Studijní texty, volné a krácené překlady z německého tisku
Gernot Facius: Gauck, národ a krize v Evropě
Projevy a rozhovory německého prezidenta Joachima Gaucka nevzbudí v každém pocity štěstí - nejsou vždy bez patosu. Bývalý rostockský protestantský pastor není nezranitelný, proti omámení svou vlastní rétorikou. To je jedna stránka. Další - hostitel v berlínském zámku Bellevue v průběhu vášnivého sporu, proráží někdy ticho vytvořené zdí politické korektnosti. Vyhnání Němců, nad nímž jako hlava státu vyjádřil politování při letošním Dni vlasti, bylo pozdní "připomenutí vyzvednuté ze stínu", které ani v roce 2016 nevyléčilo všechny rány. Bylo určeno politikům a osobám ovlivňujícím veřejné mínění, kteří chtějí definitivně přenechat kapitolu vyhnání výhradně historikům.
Gauck se nebojí, ať již neúmyslně, nebo úmyslně, potlačovat projednávání téma - "nechat konečně minulost odpočívat". On se nebojí otázek, které přicházejí v politickém diskursu obvykle zkrátka. Nejnovější příklad: Ve svém projevu, při slavnostní večeři pro vítězkyni Mírové ceny německého knižního obchodu, na závěr Frankfurtského knižního veletrhu, požádal váženou dámu Carolinu Emckeovou, jestli jej může vysvobodit od čekání na definici národa, zda jí spolu s akademickým učitelem Jürgenem Habermasem rozumí pouze ve smyslu ústavního vlastenectví. Konkrétně: Zda národ není víc, než jen soulad s německou ústavou? Jako spolkový prezident, napsal "Welt", nemohl Joachim Gauck opravdu jinak, než jako zástupce národa bránit "s veškerou morální vervou" provádění rozpouštění národa. Aby se stali evropskými, nebo dokonce světovými občany. Byla to obhájitelná pozice, ale "naplněná velkou utopií". Nicméně jako hlava státu neomylně pojmenoval cíl – pohledem "navzdory slepé skvrně v oku, který chce nejprve pochopit menšiny ve společnosti". Ale demokracie je založena na principu většinového pravidla, který je příliš snadno zapomenut v diskusi o imigračních tocích. "Jen v případě konfliktu, by bylo dobré, pokud bychom jako společnost uplatňovali něco jiného, než platná pravidla a zákony. Říkáme tomu kultura." ("Welt") To platí pro každého, kdo chce popřít citlivější používání jazyka. V Říšském sněmu v Berlíně, kde nyní sídlí německý parlament, se stále honosí věnováním "pro německý národ". Ale v newspeaku politiky a médií je suverénem podle německé ústavy nazýván spíše "lid". Stalo se módou mluvit o "německém lidu", nebo jak tvrdí předseda SPD Sigmar Gabriel, "lidech, kteří tady žijí delší dobu".
Tomuto pojetí lze jen špatně uniknout: císař Vilém II. věděl, že ve světové válce roku 1914 nejsou žádné strany, ale jen Němci. O sto let později již vedoucí pracovníci neznají Němce, ale pouze lidi, -"přesněji řečeno lidi v jejich ke globalizaci vhodné smršťovací formě, jako flexibilní výrobní faktor a jako spotřebitele" (citát z "Junge Freiheit"). Lidsky žít znamená mít domov - německým kulturním elitám je nyní tento termín trapný. Bohudíky se ozývají hlasy mladých, kteří se staví proti multikulturnímu vnucování. Uvědomují si, že v nepřehledném světě se může stát národ důležitým pro formování identity a proti pokušení očkovat slepý nacionalismus. Stále více orientačních bodů, podle kterých bylo možné vidět Německo jako domov, by mělo být vyškrtnuto, stěžuje si bloggerka a esejistka Anabela Schunkeová, která se narodila v roce 1988. Mluví o změně přísahy Severního Porýní-Vestfálska, kde politici už nepřísahají pracovat "ve prospěch německého národa", ale "ve prospěch země Severní Porýní-Vestfálsko", což zelení chválí jako "nediskriminační přísahu". Mladá autorka naproti tomu hájí názor: „Zatímco jsme sami kulturní a náboženské cítění lidí - na základě imigrace - hodili do prachu, jsme v nejlepším případě zesměšňováni, že trváme na něčem takovém, jako právo na naší vlast. Pokud jde o zelené, levici a jiné "reformátory", musíme jen držet pusu, pokud nechceme být považováni za hloupé rasisty." Návraty úvah o národu jsou také důsledkem nestability, ve které manévruje velký "mírový projekt" Evropská unie. Evropská unie není zdaleka tak závazné právní společenství, o němž tolik sní Bernd Posselt. Všechnu čest panevropskému nadšení, ale při svém obhajování "jakéhosi evropského národa z mnoha různých jazykových skupin" stojí izolovaný tváří v tvář odstředivým tendencím a národním zájmům. Vzhledem k BREXITU, uprchlíkům nebo Řecku, vzniku tzv. pravicových populistických stran v klíčových zemích Evropské unie, či nesouhlasu s ohledem na Rusko, Ukrajinu a Sýrii, je EU v nejhlubší krizi své existence. Kdo by si nepamatoval slova Václava Havla: "Největším nebezpečím pro Evropu je sama Evropa". Skutečnost, že britská královna, při udělování titulu profesora bývalému géniovi německých liberálů Ralfu Dahrendorfovi, mohla v roce 1973 oznámit: "Evropská věc je na dobré cestě", vypadá jako příběh z jiného věku. Musíte si uvědomit, že v té době měla co do činění s komunitou šesti zemí. Rozšíření na 28, v jejich politické a ekonomické stabilitě nesourodých zemí, vyvolalo současný stav. Dokonce i zakládající členové nyní hledají svá vlastní řešení. Italský premiér Matteo Renzi říká, že jeho rozpočtová politika je v rozporu s kritérii stability eura: "Chceme reagovat na potřeby svých občanů, nikoli Bruselské technokracie." Co vyplývá ze všech těchto deformací na evropské úrovni pro spolkovou vládu, sestavenou z CDU/CSU a SPD v Berlíně? Významný letopočet 2017, s jeho stranickopolitickou nejistotou se blíží. Bude opět, což je v současné době nepravděpodobné, dvojaliance s Angelou Merkelovou jako kancléřkou, nebo dokonce hrozí koalice SPD, levice a zelených, takže rudo-červeno-zelená? Merkelová je pro Berlín "každodenním zrcadlem", poslední skálou v (evropském) příboji, "poslední nadějí v moři beznaděje". Ani naději komentátora se nedá věřit: "Jak by Merkelová, která vládne nejméně jedenáct let, mohla sdělit voličům, že ona je jediná, která Evropu může dostat ven z té šlamastyky? Nejsou Řecko, uprchlíci, Brexit, příliš spojené s jejím jménem a její politikou? To téměř nevyhnutelně zní nevěrohodně, jako se říká, udělat kozla zahradníkem."
Dne 12. února 2017 bude zvolen nástupce prezidenta Joachima Gaucka. Prezidentské volby v Německu ukazují politický směr. Bude mít budoucí prezident tolik pochopení pro německé vyhnance jako Gauck? A s hlasy rudo-červeno-zelené koalice v zámku Bellevue by nebylo prosazení takového kandidáta pravděpodobné.
Sudetendeutscher Pressedienst (SdP), Sudetenpost z 10.11. 2016
Herta Kutscherova: 6. rakousko - český den historiků u Raabs /Thaya
Ve dnech 10. a 11. listopadu 2016 konala Rakouská akademie věd rakousko-český den historiků roku 2016 v Oberndorfu u Raabsu. Pod názvem "Od 20. století do nového milénia - 2016 - Rakousko a Československo/Česká republika 1986" se konal v prostorách Lindenhofu, který je známý od zemské výstavy v r. 2009.
Na pozvánce bylo téma shrnuto takto: "Cílem 6. rakousko-českého dne historiků je blíže se podívat na politický, hospodářský a sociální rozvoj v posledních 30 letech v obou zemích, porovnat rozdílné pohledy, a reagovat na ně. Kromě toho byly v centru pozornosti diplomatické, politické, hospodářské a kulturní vztahy a související interakce."
Přivítání a otevření zajímavého setkání provedli paní Dr. Hildegarda Schmollerová a Dr. Ernst Wurz z waldviertelské pobočky Akademie, velvyslanec Dr. Alexander Grubmayer (Rakouská republika) a Dr. Jan Sechter (Česká republika).
Univ. Prof. Dr. Stefan Newerkla (z Vídeňské univerzity a předseda Stálé konference rakouských a českých historiků ke společnému kulturnímu dědictví (SKÖTH)) vedl jednání a informoval ve svém vystoupení o rakousko-české učebnici historie, kterou by měl dokončit v příštím roce, ve spolupráci s Dr. Schmollerovou a Dr. Miroslavem Kunštátem.
Zahajovací přednáška univ. prof. Dr. Olivera Rathkolba byla: "Mezi globalizací, erozí studené války a dvojí transformací v Rakousku a Československu". Pak promluvil Dr. Maximilian Graf (Vídeňská univerzita) o osmdesátých letech jako desetiletí krize v Rakousku.
Dr. Jana Stárková z vídeňského Wiesenthalova Institutu pro studium holocaustu hovořila o dopadu procesu KBSE (Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě) na rakousko-československé vztahy ve druhé polovině osmdesátých let.
PhDr. Miroslav Kunštát (UK) referoval na téma: Naděje na normalitu. Bilaterální československo-rakouské vztahy pod znamením perestrojky 1985-1990.
Dr. Beáta Katrebová-Blehová (Ústav pamäti národa, Bratislava): "Slovenská otázka před a po roce 1989, jako součást transformačních procesů".
PhDr. Václav Šmidrkal (Akademie věd České republiky): "Zrušit armádu? Demokratický ideál a transformace československé armády po roce 1989. "
Dr. Jakub Forst-Battaglia (Bývalý rakouský velvyslanec, Vídeň) byl 1989 - 1995 jako diplomat v Praze a sdělil své vzpomínky pod tématem "Historické podmínky a politický vývoj."
Mag. Paul Mychalewicz (Vídeň): „Historie vztahů na základě pravidelných cest mezi Vídní a Prahou v letech 1990 - 2000. Zkušenosti s rozběhy firem, Američané přinesenou mezinárodností do Prahy, dobrými kontakty s rakouskou obcí.
Dr. Lukas Dorn-Fussenegger (Lipno na Vltavě): "Zkušenosti malého rakouského podnikatele v jižních Čechách: Česká republika, váš neznámý soused".
Ve čtvrtek večer se konala veřejná akce, která byla hojně navštívená a zúčastnil se jí starosta města Raabs. Témata diskusí, které byly vedeny jako panelové diskuse Dr. Miroslavem Kunštátem, velvyslancem Janem Sechterem a velvyslancem Dr. Hansem Winklerem (ředitelem Diplomatické akademie ve Vídni) zněla: "Faktor minulosti v dnešních rakousko-českých vztazích: mezi právním disentem a politickým konsensem". Publikum se podílelo na diskusi o aktuálních tématech přítomnosti, včetně Temelínu a Benešových dekretů.
V pátek hovořili Dr. Walter Reichel (Spolkové kancléřství, Vídeň) a PhDr. Václav Petrbok (Akademie věd ČR, Praha) o "destruktivních nacionalistech" a "pomáhajících bratrancích", stereotypech a vyprávěních ve vnímání Česko-rakouských vztahů.
Mgr. Kateřina Papežová (UK) hovořila o "přeshraničních kontaktech a vzájemném vnímání obyvatel českého a rakouského příhraničí v prvních letech po otevření hranic". Tyto průzkumy byly provedeny ihned po otevření hranic, a o pět let později. Dva roky se konala putovní výstava ve 13 různých místech na obou stranách příhraničního regionu. Výroky v knize návštěv ukazují, že počáteční euforie z otevření hranic zmizela.
Dr. Markéta Spiritová (Mnichovská univerzita Ludwiga-Maximiliana) probrala téma: "Památka" sametové revoluce "jako občanského projektu."
PhDr. Martin Franc (Akademie věd ČR) vystoupil s dokumentem: spotřebitelská přání, spotřební potenciály a změna spotřeby v čase československé "perestrojky".
Dr. Hildegarda Schmollerová (Rakouská akademie věd, Vídeň) měla téma "Černobylská jaderná katastrofa v rakouské a české paměti."
Mojmír Stránský MA (Vídeň) téma: "Dobrovolnická a politická transformace na příkladu dobrovolných hasičů v České republice"
Dr. Andrea Braitová (Universita Innsbruck) "Úvaha o společenství a pokusy o překonání separace - K vývoji česko-rakouských kulturních kontaktů v důsledku změn po roce 1989."
Mag. Ursula Ebelová MA (Rakouská společnost pro literaturu, Vídeň) referovala na téma: "Kulturně politické agendy rakouské Společnosti pro literaturu za železné opony a po jejím pádu: účastník/uvnitř sítě a strategie (1986 - 2000)."
PhDr. Michal Dimitrov (UK) měl téma: "Různé příběhy, společné cíle? Migrační politika v Rakousku a Československu / České republice 1986 - 2016".
Na závěr konference vystoupil PhDr. Ota Konrád (UK) s dokumentem, v němž shrnul "Společná tři desetiletí mezi oběma zeměmi, zájem pro výzkum soudobých dějin – zpětný pohled a výhled."
Sudetoněmecká tisková služba (SdP), Rakousko, Vídeň, 17.11. 2016
Když jde o usmíření ...
Sudetoněmecká kancelář v Praze a iniciativa z východního Bavorska
Skupina, složená převážně z žen z východního Bavorska, doprovázená jednatelem Iniciativy „práce a život“, Herbertem Schmidtem, byla od 4. do 6. listopadu v Praze, aby se dozvěděla o situaci menšin a současné české integrační politice.
Spoluorganizátorem byla Sudetoněmecká kancelář v České republice. S její pomocí se skupina sešla s politiky a zástupci pozvaných organizací, ke sdílení zkušenosti v panelové diskusi. Zúčastnila se místopředsedkyně organizace žen českých křesťanských demokratů (KDU-ČSL) Zdenka Kumštýřová a zmocněnkyně TOP 09 Nina Nováková. Poprvé měly příležitost dozvědět se o zkušenosti s muslimskými obyvateli a přistěhovalci a jejich integrací v Německu osobně.
Mezi diskutujícími také byl zástupce Nadace Hannse Seidela v Praze a Budapešti, Martin Kastler. Je také spolkovým předsedou Ackermann-Gemeinde, která se zavázala ke spolupráci se sudetoněmeckou kanceláří v Praze. Hofer Stadrätin Hülya Wunderlichová, dokonce tureckého původu, vystoupila na semináři s tím, jaké má zkušenosti s integraci dětí v Německu. O problémech ve vlasti zůstavších Němců informovala předsedkyně Kulturního sdružení občanů německé národnosti ČR, Irena Nováková. Pak následovala návštěva koncentračního tábora Terezín.
Vedoucí "sudetoněmeckého poselství dobré vůle na Vltavě", Peter Barton, řekl: "Pokud jde o porozumění a usmíření v Praze, Sudetoněmecká kancelář nemůže chybět právě při tomto tématu. Rok od roku více se o něm diskutuje, my musíme být u toho". Sudetendeutsche Zeitung, 11.11.2016, str. 1, bez autora a značky
Volný a krácený překlad ing. P. Rejf, CSc., připravil dr. O. Tuleškov
Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Nezávislou skupinou Věrni zůstaneme a Českým národním sdružením. Praha, 30. listopadu 2016.
Webová adresa: www.ceskenarodnilisty.cz e-mail: vydavatel@seznam.cz
Facebooková adresa: https://www.facebook.com/pages/%C4%8Cesk%C3%A9-n%C3%A1rodn%C3%AD-listy/490810227709170?ref=hl