hlavní úkoly spolkové kanceláře SL. Zejména mladí lidé, sudetští Němci a Češi byli instruováni, aby kontaktovali sdružení jako je landsmanšaft, pokud jde o historické souvislosti, problémy domácí politiky, nebo genealogii a otázky týkající se místa původu svých předků. To je prospěšný úkol do budoucna, soudí Lippert.
O dalších příkladech spojování národů a aktivitách v České republice podal zprávu Martin Dzingel, předseda Shromáždění Němců v České republice. Jeho zastřešující organizace se sídlem v Praze zahrnuje 22 nezávislých registrovaných sdružení ve vlasti zůstavších Němců v Čechách, na Moravě a sudetském Slezsku. Běžné příklady aktivit zahrnují události jako jsou České-německý Den dětí v Liberci, konferenci "Menšiny a média dnes" na ministerstvu zahraničí v Praze, nebo udělení Mediální ceny Hanse "Johnny" - Kleina za přínos k česko-německému porozumění v Šumperku. Nezbytně nutná pro úspěch je propagace zveřejněním v "LandesEchos", časopisu pro česko-německý dialog a prostřednictvím internetu a Facebooku, skončil Dzingel svou zábavnou přednášku.
O "Návštěvě domoviny, etnografických pohledech na připomenutí kulturních zvyklostí vyhnanců ve východní Evropě," promluvila profesorka Sarah Scholl-Schneiderová z univerzity v Mainzu, známá v sudetoněmeckých kruzích pro své publikace o vyhnání sudetských Němců. Její výzkum se zaměřuje na reemigrace a koetnické migrace, metodologii studia zejména ústně předávané historie, kulturní přenos a interetnika, kulturní paměť a rovněž se zabývá elitami a transformačními procesy ve východní Evropě.
Aby se historie podle očitých svědků zachovala, byla jednou z jejích priorit, o kterých mluvila, cestování po domovině. Má více než sto biografických rozhovorů se sudetoněmeckými vyhnanci, ale také rozhovory s lidmi z jejich rodných míst: tam prostřednictvím zbývajících německy mluvících menšin, občanských historických společností, nebo profesionálních herců jako členů občanských iniciativ, místních kronikářů, archivářů či muzeologů, místních politických představitelů, či přímo vyhnaných osob na místě v domovině. Také s novými obyvateli těchto domů, spolužáky, bývalými sousedy, přáteli. Jedná se také o výzkum v českých archivech, zúčastněné cestovní pozorování a inspekci paměťových míst i rozbor přibližně jednoho tisíce komentovaných soukromých fotografií.
Scholl-Schneiderová zdůraznila důležitost biografických vzpomínek, protože znovu otvírají historii, protože rozrušují pevnou interpretaci dějin, a ukazují, že neexistuje jediný úhel pohledu. Její líčení mluvilo seminaristům z duše, jak zdůraznil jeden účastník.
Nejen že generaci, která má zážitky, se mohou připomenout v bývalých místech některé vzpomínky nebo pocity. Cestování po domovině se může také stát odkazem pro mladou generaci. Podobně fotografie mají zvláštní význam pro mladší, kteří za hranicemi hledají své rodné kořeny. Protože jim rodinné tradice obvykle chybí, fotografie z každodenního života jim zaplňují bolestivou mezeru a vytváří další důležitý kousek skládačky pro život a vyrovnávání se s minulostí, ukončila Scholl Schneiderová svou vícehodinovou přednášku.
Filmová režisérka Lenka Ovčáčková se ve svém filmu „Hluboké kontrasty“ citlivým způsobem dotkla duše účastníků semináře. Pracuje jako výzkumná asistentka na Katedře filosofie a dějin přírodních věd Univerzity Karlovy v Praze, v rámci projektu "Přírodní vědy Německé univerzity v Praze 1920-1939".
Ovčáčková se věnovala ve svém filmu rozmanitosti života v regionu německo-česko-rakouské Šumavy. Složila také hold nádherné kulturní krajině a kouzlu Šumavy a jejím slavným spisovatelům a básníkům. K rozhovorům přicházejí Češi, Němci a Rakušané v pohraniční oblasti, stejně jako vyhnanci a lidé, kteří zůstali ve své rodové vlasti. V živé diskusi bylo jednomyslně vysloveno uznání za vynikající režijní práci. Bylo dohodnuto, že také tento poučný film je nutné uvést v televizi a při výuce ve školách na obou stranách hranice.
Hildegarda Schusterová, Sudetendeutsche Zeitung, 10.2. 2017, str. 5
Německo nedosáhlo ničeho
70 let po vyhnání se stalo zřejmé, že Německo nedosáhlo v záležitosti odškodnění pro vyhnance od českého státu nic. Nic nepožadovalo; ale také chtělo dosáhnout, aby nedošlo k napětí v dobrých sousedských vztazích s Českou republikou. Jistě, co může dosáhnout již jen 200.000 lidí, považujících se za sudetské Němce, dosáhnout bez jakékoli politické advokacie?? Volby dnes národnostní menšiny nerozhodují; ... A zastupování prostřednictvím SL ??? Je tam nedostatek politického vlivu. Co přinesly dřívější sliby CDU/CSU ???
Spolková republika Německo je ale podle základního zákona povinno chránit vyhnance z vlasti. Pokud při žádosti o odškodnění v případě sudetských Němců nedošlo k odškodnění od České republiky, zajistit adekvátní náhradu etnické skupině (vlastním jménem!). Pro všechno ostatní je k dispozici dostatek peněz.
Sudetští Němci ztratili ve srovnání s místním obyvatelstvem dům a pozemek, a nejvíc utrpěli v důsledku války. Bylo by to gesto uznání poslední generaci, která to zažila. Dokud bude tato "německá" integrace dokončena pouze povrchně, pak se lze, podle mého názoru, jen stěží vyrovnat s aktuální integrací uprchlíků. V případě, že by zůstal status quo, a měli by zmizet v temnotě dějin, pak by byla vykonána a zůstala nespravedlnost... přes EU a její společenství hodnot.
Christian Neumann, sudetský Němec 2. generace, 65468 Trebur, Tribuna názorů, Sudetenpost, 9.2. 2017, str. 13
Úvahy o odchodu Eriky Steinbachové z CDU
Nyní tedy učinila poslední krok po více než 40 letech ve své straně - opustila CDU, která již ve skutečnosti dlouhou dobu nebyla její. Příliš mnoho ponížení a urážek bylo patrných v minulosti, bez podpory ze strany panstva.
Erika Steinbachová v roce 1991 jako jediná, z 13 poslanců parlamentní skupiny CDU/CSU, hlasovala proti uznání hranice Odra-Nisa ve spolkovém sněmu. Za to byla pomlouvána jako reakční zpátečník. Zdůvodnila své hlasování prohlášením: "Nemůžete hlasovat pro dohodu, která odděluje část našeho domu." Nicméně s Polsko-německou smlouvou o dobrých sousedských vztazích v roce 1991 souhlasila. Historie německo-polských vztahů k tomuto dni jí měla dát za pravdu. V roce 2003 odešla z protestantské církve v Hesensku a Nassau z toho důvodu, že "evangelický kostel byl náhradníkem strany, namísto poskytování pocitu jistoty a orientace ve víře, spustil "docela plochou a otevřenou sekulární politiku". Proto přešla k nezávislé Evangelicko-Luteránské církvi. Přítomné chování mocných církví obou konfesí z hlediska současné státní uprchlické politiky, je toho paralelou, která vyhání v naší zemi mnoho křesťanů z náručí jejich církevních představitelů.
Erika Steinbachová poznala, že zavedené strany mají stále stejnou a ve skutečnosti jedinou alternativu pro Německo, jinou, než chce většina lidi naší země. Jako na bývalou mluvčí pro lidská práva a humanitární pomoc se mnozí občané mohou na Eriku Steinbachovou spolehnout.
Jako bývalá předsedkyně Svazu vyhnanců (BdV) je Erika Steinbachová známa, jako statečná a oddaná zástupkyně zájmů německých vyhnanců z Polska, České republiky, Slovenska nebo Maďarska. Ze strany oficiální politiky se jí, kromě laciných slov nebo mediálních výkonů kancléřky, dostalo pro BdV málo aktivní podpory.
Zasloužené sídlo Nadace "útěku, vyhnání, smíření" bylo ve sporech získáno zejména zásahem německého ministra zahraničí Steinmeiera. A také přednášce na německé univerzitě, o německých osadách na východě, bylo v té době zabráněno levicovými studenty. S podporou tlustého děkana bylo zamezeno demokratické kultuře debaty. Stále více a více se stává jasné, jak zlý duch George Orwella obchází v Německu zákeřně kolem.
Odvážně a neohroženě odporuje Erika Steinbachová uprchlické a migrační politice Angely Merkelové, která je nezákonná a v rozporu s ústavou a zákony. Opakovaně se odkazuje na skutečnost, že to vše je možné jen proto, že v současné době není v naší zemi žádný skutečný odpor. Proto doufá v rozhodující změny po volbách v září 2017, ze strany Alternativy pro Německo. V účinek efektivní opozice ve Spolkovém sněmu. Konzistentní chování Eriky Steinbachové, i když přišlo podle některých velmi pozdě, si zaslouží úctu a uznání. Je velkou bojovnicí za demokracii a lidská práva. Svým konzervativním stoupencům, ke kterým se velmi rád počítám, zůstala věrná. A zloba tolika mainstreamových komentátorů na tom změní jen málo.
Claus Hörrmann, zástupce předsedy XV. Spolkového shromáždění sudetoněmeckého landsmanšaftu, Tribuna názorů, Sudetenpost, 9.2. 2017, str. 13
Těžko akceptovatelný problém
Vzhledem k neustálým personálním turbulencím kolem Nadace "útěku, vyhnání, smíření" poznamenal Bernd Posselt, mluvčí sudetoněmeckého landsmanšaftu, že ji ze strany vyhnanců hrozí "vážný problém"(SP 3/2016). Ve skutečnosti existuje značné riziko, že se může setkat s odmítnutím ze strany vyhnanců.
Nicméně důvod pravděpodobně spočívá spíše v kontroverzním výkladu historie, než v kontroverzních personálních rozhodnutích. Koncept, který má tvořit základ pro práci nadace a plánovanou stálou expozici, nevystihuje historickou pravdu.Patří mezi ně prezentace vyhnání Němců, s nejméně 600.000 mrtvými, jako přímého, nevyhnutelného důsledku nacistických válečných a okupačních sil.. Kromě toho, jak je uváděno, že "mezinárodně uznávaná a schválená" politika vyhnání, není v rozporu s mezinárodním právem. Politicky přijímané prohlášení tohoto druhu bude vždy kontroverzní a vždy bude obtížné určit skupinu obětí. Patrik Daghed, Wiesbaden,Tribuna názorů, Sudetenpost, 9.2. 2017, str. 13
Volný a krácený překlad ing. P. Rejf, CSc., připravil dr. O. Tuleškov
Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Nezávislou skupinou Věrni zůstaneme a Českým národním sdružením. Praha, 11. března 2017.
Webová adresa: www.ceskenarodnilisty.cz
e-mail: vydavatel@seznam.cz