Studijní texty, volné a krácené překlady z německého tisku
Sedět proti sobě je lepší než „skypovat“
Německo-český komunální kongres sudetoněmeckého landsmanšaftu v Plzni - Část XIV
Z pódia "Sponzoring a partnerství - motor spolupráce" zde probíral moderátor Klaus Hoffmann, spolkový místopředseda sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL), rozdíly mezi patronátem a partnerstvím:
Patron má povinnost péče o svěřence - dobrovolnou, jednostrannou, bez předem dohodnutých povinností. Při partnerství je to jinak: Oba se setkávají, chtějí dosáhnout společných cílů v oblastech, kde chtějí spolupracovat – v kultuře, ekonomice, vědě. U nás se často objevují dva termíny - Evropa a mír. Jak je to v Poběžovicích (Ronspergu) v bývalém okrese Horšovský Týn ve spolupráci s Schönsee v Horním Falci, okres Schwandorf, zeptal se starosty Hynka Říhy a třetího místostarosty Schönsee, Josefa Höcherla.
Říha odpověděl česky: "Nejsem původem z Poběžovic a mé začátky nebyly vůbec jednoduché. Ale hned po převratu, a otevření hranic v roce 1990, došlo k prvním kontaktům, které proběhly prostřednictvím základních škol. Zpočátku bylo hlavním motivem navázání přátelství a posléze založení partnerství. V současné době obě města spolupracují na rozvoji cestovního ruchu a při obnově památek a podporují především spolupráci podobných klubů. Pokud není důvěra mezi místními politiky, není možné vytvořit partnerství. "
Říha dal dva příklady dvoustranných projektů: celoevropský půlmaraton mezi Schönsee a Poběžovicemi, na jehož přípravě se podílelo asi 150 dobrovolníků. Na bývalém hraničním přechodu zasadili strom přátelství. Byla tam také německo-česká divadelní skupina, která zkoušela a hrála na přírodním jevišti. "Konečně, děti mladšího školního věku předvedly pohádku. Počasí bylo špatné, přesto přišlo 250 diváků. Pro nás, malá města v příhraniční oblasti, znamenají takovéto akce hodně. "
Pro úspěch partnerství je důležité překonat jazykovou bariéru. Otevřenost a vzájemná důvěra jsou navíc velmi významné milníky pro možnost porozumění společné minulosti. Říha na požádání vysvětlil, že pro Poběžovice určitě hrají důležitou roli to, že v Schönsee žije mnoho sudetských Němců. A v Poběžovicích jsme vytvořili řadu iniciativ pro obnovu zámku rodu Coudenhove-Kalergi.
Starosta Josef Höcherl potvrdil, že spolupráce 750 let starého města Schönsee (s 3.000 obyvateli a dvanácti obcemi) s Poběžovicemi byla dobrá, ale na rozdíl od sponzorství mezi velkými městy, jako Řeznem (Regensburgem) a Plzní, chyběly v mnoha oblastech peníze. Od roku 1955 se koná v jeho rodné obci Gaisthalu (po roce 1975 součásti Schönsee) tábor pro sudetoněmecké děti, který bohužel trvá jen po dobu několika týdnů v roce. Děti se vždy pohybovaly na hranicích s Českou republikou, ale nebyla důvěra. V posledních 25 letech přicházejí české děti a mladí lidé do Gaisthalu. "Nikdy jsme se jako děti neučili češtině a problém je, že jsme právě jazykovou bariéru nemohli překonat. "Mnoho sudetských Němců v padesátých letech odešlo, protože v Schönsee nebyl téměř žádný průmysl. Za posledních deset let bylo ve městě vytvořeno velmi úspěšné Centrum Bavaria Bohemia.
Vzdálenost mezi Schönsee a Poběžovicemi není velká, ačkoli nejbližší hraniční přechod v obci Pleš zmizel. Je možné jet na kole a je to docházková vzdálenost. Scházíme se jednou za dva měsíce u "českého stolu" s tlumočnicí". Přijíždějí sem české dechovky a hrají společně s německými. Seběhne se celá obec a přichází i mnoho Čechů." Na „německo-českou stezku přátelství“ v regionu Stadlern z Řezna odpovídají: "Chybí na ní peníze."
Říha potvrzuje: "Blízkost je velmi užitečná. Pokud je to nutné, vezmeme auto. Samozřejmě máme také technologie jako e-mail a Skype, pro komunikaci mezi sebou navzájem, ale je lepší, když lidé sedí naproti sobě. "Přátelské vztahy mezi dětmi a mládeží probíhají v němčině, češtině a angličtině." Když k nám přijde Němec, je oceňováno, když rozumí trochu česky a umí říci alespoň dvě nebo tři věty. Naši lidé oceňují snahu, a to otevírá srdce."
Následoval potlesk z publika. "Jasná výzva" řekl okamžitě moderátor Klaus Hoffmann. Pokud by byly nabídnuty možnosti, měly by být přijaty. Na obou stranách závisí rozšiřování. Německá škola jako v Praze nemohla být samozřejmě všude.
hf , Sudetendeutsche Zeitung, 23.12. 2016, str. 9
Hildegarda Schusterová: Německo-česká kultura paměti
Týdenní seminář v Heiligenhofu v lázních Bad Kissingen - Část V
Josef Eibauer, internetový a mediální designér z Schönsee, zdůraznil dnešní význam internetu, informoval, že otevřenost nových médií je nutností. Zajímavě představil například možnosti Centre Bavaria Bohemia ve virtuální kulturní politice. Čím se řídit a co by se vůbec dělat nemělo, síťové trendy a změny v kultuře paměti prostřednictvím internetu.
Pro publicitu je internet nezbytným nástrojem. S relativně malými zdroji je možné oslovit široké publikum a komunikovat selektivně se zainteresovanou veřejností. Pro úspěch v boji o pozornost a rozmanitost na internetu jsou vizuální porozumění a obrazová estetika nepostradatelné, uživatelsky přívětivá rovnováha mezi textem a obrázky by neměla být podceňována, a to i u sociálních médií, jako je Facebook.
Nová média jsou součástí společenského života a kultury, jsou nepostradatelnou součástí kulturních institucí. Počítačové hry, on-line knihovny a multimédia, začínají být užitečná pro podporu výměny znalostí a pro uměleckou roli například v muzeích, při poradenství a vylíčení projektů, jakož i při výstavách. To znamená, že nová média jsou důležitou složkou zprostředkování kulturních akcí.
Ondratschek představil ve své bohatě ilustrované a historicky podložené prezentaci své výzkumné aktivity v České republice, hledající četné stopy německé historie v kuchařských knihách, osobních dokumentech, vysvědčeních, matrikách, architektuře, památkách, literatuře, reklamě a v místních jménech.
Oba, Heller a Ondratschek, jsou často, když se dojde k hranicím vědeckých možností při hledání sudetoněmeckých stop, pomocníky v nouzi. Vzhledem ke své mnohaleté výzkumné práci a vnímavosti k novým médiím vždy nacházejí způsoby a prostředky k dosažení výsledků.
Vnímání kořenů dává smysl životu, to je náplň bezpočtu sudetoněmecko-českých projektů domácí ošetřovatelky Zuzany Fingerové. Prokázala se množstvím úspěšných renovací zejména církevních staveb a hřbitovů, za úzké spolupráce se všemi aktivními sudetskými Němci a Čechy.
Ve spolupráci s českou asociací Omnium vytvořili dvojjazyčnou online databázi www.cimiterium.cz historických hřbitovů v České republice. Cílem databáze je dokumentace všech německých hřbitovů, a to i těch, které byly vyhnáním zničeny. Sudetoněmečtí krajané jsou žádáni aby spolupracovali tím, že přispějí k informacím na internetových stránkách o německých hřbitovech a budou předávat historické i současné fotografie hrobů a hřbitovů, které jsou uváděny na stránce.
Dokumentace má záměr vznést stížnosti a upozornit na existující zanedbávání a na zapomenuté hřbitovy - v souvislosti se závazkem vlády k památkové péči podle Smlouvy o česko-německém dobrém sousedství z roku 1992. Tím uzavřela Zuzana Fingerová svou prezentaci. Sudetendeutsche Zeitung, 23.12. 2016, str. 5
Německu náleží vůdčí role v Evropě, která by měla převzít
vůdčí roli ve světě
Počátkem června minulého roku vystoupil v Berlínském Institutu pro evropskou politiku Michael Roth, německý Staatsminister, náměstek ministra zahraničí SRN pro Evropu, který v části svého vystoupení, jež se jmenuje „Je třeba nově definovat roli Německa v Evropě“, zcela otevřeně, bez jakýchkoliv rozpaků mírně či více překvapeným Evropanům sděluje, že „jako největšímu členskému státu EU náleží Německu vůdčí role“.(www.klaus.cz)
Evropa by měla převzít vůdčí roli ve světě, říká B. Posselt
Teprve před nedávnou dobou vystoupil B. Posselt s touto tezí.
Jak to do sebe hezky zapadá. Nejdříve Německo ústy jistě autoritativního činitele prohlásí, že mu, jako nejsilnějšímu státu EU, náleží vůdčí role v Evropě, a pak po několika měsících B. Posselt začne nezastřeně šilhat po vedoucí roli Evropy ve světě. (Evropa by měla převzít vůdčí roli ve světě, myslí si Bernd Posselt, @PolakPavel @Radiozurnal1lhttp://www.rozhlas.cz/radiozurnal/dvacetminut/_zprava/1676878)
Hlasy proti vyhnání
Hlasy proti vyhnání Němců mohlo být slyšet po roce 1945 od politiků, církevních činitelů a humanistů různých zemí. Odsoudili tuto nespravedlnost, která byla spáchána proti Němcům v poválečném období po rozhodnutí Postupimské konference. Naše příspěvky v novinách na toto téma byly často přetištěny v místních novinách a opakovaně žádány našimi krajany po přednáškách profesora Grulicha. Grulich již několik let uvádí výroky papeže Pia XII., kardinála Aloise Müncha , papežského zástupce v Německu a později prvního nuncia , které byly shromážděny v Německu, ale také protest italského politika Dona Sturza a četné hlasy ze zemí Beneluxu ,Skandinávie a anglicky mluvícího světa.
Nyní Grulich představil ne nové, ale zapomenuté protesty proti vyhnání v Nidda. Známé texty, zejména od papeže Pia XII. a biskupa Aloise Müncha, doplnil svou dřívější citací pozdějšího kardinála Müncha, otázkou z jeho pastýřského listu z 30.března 1947: "Co jsi udělal proti ďábelskému opatření nucených deportací z domovů, na protest proti strádání a utrpení v míře, která nemá v historii obdoby?"
Münch byl v roce 1946 Piem XII. odeslán do Německa, ale musel ještě zůstat další rok jako biskup ve své diecézi Fargo v Severní Dakotě. Téměř ve stejnou dobu, a to dne 28. března 1947 napsaly noviny "Houston Chronicle" v Texasu: "Vyhnání celého domácího obyvatelstva Východního Německa loutkovou vládou v Polsku představuje zločin proti lidskosti, který vyžaduje restituci."
V témže roce se četl v maďarských kostelech pastýřský list arcibiskupa Józefa Mindszetyho ze dne 9. září 1947: "Z naší země jsou vyháněny masy loajálních německých lidí narozených v naší zemi. Toto hanebné dílo, které se nesmazatelně zapíše do dějin, je nyní prováděno s důrazem." Z dalších církevních činitelů cituje Grulich známého pátera Werenfrieda van Straaten, který byl už v roce 1947 v belgickém klášteru Tongerlo povolán na pomoc německým vyhnancům. Obořil se na nespravedlnost vyhnání nevinných lidí jako na dědičný hřích Evropy a napsal 10. května 1950 v novinách "De Maas Bode" v Rotterdamu: "Byl to zločin a šílenství, dohánět osmnáct milionů lidí ke smrti, otroctví a vypálit a zničit jejich domovy!"
Grulich řekl, že jednotlivé údaje v prohlášeních o vyhnaných závisí na úrovni znalostí těchto autorů o tématu a zemích, takže celkové počty se liší. Takže Cain Wilson v "Křesťanském století" ze dne 14. prosince 1949 v Chicagu mluví jen o německých vyhnancích z Německé říše: "Vyrvání a vyhnání více než šesti a půl milionu lidí neznamená nic jiného než to, že je to jedna z nejkrutějších a nejkatastrofálnějších událostí tohoto 20. století".
V témže roce vedoucí oddělení uprchlíků Světové rady církví, Elfan Rees , v přednášce na univerzitě v Ženevě, došel k závěru: "Spojenecký mír připravil o domov více lidí, než nacistická válka".
O rok později je uvedeno v usnesení poslanců švédského parlamentu v polovině března 1950 prohlášení Kerstin Hesselgrenové, delegátky 76 švédských ženských organizací: "Skutečnost, že miliony lidí v Evropě jsou vykořeněny a trpí, znamená obžalobu všech, kteří to tolerují."
Grulich nakonec cituje Alberta Schweitzera. Ve své předmluvě k americkému vydání "Dokumenty humánnosti od doby masového vyhánění" (Dokumente der Menschlichkeit aus der Zeit der Massenaustreibungen), která byla vydána v New Yorku v roce 1954, napsal: "Velké vlny barbarství proběhly v tragické době Druhé světové války na různých částech zeměkoule. ... Jako přímý důsledek války a Postupimské dohody, učiněné dne 8. srpna 1945, bylo 14 milionů mužů, žen a dětí německého původu vyhnáno z těch oblastí, které byly jimi a jejich předky obývány po celé generace ". Angelika Steinhauer, Vídeň/Geiss-Nidda, 19. prosince 2016
https://drive.google.com/drive/folders/0B6WOVlZO-HqxcmYxNWlBZVJsaGc
Silná slova Wenzela Jaksche
Osobní vzpomínky na statečného "Čecha"
Jsou zprávy, které zůstávají v paměti po celý život. Dne 27. listopadu 1966 byla zamračená neděle a hesenský rozhlas hlásil: "poslanec SPD a předseda Svazu vyhnanců (BdV), Wenzel Jaksch, přišel při automobilové nehodě ve Wiesbadenu o život. Bylo mu 70 let. "Před pěti lety jsem se jako velmi mladý redakční elév poprvé setkal v severním Bavorsku v Aschaffenburgu se "statečným Čechem", píše tzv. historik Golo Mann (rodným jménem Angelus Gottfried Thomas Mann), politik SPD. Jaksch byl ještě v šoku z odmaskování svého krajana a stranického kolegy Alfreda Frenzela jako československého agenta. V případě Frenzela, bývalého předsedy Spolkového shromáždění sudetoněmeckého landsmanšaftu, v rozhovoru vyslovil možná své poslední varování, že "v našem chování směrem na východ se nesmíme dopustit žádných omylů". Jaksch se v té chvíli ohlédl do historie: Právní bitva sudetských Němců nevyvolala v Německu a v západních demokraciích dostatek pozornosti, i když smlouvami z roku 1919 byl nejen Němcům, ale i celé Evropě, odepřen trvalý mír - "demokratické západní mocnosti věnovaly příliš pozdě pozornost nebezpečí" Edvarda Beneše v londýnském exilu, který je zle podvedl, a připravil s pomocí Sovětského svazu vyhnání sudetských Němců. Vystoupil jsem s požadavkem odškodnění, když se jednalo o vyhnání. Požadavek navrácení vlasti je nejsilnější morální síla, která zatřese železnou oponou. A kdo se smiřuje s linií Odra-Nissa, také se vyrovná s kapitulací Berlína. Silná slova v té době. Také v SPD. Jak řekl v roce 1961 vůdce strany ve Spolkovém sněmu, Fritz Erler, je třeba bojovat "u jednacího stolu o každý čtvereční metr německé půdy".
To byla SPD na počátku let šedesátých let.
Šumavák Jaksch, poslední předseda Sudetoněmecké sociální demokracie a oponent Beneše v exilu, to neměl lehké. S kolegy v levicové straně v oblasti Hessensko-Jih musel svádět boj. "Vedoucí soudruzi v Hesensku nejsou nejpříjemnějšími současníky," připustil. V roce 1949 se vrátil z britského pobytu do SRN a od roku 1953 byl ve Spolkovém sněmu. Ale v roce 1957 už pro něj nebyl v Hessenské SPD prostor. Jaksch musel jít do Severního Porýní-Vestfálska. Willy Brandt ho navzdory odporu přivedl do svého manažerského týmu pro všeobecné volby v roce 1961 - a to nejen pro vyhnaneckou politiku, ale také pro změnu orientace východní politiky. "Pionýr východní politiky", jej nazval "Welt" při 50. výročí jeho úmrtí. Je to formulováno poněkud nejasně. Jaké východní politiky? Ačkoli Wenzel Jaksch předložil v roce 1965 studii "Západní Evropa - Východní Evropa - Sovětský svaz", v níž se uvádí: "Nejprve je třeba pochopit, že klíčem k míru, harmonii a novému vztahu k východním sousedům je svobodná část Německa“.
Západní Německo mělo tehdy, především z politických důvodů, zájem o normalizaci hospodářských vztahů s východní Evropou. Takže „mírovou notu“ vyjadřovalo tenkrát mnoho politiků, také vláda Erharda (CDU). Jaksch nebyl ušetřen toho, aby viděl ignoranci své strany ke svobodě v bývalém Československu a Polsku. Dá se předpokládat, že měl jinou představu o východní politice.
Pro pražské komunisty byl Jaksch nežádoucí osobou - a to i tehdy, když se režim rozhodl pro nová pravidla pro vstup. "Když jej přepadl stesk po domově, jel do Waldviertelu v Rakousku, vystoupil na 874 metrů vysokou horu Mandelstein a podíval se dalekohledem na sad své babičky". Referoval o tom novinář Thomas Schmid ve "Welt" v článku "Neprávem zapomenutý" k 50. výročí jeho úmrtí. A dodává: "Sukovité, neochvějné typy, jako je on, jsou nyní jen vzácné, jako lidé, kteří nosí jméno Wenzel - německý ekvivalent českého křestního jména Václav."
Sudetenpost, 12.1.2017, str. 11, Gernot Facius
Předání ceny Johnny Kleina za českoněmecké porozumění v Moravském Šumperku
Thomas Konhäuser, 29.listopadu 2016
Poslanec, pověřenec spolkové vlády pro záležitosti navrátilců a národnostních menšin, Hartmut Koschyk; předseda Sudetoněmecké nadace Dr. Ortfried Kotzian; starosta města Šumperk, senátor Zdeněk Brož; nositelé ceny Andreas Wiedemann, Steffen Neumann a Tomáš Lindner; předseda správní rady VDA a syn Hanse Kleina, Alexander Klein; ředitelka komunitního centra v Šumperku, zástupkyně ze Svazu Němců severní Morava-Orlické hory, Erika Vosáhlová; předseda Shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, místopředseda Rady vlády pro národnostní menšiny, Martin Dzingel; vedoucí katedry dialogy IFA, Urban Beckmann; spolu s dětským pěveckým sborem Motýli Šumperk.
U příležitosti 85. výročí narození a 20. výročí úmrtí bývalého spolkového ministra, místopředsedy Spolkového sněmu, mluvčího vlády a předsedy představenstva Sdružení pro německé kulturní styky v zahraničí (Verein für deutsche Kulturbeziehungen im Ausland – VDA) Hanse "Johnny" Kleina uděluje Nadace solidarity s Němci v zahraničí, Sudetoněmecká nadace a Sdružení pro německé kulturní vztahy v zahraničí (VDA), ve spolupráci se Zemským shromážděním Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a Institutem pro zahraniční kulturní vztahy (IFA) poprvé cenu "Johnny" Kleina za česko-německé porozumění". Slavnostní předávání cen byl také podpořeno Spolkovým ministerstvem vnitra.
Cena byla udělena v Šumperku, místu narození Hanse "Johnny" Kleina v ceremonii ke 20. výročí smrti Hanse "Johnny" Kleina, dne 26. listopadu 2016 na Moravě. Přítomný byl zmocněnec vlády SRN Hartmut Koschyk.
Vedle Michaela Glose, bývalého spolkového ministra hospodářství a technologie, Dr. Gerda Müllera, spolkového ministra pro hospodářskou spolupráci a rozvoj a Prof. Dr. Norberta Lammerta, předsedy Spolkového sněmu, byl také poslán i státní tajemník, Steffen Seibert, mluvčí vlády a ředitel tiskového a informačního úřadu Spolkové vlády. Při ceremonii doručil tajemník Seibert pozdravy Spolkové vlády a gratulace pro vítěze. Bernd Posselt, mluvčí sudetoněmecké etnické skupiny, poslal písemný pozdrav. Uznal opodstatněnost předání ceny Hanse "Johnny" Kleina za německo-české vztahy v duchu smíření a pochopení a zběžně informoval o svých osobních setkáních s Hansem Kleinem.
Vyhodnoceny byly přínosy v oblasti žurnalistiky, publicistické a naučné příspěvky v různých médiích, pro zvýšení vzájemného poznání Němců a Čechů a podpoření vzájemného porozumění v Evropě. A tím byla také uznána funkce německé menšiny v České republice jako mostu. Cenu ve výši 5000 Euro obdržel novinář na volné noze Steffen Neumann. Druhé místo (2500 Euro) bylo uděleno vědci Andreasu Wiedemannovi, cena 1500 Euro Tomáši Lindnerovi z českého týdeníku Respekt. V oceněném dokumentární filmu "Ja, wo reiten sie denn“ (Kde se jezdí) ?" Ukazuje Steffen Neumann pomoc "velikonoční jízdě" v Českých Mikulášovicích (dříve Nixdorfu), kde jako člen německé menšiny s podporou české populace oživil dávno zapomenutou tradici. Článek byl publikován v Sächsische Zeitung. Vědec Andreas Wiedemann se zabývá ve svém článku "Němci jako oběť?" českou debatou o vyhnání a násilí po druhé světové válce. Tomáš Lindner z českého týdeníku Respekt poskytl interview "Das Versteck im Kopf" (Místo ukryté v hlavě) Rudi Schlattnerovi. Původem Němec vypráví příběh své rodiny, která před vyhnáním ze severních Čech v roce 1945 z Libouchce (dříve Königswald) ukryla cenné předměty ze svého domu.
V den slavnostního předávání cen se uskutečnila první bohoslužba na památku 20. výročí úmrtí "Johnny" Kleina, kterou celebroval Msgr. Anton Otte a farář Milan Palkovič. Msgr. Otte sám odešel v roce 1960 se svou rodinou jako repatriant z komunistického Československa a byl vysvěcen v Bambergu, v roce 1967, na kněze. V roce 1991 se Otte vrátil zpět do Prahy a pracoval na nově vytvořeném pracovním místě v Ackermann Gemeinde.
Po slavnostní bohoslužbě byla na škole odhalena pamětní deska Hanse Kleina. V bývalé německé škole, postavené v roce 1895, se nachází od roku 1945 Obchodní akademie Ekonomické fakulty Technické univerzity v Ostravě.
Kromě desky na památku "Johnny" Kleina u vchodu do školní budovy byla ve škole odhalena replika bronzové busty známého českého umělce Josefa Nálepy (1936-2012). Původní bronzová busta, darovaná podnikatelem Ernstem Freibergerem, je umístěna v budově "Spree-Bogen Alt-Moabit", kde mělo dříve své sídlo ministerstvo vnitra. Podnikatel Ernst Freiberger také významně podpořil předání ceny "Johnny" Kleina za české-německého porozumění. V budově školy má pamětní desku kněz a básník Roman Karl Scholz narozený v roce 1912 v Šumperku, který rovněž navštěvoval gymnázium, a který byl v roce 1944 ve Vídni popraven za velezradu.
Starosta Šumperku, senátor Zdeněk Brož, uvedl, že doufá, že udělení ceny "Johnny" Kleina bude mít pokračování v příštích letech. Místo konání slavnostního předávání cen nemohlo být zvoleno lépe, než v bývalém dominikánském kostele Zvěstování.
Ve svém úvodním projevu na slavnostním ceremoniálu poděkoval spolkový zmocněnec Koschyk starostovi Šumperku senátorovi Zdeňkovi Brožovi, který od samého začátku akci podpořil, ředitelce komunitního centra v moravském Šumperku Erice Vosáhlové, a předsedovi Shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Martinu Dzingelovi a třem donátorům cen, Nadaci solidarity s Němci v zahraničí, Sudetoněmecké nadaci a Sdružení pro německé kulturní vztahy v zahraničí (VDA) a Ernstu Freibergerovi, který daroval obnos na první cenu. Současně vzdal Koschyk hold Hansovi "Jonny" Kleinovi za jeho velké zásluhy. "Hans Klein zemřel před 20 lety příliš brzy, v běhu naplněného života. Dnes se díváme zpět s vděčností na skutečně pozoruhodný život. Zvláště vždy vyčnívá jeho neúnavné úsilí o zlepšení německo-českých vztahů. Přes všechny bolestivé zážitky nikdy nezapomenul na svůj moravský domov. Jako zástupce sudetoněmecké etnické skupiny usiloval o smíření a porozumění, chtěl zahojit staré rány a budovat nové mosty“, řekl spolkový zmocněnec Koschyk.
Cenu ve výši 5000 Euro za první cenu získal novinář Steffen Neumann. Steffen Neumann (*1969). Steffen Neumann žije v Děčíně a Drážďanech, má dvě děti. Ze své funkce předsedy správní rady nadace Koschyk vyzdvihl novináře Steffena Neumanna. Vysvětlila, že příběhy, které přináší Neumann, jasně ukazují, co znamená vlast, identita a víra pro národnostní menšiny. "Tyto tři hodnoty dohromady tvoří harmonickou trojici. Chybí-li jedna část, už není harmonie. Neumann také ukazuje, jaké úspěchy může vytrvalost a houževnatost přinést v oblasti ochrany menšin. Proto bych byl rád, aby Váš přínos byl šířen do světa", řekl Koschyk.
Vědec Andreas Wiedemann (* 1970), který byl obdařen 2500 Euro za 2. cenu, studoval novodobou historii východní Evropy v Düsseldorfu. "Pojďte s námi stavět pohraničí!" Tato jeho disertační práci na rekolonizaci bývalých Sudet byla publikována v roce 2007 v německém, v roce 2016 v českém jazyce. Andreas Wiedemann pracoval dva roky na vědeckém projektu Vyhnání a přesídlení v poválečném Československu a byl rok redaktorem Německého vysílání Českého rozhlasu (Rádio Praha). Od roku 2007 působí jako tiskový referent na rakouském velvyslanectví v Praze. Andreas Wiedemann žije v Praze, je ženatý a má dva syny.
Předseda sudetoněmecké nadace Dr. Ortfried Kotzian řekl ve svém hodnocení, že ve studii Andrease Wiedemanna je zvláště důležitý vědecký a dokumentární přínos, protože sudetsko-česko-německému porozumění byla během let od přelomu věnována novináři v Německu a ve zbytku Evropy malá pozornost. "
Tomáš Lindner z českého týdeníku Respekt, získal třetí cenu v hodnotě 1500 Euro. Tomáš Lindner (* 1981) studoval politologii v Praze a v Kostnici. Po ukončení studií žil v jižní Africe a na Islandu, kde pracoval pro nevládní organizace a jako novinář na volné noze. Od roku 2008 působí jako reportér týdeníku Respekt, kde se věnuje Německu, Africe a arabským zemím. V současné době stojí v čele zahraničního oddělení. Za svou sérii článků "Uprchlíci 2015: Německá inspirace" byl vyznamenán cenou "Solution Journalism" (Řešení problému žurnalistiky) od nadace Open Fund Society Foundation. Tomáš Lindner žije v Praze a má německé kořeny.
Na konci slavnostního vyhlášení předání ceny "Johnny" Kleina za česko-německé porozumění přednesl dětský sbor Motýli Šumperk, který získal celou řadu prvních míst v národních i mezinárodních sborových soutěžích, impozantní vánoční koncert v bývalém dominikánském kostele Zvěstování.
Na pozvání starosty, senátora Zdeňka Brože a jeho zástupce Mag. Tomáše Spurného bylo první slavnostní vyhlášení ceny "Johnny" Kleina za česko-německé porozumění ukončeno recepcí na radnici.
Dlouhé čekání na „Naše Němce“
Tento proces velmi připomíná trapné hádky nad dokumentačním střediskem nadace "Útěk, vyhnání, smíření" v Berlíně. Rozsáhlá stálá expozice "Naši Němci" v Městském muzeu Ústí nad Labem měla již od roku 2012 informovat o "historii německy mluvících obyvatel českých zemí". Z tohoto plánu nic nebylo.
Nyní se mluví o otevření v roce 2018. Také proto, že stále existují pochybnosti. "Člověk je trochu skeptický, když slyší, že jde právě nyní do realizační fáze". Zejména proto, že zároveň bylo oznámeno, že bývalá ředitelka Collegia Bohemica a kurátorka výstavy, Blanka Mouralová, se musela vzdát své funkce", napsal v polovině prosince "Prager Zeitung". List není jediným českým médiem, která neskrývá skepsi. "Výstava za 50 milionů korun v nebezpečí?" Zeptaly se, například, "Lidové noviny". Ne, říká Tomáš Okurka, vedoucí projektu, a snaží se rozptýlit obavy. Komunikace se zlepšila a spolupráce mezi ředitelstvím a radou byla "obnovena". "S ohledem na výši prostředků, které poskytuje na realizaci výstavy stát", a "maximální transparentnost", se správní rada rozhodla pro veřejné výběrové řízení na pozici ředitele. Vzhledem ke složitosti tohoto projektu by byla "kumulace funkcí ředitele/kurátora výstavy neprůchodná".
Na této výstavě se pracovalo po mnoho let. V létě roku 2014, hlásil "Prager Zeitung", které exponáty byly získány za pomoci Německo-českého fondu budoucnosti. "Šest milionů korun (což odpovídá asi 220 tisíc eur) vynaložil Stiftungsfonds für Archivalien (Nadační fond pro archiválie), na konzervaci a dokumentaci muzejních exponátů knih. Více než 400 exponátů čeká na vystavení."
Na celkové ploše 1500 metrů čtverečních vznikne, jak zdůraznilo Collegium Bohemicum, "muzeum evropského významu". Jeho důraz bude kladen na historii německy mluvících obyvatel, kteří "pomáhali utvářet kulturní prostor našich zemí" po celá staletí. Také bude pojednáno soužití Němců a Čechů - od středověku do současnosti, to znamená, až k vysídleným osobám a jejich potomkům. Vytvoření výstavy je jednou z podmínek pro obdržení finančních prostředků pro město Ústí z fondů EU, na rekonstrukci budovy muzea. Pokud projekt nevyjde, bude třeba vrátit asi 300 milionů korun (zhruba jedenáct milionů Eur). K takové situaci nedojde, uklidňuje prozatímní šéf. Nikdo v orgánech nezpochybnil obsah nebo ideologickou orientaci výstavy. V roce 2018 by měl být projekt dokončen. Kdyby k něčemu takovému mělo dojít, byla by to ironie, píší "Prager Zeitung", pak by byla "zdánlivě nekonečná geneze výstavy speciální kapitolou". Také by to byla paralela k berlínské Nadaci útěku, vyhnání, smíření. Sudetenpost, 12.1.2017, str. 9, bez autora a značky
Volný a krácený překlad ing. P. Rejf, CSc., připravil dr. O. Tuleškov
Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Nezávislou skupinou Věrni zůstaneme a Českým národním sdružením. Praha, 7. února 2017.
Webová adresa: www.ceskenarodnilisty.cz e-mail: vydavatel@seznam.cz
Facebooková adresa: https://www.facebook.com/pages/%C4%8Cesk%C3%A9-n%C3%A1rodn%C3%AD-listy/490810227709170?ref=hl