Studijní texty, volné a krácené překlady z německého tisku
Manfred Maurer: Chybí skála
Franz Neubauer byl pohřben před více než měsícem. Různá hodnocení doprovázela bývalého mluvčího sudetoněmecké etnické skupiny a spolkového předsedu sudetských Němců na jeho poslední cestě. A všem byla společná myšlenka: "Neubauer byl průkopníkem s pevnými zásadami a jako takový vždy v rozporu s duchem doby", říká Bernd Posselt, který popsal svého předchůdce jako "sudetského Němce pevného jako skála v čase bouří". A: "Jeho silná osobnost bude chybět, ale jeho vzor bude vždy v popředí."
Pevnost skály může být jen dvakrát podtržena. Ale o funkci Neubauerova vzoru je bohužel třeba pochybovat. Franz Neubauer byl vlastně ten, kdo zastupoval zájmy svého etnika rázně a bez výhrad. Téměř na den před 20 lety, 11. ledna 1996, řekl v "Sudetenpost" – v rozhovoru tuto větu: "Lidé musí mít možnost se vrátit, v důsledku práva na návrat. Také víme, že ne všechno je možné obnovit, jak to bylo. Ale je ještě obrovské množství pozemků v České republice, které nebyly dosud prodány. A já jsem řekl: Nechte je sudetským Němcům s podmínkou, že tam budou investovat. Ale od té doby se nic neděje. Proto musíme pokračovat, vytrvat. Zříkat se nebudeme v žádném případě!" Neubauer zastával neústupnou pozici, i když už tehdy věděl, že duch doby nebyl na jeho straně: "Existují tři problémy: Německou veřejnost to nezajímá a do značné míry to ignoruje, média jsou proti nám, a Německo je národ Canossy - němečtí politici, SPD a nenechme se v ničem mýlit, včetně velké části Unie chce mít tento nepříjemný problém ze stolu. Nedělejme si žádné iluze."
Neubauer byl proto také realista. Ale jeho realismus by jej nikdy nepřivedl k obětování principů na oltář politiky falešného usmíření. Nebudeme se vzdávat v žádném případě!
Pokud se podíváme na uplynulý rok ve zpětném pohledu, pravděpodobně někteří lidé, kteří nyní uznávají Neubauerovu vytrvalost, jsou smutní, že jeho vzor není následován. Vzhledem k tomu, že na rok 2015 se bude v análech sudetských Němců vzpomínat jako na rok kapitulace, je třeba jen doufat, že v roce 2016 bude toto selhání rychle eliminováno. Ale i když je možné mít stanovy sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL) ve formě, kterou si mnoho, pravděpodobně většina, členů přeje, již nemůže být sprovozen ze světa signál, který vyšel z Mnichova k poslednímu dni měsíce února. Jasný signál že to, co Franz Neubauer s elánem reprezentoval, nyní již nebude zastoupeno. Mezi tři problémy, které mluvčí jmenoval před 20 lety, přišel čtvrtý: Ztráta důvěry landsmanšaftu k těm, kdo chtějí být všeobecně milováni a oceňováni.
Franz Neubauer nechtěl nic víc, než být mluvčím. Nemusel mít dobré vztahy s někým, kdo snad činil málo. Možná, že jako mluvčí byl proto tak ceněn, protože vždy představoval zájmy landsmanšaftu, aniž by je obětoval osobním zájmům. Vlastně chybí někdo jako je on, "sudetský Němec pevný jako skála". Chybí o to víc, že pro mnohé z těch, kteří ho uznávají jako skálu, jako by nebyl jejich vzorem. Sudetenpost, 14.1.2016, str. 1-2
Hluboce zakořeněná myšlenka vyhnání
Švýcarský pastor napsal svou disertaci na téma českého národního mýtu a náboženské politiky
Máte doktorát z teologie na teologické fakultě College Vallendar a předložil jste disertační práci na téma "českého národního mýtu jako politického náboženství a dopad na život víry v českých zemích v letech 1848-1948". Co vás fascinuje na tomto tématu, že jste se jím tak intenzivně zabýval?...
Vyhnání nebo odchod Němců z východní Evropy začal již před první světovou válkou s rusifikační politikou říše v pobaltských státech. Po první světové válce byl proces degermanizace posílen především v Polsku a Československé republice. V zásadě však byl program degermanizace východní Evropy nastíněn na konci 19. století. V této souvislosti považuji za politováníhodné, že byl také základem pro myšlenku návrhu okamžitého vyhnání v roce 1945, a že byly zanedbány duchovní kořeny této akce. Mým úkolem je vyplnit mezeru v tomto ohledu. Tomu, že jsem se zabýval především osudy sudetských Němců vděčím za to, že jsem se při mé pastorační práci opakovaně setkával s lidmi z českomoravské oblasti a pastoračně jsem o ně pečoval. Proto jsem si uvědomil hluboké rány uštědřené některým lidem v případě vyhnání. Zvláště působivé v tomto ohledu bylo prohlášení jedné ženy, že obloha je pro ni největším pokladem, od kterého ji nikdo nemůže vyhnat.
Apoštolové Slovanů Cyril a Metoděj pracovali na Moravě od roku 863 n.l. Jsou tamními patrony a od roku 1980 apoštolským listem papeže Jana Pavla II. patrony Evropy. Jak to, že i přes uctívání těchto svatých je Česká republika jedním z nejvíce odkřesťanštěných evropských zemí?
Národní probuzení Čechů byla poznamenáno bojem proti habsburské monarchii, která také byla ochráncem katolické církve. Tak byl boj také namířen proti katolické církvi. Snažili se náboženství svázat hlavně s Janem Husem, jehož teologie je neprávem považována za typicky českou, protože Hus byl také odpůrcem Němců. Proces vyvrcholil v utvoření české národní církve, ale nezískal očekávaný počet věřících. Pohyb směrem k náboženskému přeorientování mnoha Čechů v druhé polovině 19. a v první polovině 20. století neměl žádné náboženské, ale národní příčiny. To lze říci i o rozkvětu uctívání Cyrila a Metoděje, ve zředěné formě. Mě je zřejmé, že podřízenost náboženskému myšlení musela být v rámci národního uvědomění obecně oslabena.
Jak hodnotíte vliv prvního prezidenta Masaryka na vztah náboženství a politiky v České republice?
Masaryk je viděn některými autory jako "křesťanský profesor". On obzvláště věřil v pokrok. Věřil, že lidstvo nějak evolučně z temnoty stoupá na světlo. Křesťanské hodnoty jsou pouze přechodný stav vývoje k dokonalejšímu člověku, který bude morálně dobrý bez náboženské povinnosti. Pro Masaryka není Ježíš Kristus středobodem a cílem dějin, ale spíše důležitou postavou své doby, jako byly v pozdějších dobách jiné významné osobnosti a ještě budou. Je tedy zřejmé, že Masaryk nebyl patronem katolické církve. Pod jeho prezidentstvím bylo postavení církve ve státě oslabeno. Jen díky silnému a živému slovenskému katolicismu nemohl Masaryk původně zamýšlené oddělení státu a církve provést do všech důsledků. Oddanost prezidentovi se prezentuje jako pokrokovost Čechů, i když jsou nábožensko-morální bytosti, ale na vyšší morální úroveň vědomí "ne nábožensky povinnou" nedosáhli. Celkově měl Masaryk ve své funkci vzoru pro národ škodlivý vliv na život katolické církve.
Doba vaší studie sahá až k roku 1948. Jak je viděno vyhnání tří milionů převážně katolických sudetských Němců ve vaší práci?
Vyhnání sudetských Němců je nyní široce považováno především za důsledek nacistické vlády a za odstraňování jejích důsledků. Kontexty působení nešťastného Hitlerova režimu nabídly bezpečný bezprostřední důvod k vyhnání, ale nebyly příčinou. To také bezděčně potvrdil i Beneš, když soudil o vyhnání Němců tak, že od středověku historická aberace byla nakonec opravena. Intelektuální nástroje, které vyvolávají podezření, že vyhnání Němců bylo žádoucím cílem, byly přítomny po dlouhou dobu. Myšlenku vyhnání, jako jednoho ze základních prvků českých dějin, považuji za mýtus a odmítám její implementaci do politického a náboženského života. Považuji přezkoumání těchto myšlenek za nezbytné, aby se dosáhlo skutečného usmíření mezi Němci a Čechy. Vyzdvihování českého národního mýtu jako politického náboženství také neudržitelným způsobem poškodilo život křesťanské víry v Čechách a na Moravě. Oprava tohoto myšlení je, myslím si, velmi důležitá, aby nová evangelizace získala potřebnou podporu.
Sudetenpost, 14.1.2016, str. 6, bez jména a značky
Witikobund vyslovuje ostrou kritiku německé integrační politiky
Witikobund kritizoval ve svém nedávném prohlášení, německou integrační politiku vůči vyhnancům. Spolková kancléřka Angela Merkelová zatěžuje "Německo novými integračními úkoly, dokonce i předtím, než jsou ty staré zvládnuty", stojí ve zprávě. Samotný tanec mezi vejci kolem Nadace útěku, vyhnání, smíření (SFVV) v Berlíně ukázal, její ukvapenost. Výzkum integrace zná třístupňový model, podle kterého se liší spolužití, spolupráce a aktivní účast. Německým vyhnancům z východu byla, podle Witikobundu, "bohužel, třetí etapa, která identifikuje ideálně integrované domácí lidi a nové občany se stejnými cíli, odepřena".
Důvod spočívá v nedostatečném vyrovnávání zátěže. V kvótách pro poškozené v Německu kolem pěti procent (přes větší přínosy k rozvoji ekonomiky) se hospodářský zázrak nekonal pro tyto vyhnance, v nejlepším případě byli zatíženi hypotékami na domy. Nevyhnané osoby mohly i v době hospodářského zázraku nesrovnatelně více využít svůj majetek a výrobní prostředky a dosáhnout růstu s velkým přínosem.
To znamená, že západoněmečtí občané a střední třída mohla řídit stát podle svých vlastních představ. Nic z tehdejšího pojetí od té doby dodnes neposkytuje diplomatickou ochranu vyhnancům v otázkách rehabilitace. Osoby odpovědné za osočování vyhnanců v médiích v šedesátých letech jako zastřených nacistů a vykládající vyhnání jako pomstu za to, již mezi námi nejsou. Kabaretně toto téma zlehčovali a vyhnance zesměšňovali. Mnohé zastrašili. „Výsledkem byl jakýsi hřbitovní mír, který byl nesprávně vyložen jako úspěšná integrace“, tvrdí Witikobund. „Byl to masivní útok na lidskou důstojnost a pokrytectví, protože ministerstva v Bonnu byla dokonce až z 66 procent kontaminována nacisty!"
Začlenění německých vyhnanců z východu může být pouze podmíněně vnímáno jako důkaz schopnosti pro jiné integrace. Sudetenpost, 10.12.2015, str. 3
Budování důvěry v krizi
Správní rada Česko-německého fondu budoucnosti (ČNFB) schválilo v prosinci na svém pravidelném zasedání v Praze finanční prostředky ve výši zhruba 836.000 eur. Půjdou na přeshraniční projekty, například společné výstavy, sympozia česko-německého dialogu, nebo obnovu památek na 120 místech. "Ke kontaktům mezi našimi dvěma zeměmi dochází na mnoha úrovních", zdůrazňuje Kristina Larischová, česká předsedkyně Správní rady. "Otevřená jednání mezi námi se stávají stále běžnější v průběhu let". To je solidní základ pro bilaterální vztahy - i na pozadí současné těžké zátěže migračními vlnami.
Výběr schválených projektů
25. česko-německé symposium Brno: Brněnské/Jihlavské sympozium Ackermann Gemeinde a Společností Bernarda Bolzana, je jedním z největších pravidelných fór pro dialog o česko-německých vztazích. Již po 25. bude diskuse mezi německými a českými politiky, občanskou společností, akademickou obcí a médii na společná aktuální témata. Otázky, na které se budou hledat společné odpovědi na rok 2016, by nemohly být výbušnější: Jakou míru rozmanitosti toleruje naše společnost? Jaké jsou hlavní příčiny odmítání a strachu z uprchlíků? Fond budoucnosti podpoří sympozium příspěvkem 14.000 eur.
"Neomezená kreativita." - Workshop pro německou a českou mládež: Projekt se etabloval v posledních letech jako populární "událost" a místo setkání pro mladé lidi na české a německé straně Krušných hor. Stejně jako dříve probíhá přeshraniční spolupráce v okrese Saské Švýcarsko - Východní Krušné hory mezi partnerskými městy Bílina, Dippoldiswalde, Mšené Lázně, Kovářská. Velmi málo nabídek je zaměřeno na zájmy mladých lidí, jsou tam malé osobní vztahy a kontakty. Obyvatelé pohraničí využívají sousední země často jen pro levné nákupy. Prostřednictvím vícedenních společných seminářů (street dance, graffiti, foto, atd.) by měl být probuzen zájem mladých lidí o sousedy a posilován i ekonomickými výhodami. Dotace: 5500 Euro.
Speinsharterský Masopust: Klášter Speinshart se nachází v bavorsko-českém pohraničí a je po staletí místem náboženských a kulturních výměn mezi Německem a Českou republikou. S jeho uměleckým působením v historickém areálu tolik navštěvovaného barokního klášterního kostela chce český umělec Patrik Habl podporovat dialog o starém a novém umění, tradicích, náboženství a modernosti. Kulturní projekt "Speinsharterský Masopust" navazuje na masopustní tradici existující od středověku, využije církevní památky, jako oltářní obrazy, krucifixy, oltáře a příbytky, během během masopustu. Dotace: 3500 Euro.
Jazzová sekce / Trojstranná výstava, Grant: 10.000 eur.
Fotografický projekt „KZ überlebt " (přežil koncentrační tábor): Mnozí kteří přežili koncentrační tábory mlčeli o svém osudu po celý život, nebo mluvili jen ve stáří o zakušeném utrpení. Putovní výstava "přežil KT" Stefana Hankeho a doprovodná ilustrovaná kniha zobrazují 121 přeživších ze sedmi zemí a dávají jim hlas. Výstava bude k vidění v České republice v Terezíně a v Lidicích. Dotace: 7200 Euro.
„Proč vypravovat "- První polovina 20. století v zápisech vypravování německých obyvatel Brna : Prostřednictvím fyzického "zmizení" většiny německého obyvatelstva z města po druhé světové válce, jakož i záměrné politiky „zapomínání" na Němce od roku 1948 (nejen ve městě Brně), došlo k "ubývání" části multikulturní paměti. Informace shromážděné v knize jsou životopisné vzpomínky německých obyvatel Brna, které nabízejí živý pohled do života multikulturního města v první polovině 20. století - s nadějí, že si dnešní Brňané uvědomí pozitivní aspekty soužití různých kultur. Grant: 5500 eur.
Poslední zvon pro kostel Svaté Kateřiny Alexandrijské ve Vidnavě Grant: 26.000 eur. Obnova poškozených náhrobních kamenů na židovském hřbitově v Třebotově Grant: 16,000 eur. Sudetenpost, 14.1.2016, str. 4, bez uvedení autora a značky
Volný a krácený překlad ing. P. Rejf, CSc., připravil dr. O. Tuleškov
Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Nezávislou skupinou Věrni zůstaneme a Českým národním sdružením. Praha, 4. února 2016.
Webová adresa: www.ceskenarodnilisty.cz
e-mail:vydavatel@seznam.cz