Studijní texty
Výňatky ze Sudetendeutsche Zeitung č. 26 z. 28. 6. 2002 (dále jen SdZ), týdeníku Krajanského sdruženi Němců odsunutých z Československa po 2. světové válce.
Tak jako již několik měsíců, ústředním tématem SdZ jsou tzv. Benešovy dekrety a dění kolem nich. Titulní příspěvek v tomto čísle SdZ zní Diskriminace nutno odstranit.- „Evropský parlament trvá na Kodaňských kritériích - Rezoluce ČR vzata na vědomí". Šéfredaktor SdZ G. Wildt v něm uvádí, že Evropský parlament na svém zasedání v červnu 2002 přijal usnesení o stavu příprav vybraných zemí do EU, ve kterém fakticky kritizuje Benešovy dekrety, aniž je přímo jmenuje. Je to prý varování pro Českou republiku. Zcela jasně bylo dáno najevo, že všechny země, které chtějí vstoupit do EU, musí beze zbytku splnit tzv. kodaňská kritéria, daná Evropskou radou v červnu 1993. Wildt téměř se škodolibou radostí píše, že tato kritéria vstupu splňují Maďarsko a Malta, ale Česká republika (a některé další země) nikoliv. Dále rozebírá obory, které (pokud se týká ČR) usnesení uvádí k plnění, např. energetiku, bezpečnost jaderných elektráren apod. Podrobně se pak zabývá bodem 59 usnesení, který se týká dekretů: Evropský parlament „vzal na vědomí prohlášení českého parlamentu z 24. dubna 2002 a vlády, že na základě prezidentských dekretů nemohou vzniknout žádné nové právní vztahy, bere na vědomí společné prohlášení ministerského předsedy Zemana a člena komise Verheugena; očekává od České republiky, že pro případ, že současný český právní pořádek - např. na základě prezidentských dekretů - obsahuje stále ještě diskriminující formulace, odporující společnému pojetí, tyto nejpozději do okamžiku vstupu do Evropské unie odstraní...".
Prolomit ducha doby tak je nazván příspěvek o pořadu německé televize, který se zabývá několika událostmi po skončení války ve vztahu Čechů k Němcům. Pořad měl dokumentovat beztrestnou brutalitu Čechů, což měli dosvědčit tehdejší údajní svědkové a k věrohodnosti přispět i pánové Bohumil Doležal, novokolaborantský politolog a publicista a Ondřej Liška, student politologie a předseda „Mládeže pro interkulturní porozumění", který u nás proslul svým požadavkem, aby se brněnský magistrát omluvil Němcům za „pochod smrti" v r. 1945.
Pořad ukazoval snímky z Mirošova u Plzně, kde byl tehdy zřízen internační tábor pro Němce a k tomu vyprávěl své vzpomínky tehdy 17 letý Alois Frank. Líčil znásilňováni, bití, nucenou práci, masový hrob zavražděných. K tomu byl ale využit film české televize z r. 1996. Další část pořadu se týkala „městečka východně od Prahy" Lanškrouna, konkrétně „partyzánského soudu", který se konal na náměstí deset dní po skončení války. Očitý svědek R. Frodl hovoří, jak sem byli nahnáni všichni němečtí občané a potom mnozí během několika minut odsouzeni a popraveni. Vzpomínky na brněnský „pochod smrtí." vypráví H. Fritschová, tehdy ještě dítě.
Smysl celého pořadu byl podpořit kampaň rozpoutanou sudetoněmeckými revanšisty za zrušení tzv. Benešovýxh dekretů. Moderátor pořadu A. Bönte: „Jednomyslně jako nikdy předtím chtějí české politické strany uprostřed pražské volební vřavy trvat na poválečných nařízeních a zákonech. To platí zvláště o nejožehavějším, dosud platném tzv. zákoně o amnestii z května 1946". A k tomu dodává novokoloborant Doležal: "Mé osobní mínění je, že u nás před volbami vyvstala šovinistická atmosféra, ve které jsou všechny politické strany z tzv. pragmatických důvodů prakticky jednotné jako za časů Národní fronty v době bezprostředně po válce. Je zapotřebí něco proti tomu učinit".
Dopis čtenáře F. Michela Přiznáni zapotřebí je typickou ukázkou toho, jak si většina někdejších sudetských Němců myslí, nebo si nalhává: „Sudetští Němci viděli v Německu (pozn.: po roce 1933) vzkvétající blahobyt - doufali v lepší život... . Nepodíleli se ale na tom, že Hitler v Německu přišel k moci. Na jeho fašistickém mocenském úsilí jim nezáleželo, do jeho šíleného počínání byli vtaženi proti své vůli a museli je vytrpět"
Oblíbeným tématem SdZ, čtenáři zřejmě dost žádaným, jsou příspěvky čtenářů z cest do jejich „staré vlasti", do Čech a na Morava. Většinou bývají dost popisné, mnohé vidí u nás vše černé, občas ale bývají i „cestopisy" dost objektivní a zajímavé i pro dnešní obyvatele těchto míst. Příspěvkům tohoto druhu jsme v našich Listech dosud nevěnovali pozornost, tentokrát se proto podívejme na dva:
Jízda do Holan od Franze Wiedamanna, který v této malé obci nedaleko České Lípy prožil své dětství. „Hraniční přechod v Bad Schandau jsme projeli bez zastavení. Potom šok pro mne: Hřensko, obec hned za hranicí, působí dnes jako dálněvýchodní bazar. Na hlavní i ve vedlejších ulicích snad stovky budek přeplněných brakem všeho druhu, nabízeným Vietnamci. U výjezdu z obce nabízejí mladé Češky, i při těchto zimních podmínkách jen lehce oděné, své služby lásky. To není již ten tehdejší Sudetenland...".
Nocleh v hotelu, v bývalém zámku v Zahrádkách, který byl nedávno renovován. Ráno pár kilometrů a jsme v Holanech. Dům, kde kdysi s rodiči bydlel, prohlídka obce, nic vábného, dost rozvalin, hlavně někdejší statky. „Zdá se, že zemědělství tu nemá dnes žádnou roli. Většina polí kolem obce leží ladem.... Přece jen je ale znát, že se i v Holanech v posledních letech něco změnilo. Na mnoha domech je znát, že byly v poslední době renovovány a natřeny. Soukromá iniciativa má zřejmě po letech komunismu opět konjunkturu".
Příští den jedeme do Dubé, nechybí ani odbočení do Pavlovic. „V obou obcích jsou velké selské statky, stejně jako v Holanech, rozpadlé. Sotva je půjde zachránit. Dříve nebo později zřejmě zmizí docela a s nimi i německá minulost. Lidé staví nové".
Odpoledne zpět zase do Holan. Rozhovor s paní Marií Weberovou, bývalou kamarádkou ze školy, jedinou Němkou, která v Holanech do dneška zůstala: o Holanech, jak se po odchodu Němců měnily, i o dnešku. „Na konci nad obcí vyvstala nová čtvrt s rodinnými domky pro jednu nebo pro více rodin. Holany rostou".
Být v Holanech a nepodívat se do kostela, to nejde. Ale - kostel byl uzamčen. „Marie nám vypráví, že bohoslužby se v zimních měsících z důvodů ušetření peněz konají na faře, aby se nemusel vytápět celý kostel. Stejně ale přichází na mši jen pár lidí. Marie ukazuje alespoň videozáznam vnitřku kostela, ve kterém jsou vidět i dva oltářní andělíčci, ale ty už tu nejsou, protože je někdo mezitím ukradl. Fara na nás dělá dojem, že je o ni dobře pečováno". Na hřbitově nacházíme ještě mnohé náhrobky s německými nápisy. Dnes jsou téměř jediným dokladem o německém osídlení".
Druhý příspěvek Šumavská jízda od Ch. Skoumalové je psán dost popisně, o místech, která navštívila skupina členů landsmanšaftu z okresu Köthen. Autobus je zavezl do Sušice, Plzně, Volar, Vimperku i dalších míst. Nebyl to první zájezd do Čech, vloni takto poznávali severní Čechy, zvl. Liberec a Jizerské hory. Během šumavské jízdy vyslechli od průvodců hodně zajímavého o krajině, kterou projížděli, o tom, jak zde kdysi Němci žili. V Plzni navštívili „Svaz Němců v Plzni", kde byli srdečně pozdraveni paní Gertrudou Trepkovou (pozn.: předsedkyní střediska setkávání) a pohoštěni kávou a koláči. Pěvecké trio jim prvotřídně zazpívalo německé lidové písně, což bylo lahůdkou pro všechny účastníky zájezdu. Ch. Skoumalová dále píše: „Tak, jako jiným svazům Němců v Česku, bylo ze strany sudetoněmeckého landsmanšaftu v Köthenu předáno několik pytlů s dobře zachovalými oděvními věcmi pro potřebné členy svazu Němců". (Jestli a jak paní Trepková členům landsmanšaftu za tento dar poděkovala, pisatelka bohužel neuvádí.)
Na závěr příspěvku o cestě na Šumavu Ch. Skoumalová píše: „S lítostí jsme museli konstatovat, že při naší rozsáhlé jízdě Šumavou jsme viděli četné rozpadlé domy. Mnohé naše německé obce zmizely a nejsou již k nalezení. Ve většině muzeí, která jsme navštívili jsme objevili česká příjmení a křestní jména našich předků. V tichém rozhořčení jsme museli zjistit, že nám byl ukraden nejen náš majetek, ale i naše sudetoněmecká kultura a kulturní dějiny".
Summa summarum: Kampaň proti tzv. Benešovým dekretům trvá již několik měsíců a nedá se předpokládat, že ustane po volbách v ČR či na podzim v Německu. Tlak na vládu a parlament v ČR bude spíše přibývat, aby byl zkomplikován vstup České republiky do EU. Vyhraje-li volby do bundestagu v SRN bavorský Stoiber, bude tento tlak výrazně vyšší, než v případě vítězství SPD. Připravme se proto na to, že současné psaní SdZ se v podstatě nezmění, agresivní články proti nám, lži, polopravdy a zkreslování situace, jaká byla po skončeni 2. světové války, bude v SdZ pokračovat.
***
Sudetendeutsche Zeltung č. 27 z 6. 7.2002
Symbol porozumění je název titulního článku SdZ, který pojednává o udělení čestného občanství města Chebu Antonu Hartovi jako prvnímu sudetskému Němci. Autor příspěvku, šéfredaktor SdZ Geniot Wildt, tento čin vysoce oceňuje, ale současně využívá proti předsedovi SPD a spolkovému kancléři G. Schröderovi. Odvolává se přitom na článek v deníku Süddeutsche Zeilung „Zázrak v Chebu", který o tomto udělení občanství informoval.
Když před necelým rokem byl čestným občanstvím Chebu poctěn kancléř Schröder, vyvolalo to kyselé obličeje nejen u sudetských Němců. Schröder má s Chebem tolik společného, jako vepřová pečeně s vegetariánskou stravou. Když už je nějaký Němec vybrán pro tuto poctu, mělo by se vzít v úvahu, aby měl něco s tímto městem společného. Anton Hart, dnes 88 let starý, začal v roce 1992 sbírat peníze na opravu Lorety s poutním kostelem Nanebevzetí Panny Marie nedaleko Chebu, které byly zničeny požárem před 40 léty. Podařilo se získat 1 milion DM a dnes mohou věřící opět putovat k Loretě. Za tuto záslužnou činnost ho česká strana navrhla na vyznamenáni. Dnes má tedy Cheb druhého čestného občana v průběhu jednoho roku. Nyní takového, který se sem bude jistě rád vracet, dá-li mu Bůh dobré zdraví. Docela v protikladu tomu prvnímu čestnému občanovi, který sem sotva někdy ještě přijde. Pro Antona Harta je Loreta symbolem porozumění.
Jednou z nejdůležitějších institucí sudetoněmeckého revanšismu, u nás přitom málo známou, je Sudetoněmecká nadace, působící od r. 1974. Jejím prostřednictvím je financována podstatná část činnosti sudetoněmeckého landsmanšaftu a s ním spjatých organizací a institucí. O jejím letošním volebním zasedání informuje SdZ v příspěvku Nové představenstvo nadace.
Předsedou nadace byl zvolen na dalších 5 let dr. Fritz Wittmann, který tuto funkci zastával i v právě uplynulém období. Z tříčlenného představenstva nadace nyní odešel Oskar Böse a někdejší vůdce Hitleijugend v protektorátu, důstojník SS Siegfiied Zogelmann. Na uprázdněné funkce byli zvoleni předseda landsmanšaftu a poslanec Evropského parlamentu Bernd Posselt a jeho předchůdce v landsmanšaftu Franz Neubauer. Členkou rady nadace se stala mj. bavorská ministryně Christe Stewensová, která na zasedání pronesla hlavní projev. V něm ostře napadla Vladimíra Špidlu za jeho výrok, že odsun byl pramenem míru. Zdůraznila projev bavorského ministerského předsedy a kandidáta na kancléře v zářijových volbách Edmunda Stoibera na sudetoněmeckém dnu a uvedla: „My potřebujeme silného kancléře, který bude jak v Berlíně, tak v Evropské unii zastupovat sudetské Němce".
Podrobnou zprávu o činnosti Sudetoněmecké nadace přednesl na tomto, již 58. zasedání, předseda F. Wittmann. Mj. vyzvedl práci Sudetoněmeckého domu, který uspořádal řadu akcí, výstav, přednášek apod. Znovu otevřel diskusi o plánu na zřízení sudetoněmeckého muzea v Mnichově. V něm by byly umístěny i četné archiválie, památky a jiné předměty, pro které již není ve skladech místo.
Pod titulkem Prezidentka svazu vyhnanců Stelnbachová znovu zvolena je podána informace o volebním zasedání Svazu vyhnanců v Berlíně. Je zdůrazněno, že po 30 letech byl do předsednictva svazu opět zvolen sociální demokrat, člen bavorského zemského sněmu A Schlager. Na tuto informaci navazuje obsáhlý projev, který na zasedám přednesla prezidentka Steinbachová. Zdůraznila v něm, že otázky vyhnáni Němců po 2. světové válce, se v poslední době dostávají v Německu do popředí zájmu politiků i široké veřejnosti. I politická levice, která celou dobu o vyhnání mlčela nebo je bagatelizovala, začíná měnit svůj postoj. Nejviditelnějším příkladem toho je změna názorů známého spisovatele Güntera Grasse. I sdělovací prostředky nyní vzaly téma vyhnání za své. „Nejen vyhnání kosovských Albánců nebo Čečenců, ale i vyhnání Němců. Nejnovější série ve Spiegelu se zvláštním vydáním k tomuto tématu, nebo v minulém roce třídílný seriál televize ARD a pětidílný ZDF jsou toho dokladem... Dveře k této změně neotevřel ale Günter Grass, ale ministr vnitra Otto Schily svým pozoruhodným projevem v berlínském dómu v r. 1999. Zato si zaslouží náš dík".
Steiríbachová dále hovořila o přípravách na otevření Centra proti vyhnání. Pod tímto názvem byla 6. září 2000 zřízena nadace, jejímž prostřednictvím bude vše financováno. Přípravy k zahájení činnosti jsou v plném proudu a lze tedy konstatovat, že v dohledné době začne toto centrum v Berlíně fungovat. Mj. patrony muzea se stalo v Německu již 400 měst a obcí, finanční dary přicházejí od mnoha osobností a institucí.
Autorem příspěvku Příkladný koncept Bádenska-Wflrtemberska - „Dějiny vyhnání musí nalézt silnější přístup do školního vyučování" je poslanec spolkového sněmu H. Koschyk. Uvádí, že dějiny vyhnání vystoupily v poslední době ze stínu a našly mimořádný zájem veřejnosti. Četné příspěvky v novinách a časopisech a dokumentární pořady v televizi jsou toho důkazem. Zvýšený zájem o dějiny Němců na východě Evropy se projevuje i u našich východních sousedů. Je nutno uvítat, že duryňská ministryně pro vědu prof. dr. D. Schipanski, v tomto roce předsedkyně konference ministrů kultury SRN, požaduje zesílení vědeckého zpracování dějin vyhnání, ale také zpracování potřebných učebnic a výukových materiálů. Ministryně uvedla, že současný stav zpracování dějin vyhnání ve školní výuce je v jednotlivých spolkových zemích značně rozdílný co do obsahu, tak do intenzity. Předpokladem pro nutné zesílení a pro vědecké prosazení tohoto tématu je větší podpora kateder a institucí na vysokých školách, působících v tomto oboru.
,.Příkladná se jeví koncepce pro školní výuku tématu „Útěk a vyhnání Němců" v Bádensku-Würtembersku. Je realizována ministerstvem pro kulturu a sport Bádenska- Würtemberska, řízeném dr. A. Schavanovou ve spolupráci s Domem vlasti. V rámci konceptu byly vypracovány obsáhlé materiály pro učitele a žáky, jakož i pro širokou veřejnost. Přitom je kladen zvláštní důraz na nová média. Jednak se tím obsáhne široká veřejnost, jednak stálá aktualizace příspěvků. Lze si jen přát, aby se bádensko-würtemberský koncept projevil i ve školách v celém Německu".
Summa summarum: Z výše uvedených příspěvků v tomto čísle SdZ by se mohlo zdát, že je přeceňován úspěch revanšistů v jeich tažení proti Východu. Lze o tom jistě diskutovat, bohužel skutečnost je zřejmě taková, že přinejmenším z větší části tyto příspěvky odrážejí německou realitu. Pryč jsou asi doby, kdy jsme se mohli utěšovat tím, že sudetoněmecký landsmanšaft zasahuje jen malou část Němců v Bavorsku a ještě menší v ostatních spolkových zemích Německa. Potvrzení či vyvrácení toho jistě naznačí zářijové volby do spolkového sněmu.
***
Sudetendeutsche Zeitung č. 28 z 12. 7.2002
Titulní příspěvek šéfredaktora SdZ nese nadpis :Nejhlubši morální bod dosažen: VERHEUGEN BRÁNÍ DEKRET O AMNESTII a je zaměřen, jak již název napovídá, proti komisaři EU pro rozšíření, německému sociálnímu demokratu G. Verheugenovi. Není to poprvé v SdZ, útoky proti Verheugenovi jsou v každém čísle SdZ. Šéfredaktor G. Wildt píše:
„Nyní se komisař EU pro rozšíření Günter Verheugen definitivně diskvalifikoval, především z morálního hlediska. V interview pro Frankfurter Allgemeine Zeitung bránil pověstný „zákon o amnestii“ jako nutný pro právní bezpečnost českých odbojových bojovníků. Verheugen byl redaktorem FAZ cíleně dotazován na zákon o amnestii z roku 1946. Jeho odpověď zněla: „Toto označení je falešné. Jednoznačně v něm nejde o beztrestnost za zločiny, které byly spáchány v souvislosti s vyhnáním Němců. Záměr zákona byl daleko víc zaměřen na právní ochranu bojovníků odboje. Mimoto měl zjednat právní ochranu těm, kteří po válce přechodně vykonávali pořádkové funkce....“
Interview v FAZ jasně ukazuje, že komisaři pro rozšíření jde jenom o jedno, o rozšíření. K tomu je mu každý prostředek dobrý. Redaktor FAZ Kohler dále pokračuje: Verheugen brání se vší vážností zákon o amnestii, „kterým byly legalizovány tisíceré vraždy a jiné násilné zločiny spáchané na vyhnancích. Dodnes nebyl ani jeden z vrahů a utlačovatelů z poválečné doby potrestán a nyní Verheugen hovoří o právní ochraně českých pořádkových orgánů. Svým interview v FAZ se Günter Verheugen s konečnou platností stal neúnosný. Čím rychleji se prezident komise Romano Prodi s Verheugenem rozloučí, tím dříve lze morální poškození EU ještě odvrátit".
Mladá fronta Dnes uveřejnila v květnu rozhovor s předsedou sudetoněmeckého landsmanšaftu Posseltem, který SdZ přetiskuje pod titulkem Kulatý stůl jako cesta řešení a doplňuje k tomu komentář šéfredaktora Wildta:
„Obsáhlé interview, které vedl Ondřej Hejma s redaktorem sudetoněmeckého landsmanšaftu a členem Evropského parlamentu Bernd Poseltem pro magazín Mladá fronta Dnes, máme nyní v německém překladu před sebou. Interview bylo zveřejněno krátce před sudetoněmeckým dnem, obohacené mnoha barevnými fotografiemi, které poskytly sympatický obraz interviewovaného. Interview samotné se vyznačuje slušností a respektem... Rozhovor se nesl v příjemném stylu, odlišném od brutálního výslechu pověstného televizního pořadu „Na ostro“. Sám Posselt řekl: „Rozhovor jsme začali v pražském hotelu Four Seasons a skončili u piva u Karlova mostu " .
Obsáhlý rozhovor jsme si mohli přečíst v Mladé frontě Dnes, uveďme proto jen závěrečný odstavec, jak jej komentoval Wildt: „Aby se došlo k nějakému výsledku v majetkových otázkách, Posselt navrhl "kulatý stůl českých a sudetoněmeckých politiků. Tito nemohou vyjednávat, protože vyjednávat mohou jedině vlády. Kulatý stůl by jenom formuloval myšlenky a ty vládám předkládal a státy budou o těchto ideách rozhodovat'. Posselt očekává v budoucnosti nové mezistátní smlouvy k tomuto tématu, „protože dosavadní smlouvy tyto otázky vyřadily“.
A do třetice šéfredaktor SdZ Wildt: ten píše do svých novin pravidelný sloupek „Na slovíčko", tentokrát na téma Slobodanúv duchovní otec. Ve druhé části svého pamfletu uvádí: „Vyhnanecký prezident Miloševič má prominentního předchůdce a to vyhnaneckého prezidenta Edvarda Beneše. Tento Beneš byl přinejmenším stejně špatný, jako Miloševič, možno dokonce ještě horší - a jemu se nic nestalo“.
Český historik Petr Placák postavil v únoru v deníku Lidové noviny otázku, zda Edvard Beneš není rovněž případ pro mezinárodní tribunál nad válečnými zločinci. „Přirozeně, že mrtvého nemůžeme odsoudit k doživotnímu vězení. Můžeme ale konečně označit Edvarda Beneše tím, čím byl - totiž válečným zločincem. Můžeme po něm pojmenované ulice a náměstí přejmenoval, posmrtně mu odebrat Masarykův řád a společensky a historicky dát do klatby tak, jako se stalo Hitlerovi. Především však je nutno zrušit jeho zločinecké dekrety a to s účinností od samého počátku".
A ještě jednou Gernot Wildt: Katastrofa v (německém) pohraničí - rozhovor s podnikatelem Geroldem Kreislem z bavorského Hofu (nedaleko Chebu):
Všichni chtějí rozšíření Evropské unie na východ, přinejmenším to říkají, protože kdo řekne dneska opak, vystavuje se nebezpečí vyobcování. Jenom v bezprostředně ponížených územích, kde již nyní pracují vandrovní dělníci a podniky jsou překládány na druhou stranu hranice od východního Horního Falcka, lze slyšet opačná slova. Ještě koncem června předvídala (zelená) pověřenkyně spolkové vlády pro otázky cizinců Marieluise Becková v „Migrační zprávě 2002", že dojde k přílivu 4 milionů přistěhovalců z východní Evropy během příštích 15 let. proběhne-li plánovité rozšíření EU na východ. Pro pověřenkyni spolkové vlády je to zřejmě žádoucí efekt - pro hospodářství východního Horního Falcka (a nejen tam) to je ale zlý sen.
Na otázku, co konkrétně očekává od rozšíření EU na východ Kreisl odpověděl: „Češi jsou sice inteligentní a inovativní Středoevropané, ale zamluvení termínů, přesnost a spolehlivost nepatří k jejich velkým ctnostem. Dnes tedy, bez rozšíření EU na východ, jdou Němci - nejen z pohraničních regionů - k ostříhání vlasů, k opravě auta, na nákup apod. do Česka. Ne proto, že tam budou lépe obslouženi, ale že je to tam levnější. Jistě, že se mzda v Česku v průběhu několika let vyrovná s naší, ale pokud tam hodinová mzda činí 4 EUR a u nás 12 EUR, bude rozšíření na východ pro řemeslníky a střední stav v našem pohraničí katastrofou".
Pro velkopodniky je rozšíření na východ dobrou šancí."Tyto velkopodniky posílají své nejlepší odborníky do Česka nebo Polska, školí spolupracovníky a po uplynutí relativně krátké doby se tam pak vyrábí za ceny, o kterých můžeme v Německu jen snít. Malý řemeslník v našem pohraničí si musí o existenci svých německých podniků dělat starosti, nemá ani čas, ani prostředky dělat něco podobného".
Rozhovor končí:, Jsou-li lidé dotázáni na rozšíření EU na východ, rozhodně nemají obličeje radostného očekávání. Ne proto, že by neschvalovali přístup Čechů k Benešovým dekretům (to působí nanejvýš u jednotlivců coby psychologický posilovač), ale z holého existenčního strachu".
SdZ přináší v tomto čísle obsáhlý rozhovor s kardinálem Miloslavem Vlkem a plzeňským biskupem Františkem Radkovským. Titulek rozhovoru Naděje na nové možnosti řešeni má na mysli řešení česko - (sudeto) německých vztahů. Kardinál odpovídal velmi diplomaticky, nepouštěl se do úvah, které by mohly být nějak napadnutelné. Zmínil se ale o postavení církve v České republice, mj. uvedl: „Katolická církev byla na konci komunismu velkou silou, protože bojovala za svobodu všech a mnozí se k ní přidali. V průběhu posledních deseti let byla katolická církev odstrkována na okraj. Velká politika a ekonomie byla hlavní témata, církev nebyla již pokládána za partnera". Plzeňský biskup hovořil dost otevřeně, odsoudil tzv. Benešovy dekrety, postoj parlamentu k nim označil za skandální. Do budoucna dal ale naději: "Se vstupem ČR do Evropské unie končí teoretická platnost dekretů. Hranice bude potom pro všechny otevřená, i pro vyhnance, kteří k nám potom budou moci přijít. Bude to možná ještě chvíli trvat, ale tato praxe přijde". Z jeho odpovědi vyplývá, že církev je v těsném kontaktu s vyhnanými, nejen s Ackermann - Gemeinde. Biskup Radkovský vypočítává, jak často jezdí do Německa na různé akce. Např. zanedlouho se zúčastní vyhnanecké pouti v Ellwangenu, připravuje se německočeská kniha zpěvu a modliteb, on sám od jara do podzimu téměř každý konec týdne slouží dvojjazyčnou mši, stejně tak jeho spolupracovníci generální vikář či biskupský vikář dr. Robert Falkenauer...
Summa summarum: Šéfredaktor SdZ Gernot Wildt je nejagilnějším autorem ve svém týdeníku. Nenajdeme jediné číslo SdZ, ve kterém by neměl dva i více vlastních materiálů. To vyvolává jistý obdiv, na druhé straně však najdeme mezi autory příspěvků v SdZ jen málo takových, kteří by „vynikali" takovou arogancí proti Čechům a České republice (založenou na polopravdách a falších), jako Wildt. Vezmeme-li v úvahu, že šéfredaktor novin předně kopíruje celkové zaměření svého vydavatele, pak v jeho příspěvcích nalezneme současnou politickou linii Sudetoněmeckého landsmanšaftu.
***
Landes-Zeitung č. 15 z 16. 7. 2002
Pravidelný úvodník prezidentky Zemského shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku I. Kuncová má trochu prázdninové a dovolenkové ražení. Činnost shromáždění však ani v této době neutichá. „Ve všech našich svazech a střediscích setkávání vítáme téměř denně nové návštěvníky, přátele a krajany z daleka i z blízka... Je to příležitost k navazování nových kontaktů a přátelství a k posilování existujících". I. Kuncová dále píše: „I my jsme byli na návštěvě. Karpatoněmecký spolek pozval členy našeho prezidia a naši skupinu lidových tanců z Moravské Třebové na kulturní slavnost v Kežmaroku ve dnech 21. - 23. června 2002“. Dále zmiňuje dějiny Kežmaroku a Spiše, kde po staletí žili Slováci a Němci pospolu. „Němci přinesli pokrok v zemědělství, pomáhali při výstavbě průmyslu. Němci byli také nositeli kultury". Němci se také nyní každoročně scházejí na svých slavnostech. V předvečer letošní slavnosti byla v kežmarockém Karpatoněmeckém muzeu otevřena výstava, která ukazuje staré kroje, zvyky, obyčeje a architekturu." V průběhu slavnosti vystoupily německé skupiny z různých zemí, hovořilo se o životě německých menšin a jejich svazů a spolků.
V závěru svého článku Kuncová informuje o aktuálních otázkách Zemského shromážděni - o dětských táborech členů shromáždění a seniorských seminářích a pokračuje: „Nejen vzdělávání a zábava jsou cílem naší práce. Chceme se nadále zabývat lidskými právy a německou menšinou v České republice. K tomu účelu se sejde 16. července v Praze zvolená odškodňovací komise s několika hosty, např. bývalým velvyslancem v Německu Černým, panem Hronem a historikem dr. Doležalem...“
Pod titulkem Vyhnáni Němců - pro Čechy klíčová událost nejmladších českých dějin informuje Markus Bauer o 13. mariánsko-lázeňských rozhovorech v Teplé. Jejich pořadatelem je sudetoněmecká katolická Ackermann-Gemeinde a pražská Česká křesťanská akademie. Letošním tématem jednáni které se konalo za účasti 70 Němců a Čechů, bylo „Společnost a cizina". Přítomni byli prominenti, pražský kardinál Vlk a apoštolský nuncius v Praze Msgr. Ender. V úvodu pozdravil účastníky prezident akademie prof. dr. T. Kalík, který vyzval k léčení ran z minulostí a koncentraci na společnou evropskou budoucnost. Plzeňský biskup F. Radkovský vyslovil velkou radost nad partnerstvími německých a českých farností: „farnosti a obce (v České republice) mají mít odvahu přijímat německé krajany a spolu slavit. Důležité je, aby lidé překonávali svůj strach, aby sudetšti Němci mohli tuto zem opět pociťovat jako svou vlast". Hovořilo se také o tzv. Benešových dekretech a jak jinak - vesměs proti nim, požadovalo se jejich zrušení, odsuzoval se odsun Němců. Např. dr. P. Příhoda: „Vyhnání Němců je pro Čechy morální katastrofou číslo 1, klíčovou událostí nejmladších českých dějin".
Lépe porozumět dějinám sudetských Němců je název informace S. Schultheisové o nedávno vyšlé knize E. Hahnové - H.H. Halma „Sudetoněmecké vzpomínání a zapomínání", která má být příspěvkem k sudetoněmecko-českým vztahům. Autorka příspěvku se omezuje pouze na citáty z této knihy či na vystoupení autorů knihy na tiskovce v Praze, aniž se sama pouští do jakéhokoliv vlastního hodnocení. Tak např. slova Hahnových: „Pokusili jsme se vzbudit v české veřejnosti porozumění pro sudetoněmecké vzpomínky, pro sudetoněmecké obrazy dějin, pro kulturně historické tradice. To vše je málo známo... Je načase, aby bylo veřejnosti zpřístupněno daleko víc informací o dějinách sudetoněmecké národní skupiny a aby se o tom také diskutovalo". Manželé Hahnovi zdůrazňují, že nelze ztotožňovat německo - české vztahy se sudetoněmecko-českými vztahy, je nutné je diferencovat. „V naší knize jsme dávali velký důraz na to, abychom ukázali že sudetoněmecký landsmanšaft je jen docela malým směrem v německé společnosti".
K tomu jen malá poznámka: Kniha Hahnových je zásadně kritická k sudetonémeckému landsmanšaftu a proto také vzbudila v tomto landsmanšaftu na stránkách jeho týdeníku Sudetendeutsche Zeitung (a také u českých novokolaborantů) značnou nevoli a rozhořčeni. Můžeme být zvědavi zda Landes-Zeitung zůstanou jen u této informace S. Schultheisové, převzaté z DW-monitoru-Radio Prag, nebo se ke knize vrátí vlastní recenzí.
Pro etnické rozhlasy požadován minimální standard: V rakouském Ossiachu se konal v červnu kongres Evropské asociace etnického rozhlasu EEBA, který se zabýval problematikou rozhlasového vysílání etnických menšin. Jeho cíleni bylo vypracoval a schválit prohlášení k požadavkům mediálních práv pro etnické menšiny v rámci „Rámcové konvence o ochraně etnických menšin Evropského parlamentu".
Na kongresu byl představen i projekt pro evropskou společnou televizní výrobu etnických menšin, podle projektu jedna menšina pozve televizního žurnalistu jiné menšiny na dobu 3-4 dní, který zpracuje 15 minutový příspěvek o jím navštívené menšině. Tento systém má zajistit objektivní zpravodajství o menšinách. Dosud se přihlásilo k této spolupráci 14 menšin. Bude učiněn pokus, umístit tuto produkci v kulturním vysílání 3SAT apod. Svůj vlastní projekt představila organizace European Journalists, který bude realizován v roce 2003 a je zaměřen na východní Evropu. Jeho cílem je zlepšení komunikace Východ-Západ z hlediska rozšíření Evropské unie a podpora vzdělání mladých žurnalistů.
Autor příspěvku Urban Beckmann se nezmiňuje o tom, zda byla na kongresu přítomna i delegace etnických menšin z České republiky, ani v náznaku není nějaká o situaci v této oblasti v ČR. Dodejme ještě, že i u nás existuje rozhlasové vysílání pro menšiny. Konkrétně, pokud jde o vysílání pro německou menšinu, Landes-Zeitung pravidelně uveřejňuje tuto anonci: „ Každé úterý a čtvrtek vysílá Rádio Svobodná Evropa v Praze od 19.45 do 20.00 pořad v německém jazyce pro německou menšinu. V úterý to jsou pořady blahopřání a ve čtvrtek magazíny". Toto vysílání se šíří na středních vlnách pod názvem Český rozhlas - vysílání pro občany německé národnosti v ČR.
Bernatice jmenovaly vyhnaného Němce čestným občanem. Magistrát města Bernatice ve slezském okrese Jeseník poprvé jmenoval čestným občanem města sudetského Němce. Ve stáří dvou let z města vyhnaný Heinz Goehel, činný dnes jako místostarosta partnerského města Dierdorf v Porýní - Falcku, byl vyznamenán za dlouhodobý přínos k bilaterálnímu usmíření, uvedl starosta Bernatic Mojmír Michálek. „Česká obec musí mít hodně odvahy, aby udělila vyhnanci čestné občanství", řekl Goehel. Mezitím se český velvyslanec ve Vídni Jiří Gruša vyslovil pro sebekritický pohled na vyhnání: „Vysídlení na podkladě Benešových dekretů je právně, nikoli však morálně uzavřeno", uvedl během jednoho zasedáni v Brně. Češi musí najít odvahu říci, „že se nám něco nepovedlo a my se za to musíme stydět", požadoval Gruša
A ještě jednou čestné občanství: V Chebu poprvé Jmenován čestným občanem Němec. V západočeském pohraničním městě Chebu bylo poprvé uděleno čestné občanství sudetskému Němci. Podnikatel Anton Hart z bavorského Schirndingu byl 20. června vyznamenán za financování renovace památek v chebském regionu. „Toto je nejšťastnější den mého života" řekl Hart, který byl v roce 1945 vyhnán ze svého rodného města Chebu. Je po spolkovém kancléři Gerhardu Schröderovi druhým německým čestným občanem Chebu.
Summa summarum: Landes-Zeitung, noviny Zemského shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, se v poslední době příliš neliší od novin Sudetoněmeckého landsmanšaftu Sudetendeutsche Zeitung. Oboji noviny si zřejmě předávají některé materiály, především se však začínají přibližovat obsahově v základních otázkách, jen Landes-Zeitung nejsou tak arogantní jako Sudetendeutsche Zeitung. U mnoha příspěvků v Landes-Zeitungu si však musíme položit otázku: Mají blíže k České republice a k českým spoluobčanům, nebo k Mnichovu a landsmanšaftu?
Přeložil a zpracoval PhDr. Vladimír Novák, redakce J. Řezníček, připravil JUDr. O. Tuleškov, elektronickou formu připravil ing. J. Krušina
Vydalo Křesťanskosociální hnuti ve spolupráci s OR KČP Praha 10 pro vnitřní potřebu vlasteneckých organizací. Publikace neprošla řádnou autorskou a jazykovou úpravou.. Praha, srpen 2002.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz