Studijní texty, volné a krácené překlady z německého tisku
Jak nyní probíhají v Srbsku restituce
To, co je v Čechách na Slovensku a dalších vyháněcích státech kategoricky odmítáno a považováno za hrozbu pro celý politický systém v České republice, samozřejmě není problémem jinde. V Srbsku se rehabilitace a restituce po druhé světové válce vyhnaným a vyvlastněným dunajským Švábům berou vážně. Příslušný zákon byl již přijat v roce 2011.
Tři bratři v Horním Rakousku obdrželi 3000 m2 v malém srbském městečku Kula zpět. Další případ by měli právníci Ralf Brditschka a Nikola Bozic společnosti Hash&Partners úspěšně dokončit pro rodinu v Karlsruhe: Je to asi celkem ne méně než dvě stě padesát hektarů zemědělské půdy v blízkosti města Apatin na Dunaji - v ceně patnáct tisíc euro za hektar, tedy značný majetek, který již byl v restituci navrácen. Také za křivdy v Titových koncentračních táborech je tu způsob náhrady. Občané, kteří ztratili své blízké, mají na ně nárok.
Šéf srbské rehabilitační a restituční agentury, Strahinja Sekulic, dokonce zvlášť cestoval do Rakouska při několika příležitostech, aby informoval dunajské Šváby o jejich právech. O tom mohou sudetští Němci jen snít. Sudetenpost, 5.11.2015, str. 1
Dojde k vytvoření Fondu usmíření?
Svaz německých starorakouských landsmanšaftů v Rakousku (VLÖ - Verband der deutschen altösterreichischen Landsmannschaften in Österreich) konal na začátku října tohoto roku již tradiční „sympozium krajanských spolků“ v letošním evropském hlavním městem kultury v Plzni. Účastníci z různých evropských zemí, kteří byli očekáváni pod mottem akce „70 let poté – čas pro pravdu a usmíření,“ schválili „Plzeňskou rezoluci“. A právě v ní se setkáváme s plánem na vytvoření Fondu usmíření. Ten by měly společně naplnit Rakousko, Česká republika a Slovenská republika, a to symbolickými 100 euro za každého vyhnaného sudetského a karpatského Němce v Rakousku. Z Fondu usmíření by byly financovány akce ve prospěch německých menšin. V čele Fondu usmíření by stálo „Prezidium.“
Účastníci 15. sympozia krajanských spolků v Plzni nejen schválili výše uvedené, ale ještě se s uvedenými návrhy obrátili na příslušné politické představitele republik Rakouska, České republiky a Slovenska. Tak učinili v Plzni dne 3. října 2015
Sudetenpost, 5.11.2015, str. 3
Proti kolektivní vině
Politici, vědci, zástupci církve a delegáti z 15 zemí se sešli minulý víkend ve východochorvatském městě Požega na celoevropském kongresu pod heslem "ideologie, totalitních systémy a pravda". Důraz byl kladen na usmíření mezi různými evropskými pojetími historie.
Mluvčí etnické skupiny, a zároveň předseda Panevropské unie v Německu, Bernd Posselt, z velké části formuloval rezoluci, kde je princip kolektivní viny ostře odmítnut : usmíření nemůže stavět "na kosmetickém přikrášlování dějin, nebo na umlčování obětí, jakož stavět historii na nespravedlnosti. Je třeba spíše ukázat respekt k důstojnosti všech obětí, založený na pochopení pozice a zájmů ostatních.
Především je třeba historické pravdy, která odráží perspektivy všech stran v historických konfliktech a nestranně soudit, co je správné a co bylo špatné, aby se zabránilo čemukoliv špatnému v budoucnu. Režimy a ideologie, zájmové skupiny a jejich politické, ekonomické či vojenské metody mohou být odsouzeny, ale žádný národ, rasa nebo náboženství by neměly být kolektivně vinny.
S výhledem na historický proces sjednocování Evropy, by neměly být zapomínány hodnoty evropských institucí, vlád a politických sil, které pokládaly základy evropské jednoty a "naše společné helénistické, římské, křesťanské a humanistické dědictví, jako kořeny bohatství našich různých národních a regionálních kulturních tradic. "
Sudetendeutsche Zeitung, 23.10.2015, str. 1
Pozn. red.: Pojem „kolektivní vina“ patří do ideové zbrojnice tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu. Tento tvrdí, že jsme je po válce vyhnali z Československa na základě kolektivní viny. Je to lež! Nevyhnali jsme je, ale odsunuli. V republice po odsunu zůstalo asi až 250 tisíc Němců. Dalších kolem 90 tisíc německých antifašistů odešlo do americké či sovětské zóny dobrovolně. Šli pomáhat budovat nové německé správní orgány. Musíme vzít i v úvahu, že tisíce Němců uteklo z našeho území ještě před koncem války nebo brzy po ní. Báli se trestu. Takže v republice zůstalo nebo dobrovolně odešlo asi 10-15% německého obyvatelstva. Tvrzení, že všichni Němci museli odejít jenom kvůli tomu, že byli Němci, není pravdivé.
Alfred Neugebauer: Vlast musí člověk mít
Pod mottem "Vyhnání je bezpráví - včera i dnes" začal v polovině září Den vlasti Svazu vyhnaných (BdV) Badensko-Württembergska ve stuttgartském Kongresovém centru.
Krajský předseda BdV Albert Reich přivítal četné hosty z politiky a spolků uprchlíků. Ministr vnitra Reinhold Gall a hlavní řečník: "Vy všichni jste sjednoceni touhou zachovat tradice živé. U těch starších je schůzka také příležitostí k obnovení paměti. Pohlédnout mohou do minulosti. Vzpomínky na minulost nepřicházejí jen v Den vlasti. " Mottem je klenout oblouk od osudů poválečného období k aktuálním proudům uprchlíků, zdůraznil: …"Právo na vlast je základním lidským právem". "Člověk musí mít vlast, potřebuje ji". Sudetendeutsche Zeitung, 23.10.2015, str. 11
Z práce pražské kanceláře
Sudetoněmecká kancelář v Praze pozvala spolu s nadací Hanns-Seidel-Stiftung v Praze a Kulturním sdružením Němců Klause Brähmiga ze Spolkového sněmu k přednášce na téma "Zpráva z Berlína - Novinky o práci vyhnanců ze Spolkového sněmu". Jako předseda skupin vyhnanců a německých menšin z parlamentní skupiny CDU / CSU Brähmig přesvědčivě analyzoval současné stálé diskuse o útěku a vyhnání v německé politice. Zároveň promluvil před českým publikem o současné uprchlické krizi v Evropě, které má o toto stejně fascinující téma velký zájem. Sudetendeutsche Zeitung, 13.11.2015, str. 2
Jaroslav Šonka: Analýza místo štvaní
Editor novin "E15" se zeptal Schwarzenberga, zda si nemyslí, že postoj českých politiků a do jisté míry veřejností byl trochu hysterický? Jeho jednoznačná odpověď je: „Jen trochu? Vůbec ne trochu. Je hysterický". V jiných příspěvcích zdůrazňuje Schwarzenberg své postoje jeho neoficiální typickou větou: "Nikdo by se neměl pokusit sr** výš, než má díru." – „francouzské přísloví“, řekl. Je to zřejmý komentář k návrhu učiněnému prezidentem Milošem Zemanem, který se pokouší dát světu rady k válce proti teroristickému uskupení ISIS, i když je jasné, že mezinárodní společenství je proti jeho návrhům poměrně rezistentní.
Schwarzenberg je nyní jedním z mála českých politiků, kteří stojí proti oportunistické vlně xenofobních názorů a rozhodnutí. Kromě několika ministrů vlády je to zvláště Anna Šabatová, která jako ombudswoman má kontrolu nad situací v uprchlických zařízeních oficiálně a přímo v popisu práce. Její korektní popis a kritika podmínek v uprchlických zařízeních vyvolala poněkud nepřátelské reakce ve velké části veřejnosti. Postoje politiků, podobné jako má hlava státu Zeman, nejsou kriticky zkoumány a u piva si najdou vnímavé uši. Styl reakcí Karla Schwarzenberga, jeho občasná populistická volba slov je dán tím, že je to jediný způsob, jak být slyšen v těchto uších.
Nicméně je rozdíl mezi těmito dvěma politiky. Schwarzenbergova motivace obsahuje hodně empatie a staví na jeho zkušenostech v mezinárodní humanitární práci. Takovou zkušenost nemá ješitný a sobecký prezident Zeman.
Sudetendeutsche Zeitung, 6.11.2015, str. 1
se: Vlast spojuje
Začátkem října se konalo 36. setkání krajanů z Děčínských Podmokel-Bodenbachu a jejich domovského místa v městském sále Klösterle v jejich bavorsko-švábském patronátním městě Nördlingen pod heslem "Vlast spojuje".
Náměstkyně nördlingenského primátora Gudrun Gebert-Löfflad řekla na recepci na radnici, že patronát je závazek a smlouva. Starostka Děčína-Podmokel Marie Blažková chce rozvíjet kontakty. Předseda krajského sdružení vyhnaných Herwig Heisler přivítal mezi hosty knížete Franze Antona von Thun a Hohenstein s rodinou, stejně jako předsedu české podmokelské vlastivědné společnosti Otto Chmelika, také s rodinou a Ivetu Krupičkovou, Františka Šumana s dcerou Apolenou, Jana Němce s dcerou Barborou, Petra Jozu, Antonína Votápka a Karla Steina.
Heisler poděkoval Blažkové za přijetí pamětního kamene pro oběti z roku 1945 na hřbitově a za zahradní architekturu utvářenou v minulosti i pro budoucnost. Vyhnanci z Děčína-Podmokel se považují za stavitele mostů, kteří tímto mostem se svými českými přáteli z obou stran společně vytvářejí pevný základ pro německo-české vztahy. Pokud i nadále budou pokračovat v této cestě nastoupené před deseti lety, bude tento vývoj brát v úvahu také "velká politika".
Thomas hrabě Thun poděkoval mluvčímu etnické skupiny Berndu Posseltovi, který už přišel na výstavu, za jeho impuls k "odvážným změnám stanov SL“. Důležitá byla také spolupráce a přátelství mezi krajanským spolkem a českým sdružením Děčín-Podmokly, vlastivědné společnosti. Opět zazněla slova, že vyhnání Němců z Čech v letech 1945/46 bylo chladně plánovaným válečným zločinem. Není to také znamení smíření, že za pár let se bude česká vláda starat o kulturní dědictví vyhnanců? Sudetendeutsche Zeitung, 23.10.2015, str.9
Ulrich Miksch: Vyhnání a nový začátek
Letos se konalo spolkové shromáždění Seliger-Gemeinde s výročním seminářem (SG) v lázních Alexandersbad a Flossenbürg pod heslem "Konec války a nový začátek - osvobození a vyhnání před 70 lety".
Z České republiky přibyl od sobotního odpoledne na akci velký počet účastníků. Pravděpodobně v důsledku napjatých vztahů mezi státy, vzhledem k znovu rozdílným prioritám v uprchlické politice. Kromě Libora Roučka to byla i ombudsmanka České republiky, Anna Šabatová, se svým manželem Petrem Uhlem, nositelem sudetoněmecké ceny Karla Velikého,.
Na zasedání promluvil i Libor Rouček (ČSSD), bývalý místopředseda Evropského parlamentu, dnes spolupředseda Rady Česko-německého diskusního fóra, řekl: "Já nejsem vyhnanec, ale byl jsem uprchlík." Utekl v r. 1977 do Jugoslávie a do Rakouska, pak přes zelenou hranici do Spolkové republiky. Byl zadržen a poslán zpět. do Rakouska, bezpečné a demokratické země. Přemýšlí, kde v Evropě zůstal společný azylový zákon a společné hranice. Jeho zem, Česká republika, si to musí také uvědomit : "Máme demokracii, ale ne demokraty." Ministr Gall mohl odpovědět pouze, že má naději, ale i obavy o formování politické kultury v České republice.
Přednášeli poslanec a také europoslanec Petr Ernst Berger (SPD), dva čeští lektoři, novinář Jaroslav Šonka, pražský dopisovatel novin, a Jan Šícha, zaměstnanec Ministerstva zahraničních věcí, koordinátor výstavby Collegia Bohemica v Ústí a konzultant českého premiéra, který na poslední chvíli nahradil českou ministryni práce a sociálních věcí Michaelu Marksovou (ČSSD), popsal zkušenosti ze své práce s vytvořením výstavy o společné historii Čechů a Němců v českých zemích, která trvala 800 let, a nemůže být snížena na historii konfliktů v posledních dvou stoletích. Sudetendeutsche Zeitung, 13.11.2015, str. 3-4
Srbsko čistí stůl!
Srbsko dělá pořádek. Vypořádalo se s temnou kapitolou své poválečné minulosti nejen slovy lítosti, ale i aktivním pokáním. Dunajští Švábové byli rehabilitováni a získávají zpět svůj majetek. Ačkoli v právním řádu v Srbsku byl jednoznačně přijat zákon o rehabilitaci a restituci v roce 2011 a cizinci jsou plně přijímáni za státní příslušníky, není vždy snadné jej uplatnit.
Ale problémy jsou také v Rakousku. Všichni, kteří se snaží získat restituce v Srbsku, budou muset potvrdit, že nedostali kompenzace od Rakouska. Odpovídající potvrzení musí poskytnout státní pokladna. Odškodnění je k dispozici i pro ty, kteří nebyli vyhnáni, ale vězněni režimem v Titových koncentračních táborech. Pro tyto kompenzace uplynula lhůta v loňském roce a právníci doufají, že rakouský ministr zahraničí Sebastian Kurz dosáhne prodloužení lhůty, a že bude moci být náhrada požadována do konce roku 2016.
Dokonce i přeživší po dunajských Švábech, zahynulých v těchto táborech, mohou dostat kompenzace. Přesné částky odškodnění nejsou dosud známy, protože jsou vyměřovány soudy. Nicméně jsou pokyny, které vyplývají z náhrad pro srbské oběti Titova režimu. Nikola Božič proto očekává, že to bude asi 20 eur za den v táboře, kde částka nakonec závisí na důvodech uvěznění. Dokonce i blízcí příbuzní dunajských Švábů, kteří v těchto táborech zemřeli, mají nárok na odškodnění. Božičovy odhady jsou 7000 euro za smrt dítěte, za smrt rodičů 5000 euro, u sourozenců asi 3000 euro.
Landsmanšaft dunajských Švábů také požádal o restituci bývalého veřejného majetku Němců v Srbsku. Majetek by měl proudit do nadace, jejímž cílem je podpořit proces, o kterém Josef Springer říká, že "konečné vede k vyčištění a ke smíření".
Sudetští Němci mohou jen snít. Benešovy dekrety stále platí bez změny. A od vedení sudetoněmeckého landsmanšaftu není, alespoň prozatím, žádný odpovídající politický tlak. Sudetenpost, 5.11.2015, str.2
Volný a krácený překlad ing. P. Rejf, CSc., připravil dr. O. Tuleškov
Vydalo Křesťanskosociální hnutí ve spolupráci s Nezávislou skupinou Věrni zůstaneme a Českým národním sdružením. Praha, 1. prosince 2015.
Webová adresa: www.ceskenarodnilisty.cz
e-mail: vydavatel@seznam.cz