Studijní texty, volné a krácené překlady z německého tisku
Německo-česká kultura vzpomínání
Týdenní seminář v Heiligenhofu - část II, pokračování
Jedna raději potlačená kapitola
Raimund Paleczek, historik a předseda sudetoněmeckého institutu v Mnichově, označil ve své prezentaci historii zajateckých táborů pro internaci sudetských Němců, před 70 lety v letech 1945-46 v Čechách, za "raději potlačenou kapitolu ze společných dějin". Odkázal na rozhodnutí rozpočtového výboru Spolkového sněmu dne 13. listopadu 2015, který přiznal jako symbolickou náhradu německým nuceně nasazeným 50 milionů EUR v rozpočtech let 2016 až roku 2018. V rámci tohoto režimu němečtí státní příslušníci nebo příslušníci německých národnostních skupin, kteří byli přiděleni v období od 1. září 1939 do 1. dubna 1956 cizí mocnosti za účelem nucených prací, obdrží jednorázově odškodnění 2.500 euro. Tento úspěch - aktuální směrnice o zadávání zakázek na daný účel v § 1 - "Odškodnění za těžký osud", náleží první skupině obětí událostí po druhé světové válce, která má státní odškodnění, řekl Paleczek.
Dlouhá léta sledovaný projekt vyhnanců a sudetských Němců pro skupinu sudetských Němců nazval "otcovským projektem", do kterého byl sám přímo zapojen. V historickém přehledu připomněl, že v roce podepsání česko-německé deklarace - 1997, obdrželi čeští nuceně nasazení, za uznání jejich těžkého osudu, odškodnění 4.000 DM. Navíc byl vytvořen společný projekt na podporu porozumění Německo-český fond budoucnosti a byl vybaven značnými prostředky. To odpovídalo názoru sudetských Němců, kteří měli nějaké zkušenosti ze setkávání, že je také třeba řešit sporné otázky společné historie.
Paleczek: "V následujících letech došlo na sudetoněmecké straně k názoru, že německým nuceně nasazeným je třeba poskytnout odškodnění, a to po vzoru odškodnění českých nuceně nasazených, v podobě peněžité dávky jednorázově. Na podzim roku 2000 založila Ackermann Gemeinde pracovní skupinu pro plánování a realizaci této politiky v kanceláři Mnichově. Ta sestávala ze dvou zástupců tří společenských institucí sudetoněmecké etnické skupiny: sudetoněmecké sociální pracovníky, sociální pracovníky Ackermann-Gemeinde a sociální pracovníky Seliger-Gemeinde.
Předsedou sedmičlenné pracovní skupiny byl nyní zesnulý bývalý státní tajemník D. Wolfgang Egerter. "Pracovní skupina si stanovila za cíl dosáhnout odškodnění pro sudetské Němce za nucené nasazení z Německo-českého fondu budoucnosti. "Projekt se nepodařil na podzim roku 2003 ze dvou stran: V České republiky pro bývalého prezidenta Václava Klause. Také to se nepodařilo na ministerstvu zahraničí. "Překážka nacionalistického Klause nepřekvapila. Nechutná však byla německá překážka. Antje Vollmerová, v té době členka Strany zelených, v radě Fondu budoucnosti projekt úspěšně torpédovala. 150.000-200.000 sudetských Němců bylo internováno před 70 lety. Paleczek mnoho let zkoumá československé internační tábory v Čechách, na Moravě a v sudetském Slezsku a složení vězňů. O svých poznatcích referuje v Sudetendeutsche Zeitung v několika pokračováních od února 2016. Odškodnění pro německé nuceně nasazené označuje za dobré a správné.
Paleczek: "Německá vláda tedy po 70 letech přiznává odškodnění poválečným německým nuceně nasazeným. To je jistě dobrá věc. Ale nebylo by mnohem důležitější, aby převzaly odpovědnost vlády zemí, které utrpení v minulosti způsobily? Odpověď na tuto otázku vládám v Praze, ve Varšavě, v Lublani, Záhřebu a jinde také přijde v budoucnu. Nicméně, dotyčné osoby se toho nedožijí!" Pro něj, Paleczka, je znamením suverenity otevřené společnosti se stabilní demokracií, že se věnuje temným stránkám své vlastní historie. Z pohledu sudetských Němců je možné z tabulek úmrtí počítat, že naživu je doposud pět procent osob postižených před 70 lety. Jsou to z odhadovaných 60.000 až 80.000 nuceně nasazených asi 3000 až 4000.
Spolkový sněm pošle zástupce
Klaus Brähmig, předseda poslanecké skupiny pro vyhnance přesídlence a německé menšiny parlamentní skupiny CDU / CSU, se zabývá aktuálními otázkami a výzvami vyhnanecké politiky. Brähmig, jehož působností je i Německo-český fond budoucnosti, je dobře informovaný politický představitel. O finanční podpoře důležitých projektů německých menšin ve východní Evropě ze strany federální vlády jsme informovali v SDZ 46/2016. Nová koncepce na podporu kulturního dědictví Němců ve východní Evropě, v souladu s odstavcem §96 spolkového zákona, zůstává důležitým úkolem, ujistil Brähmig. Sudetendeutsche Zeitung, 2.12.2016, str. 3, 5, bez autora a značky
Dodatky z Plzeňského kongresu - potomci zlodějů
V září se v západočeské Plzni konal komunálně politický kongres. Místní politici a zástupci spolků z Německa a České republiky diskutovali o možnosti dalšího rozšíření dvoustranné spolupráce. Zde je dodatek z pohledu předsedy sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL) Horního Bavorska, Johanna Slezaka:
Ti,
kteří očekávali, že v Plzni budou uvedeny nové iniciativy a akce přeshraniční
komunální politiky, byli zklamáni. Počet aktivních místních politiků z Německa
a České republiky byl zvládnutelný. Kongresu se zúčastnila obvyklá "stará
garda" místních politiků, i těch, kteří už nemají komunální politickou
funkci.
Veškeré zprávy a příspěvky byly dobré, ale byly založeny hlavně na dlouho
uzavřených partnerstvích a přeshraničním setkávání. Nastíněny byly možnosti
získání grantů pro přeshraniční akce "euroregionů" a z Fondu
budoucnosti. Tento Kongres byl také financován z Česko-německého fondu
budoucnosti.
Význam kongresu dokazuje skutečnost, že ohlášená "velká
demonstrace" Čechů z pohraničí proti sjezdu sestávala z přibližně dvanácti
postav s českou vlajkou a panelu se sloganem.
Přednáška paní Schusterové byla dobrá. Příspěvky dalších řečníků, i když nepřinesly nic nového, také. Na novou průkopnickou činnost pro zavedení dvojjazyčných názvů míst, naléhavé zachování hřbitovů, péči o německou kulturu a historii, nebo dokonce nabídku vytvoření opory pro vyhnané osoby a jejich potomky v domovských komunitách, čekali účastníci marně.
Oficiálně se kongresu, ze strany vedení Bavorska, zúčastnil pouze pan Hörtler a já. Opět se mluvilo o "průkopnickém průlomu" i když je taková budoucnost stále zatížena zákony a vyhláškami porušujícími lidská práva.
V „Sudetendeutschen Zeitung“ se bude jistě kongres chválit. V diskusi jsem místnímu politikovi z Plzně položil následující otázku (neuvádím jméno, aby nebyl napadán): "Já jsem byl jako devět let starý chlapec vyhnán z domova. Pokud bych byl zabit, jako mnozí jiní, pachatelé by stále byli beztrestní - pod ochranou práva a vyháněcích dekretů, tak proč se od nich nedistancujete? ".
Jeho odpověď zněla: "Kdybychom to prosadili jako téma, stáli by před hotelem ne tři protestující, ale tři tisíce, protože jinak by se museli přiznat, že jsou potomky zlodějů a lupičů."
Samotné toto odvážné prohlášení místního plzeňského politika stojí za účast na kongresu. Bernd Posselt se po tomto odhalujícím prohlášení staral o to, aby žádné falešné tóny nezazněly a zasahoval přímo v diskusích.
Po našem "společenském setkání" v plzeňském pivovaru jsem šel, i když unavený, znovu po městě. Za kostelem je lékárna s německým nápisem. Fotografoval jsem ji se svým mobilním telefonem. Ze tří mladých mužů, kteří byli poblíž, mi řekl jeden: "vy patříte k sudetským Němcům, kteří se sešli v Plzni. To podle toho, že jste vyfotografovat německý nápis." Po mé kladné odpovědi poslal další dva pryč, protože mě chtěl překvapit. Překvapením byla vinárna s německým nápisem „Weinstube“. Nad sklenkou vína, ke které mě pozval, chtěl vědět o kongresu a mých názorech více. Měl znalosti o SL a jeho novém směřování a stěžoval si následujícími slovy: "Ti se nestydí. Moji prarodiče měli jako odborníci zůstat v Československu a byli podrobeni těžkému šikanování. Mojí matce, která byla Češka, se vyhýbali, protože si vzala Němce. A dokonce i já, který se narodil po listopadu, jsem byl ještě v nevýhodě kvůli svým kořenům. Nikdy jsem svůj německý původ nepopíral a vždy jsem doufal, že se s vaší pomocí odnaučíme poklonkovat Čechům."
Nemám
co dodat, má mou e-mailovou adresu a zůstáváme v kontaktu.
Cenné bylo také setkání s dvěma mladšími krajany, kteří chtějí být
informováni o situaci a rozporech v SL, protože se cítí být jednostranně
informováni tiskovými pověřenci SL. Vyměnili jsme si adresy.
Sudetenpost, 7.12. 2016, str. 2, bez autora a značky
Gernot Facius: Seehofer a „Historie úspěchu“ s Prahou
Už lze říci, že rok 2016 byl zajímavější, než jakýkoli jiný rok od založení sudetoněmecké etnické skupiny. Zapíše se do análů SL jako rok sporu o budoucí směřování. Spor není od počátku negativní, může být docela produktivní. Ale vnitřní konflikty vedly ke zraněním – jak u oponentů změny stanov, tak v případě jejich obránců. Kritici byli vyloučeni a umístěni do extremistického rohu "reformátory". Ti byli obviněni ze zrady. Takže je čas na verbální odzbrojení a odlišný přístup k disentu. Nenajdou-li k sobě protistrany cestu, hrozí, že se rok 2017 stane osudným pro SL. Zatím existuje jen málo důkazů, že mír je možný – navzdory šeptání o pokroku v "dialogu" s Prahou…
Bavorský premiér Horst Seehofer (CSU) patří k druhu politiků, kteří takovou opatrnost nedodržují. Naopak, rád přehání. Nová éra vztahů Bavorska k České republice již na obou stranách není zatížena dluhy a nepřátelskými obrazy, napsal Seehofer dne 14. listopadu ve "Frankfurter Allgemeine Zeitung": "Společně jsme vybudovali důvěru ... Ze sousedů jsme se stali přáteli." Je pravda, že premiér Bohuslav Sobotka v Praze, poněkud přemýšlející sociální demokrat, je dnes častým Seehoferovým mezinárodním partnerem. Před deseti lety by to někdo sotva považoval za možné. Seehoferův předchůdce Edmund Stoiber vždy odmítl navštívit Prahu, mimo jiné i proto, že Česká republika není připravena vyhodit rasistické Benešovy dekrety, které vedly k vyhnání sudetoněmeckého etnika, na toxické smetiště dějin. To je nyní loňským sněhem.
V roce 2010 byl Horst Seehofer prvním bavorským předsedou vlády na návštěvě v České republice, a tak se honosí, v uvedeném novinovém článku, prosazením "nové kapitoly dobrého sousedství - po intenzivních přípravných pracích, s nejbližším zapojením a souhlasem sudetských Němců".
Pak ale začne člověk přemítat: Se souhlasem sudetských Němců? Není to spíše aktuální vedení v Mnichově, které reprezentuje pouze menšinu vyhnanců z Čech, Moravy a Slezska, podřízené premiérovi a předsedovi CSU Bavorska? Podle postřehu pražského dopisovatele Hanse-Jorga Schmidta, v jeho novém místopisu "Česká republika" (Ch Links Verlag, Berlin) , sledoval Horst Seehofer "jedinečně pragmatický" postup. "Asi pro něj byla dlouhá jízda vlakem z Mnichova do Prahy mnohem důležitější, než staré politické hádky ... Pro řešení současných a budoucích problémů byly Seehoferovi staré nároky sudetských Němců prostě v cestě. Musely pryč. A Seehofer to úspěšně udělal s Berndem Posseltem ve vedení landsmanšaftu. A nebyli v téže době neobratní ve své diplomacii ani v Praze. Od té doby, pokud vůbec dojde na klíčové požadavky vyhnaných, pak jen jako na přívažek.
CSU je dále jen opitá "úspěchem bavorsko - českého usmíření" (Seehoferův termín). "Usmíření s Českou republikou bylo přirozeným cílem vyhnanecké politiky", říkalo se v návrhu nového základního programu strany, který odhaluje, jak tiká časovaná bomba v bílo-modré vládnoucí straně. Slovo "usmíření" zůstalo trčet, nyní se ale na začátku programu nenalézá, díky zásahu pozorných krajanů.
Tento proces vyvolává otázky. Když se to v Mnichově ignoruje, jak daleko je to s českým právem? Musí být výslovně připomínáno usmíření v roce 2002, kdy Parlament v Praze prohlásil, že není pochyb o tom, že Benešovy dekrety jsou „nedotknutelné a nezměnitelné“, a to napříč všemi stranami od prava do leva? Jeden rok po tomto rozhodnutí napsal český intelektuál Viktor Dobal ve "Frankfurter Allgemeine Zeitung" : "Co by znamenalo zrušení dekretů? Nic jiného než gesto slušnosti, Češi by mohli přispět ke zlepšení ovzduší v Evropě. "Takové gesto nepřišlo. Zdá se, že to politikům nevadí. Zacházení s ožehavými otázkami spíše bez povšimnutí veřejnosti, mezi čtyřma očima s českým vedením, je standard bavorského premiéra a "patrona" sudetských Němců. "To, co on vlastně radí vždy zůstalo v tajnosti", diví se autor nové české knihy. To vyvolává podezření, že pojem usmíření, nebo usmiřování je využíván pro politické účely.
Vraťme se k poslednímu čtvrtému vydání knihy Hanse-Jörga Schmidta "Česká republika". Autor dochází k hořkému závěru pro vyhnance : „Angela Merkelová, navzdory sporu s bavorským premiérem v uprchlické otázce, poděkovala za to, že sudetoněmecko-české vztahy zmizely z novinových titulků. Ani v českých novinách se nenacházejí, ani v německých listech, v nichž je téma, podle mého názoru, cíleně ignorováno." Bylo by fatální pro sudetoněmecký landsmanšaft, podporovat "politiku porozumění" vedení spolkového svazu z Mnichova. Téma je také cíleně ignorováno německou politikou. Bohužel, existuje o tom mnoho náznaků a také jiné problémy. Takže znovu se dohadovat o tom, zda by vlastně osud Němců měl být středem plánované výstavy v berlínském centru proti vyhánění? Prozatím bývalý ředitel Nadace Útěk, vyhnání, usmíření, .
Vídeň, 14. prosince 2016,Sudetendeutscher Pressedienst (SdP)
Vyhnanecké trauma žije v genech dětí a vnuků
V případě, že generace zkušeností již nežije, traumatický dopad vyhnání nezaniká, ale žije v genech příštích generací! To je výsledek takzvaného epigenetického výzkumu obětí strašlivých událostí a jejich dětí. Epigenetika je mladý obor, který se zabývá výzkumem teprve nedávno objeveného fenoménu: Ten nejen určuje jak se z generace na generaci dědí vzhled, chování a vnímavost k nemocem, ale také to, zda jsou určité geny "vypnuté" nebo "zapnuté". Geny projevují svůj účinek pouze tehdy, když jsou "zapnuté".
Studie potomků obětí holocaustu ve Spojených státech prokázaly, že mají v krvi více stresových hormonů, a proto i pod tlakem trpí více, než průměr. Nejprve zkoumání vedlo pouze k takovému vlivu minulosti, že tito lidé byli neustále konfrontováni příběhy s hroznými zkušenostmi svých blízkých. Poté studovali američtí výzkumní pracovníci i děti žen, které byly zasaženy a přežily teroristické útoky v New Yorku dne 11. září 2001. Tyto malé děti nemohly být ještě ovlivněny vypravováním svých matek. Ale i u nich byly pozorovány stejné genetické abnormality hladiny stresových hormonů. Vědci došli k závěru, že v době traumatické události se aktivizují určité geny, a ty se pak přenesou v tomto stavu na děti a vnoučata. Výzkumný tým ze švýcarské univerzity Technischen Hochschule und der Universität Zürich objevil u myší, že tento mechanismus funguje. Myši, které byly vystaveny stresovým situacím a vykazovaly změny v chování, které byly pak také nalezeny v další generaci. A to i přesto, že potomstvo nebylo vystaveno stresu. Z otců se tyto poruchy přenesly spermiemi. Zprostředkují je malé kousky genomu zvané mikro-RNA.
Takže se předpokládá, že mnozí sudetští Němci, kteří sami nemají zážitky z vyhnání, nesou trauma svých rodičů nebo prarodičů ve svém genomu - a předávají je dál. Sudetenpost, 7.12.2016, str. 1, bez autora a značky
Co potomci 360 tisíc Čechoslováků, které Němci vyhnali ze života? I ti nesou trauma předků a též je předávají dalším generacím. –red.
Jaroslav Šonka: Nenávist nemá většinu
Debata v české Poslanecké sněmovně
V Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, se minulý týden konala debata na interpelaci předsedy ústředního výboru Komunistické strany Čech a Moravy (KSČM), Vojtěcha Filipa a jeho zástupce Miroslava Grebeníčka. Jednalo se o účast ministra kultury Daniela Hermana na setkání sudetských Němců v Norimberku, při letošních Letnicích. Oba požádali premiéra Bohuslava Sobotku již před parlamentními prázdninami o vysvětlení. Se Sobotkovou odpovědí však nebyli spokojeni. Tak řekl premiér znovu: "Můj souhlas byl dán, protože jsem chtěl podpořit pozitivní vývoj, který zastává sudetoněmecký landsmanšaft ve vztazích s ČR dnes." Dokonce se distancoval od principu kolektivní viny.
Nicméně komunistický poslanec Filip nebyl s odpovědí opět spokojen a řekl otřepanou frázi: "Byl jsem rozčarován, má-li suverénní vláda ČR hledat partnery v občanských spolcích. To není směr, kterým bychom se měli ubírat. Nepředpokládám, že si někdo z nás myslí, že partnerem pro člena vlády je nějaký občanský spolek?"
Že vláda vyjednává s průmyslovými svazy a odbory, když jde o investice z Číny a v Číně s každým, kdo si myslí, že by se mohl zapojit do takových záležitostí, jasně ukazuje, že vláda - i ta česká - s organizacemi a jejich zástupci mluví a jedná. A neustále odhlíží od protokolu.
Zvláštní hvězdou debaty byla poslankyně Marta Semelová. "Že se nestydíte!" Volala na ministra Daniela Hermana. "Vy skutečně jezdíte do Německa poklonkovat sudeťákům, kteří žádají majetek, kteří nazývají Beneš zločincem. A vy se ještě chlubíte a řeknete tady drze občanům, poslancům, že od nich dostanete medaili, vyznamenání, nebo cenu a ještě jste na to hrdý." Tím je míněna Umělecká cena německo-českého porozumění 2016, kterou Herman brzy dostane, spolu s Berndem Posseltem. A požádala Hermana, aby odstoupil.
Historie.
Poslanec TOP 09 František Laudát odpověděl Semelové: "Komunisté chtějí znovu oživit druhou světovou válku. Přestaňte s válkou, která už není." Sněmovna nakonec odmítla opakovaný požadavek na písemnou odpověď premiéra. Zajímavé bylo tvrzení komunistického poslance Leo Luzara, že "samozřejmě ne každý sudetský Němec měl tendenci k nacismu, ale bylo jich velké množství. Říci, že mezi nimi byl velký počet antifašistů, je více či méně historická lež."
Autor týdny studoval materiály Gestapa a SS z protektorátu a Sudet, shromážděné Stasi. Dokazují, že odpor v Sudetech byl značný a spolupráce mezi českými a sudetskými bojovníky odporu fungovala. Ale to je jiný příběh. A ještě budeme vyzvedávat zločiny komunismu. Sudetendeutsche Zeitung, 9.12.2016, str. 1
Naděje na pomník Radeckého
Rakouský polní maršál Jan Radecký z Radče, jehož 250. výročí narození bylo 2.11. nebyl typický český hrdina, i když byl po roce 1818 známý svým českým původem. Byl představitelem nenáviděné monarchie. Jeho památník na Malostranském náměstí se stal symbolem rakouské říše a byl odstraněn v roce 1919. Mecenáš nyní dává naději na návrat maršálovy bronzové sochy.
Na konci srpna uzavřel Magistrát hlavního města Prahy s architektem smlouvu na vypracování studie na revitalizaci Malostranského náměstí. Mimo jiná přezkoumání bylo požádáno posoudit, jak reálné je postavení Radeckého památníku na původním místě. Magistrát hlavního města Prahy tehdy soudil, že návrat památníku není reálný.
Před dvěma lety ateliér podal nový návrh. Návrh zůstal nevyužitý. Bronzový Radeckého pomník by měl stát na místě dnešní tramvajové zastávky ( "LN").
wyk, Sudetenpost, 7.12.2016, str. 5
Mocné mýty Čechů
Den setkání Jihomoravanů v Geislingenu an der Steige:
Na setkání virtuální Moravy přivítal moderátor Franz Longin, dne 8. října ve farním sále sv. Marie v Geislingenu, děkana Martina Ehrlera, radní Karin Eckertovou, Holgera Scheibleho a Rolanda Funka jako zvláštní hosty, mluvčí a četné krajany. Vyzval k využití této doby klidu k otevírání se spravedlnosti dnes, aniž by bylo zapomenuto na včerejšek. Jde o proces začlenění mladších sil, a proto se hledají potomci Jihomoravanů s cílem, zajistit přežití jihomoravského dědictví. Jeho zástupce Reinfried Vogler poděkoval za přípravu bohatého denního programu. Reinfried Vogler zahájil a informoval, že dokumentace o vyhnání z Jižní Moravy bude dokončena příští rok také v češtině. Vyjádřil spokojenost s šířením nynější verze. Přináší znalosti o vyhnání v širším historickém kontextu.
Vztah mezi vyhnáním a českými národními mýty pojednal pastor Helmut Gehrmann, který pochází z údolí Mosely. Požadavek vyhnání byl lidským selháním a popřením lidských práv vyhnanců. Ještě přetrvává názor, že vyhnání se jeví jako pochopitelná pomsta za zločiny nacistické éry. Německá porážka nabídla tuto příležitost. Zločiny poražených ale nemusely nutně vést k vyhnání, jak ukázaly příklady Francie a Itálie nebo Rumunska. V případě sudetských Němců zapůsobilo něco zvláštního.
V období romantismu mýty zaznamenaly rozkvět. Jedním z hlavních zdrojů byl Johann Gottfried Herder (1744-1803). Podle něj každá osoba dostane speciální úkol od Boha, ale i celé národy. Národy viděl jako jednající jedince s lidským charakterem. Slovany viděl jako "holubičí povahy". Tyto nápady byly dále rozvíjeny Slovany a promítly se do politiky. Začalo se mít za to, že Němci nesou vinu za neštěstí Slovanů, jejich chudobu a zaostalost (Jan Kollár, 1844). "Mesiášství" v Polsku tvrdilo, že to, co bylo učiněno Polákům, bylo učiněno tajemnému tělu Ježíše. Rusové se považovali za "Bohem vyvolený lid", který byl obdařen božským zjevením. Z těchto koncepcí vznikla myšlenka vyvolenosti. Češi, jako zástupci prastaré ideální lidskosti (Masaryk), sebe viděli, jako předurčené hlásat do světa skutečné hodnoty lidství, protože jsou mírumilovní, věřící a sociální spravedliví. Tyto vlastnosti nejsou podle Herdera výsledkem vědomého rozhodnutí, ale národ je osobnost, která má tyto vlastnosti od přírody. Češi se nemusí snažit, jsou od přírody dobří, na rozdíl od Němců. Ti jsou považováni za militaristické, dobyvačné, nespravedlivé a vykořisťovatelské. Masaryk mínil, že v každém německém sociálním demokratu se skrývá militarista. Beneš tvrdil, že Češi měli vždy pocit, že mají chránit demokracii proti Němcům, což je důvod, proč bylo jejich povinností bojovat proti Němcům.
Jaké jsou kořeny tohoto postoje? Pět českých národních mýtů hraje rozhodující roli:
1. Mýtus Jana Husa 2. Bitva na Bílé hoře v roce 16203. Komplex Královédvorského rukopisu 4. Mýtus svatého Václava 5. Mýtus Libuše
V opeře "Libuše" od Smetany (1881) se na konci uvádí, že hledat u Němců spravedlnost by bylo zbytečné.
Jedná se tedy o mytický obsah historických událostí. Když Jan Hus v roce 1410 přišel do Prahy, našel výbušnou národní, sociální a náboženskou směs. Němci ovládli veřejný život u dvora, na univerzitě. Rušením církevních křivd se nevyhnutelně dostal do konfliktu s německým teologem. Na univerzitě byly čtyři národy: český, bavorský, saský a polský (prakticky slezští Němci). Němci měli proto mnohem větší Hus oslavil své vítězství z kazatelny a chválili Boha, že se mu podařilo vyřadit Němce. Rovněž čistil český jazyk od germanismů. K náboženské horlivosti přišel národní podtón. Hus rád citoval staré pořekadlo - žádný Čech nemůže být kacíř. Čechy povznášel ve znamení čistého Kristova učení, jako přinášející národům očištěné křesťanství. Hus byl upálen na koncilu v Kostnici. Císař porušil svůj slib bezpečnosti. Hus byl umučen za národní náboženské hnutí, která mělo za cíl šířit se mečem. Palacký byl ve svém působení úspěšný - hrdinské činy husitů se jeví jako zásluha celého českého národa. To znamená, že se podařilo vykonstruovat národ jako kolektivního hrdinu.
Masakr - jako v Němci obydleném Chomutově dne 16. března 1421 - zůstal mimo úvahy. Takový skutek nemůže být vnímán jako trestný čin, protože ten, kdo je vybrán Bohem, aby reprezentoval skutečné hodnoty ve světě, nenese odpovědnost. Jen použije pro větší úspěch fyzické násilí. Ale odpůrci odvážného nového světa nemají žádná práva, jsou podle přírodního zákona odsouzeni k zániku. Němci také stáli českému národu v cestě k lepší budoucnosti. A tak ztratili smysl bytí. Na místo náboženství nastoupil humanismus 19. století, směr boje zůstal. Od roku 1918 Hus byl oslavován především jako nepřítel Němců. " V rozhlasovém projevu řekl v České vysílání BBC v roce 1944 generál Ingr: "Teď přijde den, kdy celý národ bude následovat válečný pokřik husitů: pobít, pobít, nikoho neživit." Spisovatel Karl Hans Strobl přináší ve svém románu Die Fackel des Hus ( Husova pochodeň) z roku 1929 Husovu myšlenku, která požaduje, aby byli Němci pronásledováni a vyhnáni ze země. Touha po vyhnání byla jedním ze zdrojových kódů.
Bitva na Bílé hoře ukončila vládu zimního krále Fridricha Falckého. Šlo o odstranění vládnoucího panstva, takže císař mohl znovu úplně vládnout. Rekatolizace a schválení německého jazyka v kancelářích byly jen druhotné následky. Trestní soud v Praze vynesl tresty, které postihly jak Čechy tak i Němce. Protestantské majetky byly oslabeny vyvlastněním. V Plzeňském kraji bylo postiženo 27 rodin, z nich deset německých. Češi ale označují trestní soud za zaměřený pouze proti svému národu.
Následně nacionalisté požadovali nápravu, kterou široce chápali jako vyvlastnění Němců. Na těchto myšlenkách byla o tři sta let později založena česká pozemková reforma z roku 1920. Němci a Maďaři zůstali do značné míry vyloučeni z přerozdělení půdy. Je jisté, že vyvlastnění velkých majetků ve prospěch českého státu bylo čistě výsledkem národně mytického hlediska. Již v roce 1920 byl mýtus prostředkem k provedení vyvlastnění Němců, když ještě Henlein nenastoupil a Hitler byl v žaláři v Landsbergu. Dokonce i v době první republiky působily mýty.
I v První republice byly vytvářeny mýty. Masaryk si stěžoval, že v Rakousku bylo náboženství zneužíváno k politickým účelům a spojení trůnu a oltáře kladl odpor. V jedné učebnici pro střední školy, publikované v roce 1925 v Českých Budějovicích , je příběh Malý Tomáš a germánský drak. Tomáš - nikdo jiný než Masaryk - vyrazí do světa zabít německé zlo a osvobodit svou vlast. Text se hemží lžemi a nesrovnalostmi. Drak není vykoupen nebo zkrocen, může být pouze zabit. Tak musí být zničeni i Němci. Tomáš je oslavován, vyhnání Němců jako umožnění šťastné budoucnosti vlastního národa je oslavováno jako vykupitelský akt. Myšlenka vyhnání zůstává podprahově v mýtech neustále přítomna. Takové mýty mohou vést pouze ke katastrofě.
Závěrem Helmut Gehrmann potvrdil, že ví, že tyto mýty jsou důležité pro diskusi o budoucnosti. Vždy se začíná rokem 1938 a otázkou, kdo začal a kdo byl na vině? Ale už Beneš řekl, že vyhnání napravilo mnoha set let trvající chybu. Dokonce i hlavní odpovědná osoba netvrdí, že to byl trest. Na Moravě nebyla ideologie tak silná, takže tam je smíření možné. V Německu došlo k vyhlazení Židů na základě mýtu o Ahasverovi. Ale Němci se vypořádali se svou minulostí. Češi k tomu také musí být ochotni. Gerald Frodl, Sudetenpost, 7.12.2016, str. 7
Volný a krácený překlad ing. P. Rejf, CSc., připravil dr. O. Tuleškov
Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Nezávislou skupinou Věrni zůstaneme a Českým národním sdružením. Praha, 23.. prosince 2016.
Webová adresa: www.ceskenarodnilisty.cz
e-mail: vydavatel@seznam.cz
Facebooková adresa: https://www.facebook.com/pages/%C4%8Cesk%C3%A9-n%C3%A1rodn%C3%AD-listy/490810227709170?ref=hl