Studijní texty, volné a krácené překlady z německého tisku
Konečné řešení národnostní otázky
Ve své prezentaci o počátku vyhánění sudetských Němců, ihned po německé kapitulaci. Brod řekl křišťálově jasně, co si myslí: "Slovo odsun - německy vyhnání - jsem nikdy nepoužil, protože slouží pouze k zakrytí zločinu". Brod deklaroval rovněž jasně, že na začátku vyhánění v létě 1945 byly takové gigantické zločiny jako masakr karpatských Němců na Švédských šancích v moravském Přerově. Tam bylo, zdůraznil, ještě více obětí, než je uváděno několik let předtím v české obci Lidice. Dokonce ani ženy a děti nebyly ušetřeny na přerovských Švédských šancích. "Spravedlnost vyhnání" není nic víc než český mýtus, zdůraznil Brod. Proto odsoudil propagované stanovisko kolektivní viny pro systematické vyhnání sudetských Němců, lhostejno zda došlo k "humánnímu" vyhnání nebo "divokému".
Následnou diskusi moderoval Petr Sokol, zástupce Terezínské iniciativy. Jak by bylo možné bezpráví na sudetských Němcích napravit? zeptal se účastník Broda. Historik Brod definoval jako první jedinečné symbolické řešení: Česká vláda může v Bavorsku zřídit pečovatelský ústav a plně jej zajistit, včetně financí, kde by se postarala o sudetoněmecké pacienty. Za druhé, by měli čeští politici a veřejnost konečně otevřeně a čestně uznat, že vyhnání bylo ve skutečnosti bezpráví. Může zajistit jakékoliv materiální odškodnění sudetských Němců. K tomu je však Brod skeptický z důvodu praktických a právních překážek.
Sudetendeutsche Zeitung, 11.12.2015, str. 6
Svatý Mikuláš spojuje národy
Obzvláště brilantní byla, na den svatého Mikuláše, slavnostní instalace čtyř kapitulních děkanů, ve slavné katedrále v Českých Budějovicích, která je zasvěcena svatému biskupovi z Malé Asie. Nový budějovický biskup Vlastimil Kročil, ustanovil, kromě dvou českých kanovniků Pavla Lišky a Davida Henzla, také dva německé ctěné kanovniky profesora Martina Weise a v šumavské rodině naší etnické skupiny velmi populárního, ulmského vojenského děkana Siegfrieda Webera, předsedu šumavské křesťanské asociace "Víra a vlast" a šéfredaktora časopisu stejného jména.
Tím český biskup znovu podal znamení usmíření a znovuposkytnutí vlasti naší etnické skupině v církevním životě českých zemí tím, že poprvé ustanovil duchovní z poválečné generace sudetských Němců. Mezi zvláštními hosty kapitulních nešporů byli bývalý ministr zahraničních věcí České republiky a současný předsedou Výboru pro zahraniční věci české Poslanecké sněmovny, kníže Karl Schwarzenberg, předseda sudetoněmeckých kněží priestwerks, Monsignor Karl Wuchterl, mluvčí sudetoněmecké národnostní skupiny, Bernd Posselt, členové jihočeské větve rodin Bukvojů a Černínů a četní zástupci čelních šumavských asociací a velké množství aktivistů Víry a vlasti.
Sudetendeutsche Zeitung, 11.12.2015, str. 1
Z našeho osudu jsme se málo poučili
Východo a středoněmecká organizace CDU a CSU (OMV) se považuje nejen za organizační skupinu strany, ale také za politického zástupce vyhnanců. Při spolkovém zasedání delegátů v Berlínském domě Konrada Adenauera se kromě vystoupení předních politiků konaly také volby do celostátního vedení. Dlouholetý předseda Helmut Sauer (Slezsko / Dolní Sasko) byl potvrzen v úřadu velkou většinou. Dva sudetští Němci jsou zastoupeni ve vedení.
Spolková komisařka pro kulturu a média, státní ministryně profesorka Monika Grütters (poslankyně Bundestagu), informovala, mimo jiné, o základech vznikající nové koncepce na podporu kultury v souladu s § 96 spolkového zákona o vyhnancích (BVFG). Pro práci v této oblasti Bundestag poskytne v roce 2016, za předpokladu schválení rozpočtu, 22 milionů eur navíc.To by mohlo zajistit například nové kulturní mluvčí, a to pro vyhnance z oblasti Horního Slezska, Transylvanie a Němce z Ruska. Sudetendeutsche Zeitung, 4.12.2015, str. 1
Proti extrémismu a štěpení, sudetoněmecký landsmanšaft a Witikobund
Spolkové vedení Sudetoněmeckého landsmanšaftu se zabývalo na svém posledním zasedání v roce 2015 Witikobundem a překonání rozporů, týkajících se jeho pokusem vytvořit takzvanou "Alianci pro záchranu sudetoněmeckých zájmů".
Již v debatě v polovině září delegace z Witikobundu, která se definuje jako národně konzervativní, dala vedení landsmanšaftul jasně najevo, že ani právní, ani levicové tendence, či pokusy o destrukci spolku, nebudou Witikobundem tolerovány. Witikobund poukázal na to, že když nepřestanou nesprávné kroky, nezúčastní se jako sudetoněmecká organizace akcí jako Sudetoněmecký den.
Nyní spolkové vedení Sudetoněmeckého landsmanšaftu ve svém jednomyslně přijatém usnesení (se dvěma členy, kteří se zdrželi hlasování, o této otázce) rozhodlo: "že od setkání delegace Witikobundu se spolkovým vedením 12. září, nenastalo v jeho chování žádné zlepšení. To ukázalo, zejména od listopadu, mnoho veřejných prohlášení a dopisů. Spolkové vedení nemůže za těchto okolností, až do dalšího rozhodnutí, jednat s Witikobundem jako s každou jinou sudetoněmeckou organizací. Považuje jednání Witikobundu za neslučitelné s členstvím v Sudetoněmeckém landsmanšaftu. "
S ohledem na Witikobundem plánované založení sdružení "Aliance pro záchranu sudetoněmeckých zájmů" zdůraznilo spolkové vedení landsmanšaftu jednomyslně (jeden se zdržel hlasování): "Sudetoněmecký landsmanšaft vede aktivní a legitimní obhajobu sudetoněmecké etnické skupiny. Proto spolkové vedení odmítá dopisem Witikobundu oznámené založení sdružení - Aliance pro záchranu sudetoněmeckých zájmů. Vidí to jako pokus rozdělit landsmanšaft a národní komunity. Účast v této organizaci je z pohledu spolkového vedení s členstvím v Sudetoněmeckém landsmanšaftu neslučitelná. "
Sudetendeutsche Zeitung, 19.12.2015, str. 1, autor neuveden
Horst Löffler zesnul
Významný sudetský Němec zemřel 19. prosince 2015. Horst zůstal loajální svému domovu také vytvořením Centra Adalberta Stiftera v domovské komunitě Oberplan / Horní Planá v r. 2003. Tam se narodil 10. března 1940, byl vyhnán jako německé dítě. Horst Löffler byl také dobrý přítel SLÖ (sudetoněmeckého landsmanšaftu v Rakousku). Sudetendeutscher Pressedienst, SdP, 7.1.2016, Vídeň
Proč vlast není vlastí
Takové to stále bylo pro české Němce z vlaku pro uprchlíky vyhnané ze sudet, kteří se setkali v tranzitním táboře Wiesau. Asi tři miliony sudetských Němců byly vyhnány po roce 1945, podle statistik spolkového archivu jich při tom zemřelo kolem 240.000.
Věděli, že do své vlasti se nikdy nebudou moci znovu vrátit, ale alespoň malý kousek jí si chtěli podržet ve svých rukou. Více než 4000 uprchlíků a vyhnaných osob přišlo po skončení války do Kostnice. Jako všude zde trpěli vlivem silného odmítání od místních lidí a nejisté životní situace.
Jak nadšeně kultivovali čeští Němci svou kulturu v následujících letech, dokumentují novinové články ze Südkurier a Südwestdeutsche Rundschau od roku 1954 do roku 1961. Každý měsíc se scházeli v hospodě Bauhof na Schottenstraße, tam společně slavili Vánoce nebo český Masopust. Nebyli sami: Také z Pomořanska, Slezska a ostatních zemí slavili Vánoce společně, informoval Südkurier v prosinci 1956.
S domovskou soudržností a místními vazbami si vystačili po mnoho dekád a to znesnadnilo integraci. Tak to popisuje Ronald Stöhr, který o tom hodně přemýšlí ve svém obývacím pokoji v Kostnici-Wollmatingen. Jako devítiletý spatřil před sebou muže s kulometem a musel opustit dům svých rodičů. Čeští vojáci jej a jeho rodinu s dalšími českými Němci vyhnali na tržiště okresního města Dubé v Československé republice. Odtud vedla cesta na nádraží a vlakem ze země. Přijeli jsme do Füssenu v Allgäu, říká Stöhr, "Můj otec pracně vybudoval nový život jako hodinář. Pro dítě to bylo často špatné, vzpomíná, "byli jsme ve špatném postavení uprchlíků a vyhnanců". Svou vytrvalostí si vytvořil své místo ve společnosti. Po studiích v Furtwangenu působil od roku 1958 v Kostnici v oblasti telekomunikací. Byl členem vedení sportovního klubu Post-Telekom Sportvereins a podílel se na jeho činnosti se svou ženou a dětmi. Ale na to, zda je už Kostnice jeho domov, nemůže odpovědět tak snadno. "Zde jsem doma", řekl po zaváhání. Ale koncept vlasti stále chápe jinak. "Člověk se stále cítí připoután k prostředí, ve kterém se narodil a žil v první fázi života." Vrátil se tam na návštěvu. Prostřednictvím kontaktu s katolickou komunitou uspořádal výlet do Dubé pro sebe a své krajany. Kontakt s Čechy, kteří tam žijí dnes, zůstal chladný. "S ohledem na nedávné události", říká dnes, "bylo možné očekávat, že kontakty bývalých i současných obyvatel nebudou přátelské." Na druhé straně, probíhá pomalé sbližování mezi sudetskými Němci a Čechy.
Jméno sudetští Němci je obecný termín pro německy hovořící obyvatelstvo žijící v Československé republice až do konce druhé světové války. Jméno pochází z pohoří na hranicích s Polskem. Pro mnoho Čechů, zní slovo negativně.
Sudetští Němci v Bádensku-Württembersku: Většina německých vyhnanců ze sudet odešla do Bavorska, mnozí také do Bádenska-Württemberska. Předseda zemské asociace sudetoněmeckého landsmanšaftu, Klaus Hoffmann, říká, že je to přibližně 20 000 členů, se zahrnutím ostatních spolků. Většina potomků není organizována a mnozí z nich jsou proti lansmanšaftu kritičtí. Landsmanšaft v Kostnici: Ne později, než roku 1954, byl vytvořen sudetoněmecký landsmanšaft pro okres Kostnice. Ronald Stöhr (80) byl dříve jeho představitelem, ale nemá nástupce.
http://www.suedkurier.de Sudetendeutscher Pressedienst (SdP), Österreich, leden 2016
Otevřený dopis na uctění "50 let prosby o odpuštění"
Německé biskupské konferenci
Vážení pánové!
Před 50 lety, 18. listopadu 1965, v historické výměně dopisů s polskými biskupy jejich němečtí bratři napsali slavnou větu:
"V tomto všekřesťanském velmi lidském duchu, jsme vztáhnuli své ruce k sobě v lavicích končícího koncilu, udělujíce odpuštění a žádajíce o odpuštění."
Byla to žádost, která se setkala na německé straně s hlubokým porozuměním.
Tomu předcházel v polském dopise seznam pouze německých zločinů. Odpuštění německých zločinů proti polskému národu bylo šokující, velmi lidské křesťanské gesto polských biskupů. Ale jak je to s pravdivostí a důvěryhodností polských biskupů, když přijde na polské zločiny proti německému národu? Nepřímé přiznání polské viny na sebe nenechalo dlouho čekat.
Je ironií, že v postním pastýřském listu v roce 1966 vysvětlují polští biskupové: "Pán nám odpustil a bude nám odpouštět až do poslední hodiny našeho života. Řekli jsme, že žádáme o odpuštění . Má polský národ důvod žádat své sousedy o odpuštění? Určitě ne. Jsme přesvědčeni, že jsme po staletí jako národ nezpůsobili německému lidu politickou, ekonomickou a kulturní nespravedlnost. " To výrazně komplikuje upřímné vyrovnání. Pro "usmíření" mezi oběma stranami je zapotřebí poctivé přiznání viny na obou stranách.
Polský episkopát pak měl léta čas, toto prohlášení odvolat. Ale k odvolání nedošlo až do dneška. Nicméně, němečtí biskupové nad tím zavírají mlčky oči, ignorují fakta. Ale jejich polští bratří mluví umíněně o pravdivostí a poctivostí. Ani nebyl k odpoštění pořádán obřad, který by byl velmi nákladný. A jednají bez postižených.
Biskupové nepamatuji na to, že je zde ještě německá generace ovlivněná utrpením vyhnání, která očekává uznání svého utrpení, zločinů proti nim? Teprve když se toto změní, bude vidět skutečně křesťanské jednání a vytvoří se mezi biskupy upřímná, neotřesitelná základna pro skutečné přátelství mezi Poláky a Němci.
Mluvčí pro vysídlené Slezany z hrabství Glatz, Peter Grosspietsch, D-Lüdenscheid
Sudetenpost, 14.1.2016, str. 16
Příliš mnoho chvály
Zprávy přinesené v "Sudetenpost" z Wikipedie o profesoru Finkovi jsou velmi chvályhodné - ale asi je jí zde příliš mnoho.
Wikipedie má problém s historickou pravdou. Ti, kteří hledají na Wikipedii Informace a literaturu, jako vyhnanci o svém starém rodném městě, jsou často překvapeni a zklamáni, když je tam toho málo o vlastní německé historii a místním vyhnání. Wikipedia omezuje podle mých zkušeností nepříjemné historické pravdy a literaturu generace se zkušenostmi vyhnání již roky. Příkladem je kniha "Město Volary na Šumavě" (Die Stadt Wallern im Böhmerwald). Název knihy byl vypuštěn pod Wallern/Volary s chatrným odůvodněním nekompetentního správce wikipedie AHZ a textový odkaz před lety zrušen. Pro vyškolené uživatele Wikipedie se nachází pod záložkou "Historie". Já jsem ve spolku Wallern/Böhmerwald e. V. a jsem spoluautor knihy.
To samé platí i při použití vyhledávače Google a jiných vyhledávačů, historický obsah jako by byl zastřen závojem. Zatím stále existuje cesta ven, například na úvodní stránce vyhledávače startpage.com najít užitečné informace, a nikoli okrajově na jiných vyhledávačích pod heslem domov. Startpage.com o sobě říká, že je "velmi diskrétním vyhledávačem na světě".
František Karel Walter, D-Wiesbaden Sudetenpost 14.1.2016, str. 9
Volný a krácený překlad ing. P. Rejf, CSc., připravil dr. O. Tuleškov
Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Nezávislou skupinou Věrni zůstaneme a Českým národním sdružením. Praha, 20. leden 2016.
Webová adresa: www.ceskenarodnilisty.cz e-mail:vydavatel@seznam.cz