Studijní texty, volné a krácené překlady z německého tisku
Německý spolkový sněm poskytuje symbolické odškodnění pro Němce nasazené na nucené práce ve výši 50 milionů euro
S chválou a uznáním pro berlínské vedení Svazu vyhnanců (BdV) a pro rozpočtový výbor německého Spolkového sněmu reagoval mluvčí sudetoněmecké národnostní skupiny, Bernd Posselt, na rozhodnutí, které schválilo odškodnění nuceně nasazených z řad vyhnanců. Léta naléhání BdV, SL a dalších landsmanšaftů nakonec vedla k rozhodnutí, že těm, na které se vztahuje, musí být ještě vyplaceno. Sudetoněmecké spolkové shromáždění opakovaně, naposledy dne 30. března 2014, uložilo ve svém usnesení upozornit na tuto problematiku.
Pro civilisty, kteří byli na základě jejich německé státní příslušnosti, nebo etnické příslušnosti, ze strany cizí státní moci během druhé světové války nasazeni na nucené práce, je to tedy, bez uznávání jakéhokoliv právního závazku nebo právních jednání, symbolické humanitární gesto.
Fabritius dodává: "Svaz vyhnanců se bude snažit zajistit, aby s prováděním tohoto rozhodnutí nebyly spojeny žádné formální nesplnitelné podmínky. Aby, pro pokročilý věk postižených a jejich příbuzných, nebránily spravedlnosti,."
Sudetendeutsche Zeitung, 20.11.2015, str. 1
Rozhovory ve Vídni
Jednání předsedy Spolkové rady SLÖ, Gerharda Zeihsela, a mluvčího sudetoněmecké národnostní skupiny, Bernda Posselta, se konalo ve starém císařském hlavním městě habsburské monarchie. Živá debata ve Vídeňském domě se zaměřila na vývoj v sudetoněmecko-českých vztazích, na spolupráci mezi krajanskými sdruženími v Německu a Rakousku a společné prosazování politiky pro vlast. Posselt zdůraznil důležitost rakouských sudetských Němců a to nejen v dějinách, ale také dnes v Evropě : „Množství našich krajanů a našich aktivit se nachází v jižním Německu, v Rakousku a v České republice. Přidal se k vynikající práci našeho severozápadní, severní a střední německé diaspory. jakož i sudetských Němců z jiných kontinentů. Máme společnou etnickou skupinu, a proto je nutná přes všechny rozmanité názory úzká a přátelská spolupráce.“ Rozdílná stanoviska je třeba uplatňovat spravedlivě a objektivně, a ne je vybíjet v osobních sporech.
Bylo rozsáhle diskutováno nové politické prohlášení etnické skupiny, na kterém se také mohli podílet zástupci rady SLÖ a spolkového shromáždění SLÖ. Exekutiva SLÖ přijala návrh Posselta často uskutečňovat takovéto diskuse a svolat zasedán vedení obou spolků ve Vídni v příštím roce.
Sudetendeutsche Zeitung, 20.11.2015, strana 2
Poznámka redakce: Že existují rozpory v hodnocení některých otázek mezi německým a rakouským landsmanšaftem, je možné zjistit již při čtení německého Sudetendeutsche Zeitung a rakouského Sudetenpost. Pro Rakušany není B. Posselt zrovna tím nejlepším politikem, naopak jej mnozí silně kritizují. Uvidíme, zda Sudetenpost dostane "demokratický" náhubek. Ještě významnější jsou však rozpory mezi jednotlivými názorovými společenstvími, které tvoří tzv. sudetoněmecký landsmanšaft. Rozpory existují mezi Witikobundem na jedné a Seliger-Gemeinde, Ackermann-Gemeinde na druhé straně.
Jednání v „sudetoněmecké“ kanceláři
Johannes Hinterberger, státní tajemník bavorského ministerstva práce a pro sociální věci, rodinu a integraci – náš ministerský patron - navštívil jako součást mise do České republiky sudetoněmeckou kancelář v Praze, kde jej vřele přivítal její ředitel Petr Bartoň. Oba si pohovořili o úzké spolupráci se sudetoněmeckou kanceláří, o tom, jaké plody přináší nynější spolupráce se zástupci Svobodného státu Bavorsko v České republice a jejich nejlepším využití. Sudetoněmecké zastoupení na Vltavě plní důležitý úkol a mělo by to tak zůstat i v budoucnu, uvedl Hinterberger na rozloučenou Sudetendeutsche Zeitung, 20.11.2015, strana 2
Maria Mader: Musíme rozlišovat
„Ale vždy byli Němci respektováni. My, "Němci v zahraničí", jsme zanechali za sebou vzkvétající krajinu a dobře fungující ekonomiku…
Přes noc jsme se stali bezprávnými a bezdomovci a museli odejít beze všeho z našeho domova. Když jsme se dostali v naší "staré vlasti" z dobytčích vozů, nebyli jsme vítáni. Ale přesto jsme byli částí lidí velmi dobře přijati. Proč? Nás nemuseli integrovat. Pracovali jsme od prvního dne tvrdě, nevznášeli žádné nároky a za několik let jsme postavili náš nový domov. Přinesli jsme naše znalosti a vytvořili nová pracovní místa. A teď máme poslouchat z médií, že : .. "my jsme se také integrovali, proto můžeme začlenit i miliony uprchlíků dnes". Přesně to od nás USA a němečtí politici očekávají.
My vyhnanci musíme být nyní jednotní a pokojně demonstrovat v naší vlastní zemi. Roste nebezpečí, že naše krásná vlast bude opět zničena - možná i silou zbraní. Politikům se to v poválečném období (na popud vítězů?) nepodařilo, aby Němci zapomněli na historii. Nyní jsou na nás tlaky, vědomě či nikoliv, nebo ze strachu z odpovědnosti za prohranou válku.
Od nás se očekává tolerance. Pokud vím, na Blízkém východě nikdy nebyl mír od roku 1948. Pokud se této (pouštní) kultuře a náboženství přizpůsobíme a necháme tyto davy nekontrolovaně proudit do země, pak mám velmi velké obavy o naši budoucnost. Sudetendeutsche Zeitung, 20.11. 2015, str. 6
B. Posselt: Rozlišování
…Je proto důležité rychle zastavit politiky a média, kteří neustále naříkají nad údajným selháním Evropy. Evropský parlament a Evropská komise se v roce 1998 dohodly na mém návrhu o sdílení uprchlíků a vysídlených osob v souladu s pevně stanovenými kvótami solidární zátěže pro každý členský stát. Ty státy, které ho zablokovaly, byly tolik vychvalované národní státy. Díky Lisabonské smlouvě může řádný legislativní postup podpořit Jeana-Clauda Junckera a štrasburský parlament mu již nezabrání v dlouhodobém horizontu. Ale pokud budou brzdaři mezi členskými státy, které budou opět zdržovat, ačkoli by jak uprchlíci, tak občané EU, mohli hrozně trpět, Německo a Francie budou muset shromáždit co největší počet spojeneckých evropských států kolem sebe a zajistit dobrovolné kvóty především mezi sebou. Kontroly na vnitřních hranicích mohou, pokud vůbec něco přinesou, být používány pouze jako dočasné mimořádné opatření a nikdy nebýt nezneužívány k renacionalizaci Evropy…
Zcela odlišné to bylo po druhé světové válce, kdy více než 14 milionů lidí muselo opustit své staleté domovy jen proto, že mluvili německy… Obracíme se na sudetské Němce, aby vždy bojovali proti tomu, být nazýváni "uprchlíky". Většina členů naší etnické skupiny očekávala, že se budou moci vrátit do skoro tisíc let obývaného domova, ale byli často v již poválečném roce, se zavazadly omezenými na 30 kg na osobu, v dobytčácích vyhnáni, podle nařízení státu o vystěhování ze země… Edvard Beneš chtěl udělat ze staleté země obou národů, Koruny české, etnicky homogenní národní stát, ve kterém nikdo "neobtěžuje", protože nesplňuje normu. Sudetendeutsche Zeitung, 27.11.2015, str. 1,3
Mladí Češi chtějí prolomit tabu
Ve svém seriálu " Soused " vysílá bavorské televize v neděli pořad "Mladí Češi a sudetoněmecká minulost " .
Jaká je historie obce, kde jsem vyrostl? Jak zde dříve žili? Tyto a podobné otázky zůstaly po vyhnání sudetských Němců v letech 1945 a 1946 po několik desetiletí u mnohem mladších obyvatel v současných českých příhraničních regionech nezodpovězeny - i proto, že se na ně neodvážili zeptat. Dalším důvodem bylo to, že ti, co přišli, neměli žádný vztah k jejich novému domovu a takové otázky nebyly politicky žádoucí.
70 let po vyhnání kladou mladé generace nyní přesně takové otázky. Chtějí, aby svým vlastním dětem později mohli sdělit , jakou historii měla jejich vesnice. Nils Kopp informuje o projektu, v němž si mladí Češi dali za cíl zlomit tabu a podívat se na dosud skrytou stranu dějin své země .
Neděle 29.listopadu , 17.30 až 18.00 hodin , Bavorská televize.
Sudetendeutsche Zeitung, 27.11.2015, str.4
Poznámka:
Pokud by mladí Češi se skutečně pídili po minulosti obcí, zřejmě především těch v pohraničí, kde žijí, museli by přijít na strašné věci, které koncem 30. let a v první polovině 40. let 20. století se tam staly.
Češi a němečtí antifašisté tam byli napadáni, surově biti, někdy i zabíjeni, pak i vyháněni. Češi v obcích v českém pohraničí, které Německo násilně připojilo k říši, neměli žádná menšinoví práva. České školy tam byly rušeny, rovněž tak české knihovny, spolky. Někde bylo i těžké mluvit česky na veřejnosti. Čeští sedláci postupně přicházeli o své zemědělské usedlosti a čeští vlastníci o svůj majetek. A to nejhorší nakonec. Celkem 360 tisíc našich lidí přišlo o své životy rukou Němců, statisíce jich bylo v koncentrácích a na otrockých pracích v Německu. Zfanatizovaní a znacizovaní henleinovci byli údernou pěstí nových hitlerovských pořádků.
Tak to je to tabu, které by mladí Češi měli odstranit.
Mladí Němci, především ti, jejichž předkové byli z Československa odstěhováni, by toto tabu měli také konečně prolomit. S chutí do toho a půl je hotovo!
Uvidíme, zda Sudetendeutche Zeitung a bavorská televize se připojí k odhalování pravdy nebo budou dále bájit a předělávat dějiny.
Angelika Steinhauer: Také jedna kapitola naší historie, 825 let německého řádu
Dnes se zapomíná, že velmistr Řádu německých rytířů a jeho právní nástupci ještě bydleli při odsunu ve Vídeňské rezidentuře od roku 1945, řekl profesor Rudolf Grulich v jednom z rozhovorů o řádovém domě ve městě Königstein v Nidda. Sídlo tohoto starobylého rytířského řádu byl hrad v sudetskoslezském Freudenthalu, neboť Řád ztratil sídlo v Mergentheimu pro sekularizaci v království a žil pouze na území Habsburků ve Slezsku, Jižní Tyrolsku, Štýrsku a Dolním Kraňsku.
V schématu arcidiecéze Olomouce v roce 1946 opět byl. Grulich říká: "Duch Edvarda Beneše působil silně: "Všechny příslušníky tohoto řádu odsunout a odstranit tento řád", to znamená, že všichni kněží tohoto řádu byli odsunuti nebo měli být odsunuti! "Kam?" Ptá se Grulich. Od roku 1204 měl už řád sídlo v Opavě! "Toto nelidské ponižování vyhnáním církve bylo stejně nepravdivé a pokrytecké jako slovo Odsun ". Sudetendeutsche Zeitung, 27.11.2015, str. 1,3
Petr Pithart o Pražské výzvě z r. 1985
Poznámka: Angela Merkelová řekla již v souvislosti s uprchlickou krizí, že se Východoevropané k dodržování společné solidarity donutí. Z článku " Deutsche Wirtschaftsnachrichten: EU – Grenztruppe kommt: Nationalstaaten werden entmachtet, novarepublika.cz,11.12.2015.
Pithart a jeho kolegové měli péči o sjednocení Německa, o odsunuté Němce, ale české zájmy jim jaksi unikaly. Nemluvili o povinnosti Němců zaplatit nám reparace, ani se nesnažili, aby protičeská kampaň landsmanšaftů přestala, právě naopak. Svou politikou ji podporovali. V díle „Podiven“ nazírá Pithart a dva spoluautoři na české dějiny německýma očima.
Přesně před 25 lety, 3. října 1990, vyvrcholil proces tzv. sjednocení Německa. Skončilo poválečné rozdělení německého státu na demokratické "západní Německo" a komunistickou "DDR" na východě.Tato akce, kterou mohla řada politiků přijmout jen s potížemi, byla považována v kruzích československých disidentů dlouho před pádem Berlínské zdi jako něco zcela přirozeného.
Sjednocení Německa znamenalo zvětšení Německa. To se pak stalo nejen větší, ale i mnohem nebezpečnější. Stejně jako to bylo v roce 1871, a vedlo ke dvěma strašným válkám. Není divu, že s tím posledním sloučením vítězové poslední války nijak nespěchali. Nicméně již v březnu 1985 zazněl jeden hlas, který volal po sjednocení rozdělené země. Hlas vycházel z Prahy a dostal jméno "Pražská výzva". Na rozdíl od jiných disidentských hlasů se na tento hlas nebyla žádná odezva, jen hlasité ticho. Zdálo se, že je to pravděpodobně hloupý hlas, snad naivní a omluvitelný. Ale o šest let později bylo nutno říci, že to byl prorocký hlas.
Ale tehdy to bylo téměř faux pas. Jiří Dienstbier pro knihu "Snění o Evropě" od okamžiku této výzvy (Dienstbier byl s Jaroslavem Šabatou duchovním otcem této výzvy, která byla zveřejněna ve formě dokumentu Charty 77 pod číslem 5/85) nemohl najít vydavatele na Západě. Přišel mezi disidenty v Praze s něčím, čemu se rozumná osoba vyhýbá jako přinejlepším ztracené, naprosto neskutečné představě. Mimochodem, odstranění Berlínské zdi se pak zdálo nevhodné mnohým západním státníkům, nejen to hlasitě říkali, je pravdou, že po celá léta působili proti tomu.
rozpad sovětského bloku byl příliš neplánovaný a náhle to nějak přišlo. Mnozí se v té době obávali většího Německa, ale nikdo se za to nemusí stydět. Ale jak se to stalo, že se českoslovenští disidenti nebáli? Že oni brali vážně slova, že svoboda jednotlivců a národů jsou neoddělitelné? Proč se obrátili na Evropskou veřejnost s myšlenkou o sjednocení Německa? Protože tvrdili, že pokud železná opona napříč kontinentem bude odstraněna, aniž by došlo ke sjednocení Německa, nebude možné skutečné sjednocení Evropy.
Postoj Charty '77 byl způsoben uplatňováním jinak abstraktního principu nedělitelnosti svobody a lidských práv: Platný nejen pro přátele a kolegy, ale pro každého, kdo je v nouzi, i pro každého příznivce režimu. Také pro ty, kteří žijí v nepřirozeném odloučení. A fungovalo to dobře pro daný pohled přes hranice.
Ale proč? Možná, že u nás doma, v normalizačním kleci, jsme pozorněji než jiní následovali německý proces studování a vnímání své vlastní viny, a uvěřili, že je brán vážně. Že se sami trestali. Ale především jsme se přestali bát Němců, pro své vlastní špatné svědomí za kruté poválečné události. Začali jsme s bolestnou debatou o poválečných osudech téměř tří milionů místních Němců.
Volný a krácený překlad ing. P. Rejf, CSc., připravil dr. O. Tuleškov
Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Nezávislou skupinou Věrni zůstaneme a Českým národním sdružením. Praha, 15. prosince 2015.
Webová adresa: www.ceskenarodnilisty.cz e-mail:vydavatel@seznam.cz