Studijní texty, volné a krácené překlady z německého tisku
Ohlédnutí
Dnešní uprchlická situace není srovnatelná s odsunem sudetských Němců v letech 1945/46. Pro různá náboženství a jejich roztříštěnost, životní styl a mentalitu přílivu lidí do Evropy v posledních letech je pravděpodobné, že integrace nebude příznivá, i když ji náš stát v naší převážně křesťanské zemi podporuje štědrými dary. V projevu premiéra Horsta Seehofera o Letniční neděli roku 2016, u příležitosti 67. Sudetoněmeckého dne v Norimberku, vystoupil současný problém uprchlíků do popředí. Přišly názorové rozdíly mezi CSU a CDU při jednání o uzavření hranic a úsilí o zachování společné Evropy. Oprávněné obavy našich lidí budete muset vzít na vědomí, zaznělo v jeho vystoupení a bylo odměněno velkým potleskem.
Bez imigrace sudetských Němců by Bavorsko nebylo tím, čím je dnes. V následujících řádcích bych chtěla, moji krajané, vrátit vaši mysl zpět do let 1945/46 a publikovat "pomlouvačnou modlitbu Švábsko 1946/47", jejíhož autora nelze identifikovat. Zní:
"Bože na nebi, podívej se na naši situaci, my zemědělci nemáme žádný tuk a žádný chleba. Uprchlíci tloustnou z našeho tuku a ukradnou nám naši poslední postel. Jsme hladoví a trpíme velkými bolestmi. Pane, pošli chátru domů. Pošli je zpátky do Československa, Pane, zbav nás chátry. Nemají žádnou víru a žádné jméno, trojnásobně prokletí na věčné časy, amen."
Co by se stalo v aktuální uprchlické krizi v souvislosti s takovým textem v oběhu? Byla by v takovém případě podána žaloba, a kým? S úžasem a s překvapením čtu na první stránce v Sudetenpost, ze dne 4. května 2016, následující větu: "Německá kancléřka Angela Merkelová (CDU) požádala německé vyhnance z vlasti a jejich potomky o podporu pro její uprchlickou politiku : ... "
Nechávám na krajanech, aby porovnali situaci v té době a dnes. Jaká vítací kultura byla poskytnuta nám? Přišli jsme z evropského kulturního okruhu. I když vezmeme v úvahu další okolnosti a podmínky, naše "integrace" probíhala z naší vlastní iniciativy. Nežádali jsme, ale pokorně přijímali námi nabízené.
Eleonora Bolter Schwella, D-Karlsruhe, Sudetenpost, 6.6. 2016, str. 16
Němci ven! Deutsche raus!
Premiéra jako součást brněnského Dne smíření
Brněnské domovské sdružení vyhnaných Brňanů se účastnilo, v rámci týdne usmíření, na festivalu "Ztracené/nalezené domoviny (Verlorene/gefundene Heimaten) 20. května až 2. června 2016". Přitom byl z jeho iniciativy poprvé v moravském hlavním městě předveden film "Němci ven! - Deutsche raus!" dolnorakouského režiséra Simona Wielanda.
Film je založen téměř výhradně na svědeckých prohlášeních. Témata zahrnují poklidné soužití Čechů a Němců před roky 1938/39 a naopak nucené vyhnání německých občanů Brna v roce 1945. Skromně se objevují současné dokumentární záběry. V souladu s tím se nejedná o dokument skutečnosti a analýzy událostí, ale spíše o uspořádanou sérii tematických zpráv pamětníků. Po uvítání a úvodu ze strany předsedy Bruny Rudolfa Landrocka v refektáři kláštera augustiniánů v Brně, byl v historickém místě promítán 90-minutový film.
Bezprostředně sousedící klášterní zahrada byla místem setkání pro brněnské Němce, odkud byli brutálně vyhnáni na konci května 1945 mimo město.
Ve filmu promluvili svědci o svých zkušenostech, svých životech před odsunem, svém vztahu k českým občanům. Sledován je osud jednotlivců a událostí během pochodu smrti a integračních problémů po vyhnání. Důležité informace byly otitulkovány v českém jazyce. Po filmu následovala panelová diskuse pod vedením politika Strany zelených Jaroslava Ostrčilíka s pamětníky - Marií Schrimpel, Evou Singer, Janem Polanským a Rudolfem Landrockem. Události a hrůza musely být tak hrozné, že si pamětníci mohou vybavit ještě dnes bezpočet detailů. A to navzdory tomu, že vyhnání zažili ještě v dětství a vraceli se k událostem před více než 70 lety. Tyto zprávy o zážitcích ukázaly, že vyhnání je i dnes velmi emotivní záležitostí pro miliony Němců. Podrobné informace, například bití starých mužů, kteří nemohli pokračovat v cestě, se drží v paměti dítěte navždy.
Pro české publikum, zejména mladé, byly popsané události novinkou. Zde nabyla abstraktní operace "Odsun" konkrétní rozměr, barvu, hmatatelnost. Zde bylo popsáno peklo lidské krutosti. Současní mladí Češi v refektáři získali představu o tom, co museli vytrpět ženy, děti a staří lidé, jen proto, že byli Němci. Znovu a znovu opakované názory a hodnocení příbuzných tehdejších českých členů doprovodu byly v konfrontaci s vylíčením kruté reality postižených osob trapné.
Předseda Bruny Landrock řekl, že nacionalismus 19. a zejména 20. století se stal zdrojem nenávisti a násilí, chudoby a bídy. Na Moravě byla staletá plodná symbióza mezi Čechy a Němci vyhnáním téměř zcela zničena. Způsobené škody jsou obrovské. Vzhledem k tomu a k utrpení obětí neexistuje žádná jiná alternativa ke smíření. dis, Sudetendeutsche Zeitung, 17.6. 2016, str. 2
Posselt potvrzuje
Svaz vyhnanců a navrátilců v CSU
Výzvu ke sjednocené Evropě jako garantu míru a usmíření mezi národy Evropské unie vydali k veřejnosti zemský předseda Svazu vyhnanců (UdV-Union der Vertriebenen) Bernd Posselt, a vedoucí skupiny evropských lidovců (EVP-Europäischen VolksPartei) v Evropském parlamentu, Manfred Weber. Žádosti vyhnanců jsou dnes tak aktuální, jako nikdy předtím, řekl Posselt.
Bernd Posselt upozornil, že Svaz vyhnanců a různá sdružení vyhnanců nikdy nechápaly svou práci jako pouhou revizi historie, i když je to také důležité. Spíše vyhnanci vždy bojovali proti vyhánění na celém světě a za ochranu lidských práv, ve funkci mostu mezi Německem a zeměmi původu ve střední a východní Evropě, stejně jako podporovali demokratický obrat v zemích původu. Posselt uvedl pro ilustraci, že byl v roce 1989 se stovkami tisíc demonstrantů na Václavském náměstí v Praze, na podporu sametové revoluce, kde demonstranti zvonili svými klíči a skandovali "Havel na hrad ".
Posselt sdělil, že je potěšen konečně schválenou symbolickou náhradou německým nuceně nasazeným od spolkové vlády. Také již podruhé německým Pamětním dnem vyhánění - po vzoru Bavorska a Maďarsku. "Trvalo dlouho, než se to konečně stalo." Základní kámen Sudetoněmeckého muzea v Mnichově bude položen 16. září, informoval dále Posselt.
Předseda frakce EVP skupiny Manfred Weber zdůraznil, že Evropa stojí na křižovatce. Nejprve poukázal na úspěchy evropské integrace a solidarity (ESM) "Prosperita je Evropa." Všichni členové EU mají významný prospěch ze strany Unie, a to buď prostřednictvím investičních nebo exportních úspěchů. Z pěti států, kterým hrozil státní bankrot, pomohl záchranný mechanismus ESM a čtyři jsou zachráněny. "V současné době je nemyslitelné, aby země jako je Španělsko zbankrotovalo. Bez ESM by to mohlo tak daleko dojít", zdůraznil Weber.
Ruský přístup na východní Ukrajině a ilegální okupace Krymu, pokračoval Weber, způsobily, že většina ukrajinské mládeže se přiklání k Evropě. "Na Majdanu v Kyjevě je na jedné straně vlajka evropská, na druhé ukrajinská". Moskevské vedení se obává, že ruská mládež by se mohla zachovat stejně. Ekonomické sankce proti Rusku Weber bránil i v případě, že by zasáhly tuzemský vývoz tvrdě: "Pokud chceme, aby Rusko dodržovalo mezinárodní právo, nemůže být zisk nejdůležitějším argumentem."
Stephan Mayer, vnitropolitický mluvčí CDU/CSU informoval o nedávných úspěších politiků zastupujících vyhnance v německém parlamentu. Pamětní den vyhnání není žádný přílepek pamětního dne OSN, byl v důstojné podobě – v r. 2015 s projevem spolkového prezidenta Joachima Gaucka, tento rok s projevem předsedy Spolkového sněmu Norberta Lammerta. "Červeno-zelená zábrana", která "ideologicky motivovala škrty" za Schröderovy vlády, byla překonána. Finanční prostředky na podporu kulturní činnosti, v souladu s § 96 spolkového zákona o uprchlících, které byly sníženy na 12,5 milionů eur, by měly růst v tomto roce na 23,5 milionu eur. Teď budou kulturní centra i v oblastech, ve kterých dříve nebyla uvažována. Kromě toho Sudetoněmecké muzeum v Mnichově bude dotováno spolkovou vládou. Výplata kompenzace německým nuceně nasazeným v územích vyhnání začne v druhé polovině roku. V současné době má na to Ministerstvo vnitra 50 milionů eur. Pokud to bude zapotřebí, bude částka zvýšena, ujistilo jej ministerstvo.
Bernd Fabritius, mluvil o "změně paradigmatu v základní koncepci" spolkové kulturní politiky: vyhnanci jsou nyní partneři spolků pro kulturní práci. "Nyní jsme vymazali Naumannův nešvar v kulturním práci." Vyhnanci jsou zváni ke kancléřce, mají zřetelný hlas v německé společnosti". I pokud jde o smíření s Českou republikou, premiér Horst Seehofer na cestách do Prahy "protlačil sudetské Němce" a otevřel mnohé dveře.
Wittmann ocenila českého ministra kultury Daniela Hermanna, který se zúčastnil nejen Sudetoněmeckého dne, ale také navštívil CSU v Mnichově, kde se mluvilo "zcela otevřeně.“ Ostatní strany teprve nyní uznávají, jak důležité jsou posunuty, které CSU dosáhla dlouholetou praktickou a účinnou politikou" analyzovala Wittmann.
Při nových volbách do rady UdV – ubránili sudetští Němci svoji silnou pozici. Jako zemský předseda byl znovu zvolen Bernd Posselt. Jeho zástupci jsou poslanec Bernd Fabritius a sudetský Němec Stefan Heini, Christa Matschl, poslanec Stephan Mayer a poslankyně Mechthilde Wittmann, tedy čtyři poslanci. Tajemnicí je sudetská Němka Margaretha Michel. Mezi 21 dalšími členy předsednictva jsou Christoph Lippert, poslanec profesor Gerhard Waschler, Sabine Habla, Alois Hiebl, Thomas Jahn, Peter Sabella, Simona Rottenkolber a Raimund Paleczek - sudetský Němec. Poslanec Josef Meier, který poprvé kandidoval, je předsedou podkarpatských Němců a místopředsedou a jednatelem CSU-frakce bavorském parlamentu. Sudetendeutsche Zeitung, 24.6. 2016, str. 1, 5
Jsme a zůstaneme přáteli
Starosta Brna Petr Vokřál dostává Pamětní cenu Wenzela-Jaksche komunity Seliger-Gemeinde. Během přijetí frakcí SPD, pro vyhnance z vlasti, uprchlíky a vystěhovalce, udělila Seliger-Gemeinde v sobotu v bavorském parlamentu brněnskému primátorovi Petru Vokřálovi Pamětní cenu Wenzela-Jaksche.
Vokřál a jeho devítičlenná delegace se dostavila k obřadu v Maximilianeu v Mnichově. Předešlý den je uvítal mluvčí menšin Bernd Posselt v Sudetoněmeckém domě, kde se koná výstava "Brno jazykový ostrov". A vedle trakaře, na kterém Jacob Kittner vezl svůj majetek při brněnském pochodu ve svátek Božího těla z Modřic, přes Pohořelice do Rakouska, ujistil Vokřál krajany svým přátelstvím. Náměstek mnichovského primátora Josef Schmid přivítal starostu moravského hlavního města v hlavním městě Bavorska a poskytl vhled do problematiky a úspěchů svého města. Johannes Hinterberger, státní tajemník patronátního bavorského ministerstva, poděkoval Brnu za historický signál v roce smíření, "v procesu trvajícím desetiletí, který ještě není kompletní". "Netušili jsme", řekl Vokřál, "jaký vliv bude mít tato akce". Byli překvapeni odezvou, které se jim dostalo nejen v České republice a v Německu, ale i v Evropě. Neměli ponětí, s kolika lidmi pohne. Byl to vstup do dobré společné budoucnosti mezi zeměmi a lidmi.
Posselt poděkoval Brňanům za návštěvu Sudetoněmeckého domu, který je s Heiligenhofem ve městě Bad Kissingen jádrem soudržnosti landsmanšaftu. Charles de Gaulle kdysi hovořil o „potřebě odvahy k míru, porozumění a smíření“. Válka a nacionalismus byly hloupost a zbabělost. "Vy patříte k statečným a odvážným, na které jsme čekali desítky let."
Zájem o Brňany mělo samozřejmě i České centrum v Mnichově, jehož ředitel Ondřej Černý je pozval. Preludiem z Te Deum od Marca-Antoina Charpentiera uvítal hosty soubor „Hofer Blech" frakce SPD-pro vyhnance z vlasti, uprchlíky a vystěhovalce v Maximilianeu, jehož mottem jsou Františkova slova "Nikdy zdi, nýbrž mosty!" Aby přivítal všechny významné Čechy, Poláky, Chorvaty a Němce, krajany a soudruhy, kněží a politiky, potřeboval Volkmar Halbleib, místopředseda a mluvčí parlamentní skupiny SPD, půl hodiny. V současné době, kdy není Evropa v dobrém stavu, je důležité stavět mosty. Porozumění a usmíření neproběhne samo o sobě; k tomu potřebujeme lidi. K těmto lidem patří naprostá většina vyhnanců, kteří nyní pěstují vztahy s vlastí. Jejich Charta z roku 1950 pokládá za nutnou sjednocenou Evropu a žádá ji. "Musíme ukázat její jasnou výhodu. Nesmíme ani narušit naše hodnoty", uzavřel Hälbleib.
V šedesátých letech se Willy Brandt a Egon Bahr vydali cestou změn prostřednictvím sblížení. Během druhého vatikánského koncilu, od roku 1962 do roku 1965, polští biskupové odpustili a požádali o odpuštění. To byl hlavní impuls. Podobně Brandt v r. 1970 ve Varšavě.
Mnoho lidí změnilo způsob myšlení. Také v SL a v České republice začalo přehodnocování. Takže Premiér Bohuslav Sobotka uctil v tomto parlamentu Olgu Sippl. Slova jsou důležitá, ale také gesta, jako pochod smíření v Brně.
Moderátor Martin K. Bachstein o Petru Vokřálovi, oceněném Pamětní cenou Wenzla Jaksche, řekl : "Dnes velmi oceňujeme, že členové města Brna a jejich vůdcové se rozhodli před dvěma lety, u příležitosti 70. výročí pochodu smrti brněnských Němců, vyhlásit Rok smíření. "Bohužel, vyhnání v České republice dosud nebylo systematicky stále vstřebáno. Stále je zpracováváno a objasňováno především individuálně - často se značnými obtížemi a zneužitím a ohrožením. V této atmosféře starosta Petr Vokřál v Brně s jeho stranou a přidruženou koalicí zaujal první pozici. Pod jeho vedením byl vytvořen kulturní program roku 2015, při 70. výročí konce války, s cílem připomínat všechny oběti války a tím i obětí vyhnání. Při mnoha kulturních akcích měla brněnská veřejnost možnost poprvé nahlédnout do dění kolem brněnských Němců na jaře 1945, jako při výstavě historických fotografií a textů. Dozvědět se nejen o chování sovětské armády, ale také o internaci, kde byli často Němci po celé měsíce před vyhnáním. Nebo to byly přednášky, diskusní večery, čtení a divadelní představení o osudech Němců v poválečném Brně. "Konečně, měli bychom také zmínit brněnské studenty, kteří po léta usilovali o spravedlivé vylíčení české-německé minulosti a prokazují znovu a znovu, že mladší generace naší sousední země si zaslouží vysoké uznání."
Vrcholem Roku smíření byl Pamětní pochod z Pohořelic do Brna, symbolické znamení, že se mohou Němci v Brně opět cítit jako doma. V prohlášení poprvé městská správa, pod vedením Vokřála, přijala politickou odpovědnost za události roku 1945. Vokřál a jeho kolegové tak podali nebývalý a ojedinělý důkaz politické vyspělosti a vysoké kultury historické paměti. On a jeho političtí přátelé a spolupracovníci nejen ukázali, že motto první republiky v naší sousední zemi „pravda vítězí“ stále platí. Rovněž ukázali, že nová generace politiků a občanů bude postupovat dále v česko-německých vztazích. "Přejeme mu veškerý možný úspěch."
"Milí přátelé," začal Vokřál své poděkování. "Ať Němci nebo Češi:. Společně jsme svědky staletí dobrých a špatných časů, jako jsou hrůzy světových válek". Pokaždé byli lidé, kteří bránili své názory, jako Wenzel Jaksch, který zasvětil svůj život smíření. "Česká republika a Německo jsou přátelé." Společně, jako partneři, s důvěrou a vzájemným respektem, musíme zápasit o Evropskou unii. Komunismus zdržel proces zrání Evropské unie a související kroky smíření. Nyní převzali iniciativu k tomuto odvážnému kroku ke smíření mladí lidé. Cílem nebylo jitřit staré rány. Ale někdy stačí gesto, omluva proti pocitu nespravedlnosti. Pomsta není řešení. Budoucnost potřebuje toleranci. Není v ní místo pro rasismus, extremismus a nesnášenlivost. "Pamětní cena Wenzla Jaksche a Cena stavitele mostů parlamentní frakce SPD jsou velkou poctou pro město Brno", řekl Vokřál, předal peníze ceny (Preisgeld) Jaroslavu Ostrčilíkovi, hlavnímu organizátorovi brněnského roku smíření. Pěkné gesto. Po obřadu se starosta Petr Vokřál a jeho doprovod zúčastnili recepce v Maximilianeu a setkali se s mnoha sudetskými Němci. Nadira Hurnaus Sudetendeutsche zeitung, 24.6. 2016, str. 1, 3
Gernot Facius: Varovný výstřel pro Evropu
Ohnivé znamení bylo na obzoru, ale varování bylo ignorováno: „Brexit“, který na demokratickém základě odhlasoval odchod Velké Británie z Evropské unie, je přirozený zlom kvůli politickým představitelům EU. Emocionální propast mezi občany a institucemi v Bruselu se prohlubovala z roku na rok, ukazoval ji nízký zájem o volby do Evropského parlamentu, ztroskotaná EU-referenda, klesající kvalifikace předpoklady pro integraci a vzestup takzvaných "pravicově populistických" skupin. Euro pomohlo zvýšení asymetrie mezi jednotlivými členy. Střední třída se zmenšuje, lidé mají obavy z úpadku. A na konec pravděpodobně uprchlická politika, jak byla praktikována především německou kancléřkou. Vše nasměrovalo mnoho Angličanů do tábora odpůrců EU a skeptiků. Hlavně nekontrolované přistěhovalectví cizinců do vlastní země, které se neomezuje pouze na Velkou Británii.
Nyní je nenapadne nic jiného, než "více Evropy", "dokončení" a nastavení dalšího prohlubování měnové unie, jak činí přední politici v Berlíně. „Varovného výstřelu si nevšimli“, jak trefně poznamenal komentátor "Frankfurter Allgemeine Zeitung". Také panevropská politická poezie nebude pro člověka seriozní pro závažnost situace. Mimochodem, bylo by jednoduše chybné, vysvětlit Brexit hloupostí staromilců, nebo chybou zmatených občanů. Pocity mnoha lidí, a to nejen ve Velké Británii, byly příliš dlouho trvale ignorovány. Evropské unii mnozí nerozumí, na tom dovolená ve Španělsku také těžko něco změní, napsal v těchto dnech protestantský teolog a historik Gerhard Besier. Proč tomu tak je? Také na to zná profesor odpověď: handlování s lidskostí nelze podřizovat pouze ekonomickým rozvahám. Náš pocit, otázka, kdo jsme, jak dalece můžeme ovlivnit vlastní osud - to vše pohne s občany více, než chladné analýzy nákladů a přínosů. "Brusel a vše s ním spojené, zůstalo v průběhu desetiletí velkou neznámou - cizí a jaksi obludnou."
Do tohoto okamžiku platí, jak se vyjádřil "Observer" v Londýně, den po referendu: "Navzdory ctnostným prohlášením vedoucích představitelů EU, že Evropa pochopila svou lekci z britského hlasování, učí se řešit demokratické deficity a bude jednat lépe se svými občany, není tam téměř žádné vážné úsilí reformovat fungování EU. Evropská unie je ve smrtelném nebezpečí."
Pokud se má zbývající unie zachovat, musí tedy využít britský hlas k tomu, aby přezkoumala svou politiku tak zásadně, jak to neučinila od založení, poznamenal po právu "Süddeutsche Zeitung". Rakouský ministr zahraničí Young Sebastian Kurz (ÖVP – Rakouská lidová strana) byl alespoň první, který namísto bědování nad "smutným dnem pro Evropu" (jako jeho německý protějšek Frank-Walter Steinmeier), vyzval k opožděným reformám společenství. Řešení problémů je populární, protože to rachotí také v jiných částech EU. Dalo by se začít s tím, za jakých podmínek byla přijata většina členů do "společenství hodnot" (které, jak je dobře známo, dokonce připustilo, že země, jako Česká republika, hájí rasistické zákony zahrnuté ve svém právním systému). A již není tajemstvím, že z politických důvodů bylo prováděno "kreativní účetnictví" a ekonomická data manipulována tak, aby urychlila rozšíření společenství. Není pochyb, že je to hlavní zdroj nespokojenosti. "Je to hlavně společenství národů, které vstoupily v posledních 15 letech, které vidí v Evropské unii hlavně obrovský manipulační orgán a ve svém rostoucím nacionalismu si kladou stejné otázky o suverenitě a kontrole hodnot, jako Britové" ( "Süddeutsche Zeitung"). A "dosavadní způsoby" nejsou pro zbývající členy EU nic jiného než ignorantská arogance. Je potřeba jasný kompas a nová definice toho, co je Evropská unie a co je dovoleno. Zpráva referenda o členství Spojeného království v Evropské unii z Londýna je jasná: Je to trend méně "Bruselu", ne více. Zpráva, která vyvolá úvahy v ostatních členských státech, o napodobení Britů. Je důvodem doporučení Sigmara Gabriela (SPD – Sociálnědemokratická strana Německa) a Martina Schulze (také SPD) Bruselské komisi, udělat upgrade (vylepšení) na "opravdovou evropskou vládu". Co říci na závěr? Zděšení nad výsledkem referenda na ostrově doplňuje viditelná neochota vypořádat se s důvody.
Alespoň předseda Rady EU Donald Tusk, bývalý bojovník za občanská práva ze Solidarity, tuší, že výstup ze Spojeného království může mít nekontrolovatelné důsledky pro celou Evropu. Jen několik hodin po oznámení britského hlasování napsal Polák svým kolegům z EU tyto pamětihodné věty: „Jak jsme byli posedlí myšlenkou okamžité a úplné integrace, přehlédli jsme skutečnost, že běžní lidé nesdílejí naše euro-nadšení".
Na stejné vlnové délce jako Tusk je český ministr zahraničí Lubomír Zaorálek, který se vyslovil proti rychlému a spěšnému urychlení integrace. Byla by to špatná odpověď na výsledek hlasování v Británii. Člověk může být proti bývalému českému prezidentu Václavu Klausovi, jak chce. Klaus vždy prokazoval v sudetoněmecké otázce neústupnost. Za to je právem odsuzován. Ale jako ekonom Klaus prokázal svůj euroskepticismus a realisticky varoval před rozšířením pravomocí v Bruselu, navzdory armádě kritiků. Respektovaný deník "Basler Zeitung" soudí, že se Evropané po britském „referendu o členství Spojeného království v Evropské unii probudí z technokratické noční můry“. Zažíváme epochální událost paralelní k pádu berlínské zdi v roce 1989: V obou případech šlo o záchranu demokracie, v obou případech získala demokracie". V Bruselu probíhala refeudalizace, úřadovali nezvolení komisaři, formovali naše životy a transformovali naši ekonomiku a politiku: "kdyby si tito komisaři nechali narůst copánky a vzali napudrované paruky, nebyli bychom překvapeni. Panství osvícených despotů." Nemusíte nutně oceňovat tyto posměšné žurnalistické polemiky ze Švýcarska. Zůstává však pravdou, že 24. červen 2016, den britského EU-referenda, se pro své nedozírné následky zapíše jako historické datum do knihy evropské historie.
Sudetenpost, 7.7. 2016, str. 2
Premiér Sobotka ve Vídni, o čem přirozeně rozhovory nebyly ...
Již dva roky nebyl žádný předseda české vlády ve Vídni. Sociální demokrat Bohuslav Sobotka to v červnu změnil. Premiér navštívil rakouskou vládu a hlavu státu. Den po britském referendu o vystoupení z Evropské unie diskutoval Sobotka samozřejmě o BREXITU, jako ústředním bodu s odstupujícím prezidentem Heinzem Fischerem a kancléřem Christianem Kernem (SPÖ – Socialistická strana Rakouska). V této souvislosti je rozhodně třeba posílit dobré sousedské vztahy v Evropě, uvedl Sobotka. Také Kern řekl, že má zájem o dobrý vztah s Českou republikou. "Chceme zlepšovat naše již vynikající vztahy ještě dále." Rakousko a Česká republika jsou nejen kulturně, ale i ekonomicky velmi silně propojeny.
Zdůraznil, že Rakousko bylo velmi významným investorem v ČR. 1800 rakouských společností působí na území České republiky. "Velmi rád" shledal, "že je na obou stranách silný zájem o zlepšení dálničního a železničního spojení.
Tématem jaderné energie - dlouholetým svárem mezi Rakouskem a Českou republiku - je třeba se také zabývat, řekl Kern. Poté, co byly zrušeny původní plány na rozšíření jihočeské jaderné elektrárny Temelín v roce 2014 z důvodu rentability, schválila pražská vláda v roce 2015 „Národní akční plán pro rozšiřováni využití jaderné energie“. To umožňuje začít v Temelíně a Jihomoravských Dukovanech s výstavbou dalšího bloku reaktoru v každé.
Později by mohly následovat další dva bloky. K realizaci plánů vláda nedávno jmenovala nového zástupce pro atomovou energii pro příští čtyři roky, bývalého šéfa Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE), Jána Štullera. Kromě toho hledá Česká republika po léta úložiště jaderného odpadu. Mluví se o sedmi místech, z nichž několik je relativně blízko hranic s Rakouskem. To bylo také jedno z témat návštěvy ministra životního prostředí Andrä Rupprechtera (ÖVP - Rakouská lidová strana) u jeho českého protějšku Richarda Brabce minulý týden v Praze.
Dokonce i jinak měl Sobotka ve Vídni nabitý program: Kulturním vrcholem bylo odhalení umělecké instalace "Sorgenfrei" („Bezstarostný“) od českého umělce Ivana Exnera ve vídeňské věži Ringturm. V pátek večer Sobotka otevřel spolu se starostou Michaelem Häuplem (SPÖ), festival Donauinselfest. Také navštívil českou školu Komenského na vídeňské Landstraße, kde navštívil rekonstruovanou historickou tělocvičnu. Česká vláda na to darovala škole 120.000 eur.
O jednom z témat nebyla samozřejmě žádná zmínka: O žádostech sudetských Němců, jejichž landsmanšaft, na rozdíl od SL (sudetoněmeckého landsmanšaftu) v Mnichově, neusiluje v Rakousku o vypuštění restitučních nároků ze svých stanov. Možná, že nový kancléř (narozen v roce 1966), opravdu neví, o co jde? Každopádně nebylo nic oznámeno. Ale mohlo by to být také učiněno vhodnými dopisy. Dokonce ani prezident zřejmě nechtěl, pár dní před svým odchodem, položit kontroverzní téma na stůl. Návštěva Sobotky v Hofburgu byla zřejmě tak "významná", že ji úřad prezidenta ve svých informacích ani neohlásil.
Snad jednou předloží vyhnanecké téma mluvčí vyhnanců v SPÖ Franz Kirchgatterer svému novému kancléři a stranickému šéfovi, stejně jako budoucí spolkové vládě. Nebo ještě lépe: mluvčí vyhnanců ze všech stran společně přimějí vládu, aby konečně opět vyhnaneckou politiku vzkřísili k životu. Neboť: "Vzpomínka nesmí být oslabena nebo zapomenuta. Paměť je pramenem míru a budoucnosti" - jak nedávno napsal papež František, při návštěvě Památníku genocidy Arménů v jihokavkazské republice Arménii do knihy hostů.
Bez autora a značky, Sudetenpost, 7.7. 2016, str. 2
Gerold Schmiedbach: Ústecké setkání
O "česko-německých setkáních na Ústecku, které rozsahem a účinkem daleko město přesahují", informovala profesorka Kristina Kaiserová, ředitelka Institutu slovansko-germánských studií na FF UK Ústí, před Ackermann-Gemeinde diecézí Mohuč.
Collegium Bohemicum má centrální polohu, která spojuje muzeum s životem a kulturou Němců v Čechách. Tato instituce vznikla po roce 1989, informovala Kaiserová. Ale spojení Čechů a Němců na osobní úrovni již nastalo dříve. Úkolem Collegia je zabývat se historií Němců v Čechách a připravovat projekty pro německo-českou historii. Problémem byly finanční těžkosti města a Collegia s financováním všech těchto úkolů. Avšak dostavila se podpora EU muzeu.
Dosud zde byly speciální výstavy; idea stálé výstavy ještě čeká na svou realizaci. Potřebné finanční prostředky budou, nová správní a vědecká rada udává perspektivu. V roce 2019 by měl být projekt stálé expozice uskutečněn.
Dobrým příspěvkem k německo-českým setkáváním je český jazykový kurz Collegia Ustensia, projekt univerzity a Ackermann-Gemeinde. Kurz bude trvat 14 dní, účastníci budou rozděleni podle předchozích znalostí do pěti skupin. Pobožnost, zpěv, odpolední výlety náleží k programu, stejně jako večerní přednášky. To je podstatná změna. Zpočátku bylo tématem česko-německé napětí, dnes zeměpis a dějepis. V sobotu budou účastníci pozváni na výlet.
Pak Kristina Kaiserová představila v Ústí publikované knihy. V "Oblasti na hranici" („Die Regionen an der Grenze") mají zásadní roli společensko-kulturní a ideové přeměny v historii příhraničního regionu severozápadních Čech. Díky podrobnému výzkumu dostanou čtenáři plastický obraz kolektivní identity ve složité oblasti tohoto regionu.
Obrazová kniha s textem "Franz Josef Umlauft" čerpá ze života Franze Josefa Umlaufta, narozeného v roce 1883 ve středostavovské rodině ve Spanndorfu u Ústí. Byl jedním z vůdčích osobností německého národního obrození, které nepovstalo z paláců, ale z "chatrčí". V umělecké knize "Rudolf Popper" představují Kristina Kaiserová a její manžel Vladimír malíře českého severozápadu, narozeného v roce 1873. Sudetendeutsche Zeitung, 1.7.2016, str. 11
Volný a krácený překlad ing. P. Rejf, CSc., připravil dr. O. Tuleškov
Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Nezávislou skupinou Věrni zůstaneme a Českým národním sdružením. Praha, 26 . července 2016.
Webová adresa: www.ceskenarodnilisty.cz
e-mail: vydavatel@seznam.cz
Facebooková adresa: https://www.facebook.com/pages/%C4%8Cesk%C3%A9-n%C3%A1rodn%C3%AD-listy/490810227709170?ref=hl